Palantir
oddělovač

Ecce homo

Literatura > Povídky > Vidoucí 2002 | 31. 12. 2002 19:39:00 | autor:

Ecce homo

    Všimli jste si, jak se člověk liší od naprosté většiny zvířat? Nemyslím tím vzhled. To, že je na většině těla holý a musí proto nosit (alespoň v chladnějších místech a dobách) oděv. Nemyslím tím ani, jak nám káží různé ideologie, práci, která prý polidštila opici. Mám na mysli odlišnosti mnohem přízemnější, ale proto snad i podstatnější a důležitější. Proč mají ženy prsy? Jak to, že mají menstruační cykly celý rok a ne jen jednu "říji" za rok? Proč mohou ženy souložit prakticky kdykoliv a prožívají přitom příjemné prožitky (orgasmus)? Proč jsou muži asi jediní samci živočišné říše, kterým záleží (alespoň většinou) i na uspokojení žen? Co "záhadná" panenská blána? A můžeme se ptát i na okamžik, kdy se vlastně stalo, že se nečlověk stal člověkem? Je to vůbec možné, aby rodiče nebyli lidmi a jim narozené "dítě" bylo člověk?
    Na druhou stranu nemají snad právě ony "sexuální" odlišnosti zásadnější význam než použití nástrojů (různé pomůcky používají nejen lidoopi, ale dokonce třeba i sýkorky na Galapágách). Poslechněte si teď příběh vývoje lidského druhu, který se možná stal.
   

   
    Dějství prvé
    Doba: úsvit před cca 12 000 000 roky
    Místo: tropické lesy současné Jávy
   
Ve větvích bujné vegetace se probouzí tlupa asi třiceti tvorů o něco menších než dnešní šimpanzi. Jsou to společní předci současných lidoopů i člověka. Zatím se lidem podobají asi tak jako se vážka podobá vrtulníku. V čele tlupy je vůdčí samec. Největší a nejsilnější zvíře. Aby jako vůdce přežil více než pár dnů, musí být nejen nejsilnější - aby nahnal strach konkurentům vlastního druhu, ale i nejchytřejší - aby dokázal nalézt pro všechny dost potravy a vyzrát i nad třetihorními dravci. Máme vlastně štěstí, v čele právě této tlupy je samec, který se zapsal do dějin (tedy kdyby někdo v té době dějiny psal). Jednou se jeho tlupa živila semeny a kořínky na zemi. Potravy bylo po delší době hodně a pra pra pra primáti zabraní do jídla se vzdálili od bezpečí korun stromů. Jak už to bývá, za všechno se musí platit (a platí to i v třetihorách, i když ještě nejsou peníze), a tak se náhle objevili dva Tritemnodoni, menší draví savci. Tlupa začala v hrůze prchat ke stromům. Tritemnodoni se však po zemi pohybují rychleji a bylo velice pravděpodobné, že neodejdou s prázdnou. Asi by v jejich žaludcích skončilo mládě, možná i s matkou, která by se s ním zdržela. Vůdce smečky vědom si své velikosti a síly udělal neobvyklý čin. Místo útěku se vztyčil, začal skákat, třást větvemi křovin a vydávat hluboké, hrdelní zvuky. Dravci byli tak překvapeni jeho chováním, že se ničeho neodvážili a celá tlupa se dostala do bezpečí. Zmatení Tritemnodoni dokonce nenapadli ani vůdce samotného. Tato metoda zastrašování byla pak mnohokráte zopakována všemi členy tlupy a byla tak účinná, že se časem stala přímo reflexem a lidoopi ji používají dodnes. Vůdce smečky projevil nezvykle velkou dávku odvahy a inteligence, nebojím se dokonce říci, že byl géniem své doby.
    Ovšem dnes ráno byl neklidný. Větřil a rozhlížel se, ale nehledal nepřítele. Pak náhle spatřil jednu samici a vyrazil přímo k ní. Nevěděl, že jen slepě poslouchá rozkazy matky přírody. Nemohl nic tušit o feromonech vydávaných samicí v říji, o pohlavních hormonech, které ztopořily jeho penis. Cítil jen neodvratné nutkání jít za samicí. Už jen jeho výraz, gesta a výhružný řev zahnaly zbytek smečky včetně případných rivalů do bezpečné vzdálenosti. Samice, vidouc blížícího se vůdce, zaujala podřízený postoj s vystrčeným zadkem a skloněnou hlavou. Samec ji neurvale uchopil za chlupy na krku a na zádech a přitlačil jí hlavu tvrdě k zemi. Bez váhání zasunul penis do její nastavené pochvy a zběsile kopuloval. Po pár vteřinách bylo hotovo. Zároveň s výstřikem spermatu se samec uklidnil - splnil úkol, který mu příroda dala. Nezajímalo ho, jestli se s ním samice vůbec chtěla pářit, natož co přitom cítila. Byl přece vůdcem smečky a jemu se neodporuje! Otočil se a šel si hledat něco k snídani. O samici prozatím ztratil zájem, ale běda jinému samci, který by se k ní přiblížil a chtěl se s ní také pářit. Podřízení samci se dostanou na řadu jen tehdy, když bude najednou v říji tolik samic, že na ně vůdce nebude stačit, nebo když prokážou, že jsou silnější a chytřejší a sami se stanou vůdci. Nevědomky byl vlastně aktivním účastníkem evoluce - jeho sperma, nesoucí nejlepší geny tlupy, oplodnilo další samici. Jejich potomci mají velkou šanci zdědit po otci sílu i inteligenci a časem ovládnout Zemi.
   
    Evoluce je sice poměrně bezpečná cesta k nalezení té optimální kombinace genů, ale neuvěřitelně pomalá. Ubíhají roky, staletí, tisíciletí a nic podstatného se nemění. Ovšem matka příroda někdy do hry genů ukryje tajnou kartu. Snad paprsek kosmického záření dopadne na molekulu DNA a pozmění ji, snad je to dílem náhody a pravděpodobnosti, snad na tom má zásluhu "Vyšší Moc." Na Zemi se náhle objeví tvor s takovou kombinací genů, jaká by nemohla přirozeným výběrem vzniknout. Naprostá většina těchto mutací není životaschopných nebo se jejich geny nerozšíří do dalších generací. Ale nepatrné, téměř zanedbatelné množství se přece jen prosadí a může způsobit zásadní změnu ve vývoji druhu. Teprve čas ukáže, zda ta skrytá karta byl žolík, nebo Černý Petr.
    Uplynulo několik milionů let.
   

   
    Dějství druhé
    Doba: odpoledne před cca 2 000 000 roky
    Místo : lesostep dnešní Číny
   
Tvorové táhnoucí krajem se již mnohem více podobají lidem. Pravda, jsou ještě výrazně menší a porostlí hustou srstí, připomínají dosud spíš nějaký neznámý druh lidoopa. A jejich sexuální chování? Za celou tu dobu se prakticky nezměnilo. Vůdčí samec oplodňuje stále všechny samice v tlupě.
    My jsme si ale opět vybrali skupinu, která má ovlivnit celý další vývoj člověka. Jeden z podřízených samců se narodil s genetickou odchylkou, která odstartuje celou sérii přímo revolučních změn. Dnešní terminologií bychom řekli, že samec je hypersexuální. Tato mutace způsobila, že má abnormálně velký penis a zvýšenou citlivost na feromony samic. Vnímá i to nepatrné množství feromonů, vydávaných samicemi v době mimo říji. Neuvědomuje si, že vyhledává jejich přítomnost, protože mu je s nimi příjemně. A naopak, bez nich je podrážděný a neklidný. Úplný feromonový narkoman. Dokonce začne - poprvé v historii člověka - pociťovat cosi jako sympatie ke konkrétní samici (že by její feromony byly nějak feromonovatější?). Náhodou jednou nakloní větvičku s chutnými plody tak, že na ně samice lehce dosáhne. Pak to již dělá úmyslně a odměnou mu je její přízeň. Dovolila, aby se k ní tisknul při spánku a všude ji doprovázel. Vytvořili v tlupě pár. (Nemůže být tento prazárodek náklonnosti počátkem lidské lásky?)
    A právě dnes poznal, že na samici přichází říje. Uhádl to dříve než samotný vůdce tlupy a ani strach z jeho síly nemohl zabránit tomu, aby nevyužil situace. Ukryt před jeho zraky za hustým křovím se páří a prožívá přitom příjemné orgastické pocity. Prostě první erotoman na světě.
    V průběhu několika příštích generací se dominantní gen hypersexuality rozšířil po celé tlupě. Samice i samci si začali protějšky vybírat. Atraktivnější samice měly samozřejmě přednost, což do budoucna povede (a zase ten pomalý přirozený výběr) k zdůraznění viditelných sexuálních znaků - prsy.
    Ovšem další revoluční krok způsobil jiný samec, který sexuálním hrátkám vášnivě propadl. Ačkoliv se onen den pářil hned po ránu, nebylo ještě poledne a znovu se dožadoval u samice pokračování. Jenže ouha, už to nebyl vůdce tlupy, kterého je nutno slepě poslouchat. Čím víc mu samička unikala, tím víc po ní toužil. Konečně se mu ji podařilo dostihnout a přitlačit k zemi. Svým nadprůměrně vyvinutým penisem potřeboval při opakovaném páření kopulovat po mnohem delší dobu a způsobil neobvykle velké sexuální vzrušení samice (snad spojené s prvními příjemnými pocity), doprovázené přemírou pohlavních hormonů. Ty, po několika opakovaných pářeních, vyvolaly další ovulaci (vzpomeňte, jak ovlivňují ovulaci hormony nacpané antikoncepční tablety). Namísto jedné říje za rok, při které uzraje několik vajíček, byl na světě menstruační cyklus, obvykle doprovázený uvolněním jednoho vajíčka.
    Zbývá nám poslední krok v sexuálním vývoji člověka a ten musela udělat samice. Samci byli původně schopni kopulace jen v krátké době, pokud byla samice v říji. Teď to již bylo sice několikrát do roka a delší dobu, ale stále zde byla podmínka feromonů jako spouštěče pohlavního vzrušení a erekce. A ještě pořád pro ně nejsou pocity samice při kopulaci podstatné. Nejdůležitější samička - první nymfomanka tlupy (a asi lidstva vůbec) - cítila při páření tak příjemné pocity, že se na něm chtěla aktivně podílet. Vysmekla se samci a otočila se k němu čelem. Ten byl určitě zaskočen nezvyklou polohou, ale blížící se orgasmus ho přinutil pokusit se zavést penis i takto. Odměnou mu byl pohled do přivřených očí samice vyjadřujících slast a vzrušení. Poprvé ho vzrušovalo samo vzrušení samice. Nikoliv feromony, ale pohled ho vzrušil! Od té chvíle si mohl kdykoliv vybavit výraz jejího obličeje a ucítil příjemnou erekci penisu. (Není v tom prapůvod toho, že dodnes se muži rádi vzrušují pozorováním ženských těl, ale i jejich větší představivosti a fantazie?)
    Sex se tím zcela odpoutal od závislosti na říji. Páření probíhalo v poloze čelem k sobě, samci začalo záležet na pocitech samice, protože to přispívalo k jeho vlastnímu vzrušení. Na Zemi se objevil nový tvor - člověk.
   
    Člověk a jeho sex v páru, genetická mutace, která se stala normou. Na pohled nic moc zvláštního, ale ve skutečnosti síla bořící miliony let stará pravidla a tvořící nové společenství. Jako první padla vůdčí role samce. V prvních pralidských společenstvích musela nutně být v čele tlupy samice - matriarchát . Výběr partnera nutí oba stále si dokazovat, že jejich volba byla správná. Vzniká rivalita, která způsobuje dělbu práce - snahu být v něčem nejlepší. A tato snaha se právě navenek mylně jeví jako důsledek práce! Ve skutečnosti je práce polidšťující opici naopak pouhým důsledkem pravěké sexuální revoluce, snahy imponovat vyhlédnuté samici. Pokud ještě nejste přesvědčeni, pak vězte, že s párovou láskou se objevila také ješitnost, žárlivost, lichocení, ale i nevěra a dost možná i první prostituce a znásilnění. No není to již zcela lidská společnost? Pravda, ještě nevypadají jako my, ale evoluce má ještě dva miliony let....
   

   
    Dějství třetí
    Doba: současnost
    Místo: kdekoliv ve střední či západní Evropě
   
Mladá žena leží nahá na lůžku. Její dlouhé, štíhlé nohy jsou vyzývavě roztažené tak, aby blížící se muž viděl její vyholené přirození, kontrastující s trojúhelníkem tmavých, hustých chlupů nad ním. Muž právě vyšel ze sprchy a je také nahý. Pohled na tu nádhernou ženu, čekající na něj, ho vzrušil. Přímo před jejíma očima se mu pohlavní úd začal prodlužovat a sílit. Muž nespěchal, pomalu se blížil a jeho pohled klouzal od obličeje přes krk, ramena, ňadra, břicho a boky k nohám a skončil mezi nimi. K jejímu potěšení se mu penis během té krátké doby stihl zcela ztopořit. Vždy ráda pozorovala jeho narůstající erekci a uspokojovalo ji vědomí, že je to její tělo, které ho tak vzruší.
    Žili spolu už několik let a dokonale znali svoje tužby a přání. Ona potřebovala mnohem delší dobu, aby byla připravená k souloži, jemu stačilo mnohem, mnohem méně. Při správné stimulaci, tak jako teď, doslova pár vteřin. Muž poklekl u lůžka a začal svou partnerku dlouze líbat a hladit. Věděl, že na vlastní styk má ještě spoustu času. Trpělivě ji laskal dlaněmi i rty po tvářích, vlasech, krku i ramenou a hrudi. Vyhýbal se ňadrům, dokud se jejich bradavky nezašpičatěly, prozrazujíce pomalu se probouzející vzrušení. Pak je začal líbat a sát. I když ona byla stále pasivní, jemu stačil pohled na tu krásu kolem a vůně její kůže. Miloval vyholené podpaždí a pohlaví. Připadalo mu tak jemné, tak nevinné. Kontrastovalo s jeho hrubým, zarostlým tělem a vyvolávalo dojem brutality (snad mu chybělo to násilné přitisknutí samice k zemi). Když uviděl její slastně přivřené oči, uchopil jí obě ruce a zdvihl jí je nad hlavu. Tam je jednou rukou jemně přidržoval a druhou ji hladil dlouhými tahy od sevřených dlaní, po jemné kůži rukou do podpaží, pokračoval k ňadrům, plochému břichu na Venušin pahorek, přes vnitřní strany stehen až ke kolenům. Tohle je oba maximálně vzrušovalo. Konečně se mu podle zrychleného dechu partnerky zdálo, že je již připravená k milování. Vyměnili si polohy a teď se žena snažila dát svému partnerovi co nejvíc příjemných vjemů. Na rozdíl od něj ho nechtěla rychle přivést k vrcholu, ale co nejdéle udržovat jeho vzrušení těsně před vyvrcholením. Hladila a líbala ho po hrudi, břiše, stehnech. Postupně zajížděla k jeho pohlaví a tiskla trčící úd. Když ale stiskla rty žalud a jazykem kmitala na jeho vrcholu, bylo zřejmé, že orgasmus jejího partnera nebude daleko. Úpěl a sténal a po chvíli jí dal znamení stiskem ruky. Rychle si sednul a žena mu obkročmo pozvolna nasedala na jeho penis. Byla to ona, kdo určoval rychlost, hloubku a směr pohybů. Vzrušení obou dosáhlo hranice orgasmu, stačilo několik pohybů a žena prudce dosedla na mohutný úd a celým tělem se přitiskla k partnerovi. Oba dospěli k orgasmu společně v tom nejtěsnějším spojení těl.
   
    Žena se stala v sexu rovnocennou partnerkou muži. Netroufám si soudit, zda lidstvo vylosovalo žolíka, nebo Černého Petra. Kdo ví, jaké by byly dějiny, kdybychom měli jen jedno období říje za rok.
    Zde náš příběh končí, ale jen proto, aby ve skutečnosti pokračoval dál, neboť evoluce neskončila.
    Jaký asi bude (bude-li vůbec) člověk za jeden, či dva miliony let? Jaká bude další karta ve genetické hře osudu lidstva?
   

   
   


Průměrné hodnocení: 0 :: Počet zobrazení: 6961

Přidat komentář Přidat komentář:

Jméno:
*

E-mail:


Hodnocení:
Na obrázku je...
kontrolní obrázek

=*
Komentář:



* povinný údaj
 
:: (1 - 1 z 1) :: od nejstarších :: úrovňově ::
Fanda - 2003-01-03 00:00:00

Je to sice zjímavý náhled, ale dovolím si v mnohém odporovat.

1) Není důvod předpokládat, že je zvířatům kopulace nepříjemná, nebo že při ní necítí nic krom "pudu" - to člověk ostatně taky. "Chce-li evoluce" aby nějaký živočich něco dělal, je nejsnažší, učinit mu to příjemným. A mám pocit, že samci čehokoli by kopulovali stále, jen kdyby ty samice s tím nedělaly takové drahoty. Berme to tak, že zvíře, jemuž je množení nepříjemné se asi množit nebude a jednoduše zanechá mnohem méně potomků (jestli vůbec nějaké), než jeho rival, kterému to příjemné je.



2) Menstruační cyklus je u všech primátů. V čem se člověk liší, je výběr přednostně mladých samic a ne samic v ovulaci (která je u člověka utajená, takže chudáci samci to halt musí zkoušet furt).

Pannenská blána (hymen) snad souvisí s bipedií, ale třeba také s ničím - i to se občas evoluci přihodí.



3) Společný předchůce lidoopů a člověka je sice fajn věc, ale nesmysl - naším nejbližším příbuzným jsou šimpanzi - tudíž se má smysl zabývat společným předkem nás dvou (a nebo Hominoidů obecně).



4) Už v chování šimpanzů je mnoho lidského - včetně politiky a válčení, až jednoho zamrazí. Ještě lidštější jsou pak bonobové - nejen, že u nich platí to co u šimpanzů, ale navíc jsou ještě náruživější než lidé a nejen že kopulují také břichama k sobě, ale též provozují orální sex a prostituci. A i jejich samice mají prsy, i když ne tak výrazné.



5) A pokud jde o ty vůdčí samce - nějak si nemůžu pomoct o pocitu, že naditá šrajtofle (a tedy vysoké společenské postavení) je stále výborným atraktantem.



Pokud se chcete dozvědět více, doporučuji následujícící tituly: Sobecký gen, Červená královna a Původ ctnosti.


:: (1 - 1 z 1) :: od nejstarších :: úrovňově ::

oddělovač
Stránky běží na redakčním systému Rivendell v2.0 -- Jarník, 2006
Tyto stránky jsou uvedeny bez jakýchkoliv záruk, co se spolehlivosti, přesnosti, trvanlivosti a dalších biomagických funkcí týče, a rádi bychom vás upozornili, že SFK Palantír zvláště neodpovídá, nezaručuje, ani nedoporučuje nějaké, respektive jakékoliv, shlížení těchto stránek a odmítá nést zodpovědnost za jejich použití jak návštěvníkem, tak jakoukoliv jinou osobou, entitou či božstvem.