Eurocon, jak ho viděl B.E.M.

Den První aneb Zmatek nad zmatek

Následovala přednáška o droidech Milana Pavlíčka určená opravdu jen zasvěceným Star Wars fanům a fajnšmekrům přes filmové detaily, obyčejného člověka jistě nijak nenadchne popis technických vylepšení droida R2-D3 oproti R2-D4.

Mezi manuskriptem a digitální technologií, tak se jmenovala jako obvykle precizně připravená přednáška Františky Vrbenské, která se brzy zvrhla v diskusi na téma Harry Potter vs. LotR, proč právě prsten a ne náušnice, kniha vs. film a tak podobně. Podobné “vykolejení” z, jak už to u F. Vrbenské bývá, značně volně komponované přednášky se stalo už na Pragoconu 2001. Zajímavostí pak bylo proložení přednášky úryvky z Tolkienova díla a “live” písněmi inspirovanými taktéž mistrem Tolkienem (Ta, která byla zpívaná Glumovitě šišlavě byla skvělá).

Poté jsem se na odlehčení a také proto, abych zjistil, co je na tom tak zajímavého, že tam můj starší bratr byl permanentně usazený už od rána, rozhodl jít podívat na nějaké to anime – shodou okolností se jednalo o Kiki`s delivery service, anime pro celou rodinu. Film nebudu nijak dále hodnotit, protože v té chvíli jediné anime, které jsem znal, byli mnou zatracovaní pokémoni běžící na nechutně komerční televizní stanici.

Právní aspekty smlouvy s ďáblem, takto se jmenovala přednáška pana Šance a Kantůrka. Zde si musím postesknout, neboť organizátoři značně podcenili popularitu a velikost osobnosti páně Kantůrka a zvolili malou místnost, takže se na mnohé nedostalo místo. Přestože se pan Šanc dušoval hned na začátku přednášky, že Jan Kantůrek je zde jenom jako takový “doplňující” činitel a kdo tady je kvůli Kantůrkovi, může odejít, přes polovinu přednášky nakonec “uzurpovala” právě zmiňovaná osoba. V řeči pana Kantůrka jsme se hlavně dozvěděli, jak mu všechno, co si přeje, skvěle vychází, a jaká to byla náhoda, že vůbec překládá Zeměplochu Terryho Pratchetta. Mimochodem, docela mně překvapilo, že pan Kantůrek nemá žádný diplom či oficiální zkoušku z jazyka anglického. No nic, praxí se člověk naučí taky.

Chyby ve filmu Pán prstenů, toť oblíbené téma, zdá se. Svědčí o tom přítomnost stejnojmenné přednášky od Silvie Šustrové, kterou zájemci mohli shlédnout na již zmiňovaném Pragoconu, nyní ovšem mnohem rozsáhlejší, lépe technicky zajištěnou, křupavější a samozřejmě s tradiční českou recepturou (Pokud nechápete, čtěte dále. Prostě jsem nemohl odolat…). Ke shlédnutí tak byly Boromirovi “tři ruce”, superrychlý Frodo a další kontextové a logické kiksy. Dále byly zmíněny některé zajímavosti z filmu – odkaz na film s Ianem Holmem “A night to remember”, scéna s Galadriel přicházející po schodech v noci k Zrcadlu, která má připomínat střihem scénu z jednoho filmu s Eliahem Woodem, přítomnost jedné věty v dánštině, kterou si vyžumral Viggo Mortensen (Já bych mu, kdybych byl režisér, nic takového nedovolil. Jak si vůbec může obyčejný smrtelník dovolit zasahovat do Ilúvatarova díla?! J ).

Pravda o hajzlech na Enterprise. Tato přednáška Václava Pravdy byla pro mě trochu zklamáním, ale – jak píše Mike – hrubozrnný humor byl přítomen k pobavení většiny přítomných.

Poté jsem, částečně s obavami zamířil na přednášku Martina Koutného Reklama potřebuje vraždu. Byl jsem ale velice mile překvapen, dovoluji si tuto přednášku rouhačsky označit za přednášku lepší než přednášky Františky Vrbenské. Aktuální a konkrétní téma stále útočnější reklamy, precizní přednes a text, který opravdu nutí k zamyšlení, kam ten dnešní (Komerční?) svět spěje, a nakonec opravdu bouřlivá a interesantní diskuse, která by se bývala protáhla možná i o pár hodin, kdyby byl čas.

Námětem přednášky Richarda Klíčníka byl Terry Pratchett v kontextu současné literatury. Jednalo se o shrnutí, popis a zařazení díla T. Pratchetta (Tedy nejen Zeměplochy) do postmodernismu a humorné fantasy. Dále se “rokovalo” o rozdělení Zeměploch do určitých námětových okruhů, inspiraci pana Pratchetta v jiných literárních dílech (Goethe, Shakespeare, Tolkien).

Zeměplošské střípky, tak se jmenovala přednáška Martina Schwarze nejen o merchandisingu kolem Zeměplochy, tedy věcech a výrobcích s motivem Zeměplochy, které lze koupit ale téměř pouze v cizině. Šlo například o kapesní verzi Barvy kouzel (V angličtině, pochopitelně.), komiks Mort, karty pro Mordýřovu sudou, GURPS Discworld a další “cetky” nafocené aspoň na papíře, který pan Schwarz nechal k potěšení posluchačů kolovat – zarážky, sošky, mapy, odznaky, krabičky na sušené žabí pilulky, však to znáte J .

Poté následovalo shlédnutí filmu Těžké melodično, překvapivě na motivy knihy Těžké melodično od Terryho Pratchetta. Pro případné zájemce na dalších conech jenom poznámka – film byl kompletně anglicky bez jakýchkoli titulků, tudíž pro jazykově méně zdatné není příliš vhodný, i když postavám bylo povětšinou rozumět velice dobře (Smrť skvěle namluven Christopherem “Sarumanem” Leem.) a většina z diváků knihu pravděpodobně četla, takže se v ději neztratili.

Futurama – kam se fan dosud nevydal. Tak se jmenoval název bloku, v jehož úvodu jsem shlédl v Americe nedoceněný sci-fi seriál se simpsonovskou kresbou – Futurama.

Pak přišlo to, na co chtěli jít snad všichni, představení Divadelní společnosti Richarda Klíčníka Úžasná Zeměplocha: Muži ve zbrani, které nakonec zase tak úžasné nebylo (To je to hype ;-)). Ale co, aspoň jsme viděli pana Kantůrka v roli Leonarda da Quirm J . Představení mělo hned ze začátku a hned z konce dvě chyby. Za prvé začalo o několik minut později a nakonec se protáhlo až přibližně do půl jedné v noci. Chybou také bylo, že pořadatelé se neobtěžovali zajišťovat místa pro všechny přítomné. Zkrátka si natiskli kopec vstupenek a prodávali a prodávali až na některé místo k sezení nezbylo (Na mě naštěstí ano, ale stejně je to podraz.).

Začal přednáškou Františky Vrbenské s názvem Život je kolovrátek, spřádá iluzi. Sice si už přesně nepamatuji, o čem tato přednáška byla, ale vzhledem k tomu, že se jednalo o přednášku Františky Vrbenské, je to celkem jedno, pravděpodobně totiž byla o všem možném. Určitě byla zajímavá, tím jsem si jistý J .

Poté jsem zašel na jeden díl Akt X.

Sumarizace aneb Chaotické myšlenky

Za prvé – technické zajištění a organizace. Nejprve tedy chválozpěv na techniku. Je jistě chvályhodné, že téměř každá místnost byla vybavena projektorem (V těchto místnostech byla pochopitelně okna zalepena neprůhledným plastem nebo něčím takovým, aby se v době promítaní dala zatemnit místnost) a počítačem, a tak mohli autoři své přednášky doprovodit obrazy, obrázky či “filmečky”. Jeden z projektorů bohužel nevydržel, ale organizátoři blesově improvizovali a poškozený projektor dočasně nahradili počítačovými monitory. Přestože příprava Euroconu podle Václava Pravdy trvala stovky hodin, a já nemám důvod tomu nevěřit, vyskytly se bohužel některé vady na kráse. Kupříkladu nefunkčnost některých programů, počítačů nebo přístupu na Internet občas zpozdila o minutku, dvě přednášku – zkrátka do té doby než někdo přišel na to, jak ten “bazmek fachá”. Také jsem zaznamenal citelný nedostatek počítačů v “digitální hrobce” – místnosti, kde se hrál turnaj v StarCraft: Brood War. Přece jen tři počítače opravdu nejsou dostatečné množství na turnaj, kde hraje přes deset lidí.

Co se týká ostatní organizace, není celkem co vytknout. Pokud byste se ztratili, jako že je to s mapkou Chotěboře, o které se ještě zmíním v souvislosti s propagačními materiály, téměř nemožné, určitě by vám byl nápomocen nějaký ten člověk v oranžovém tričku s nápisem Festival fantazie Eurocon Chotěboř a ukázal vám cestu. Umístění budov, kde se Eurocon konal bylo také celkem ucházející, na jednom malém náměstíčku bylo téměř všechno, co jsem potřeboval k životu – Kino, bufet nejen s uzenkami v rohlíkuJ , Sokolovna a KD Junior, kde se konala naprostá většina akcí, a o pár desítek metrů dále Obchodní akademie, kde byl Gamecon a jídelna (Jídlo zde bylo rozhodně nad průměrem jídelny školského ústavu, který navštěvuji.). Inteligentně mezi sebou přednášky měly mezery, takže člověk nemusel letět jako blázen, aby stihl začátek přednášky.

A nyní už ony zmíněné propagační materiály. Za svoje peníze dostanete nejen vstupenku, ale i igelitovou tašku a aby vám to nebylo líto, něco se do ní organizátoři rozhodli dát. Tak například vedle programu Euroconu a mapky Chotěboře se jedná o číslo časopisu Ramax, Pevnost, plus třetí časopis (Něco o letectví, ale kdo by se o to zajímal.), kovovou placku Euroconu, nějaké letáky, plakát Euroconu a nakonec plastový model vesmírné lodi. Dále také CD Eurocon obsahující prezentaci klubů, webových stránek spjatých s fantastikou, Klíč – něco na způsob knihovny obsahující recenze na opravdu velké množství SFFH knih a jako bonus film “Byl jsem mladistvým intelektuálem”. Plus nejméně jedna nebo dvě další věci, na které jsem zapomněl. Cestou po budovách Euroconu jsem měl tu možnost získat zdarma vydavatelský přehled Laseru na dalších pár měsíců nebo let a Mangazín (Magazím o manze, z větší části se jednalo o krátké popisy seriálů a filmů anime na Euroconu uvedených).

Ještě bych podotknul, že Eurocon sdružoval mnoho conů – Parcon, Avalcon, Gamecon, Star Wars Con, Star Trek Con, Zeměplocha Con, takže vedle sebe běželo mnoho programových bloků paralelně, což na jednu stranu zajišťovalo, že se nikdo nebude nudit, ale na druhou stranu jsem zase nestihl jít na všechny přednášky, které mě zajímaly, z důvodu časového překrývání.

Co mě ale potěšilo snad nejvíce a co pokládám snad za největší přínos Euroconu osobně, je seznámení se s anime a částečně i mangou. Zde bych dodal jedno malé povzdechnutí nad již zmíněnými pokémony (Neboť doposud jsem znal téměř jenom je), Sturgeonův zákon opravdu platí a zdá se, že naše komerční televize se těch devadesáti procent upjatě drží J , jako by nic jiného z anime než Pikachu neexistovalo. Sice se v žádném případě nepokládám za odborníka na anime, ale myslím si, že takový Noir nebo GITS… No nic. Nechme Sturgeonův zákon a uváhu o tom, zda by nebylo dobré zřídit webovou stránku, která se zabývá “dobrými věcmi” mimo mainstream (hudba, film, literatura, cokoliv…), na nějaký jiný článek a buďme rádi, že jsme jiní, protože my se chceme lišit…

Vivat Eurocon!