Vědecko-fantastická literatura a její subžánry (1. díl)

Vědecko-fantastická literatura či science-fiction je obvykle zařazována vedle fantasy literatury a hororu do žánru tzv. fantastické literatury, fantastiky. Fantastiku jako literární žánr si dovolím označit za spekulativní literaturu, jejíž autoři nevidí jen tak nějaké možnosti, ale přímo šílené možnosti, a proto ve svých dílech častěji než na otázky typu “Co kdyby…?” odpovídají na otázky začínající slovy “Můj Bože, co kdyby…?” (autorem této myšlenky jest sám velký Philip K. Dick). Pokud bychom chtěli nějak exaktněji vymezit pojem fantastika, vypomůžeme si názvem knihy Ondřeje Neffa – Něco je jinak, neboť je vskutku velmi trefný. Jakýkoli příběh, jenž se honosí býti zařazen do žánru fantastické literatury, se odehrává ve světě, který se tím či oním způsobem diferencuje od reality, světa, v němž žijeme a který mnozí z nás (tedy nikoli všichni ;-)) důvěrně znají.

Ať už tím, že do děje zasahuje něco Cizího, Zlého a v ideálním případě i Prastarého a všeobecně Odporného a cílem autorova snažení je vzbudit v laskavém čtenáři děs a hrůzu, či přinejmenším mrazení v zádech (mnohokrát se bohužel přes maximální úsilí spisovatele ani toto nezdaří), jak to má v popisu práce horor, či tím, že děj je situován do světa, který obsahuje iracionální elementy jako magii či čáry, bohy, mytická stvoření a který se charakterem uspořádání společnosti obvykle blíží středověku, jak je známo z fantasy.

A nebo také tím, že fabule zahrnuje prvky, jež v našem světě sice neexistují, ale jsou víceméně racionálně, respektive vědecky zdůvodněny. Možnost odlišení literárního děje od současné reality uvedenou naposled zovu science-fiction. Nechť si čtenář povšimne onoho víceméně nenápadného “víceméně” v definici, neboť se jedná skutečně o pouhou fikci, byť na vědeckém základě, která se musí občas podřídit dějové linii či vlastní autorově nedostatečné znalosti dané problematiky. Vědecko-fantastická literatura však není v žádném případě homogenní literární žánr (či vlastně subžánr žánru) a je možné v ní vysledovat více, sobě navzájem značně odlišných, proudů - subžánrů. Na druhou stranu je pravda, že v literatuře, podobně jako v jiných oborech umění, nejsou pevně stanoveny hranice, a tak se subžánry science-fiction literatury vzájemně ovlivňují, proplétají, mísí a vytvářejí hybridy (stejně tak je někdy obtížné odlišit od sebe fantasy, horor a samotnou science-fiction), například psychologický cyrbepunk, humoristická science-fantasy či podobně.

V následujících dílech článku se pokusím, nehledě na toto prolínání, rozdělit science-fiction subžánry a tyto stručně vystihnout, vymezit jejich relaci vůči ostatním na základě převažující tematiky či charakteristických prvků, spisovatelského záměru, postoji autora k tematice. Ke každému subžánru uvedu pár příkladů, přičemž se nebudu omezovat na díla literární, ale zmíním i díla z oblasti filmu a počítačové zábavy.

(Pozn. autora: Toto rozdělení je čistě subjektivní záležitostí autora a rozhodně není dokonalé, jakékoli konstruktivní připomínky budou vzaty v úvahu.)