Valkýra

Valkýra
   
    Šíp prolétl, nechtěl jsem bojovat
    A přece jsem se musel bránit,
    Je po boji. Teď půjdu hodovat,
    Hledat cestu a mlha bude mě chránit.
   
    Šíp prolétl a bolel asi jako toho,
    Kterého jsem proklál kopím.
    Bylo jich zabito v krvi mnoho
    Za vidinu odměny rounem zlatým.
   
    Ještě stojím, ještě žiji, ale
    Už už nedýchám, něco brání,
    Bolí hlava, oči otáčím k Valhale,
    Snad dojdu. Hrubou dlaní
   
    Dotýkám se dveří, ale přitom
    Padám. Sen končí. Vřídla
    Boje opouštím. Přemýšlím o tom,
    Že smrt nemyslí a slyším křídla.
   
    Útěchou života muže je boj,smrt a lov,
    Ale nevychutná bez bytosti,
    Jíž nevyrovná se žádný kov.
    Žalosti jí krásné- mé radosti
   
    Ona působí a teď ji vidím
    Spoutaná volností vzduchu.
    Čekám, Odine, modlím
    Se poprvé k tvému duchu.
   
    Oddána ti ona celým
    Životem svým, nádherná
    Paže zvedá mě a letím,
    Jméno vzpomínám, to marná
   
    Snaha má a už Valhala
    Se otvírá, ty dveře před,
    Kterými jsem padl, zmizela
    A má milá bohyně teď
   
    K nohám pána mého pokládá
    Mě, který v očích jejích
    Se ztrácí, a ona odkládá
    Vše a Odin v šlépějích
   
    Mých vida krev a víru
    Mou v jeho moudrost
    A lásku magie míru
    Pořádá pro mne slavnost .
   
    A on položiv mou krví
    Ruku zbarvenou na
    Bělostnou paži, pána
    Svého velebím jak velí
   
    a objímám tělo
    s křídly snu na víčkách
    a ztrácím se s ní co světlo
    V očích Valkýryných…