Noir

Formát: 26 TV
Autor: Tsukimura Ryouei
Produkce: Bee Train, Inc., 2001
Seiyuu: Mireille Bouquet - Mitsuishi Kotono (NGE - Katsuragi Misato, Excel Saga - Excel) , Yuumura Kirika - Kuwashima Houko (Inu Yasha - Sango, Nadesico - Misumaru Yurika), Chloe - Hisakawa Aya (AMG - Skuld)
Žánr: Akční/Drama

"Le noir,
ce mot désigne depuis une époque
lointaine le nom du destin
les deux vierges régnent sur la mort
les mains noires protégent la paix
des nouveaux-nés."

Noir je v podstatě první anime seriál, který jsem shlédnul celý, a hned na úvod by bylo dobré zmínit, že patří k tomu nejlepšímu, co jsem doposud viděl. Dal by se označit ve všech ohledech jako výjimečný - jak v kontextu "normální" televizní tvorby, tak dokonce v kontextu anime, od celkového pojetí, příběhu, prostředí, v němž se odehrává, až po hudební doprovod. Noir je převážně akční seriál s příměsí dramatu, celý zahalen do stylu noir filmů, které se vyznačují temnou atmosférou, pesimismem, zasazením na okraj společnosti a velkou stylovostí zpracování.

Hlavní postavou je Korsičanka Mireille Bouquet, na první pohled normální mladá žena žijící poklidným životem v Paříži - za chvíli se ale ukáže, že se ve skutečnosti jedná o profesionálního nájemného zabijáka (hitwoman ^_~), který se neštítí vzít jakoukoli zakázku tohoto typu. Druhou význačnou postavou je děvče vystupující pod jménem Kirika Yuumura (Neptejte se mne, kde přišla k tomuto typicky francouzskému jménu, taky to nevím.), které trpí ztrátou paměti, ale umí velmi dobře zabíjet, dokonce ještě lépe než Mireille. U hlavních postav je zřetelná snaha o psychologickou propracovanost s ohledem na jejich nejasnou minulost a zdánlivého postrádání morálních zábran, alespoň co se zabíjení týká. Tím, že postavy postrádají tento typ morálky, dochází v seriálu k nejasnému rozlišení hranic dobra a zla, respektive kladných a záporných hrdinů.

Příběh samotný začíná, když Mireille dojde e-mail od Kiriky se vzkazem "Make a pilgrimage to the past with me.". Ten by samozřejmě Mireille ignorovala, kdyby se vzápětí z počítače neozvala melodie, kterou ona sama znala se svého nepříliš šťastného dětství. Po dramatickém setkání a zjištění, že jsou spolu určitým způsobem spojeny, se Mireille rozhodne, že odhalí Kiričinu tajemnou minulost a potom ji zabije. Příběh, jehož symbolem jsou cibule hrající zmíněnou melodii, je asi do poloviny spíše episodický, poté se však zaměřuje na odhalování onoho tajemství, přibývají a ještě rychleji ubývají další interesantní postavy a prastará organizace s tajemným účelem Soldats začíná vystrkovat svoje (ozbrojené) růžky. Zasazení příběhu do Francie patří také mezi klady tohoto anime (Aneb kdo by se chtěl pořád dívat na bambusové domky.) - působí tak nějak "domáčtěji".

Je jasné, že tomuto příběhu přesně sedne ono noir zpracování, ale v souvislosti s tímto zpracováním atmosféry musím zmínit ještě jednu věc. Příběh se, zejména ze strany Soldats, vyznačuje velkou mortalitou a většina epizod se věnuje spíše Mireillinu a Kiričinu dennímu chlebu - zabíjení. Proto scény typu Kirika a Mireille na nákupech, Kiričiny výtvarné pokusy nebo i scéna snídaně, která by v jiných dílech působila zcela normálně, dostávají zcela zvláštní, jistým způsobem kontrastní význam vzhledem k celkovému pojetí, neboť se zde s žádnými v jiných anime tak častými vtipnými scénkami nesetkáte.

Grafické zpracování je na vynikající úrovni, zejména backgroundy z exotického prostředí jsou vykresleny opravdu precizně. Stínování je v Noiru také zpracováno částečně ve stylu filmů noir. Oproti jiným seriálům se zde vyskytuje větší množství statických scén (Peněz bohužel nebylo tolik, kolik by si Noir zasloužil.), které ale na druhou stranu přispívají k dramatickému prokreslení. Design hlavních postav je taktéž velmi povedený, už proto, že se jedná o ženské postavy ^_~. Drtivá většina mužských postav je tvořena univerzálními snadno nahraditelnými osobami s unifikovaným designem typu černý oblek, drsný výraz ve tváři a samopal - je tomu tak zřejmě proto, že stejně nakonec umřou, takže není důvod na ně plýtvat designérský čas.

Noir tvoří výjimku tím, že kdyby neměl hudební doprovod takový, jaký má, byl by celkový dojem z něj jen poloviční. Hudba, jejíchž autorkou (kromě openingu a endingu) je Kajiura Yuki, je totiž naprosto skvělá, perfektně vytváří atmosféru, dokresluje pocity postav a přesto, že spojuje někdy minimalistické pojetí, elektronické prvky, melancholické "francouzské" melodie, vokály i čistě instrumentální skladby, vytváří velice kompaktní celek, který je skvěle poslouchatelný "sám o sobě".

Nyní se pokusím najít nějaké zápory Noiru. Často zmiňovaným záporem, se kterým mi nezbývá nic jiného než souhlasit, je pomalejší rozjezd vlastního děje seriálu v souvislosti s výše uvedenou episodičností první poloviny. Druhý záporný bod je nepřítomnost krve, která by jinak stříkala z postřelených postav unifikovaných nepřátel na všechny strany - důvod, proč zde krev není, mi nedochází, možná snaha o nižší rating, symbolismus (Krev se objevuje pouze v Mireilliných vzpomínkách na své tragické dětství.) nebo nedostatek financí na kreslení šplíchanců ^_~. Za třetí, již zmíněný, nedostatek by mohla být považována unifikovanost nepřátel. Já bych to za tak velký zápor nepovažoval, spíše v tom spatřuji snahu zvýraznit kontrast dvou hlavních femme fatale a jejich protivníků.

Další věcí, která však není záporem, ale spíš zajímavostí, je drobná podobnost s vynikajícím filmem Leon, jak atmosférou, tak tématem (Viz květina v Noiru, která je dle mého soudu jasným odkazem na film Leon). Filler epizod je poskrovnu, a když už tu jsou, slouží buď k psychologickému prohloubení určité vlastnosti postavy, a nebo ke zvýšení počtu zabitých ^_~. V jedné z těchto epizod se dokonce vyskytne Čechoslovák Miloš Havel ^__^.

Sečteno a podtrženo, Noir je jedno z nejlepších anime, které je výjimečné v mnoha ohledech a jistě stojí za shlédnutí, a ani neotakuizovaní by si ho neměli nechat ujít.

Hodnocení: 9/10 (mike 9/10)