Draci východní

   Na Východě mají draci velmi dlouhou a rozmanitou symbolickou tradici. Nejznámější představy se symbolickým obsahem nalézáme v Číně, Japonsku a Koreji. Dalším významným územím je pak Vietnam a Indonésie.
   Základním rozdílem mezi draky, kteří se vyskytují na východě, je počet prstů na noze, např. čínský drak má pět prstů, japonský tři a korejský čtyři prsty. Pověsti tvrdí, že pokud drak mezi těmito zeměmi cestoval, prsty na nohou mu buď odpadávaly nebo mu dorůstaly.
   Východní draci se připodobňují k silám přírody, k silám sice nebezpečným, ale nikoliv skutečně nepřátelským člověku. Bývají často přáteli prostých rolníků a mohou se projevovat jako bytosti laskavé a citlivé k lidským trápením. Ale mohou být i lhostejní. Vůbec však nemají násilnickou a zlovolnou povahu jako jejich západní bratranci. V čínské mytologii bývá hrozným a neporazitelným zvířetem spíše tygr.
   V Číně se také našlo jedno z nejstarších vyobrazení draka - v Si Šuej-po v provincii Che-nan v roce 1987. Je starší než 6000 let a je to umělecká montáž z mušlí upevněných do podkladu. Lidé v Číně o sobě dodnes říkají, že jsou "potomky draka". Mnohé komentáře, hlavně taoistické, upozorňují, že čínský drak (lung) je nositelem životní esence v podobě svého nebeského dechu, kterou mnozí znají jako šeng čchi. Takto přináší životní sílu odpovídající určitému období: vodu z deště, teplo ze slunce, vítr z moře a půdu ze země. Je posledním představitelem sil Matky přírody, největší božskou silou Země.
   Východní draci jsou téměř vždy spojeni s vodou, která má základní úlohu v zemědělství. Jako strážci vod bývají tito draci dobromyslní, ale mohou být často i nespolehliví (buď usnou nebo se dost nesnaží) a nesvědomití (pijí a flámují). V takových případech se stávají nebezpečnými, protože zanedbávají své povinnosti. Všechny velké řeky, oceány, velké bouřkové mraky, prameny a studánky opatrují draci. Když usnou, někam si odběhnou nebo se někde vesele baví, řeky hned vystoupí z břehů, nad oceánem vypukne bouřka, hrozí sucho, vysychají prameny. Východní draci tedy přinášejí bídu nebo blahobyt. Blahobyt symbolizuje perla, kterou vlastní každý z nich. Perla se může dočasně stát i vlastnictvím člověka, jejímž prostřednictvím se dá rozmnožit bohatství. To je námětem mnoha čínských pověstí. Dračí perla bývá také znakem moudrosti a vzdělanosti.    Jelikož vodní symbolismus draka je tím základním, je v těsné spojitosti s vytvářením deště a hřměním, což je příkladem jeho nebeské činnosti. Jako ten, který sjednocuje zemi a vodu, se drak stává symbolem nebeského deště, jenž oplodňuje zemi.
   Lidová tradice dodnes s oblibou používá tzv. tanec draka, aby přivolala déšť a nebeskou náklonnost v období sucha. Věří se, že z otevřených dračích úst vychází listí, symbol klíčení. Mnohé "druhy" draků mohou měnit tvar. Mohou se zmenšit na velikost housenky bource morušového nebo se nadmout tak, že vyplní prostor mezi nebem a zemí. Mohou si zvolit, zda chtějí být viditelní, či neviditelní. Někdy mají schopnost předpovídat budoucnost.
   Existuje mnoho příběhů, v nichž se draci objevují v blízkosti lidí jako znamení příznivých okamžiků a předzvěst příznivých událostí a prosperity. V případě, že jsou uraženi či vyrušeni, mohou způsobit sucho tak, že pomocí košíků seberou všechnu vodu z okolí. Po celá staletí čínští rolníci pořádali procesí, aby si naklonili přízeň draků deště. A na jejich počest postavili tisíce chrámů (některé jen docela maličké). Občas, když se déšť přes všechny jejich modlitby a obřady zdrží, Číňané se rozhněvají. Vytáhnou sochu draka z jeho chrámu a postaví ji na prudké světlo, aby ho vytrestali. V průběhu několika dní obvykle zaprší, neboť je přece dobře známo, že draci nemají slunce v přílišné lásce.
   Draci nebývají jen strážci vod. Trhlinou, kterou v obloze udělala příšera Gong-gong, obsadil obrovský červený drak, drak ohně, na jehož náladách závisí život celé Číny. Když otevře oči, je den, když je zavře, je noc. Jeho dech rozpoutává vichřice a bouřky a proměňuje roční období. Na čínské obloze je množství draků. Někteří z nich neúnavně pronásledují měsíc a slunce a pokoušejí se je sežrat. Tím se vysvětlují pravidelná zatmění. Naštěstí, v době zatmění slunce nebo měsíce, Číňané silně bubnují na měděné nástroje a vystřelují rakety. Jejich hřmot draky zastraší a ti pustí svou kořist. A všechno začíná znovu.
   Draci žijí dlouho. Jeden den pro ně znamená tolik, jako pro lidi jeden rok. Ale nejsou nesmrtelní. Mají často rodiny a jejich děti, zejména dcery, na sebe s oblibou berou lidskou podobu. Mnoho pověstí má tento námět: Chudý, ale čestný rolník nebo řemeslník potká dceru dračího krále, která mu poskytne pomoc…    Východní draci létají ve vzduchu, ale jejich paláce se nejčastěji nacházejí pod mořem. V oceánech žijí čtyři hlavní dračí králové, kteří vládnou v každém ze čtyř moří obklopujících starou Čínu. Lid je často považuje za čtyři bratry: Ao Kuang, Ao Šen, Ao Žuan a Ao Ťin. V jejich čele stojí Ao Kuang.
   Drak se objevuje v čínském umění nejdříve na bronzových nádobách a nefritových předmětech a později v malířství, sochařství, na keramice a textilním zboží… V průběhu času se stal symbolem císaře a označením hodnosti. Ve starověku patřil do čtveřice nadpřirozených bytostí - spolu s jednorožcem, fénixem a želvou (nedokážu zodpovědět, proč zrovna želva, ovšem tak jest), které reprezentují příslušné světové strany: východ, západ, jih a sever (v tomto pořadí). Drak je spojen s východem, s oblastmi, kde vychází slunce. Je pánem plodnosti a deště. Říká se, že na podzim se ukrývá v hlubinách vod (jezer, řek a moří) nebo že tráví zimu pod zemí. Znovu se objevuje na jaře a s ním přichází na zemi déšť a nový život. Starověké taoistické prameny uvádějí, že drak vystupuje ze země nebo z vody na nebe druhého dne lunárního měsíce, a takto se stává příčinou prvních jarních hromů a srážek.
   Draci jsou součástí základních mýtů čínské i japonské civilizace. Cyklus o hrdinských činech Jüa ukazuje, jak tento bájný císař budoval svou říši za rozhodující pomoci okřídleného draka. Připisují se mu také první zavodňovací a odvodňovací práce v oblastech vystavených ničivým záplavám velkých řek. Názvy mnohých horstev a průsmyků také mnoho napovídají o šlechetných činech draků.
   Drak je nejvyšší a zároveň nejuctívanější zvíře v čínské kultuře. Ačkoli je to pouze imaginární stvoření, "které ve skutečnosti neexistuje", je drak zobrazován častěji, než kterékoli jiné zvíře, a to v nejrozmanitějších uměleckých formách. Tradiční čínské chrámy jsou plné vyřezávaných nebo malovaných draků. Tato výzdoba se objevuje na střechách, pilířích, balustrádách, okenních mřížích, dveřích, záclonách, svíčkách či dračích lampách. Zdi u vstupu do chrámu jsou často zdobeny zobrazením "křičících draků". To vše jasně ukazuje na sympatie Číňanů k těmto mystickým stvořením.

   Drak - symbol císaře
   Císaři mnoha asijských zemí prohlašovali, že mají dračí předky. Na svůj původ byli tak hrdí, že vše, co používali, zdobili a popisovali znamením draka. Nejvyšším komplimentem bylo oslovovat císaře slovy "Dračí tvář". Císař v Japonsku se například po stovky let ukrýval při návštěvách za bambusovou zástěnou a každý, kdo by si dovolil tam jen nakouknout, by byl odsouzen k smrti. Lidé věřili, že se císař mohl přeměnit v draka.
   Spojení draka s císařem je významným rysem dračích charakteristik, které vyjadřují vtělení nebeské síly draka, jež se přenáší na císaře. Toto spojení symbolizuje panovnické funkce a rytmy života, které zaručují řád. Proto se drak stal císařským emblémem. Tradice vypráví: "Když je sucho, je třeba vytvořit obraz draka jin, a pak začne pršet." A dále: "Dračí tvář je císařova tvář, dračí chůze je výtečný císařův postoj, dračí perla je třpyt císařských slov a dokonalost jeho mysli a příkazů."
   Tento obraz Nebeského draka se aplikoval na císaře mnoha způsoby. Císařský oděv, císařské komnaty, císařský trůn, císařská loď… byly zdobeny motivy draků. Syn Nebes, což je častý titul císaře, byl ukryt za zástěnou dekorovanou draky a nošen v "dračích nosítkách". Čínský císař měl jako svůj znak Dračího krále a vydával rozkazy do všech čtyř světových stran současně. Pátý směr byl nazýván střed a to je jeden z důvodů, proč se dodnes Číně říká Říše středu.
   Legendární císař Fu-si byl podle legendy prvním císařem, který přijal dračí podobu ještě před začátkem dějin. Usměrnil velké vody vybudováním přehrady, kanálů a svodových nádrží, a zkrotil tak Žlutou řeku. Se svou manželkou Nü-kua, jež je bohyní stvoření a podle mýtu stvořila první lidi ze žluté země, se někdy zobrazují jako dva draci, kteří mají propletené ocasy, a znázorňují tak neustálé propletení svých energií.
   Na těchto zobrazeních ona drží v rukou kompas nebo kružítko, symbol země, a on trojúhelník nebo pravítko a olovnici, nástroje, jež vnášejí míru do chaosu a zakládají civilizaci, symbol nebe. V taoistických chrámech je Fu-si obvykle zobrazován, jak drží desku, na níž je vyryto osm trigramů - základ Knihy proměn (I-ťing). Tradice uvádí, že těchto osm trigramů přinesl Fu-simu proslulý Žlutý drak.