Palantir
oddělovač

Eurocon z pohledu trochu jiného

Akce > Cony | 28. 07. 2002 17:58:05 | autor: Zdenek

   Po Martinovi "B.E.M." se i já přidávám se svou "verzí Euroconu". Rozhodli jsme se, že nejlepší způsob, jak co možná nejlépe obsáhnout všechny ty zážitky z tak velké akce, bude napsání reportáže několika osobami, tedy několika odlišnými pohledy a zcela jistě i styly popisu. Nyní je tedy řada na mně.
   Na Eurocon (dále již jen EC) jsem spolu s ostatními těšil minimálně půl roku a měl také na co, neboť takových různých programových linií a prostě zábavy se pro fanouška jinde nenaskytne. Zkraje bych chtěl také připomenout, že to byl můj teprve druhý con, takže jsem v tomto ohledu vlastně jenom nezkušený zelenáč. V této reportáži si tedy nekladu za cíl odkazovat se na staré, už přešlé cony a jejich slávu, to přenechám jiným. Spíše tedy zde tedy ponechám svůj subjektivní pocit. A tak zde také zanechám odkaz na jedno putování Palantíru do Chotěboře, v té době města zaslíbeného.

   Středa 3.7.
   Jarník, Harv a Adam byli v Chotěboři již od 9:00. Pro mne to bylo zcela nepochopitelné, neboť tou dobou jsem sotva vstal. Díky organizaci jsem měl dopravu zajištěnou Kubíkovic vozidlem. Osazenstvo vozidla (všichni tři bratři Kubíci, Vojtěch a já) bylo celou cestu dobře naloženo, ač tísněno batohy a spacáky, neboť ty se do kufru nevešly kvůli nějakým květináčům.
   V Chotěboři jsme byli v 10:30 a to značně zmateni, neboť tohle město nikdo z nás předtím neměl příležitost navštívit, tudíž jsme hledali po kapsách mapu. Naštěstí nám v ústrety vyběhl podezřele veselý Jarník a oznámil, že naši přátelé obsadili stůl v nedaleké hospodě a mluvil i o jakémsi lotyšském nakladateli, který je zde baví svou angličtinou prodchnutou špatnou výslovností a alkoholým odérem. A opravdu, kolem stolu se zde tísnili všichni i s tím zvláštním člověkem, jenž na první pohled vypadal spíše jako žadatel o sociální dávky než jako návštěvník conu. A všem již zaplatil nějaké to pivo, dal jsem si tedy také očekávaje tak odpočinek po cestě. Partu porušil jen Vojtěch, jenž si poručil colu. Harv jen úsečně prohodil, že něco začíná cítit. Neměl na mysli plyn, jen reagoval na mou otázku, kolikátou Plzeň to již konzumuje. Zasmál jsem se mu, že to se amatérům stává, načež mě počastoval poznámkou, že jsem ochlasta.
   Po skromném obědě v podobě párečků jsme se vydali k registraci, kde si náš lotyšský přítel ustlal na hromadě cihel a tvrdě usnul. Ostatní se postavili do fronty, já jsem byl zcela nedemokraticky zvolen na hlídání zavazadel. Alespoň jsem se přivítal s Čenisem z Asterionu, jenž dorazil na EC z ocelové Ostravy. Následovaly zmatky v ubytování. Již před conáním jsme byli přesunuti na Internát SOU, teď nás přesunuli pro změnu do Základní školy Buttulova (či tak nějak). Trochu mne rozladilo, že to je jediné ubytování, které je na druhém konci města a tak jsme se museli táhnout zase zpět. Naštěstí, naše "Butylka", jak jsme si ji láskyplně pojmenovali, měla i své nesporné výhody.
   Zahájení EC bylo ve 12:00, prvním pro nás lákavým programem byl hned film Slepičí úlet. Ani jsem si nevšiml, že mi Adam téměř chrápe na rameni. Byl totiž, chudák, unaven z cesty. Následnou přednášku o skřetech jsme příliš neslyšeli, Velký sál v KD Junior je totiž dělán pro jiné, silnější hlasy, než jaký přednášející měl. Obdivovali jsme tedy stánek LOTR suvenýrů, neodolal jsem jenom nádherným pohlednicím (tu s morijskými skřety jsem chtěl poslat babičce).
   Nedostatek odpočinku jsme si vynahradili na Butylce asi do 17:30, poté jsme se vrátili na zajímavě pojatou přednášku Míly Lince na téma Trolové, Tolkien a severská mytologie. Bohužel jsem si ji nedoposlechl do konce, vyslyšel jsem volání Čenise, který svolával před kulturák dorazivší členy Asterionu. Ovšem beztak z toho nic nebylo. Na druhou stranu jsem získal autorský výtisk nového modulu a Dechu draka s mou povídkou, takže jsem se alespoň po zbytek dne chlubil ostatním, čímž jsem přinejmenším Harva doháněl k reakcím v podobě sarkastických poznámek.
   Promítání filmů bylo ten den silnější než další program. S Harvem jsme se vydali na film Ve stínu upíra s J. Malkovichem. Hodnocení filmu je více než kladné, což potvrdil i Adam, který byl v sále také, aniž bychom o něm věděli. Jak později prohodil Jersey, vraceli jsme se o poznání chudokrevnější. Harv tedy zavelel ke stánku, abychom doplnily zásobu bílkovin a vitamínů pomocí klobásy a piva.
   Stihli jsme i slavnostní zahájení, které bylo velmi zvláštní. Václav Pravda, šťastný tatík EC, uvítal všechny zahraniční hosty a na pódium v pravidelných časových intervalech zval děvčata z místní taneční skupiny. Sálem se rozezněla taneční muzika a můj výraz počínal býti pochmurným, až na vyjímky jako třeba v případě něčí poznámky, že ty holky jsou čím dál tím starší a že se tedy časem dostane i na jeho věkovou kategorii. Pronesl jsem poznámku ve smyslu infantilnosti podobné hudby a že by bylo fajn, kdyby se tu objevil nějaký fanoušek black metalu. V odpověď se ke mne otočil sympatický Trollík (rozuměj: člen SFK Trollík), který mne ujistil, že podobné myšlenky má i on a že vzápětí po programu se ve svém automobilu oddá poslechu "černé hudby".
   Nadšeni dosavadním průběhem jsme plni odhodlání vlezli ve 23:00 do kina s tím, že tak pěkný den zakončíme shlédnutím LOTRa: FOTRa. Přecenili jsme své síly, mnozí postupně usínali a i jinak odpadali. Adam opět usnul ve své nejoblíbenější pasáži v Morii. Ve 2:00 jsme se vyčerpáni odebrali do spacáků.

   Čtvrtek 4.7
   Vstáváme už v 7:45, Jarník s Harvem spěchají na přednášku Temná strana Tolkiena, Vojtěch odchází na snídani do kantýny a já s Adamem ještě kecáme a pokoušíme se o nejnutnější hygienu. V podstatě náhodou se dostáváme na promítání manga seriálu Slayers. Nikdy jsem mangu nemusel, ale tohle byla velice dobrá první zkušenost.
   Od 9:00 začíná Ivana Kuglerová se svým Voláním smečky. Prokazuje zde nepopiratelné kynologické znalosti, které podpořila přítomností svých dvou psích přátel, kteří po dobu přednášky pokojně usínali u nohou své majitelky.
   Pln očekávání jsem pokračoval na přednášku Františky Vrbenské, neboť to je má oblíbená autorka a chtěl jsem tudíž vědět, jaká je "naživo". Její přednáška pojednávala o lidských vztazích obecně, ale i konkrétněji. Písněmi ji pomáhali ji dva hudebníci, z nichž jeden byl trochu známý J.D.Kočí (Straky na vrbě mu vydaly básnickou sbírku), avšak nevím, který z těch dvou to byl. Potvrdilo se, že Františka je skvělá vypravěčka, která dokáže upoutat.
   Ve 13:00 dochází ke svolávání SFK Palantír na oběd, který se podává na Obchodní akademii, což je jen kousek od všeho conání. Po zkušenostech s pivem a klobásami jsem začal Harva nazývat Harvesterem, což mu nijak nevadilo, jen dodal, že já jsem ten ochlasta. Jako později už napořád, čas po obědě věnujeme odpočinku na Butylce. Prošli jsme také knihkupce usídlené v kulturáku. Adam zde nakonec za celý con utratil velké peníze, já jsem naopak skrblicky škudlil a koupil celkem jen jednu knihu a sborník povídek. Když jsem totiž viděl Harva, jak si pod paží nese několik nových sborníků, radostně jsem mu oznámil, že mi je všechny půjčí a já tedy nemusím kupovat nic.
   Po přednášce O.Herce o neomýtech jsme se vrhli do kina na přednášku samotné(ho) Pravdy, jejíž celý název zní: Pravda o hajzlech na Enterprise. Byly jsme na ni připraveni jedním z pořadatelů z Avalonu, který nám ji vřele doporučoval. Po počátečních problémech s technikou (nefungují nám Mp3, sakra, sežeň cédéčka!,někde v týhle hromadě?,sakra) se Vašek jaksepatří rozjel a my odcházeli věru poučeni. Venku jsme se slezli a pokecali u párku a piva.
   Na hodince kluků z Fantasy Planet se těšil hlavně Adam, já jen neměl kam jít. Naštěstí se mu podařilo vyhrát plakát v pochybné vědomostní soutěži, takže nelitoval. Plni očekávání jsme se ve 20:00 vrátili do kina na Sexenprise, což je dílo z tvorby Sexenprise Production Unlimited, nikoli Avalonu (opravil jsem se po intervenci jedné z autorek, která mi dodala potřebné informace). Vlastně je to tedy výtvor, který vznikl za vydatné podpory fíkové vodky, jak bylo později ozřejmeno v titulcích snímku.
   Od 22:00 se konala soutěž Miss Avalcon. Od soutěží stejného typu v TV se, jak si tvůrci předsevzali, opravdu dost lišila, a to jak pozitivně, tak i z druhé strany. To zde nebudu rozebírat. Rozesmála mne jen Heňa, kterou přihlásili její kumpáni ze slovenského Brlohu. Když měla říct, kdo ji přihlásil, prohodila jen, že s těmi parchanty již nechce mít nic společného.
   Tím program téměř skončil, Adam měl ještě žízeň, leč nikdo ho do hospody nenásledoval a tak toho nechal a šel spát.

   Pátek 5.7.
   Vzbudil jsem se poslední, což vzbudilo nejapné poznámky ostatních. S Adamem jsme se vydali na dokončení mangy Slayers. Po ránu trocha humoru nikdy neškodí. Dokonce bych řekl, že začít den jinak než smíchem ani nemá cenu.
   Tento den jsme si stanovili, že určitě musíme vidět polský film Zaklínač. A abychom měli v malé třídě, ve které se promítalo, zajištěno místo, šli jsme už na promítání X-menů, čímž jsme zabrali místa na 4 hodiny. Jak důmyslné, zvláště když jsme přišli zásobeni sušenkami a pitím. Ostatní zprvu jen překvapeně, později závistivě zírali. Ovšem ježto byl Zaklínač v polštině a děj byl tak pozměněný od povídek, často jsem byl mimo obraz. A nadšen jsem z tohoto díla nebyl, chápu nebohého Sapkowského, který v rozhovoru pro Pevnost přiznal, že po takovémhle ztvárnění jeho díla měl chuť emigrovat.
   Oběd jako vždy výborný. Dnes kuře a la kachna. Vzhledem k tomu, že jinak se živíme jak se dá, je teplé jídlo vítaným zpestřením. I takový je život fana.
   Na přednášce Jana Kantůrka a Vlasty Talaše o Zeměploše bylo podle všech předpokladů narváno, já osobně jsem téměř usínal, nechápu proč. Odešli jsme se mrknout na práci francouzského výtvarníka Phillipe Coriata, který se však většinou nevěnoval tvorbě, ale pokuřování francouzských cigaret na zápraží a konverzaci s jakousi ženštinou. Odešel jsem na Butylku právě ve chvíli, když s ním Adam načínal jinak jistě zajímavý rozhovor na téma Photoshop verze x.x. Málem nás však porazil Jarník mávající nad hlavou Zaklínačem a povykující, že sehnal podpis samotného mistra. Šťastný to chlapec.
   Kolem 20:00 se probouzím a divím se, kolik je hodin. Že bych usnul? Tak to se mi nestává často. Ovšem žádná škoda, beztak mne v programu toho odpoledne nic nezaujalo. I to se stává na tak velké akci, naštěstí ne často. A taky jsme se občas přistihli, že nás tak velké množství přednášek a jiných akcí za sebou docela unavuje a tak je třeba vydechnout.
   Ovšem ve 21:00 začíná dlouho očekávaná událost, totiž Kočovná divadelní společnost Richarda Klíčníka představila své nové představení Muži ve zbrani. Velký sál místní Sokolovny byl narván k prasknutí. My jsme si sedli jen díky tomu, že otevřeli druhý oficiální vchod hned těsně vedle nás a tak se nám podařilo ukořistit pár židlí. Spousta dalších, kteří takové štěstí neměli, se potom šklebilo u stěny. Nebudu zde popisovat děj ani výkony herců, to přenechám jiným. Koneckonců, ani jsem nečetl knihu. Ovšem musím říci, že celkově mě představení, až na pár gagů, moc nenadchlo. I to bylo důvodem, proč jsme s Adamem představení v půlce opustili a vydali se do ulic noční Chotěboře.
   Vrátili jsme se do kina v 1:00 tak akorát, abychom se na noc osvěžili pokračováním Sexenprise, tentokrát s podtitulem Klauni útočí. Nutno dodat, že to bylo na noc to pravé k provětrání bránice. Domluvili jsme se se známým z Avalonu a pokusíme se tyhle povedené nahrávky získat, abychom potěšili i zbytek pardubického osazenstva.

   Sobota 6.7.
   Tak dnes jsem tedy pořádně zaspal, na hodinky jsem se mrknul až v 9:30. Na druhou stranu, mohl jsem si to dovolit. Pro mě, stejně jako pro mnoho dalších, důležitý program začínal až od 10:00. Tím hlavním programem byla přednáška široce oblíbeného Andrzeje Sapkowského s lakonickým názvem: What is fantasy? Této jsem se nezúčastnil, neboť jsem se chtěl zúčastnit jiné, pro mne důležité věci. Tou byla beseda s tvůrci Asterionu. Harv mě peskuje, že s tím neustále otravuju, ale když už do toho píšu, tak chci být v obraze. Je však pravdou, že zatímco na Sapkowském bylo jistě narváno, na naší besedě bylo sotva tucet přívrženců.
   Po obědě jsme se opět trochu vydýchali, ale jen abychom stihli přednášku, na kterou jsme se velice těšili. Jejími protagonisty byli známí scifisté Ondřej Neff a Josef Nesvadba. Byla to jedna z nejlepších přednášek na EC, kterých jsem se zúčastnil, pánové rozebírali své pohledy na budoucnost z pohledu své generace a mezi diváky tak trochu i rozpoutali diskuzi na stejné téma z pohledu generace dnešní.
   Spěchali jsme pak ještě na přednášku Daniela Newmana pojednávající o hledání upírů v dnešní době. Ke vší smůle jsme však přišli až když byl Zrcadlový sál, jak se nazývala místnost hostící tohoto vampyrologa, narván k prasknutí. To nás velice mrzelo, obrátili jsme tedy své zklamané kroky do vedlejší čajovny. Zde byly vidět první zápory velkého conu. Totiž, polovina čajů již nebyla k dostání a ty zbývající většinou nestály za moc. Zlatá Dobrá čajovna Na paletě u nás v Pardubicích, na tu nedám dopustit.
   Avšak další přednáška stála také rozhodně za to. Český záhadolog Ivan Mackerle byl příslibem zajímavého tématu. Zabrali jsme tedy místo u dveří ještě než přednáška začala, byly jsme totiž dobře poučeni z předchozích neúspěchů. Získali jsme tak výborná místa v první řadě. A vedle nás si kromě jedné atraktivní dámy, která rozhodně do sf komunity nezapadla, sedl ještě autor jiných přednášek podobného ražení, velký podivín, Daniel Newman. Adam se s ním seznámil hned prvného dne, když mu pomohl s kufry naditými zřejmě podivnostmi jako je třeba lidská lebka či bandasky čerstvé lidské krve. Mluvilo se především o kryptozoologii, tedy vědě o vyhynulých či dosud neobjevených tvorech. Počítáme mezi ně třeba lochneskou příšeru, yettiho, nebo méně známé, jako je třeba almas, olgoj chorchoj nebo masožravý strom. Témata se ujala a pana Mackerleho po skončení odchytla ještě skupinka posluchačů na chodbě, Adam se mu nabídl poslat nějaké materiály, čímž ve mne vzbudil podezření, čím přesně se vlastně zabývá ve svém volném čase. K čemu asi tak potřeboval ty dlouhé černé svíce a kadidlo tehdy o víkendu...:)
   Své dojmy jsme rozebrali u klobásy a piva, jako již po několikáté. Ovšem můj čas na EC se nachýlil ke konci. Přestože program v sobotu ještě pokračoval slavnostním ukončením, nakonec jsem u toho nebyl, neboť mě čekala jedna neméně příjemná záležitost doma v Pardubicích. Ovšem to je čistě moje věc :). Rozloučil jsem se tedy ještě s náhle se objevivším se Aldrickem, novým přírůstkem do Asterionu, i ostatními soukmenovci a přáteli. Vrátil jsem se na Butylku, sbalil si věci a nechal se bratry Kubíky odvézti domů.



Průměrné hodnocení: 0 :: Počet zobrazení: 2235

Přidat komentář Přidat komentář:

Jméno:
*

E-mail:


Hodnocení:
Na obrázku je...
kontrolní obrázek

=*
Komentář:



* povinný údaj
 

oddělovač
Stránky běží na redakčním systému Rivendell v2.0 -- Jarník, 2006
Tyto stránky jsou uvedeny bez jakýchkoliv záruk, co se spolehlivosti, přesnosti, trvanlivosti a dalších biomagických funkcí týče, a rádi bychom vás upozornili, že SFK Palantír zvláště neodpovídá, nezaručuje, ani nedoporučuje nějaké, respektive jakékoliv, shlížení těchto stránek a odmítá nést zodpovědnost za jejich použití jak návštěvníkem, tak jakoukoliv jinou osobou, entitou či božstvem.