Pohádka

Pohádka na dobrý den
    Co krok to slovo, co procházka to pohádka
   
    Jak tomu už tak v pohádkách bývá, neobejde se to bez království a čaroděje.
    Ten čaroděj rád psal, ale nikoho nenapadlo, že by mohli uznat jeho literární schopnosti. V jeho hororech se to hemžilo hrubkami, ba ani ve slohu nevynikal. Čaroděj se dopálil a začaroval lidský krok zlým zaklínadlem. Každý lidský krok musel být vykoupen napsaným slovem. Co slovo to krok. Mnoho lidí se muselo napřed naučit psát, aby si mohli dojít koupit psací potřeby. Záhy však lidé uvykli tomuto kouzlu a někteří si začali psát slova do zásoby. Pak se procházeli a sbírali témata k dalšímu psaní. Psaní je začalo bavit, psali celé stránky textů, vymýšleli úžasné příběhy. Když si pro samé listy neměl kam na stůl postavit kafe, otevřeli si knihkupectví a napsaná slova lidem nabízeli. Lidé si koupili knihu a mohli se procházet celé hodiny.
    Mnoho lidí však rádo psalo přímo při chůzi. Otevřeli si trafiku a vydávali noviny.
    V té vesnici žili i dva milenci, kteří hrozně rádi tancovali. Byli smutní, že si se slovy nevystačí. Se slzami v očích zkoušeli vše možné, ale nepodařilo se jim stvořit taková slova, aby si spolu mohli zatančit. Z jejich očí stékaly slzy a ze rtů začalo plynout smutné blues. Objali se a jejich slova se změnila v krásnou písničku. Potok s ptáky doprovázel jejich foxtrot a malej kluk pod okny bušil ve správném rytmu do hrnce od brambor.
    Za pár týdnů si na čaroděje a jeho zakletí nikdo ani nevzpomněl. Vesnice ožila jiným životem. Děti ve škole čmáraly písmenka, taťkové luštili křížovky a ženy psaly tajné dopisy milencům.
    Jen čaroději docházela v jeho chladné jeskyni se zářivkami nejen inspirace, ale i chleba. Poslal si pro chleba a pro noviny. Jakmile si přečetl, že v novinách není zmínka ani o jeho díle ani o jeho zakletí, zuřivě chodil po příbytku a láteřil.
    Čarodějova zloba však byla tak silná a neovladatelná, že jakmile se navíc dověděl, že lidé nezůstávají trčet strachem v domovech, ale že hodně píší, a dokonce lépe než on, zlomil násadku svého Parkera a půl tuctu koh-i-noorek. Tím se zlomily i jeho čáry. Ale jak už jsem vyprávěl, nikdo si toho ani nevšiml. Jen v pondělních novinách na straně tři byla zmínka o strašném nepořádku v lese za hájenkou.