Partie šachu

PARTIE ŠACHU
   
    Již odedávna se vlekl spor mezi čarodějem Hrewinthorem ze země Aretnaht, která byla královstvím Ramdora VII., a mezi čarodějkou Arrannabell, jež pocházela z Lathorana krále Sirana I. Po úmorných válkách se oba sešli na dělicí hoře Dratong a ukončili spor, v němž umíraly celé armády. Rozhodli se obětovat pouze královskou rodinu...
   
    "Zahrajeme si šachy. S figurkami důležitého významu. Král, královna, potomci, příbuzní a vysocí funkcionáři, aby ztráty byly co nejcitelnější. Šachovnicí se stane panství Crasetnal. Vyhozená figurka ztratí život. Kdo prohraje, podrobí se tomu druhému. Hra bude probíhat bez magie a podvodů. Přistupuješ?"
    "Jistě. Za dvě hodiny tady nad šachovnicí."
    A rozešli se vykonat důležité obřady a upozornit panovníky na to, že se právě stávají figurkami v rukou vyšších sil.
   
    V palácích obou královstvích propukl v téže chvíli děs, a jen těžko se dalo určit, kde svitek, který se náhle objevil při hostině na královských tabulích, vyvolal větší zděšení.
   
    Aretnahtský král Ramdor k sobě přitiskl své dva syny Dorramese a Rodmara a královna v náručí svírala svou malou dcerušku Sidig a neteř Tingarath, kterou právě konejšil její otec Gartin. Okolo krále se shromáždili generálové, vojevodové, královský vychovatel, vrchní zbrojíř a králův bratr Ahet. Všichni muži se radili, co mají dělat.
    "Vzepřeme se!", zvolal jeden z generálů.
    "Nebuď blázen, magii se nevzepřeš jenom s mečem."
    "Generál má pravdu, přece se nenecháme vodit jako figurky!"
    "Jenže o to jim právě jde, o hru."
    "V níž my budeme pěšci."
    "Já mám strach, tatínku!"
    "Ticho!!! Takhle nic nevyřešíme. Co navrhuješ, Ahete?"
    "No," začal zkroušeně králův bratr, "žádná vojska v království až na královskou gardu nejsou a jiný čaroděj kromě Hrewinthora v Aretnahtu není, a Arrannabell jakožto jeho spoluhráč nám vstříc nepřijde. Já bych si zahrál."
    "Ty jsi blázen! Kdybys byl králem ty, Aretnaht by dávno zmizel ze všech map!"
    "Ptal jsi se mne na můj názor, a já ti pouze odpověděl. Nemusíš se řídit podle mého, bratře králi."
    "Taky že nebudu!"
    "Drahý, nehádejte se!"
    "Proč tatínek tolik křičí na strýčka, maminko?"
    "Nevím, Sidig, sama tomu nerozumím. Co se děje, Ramdore?"
    "Všichni ven!!! VEN!!!"
    Hodovní síň se vyprázdnila a král Ramdor byl zanechán sám se svými myšlenkami. Pohodlně se usadil v křesle a zahleděl se na praménky deště stékající po oknech dolů. Má hrát..., ne musí hrát šachovou figurku a on to dobře věděl. Proč má, ksakru, ze všeho takový strach!
    Kdesi v dáli se Hrewinthor děsivě zasmál. A ten smích zněl králi dlouho v uších.
   
    V Lathoranu nabyla celá situace podobných rozměrů. Král Siran byl spolu se svým bratrem Itranegem, princem Ransigetem a švagry Tahidesem a Hotharem obklopen dvořany. Královna Ethidis, králova sestra Ansigra a princezna Disethidir se ustrašeně krčily v koutě. Dokonce i panovník jevil známky zmatenosti.
    "Co to má znamenat?"
    "Zdá se, že kouzelnice Arrannabell nás zve na odpolední šachy."
    "Při nichž někdo z nás určitě zemře."
    "Co budeme dělat? Rozhodli s Hrewinthorem o našich osudech."
    "Jenže bez nás!"
    "Sirane, řekni, že to dobře dopadne!"
    "Já nevím, Ethidis, opravdu nevím, co se děje. Všichni máme strach."
    Na svém sídle se Arrannabell u kouzelného zrcadla dusila smíchem. A ten se odrážel v hodovní síni lathoranského hradu s děsivou ozvěnou, která se mísila se zvukem praskajícího skla.
   
    Dratong bičoval vítr a déšť. Na ostrohu, ze kterého byl vidět celý Crasetnal, již stála na malém kamenném stolku šachovnice a dvě židle čekaly na oba hráče. V anglickém klubu by tato scéna byla jako stvořená pro ukrácení dlouhého odpoledne při šálku čaje. Tady se hrálo o životy.
    Přicházející čarodějku uvítal hlas: "Vše je již připraveno. Obě sady figurek jsou rozestaveny."
    "Výborně. Začněmež."
    Oba se zahleděli na Crasetnal, ze kterého se rázem stala šachovnice. Nepřirozeně pravidelné čtverce byly patrné pouze z výšky.
    Od toho okamžiku měli Osud v rukou pouze dva mágové. Svět se začal hýbat. Nejdříve na B5. Jeden z lathoranských vojevodů se pohnul o dvě pole vpřed. Vstříc mu vyšel aretnahtský generál tahem na C4. Vojevoda se začal bát. Pak vytasil meč a probodl nebránícího se černého generála. Pod čepelí jeho meče najednou zůstal jen dým. Černá věž-princezna Sidig ve vojenských řadách hrůzyplně zakřičela.
    Tak se asi cítí hrací figurky. Nikdy by to neudělal, jenže ten ženský hlas v jeho hlavě mu to přikazoval, a on mu nedokázal odolat. Teprve teď si uvědomil hrůznost odpolední partie šachu.
   
    Figurky postupně mizely.
    Aretnaht ztratil oba generály, tři vojevody, vrchního zbrojíře, královninu neteř Tingarath, staršího prince Rodmara, královnina bratra Gartina a jejího švagra Aheta.
    Z Lathoranu navždy zmizeli dva generálové, dvakrát tolik vojevodů, vrchní zbrojíř, princův vychovatel, královi sourozenci Ansigra a Itraneg, královnini bratři Hothar a Tahides a poslední obětí se stala mladá princezna Disethidir.
    Nikdo z nich se již nikdy neměl projít po rodné zemi. Ti, co přežili, zůstali bez rozdílu plakat v rozbahněné zemi.
   
    Na poloprázdné šachovnici dala Igsid Siranovi mat. Arrannabell prohrála. Hrewinthor na ni vrhl pohled vrchovaté samolibosti smíšený s nevyslovenou otázkou: Co uděláš teď? Sneseš tu právoplatnou porážku?
    Náhle její třesoucí se hlas protrhl ticho: "Dobrá, vyhrál jsi. Uznávám to." Otočila se k čaroději zády a skočila z ostrohu dolů. Hrewinthor se jen díval jak její tělo padá dolů...