Istrocon 2002 HP

Někteří členové Palantíru se mohou pochlubit, že byly na nejdelším conu -Euroconu a na nejvíce navštěvěvovaném conu -Istroconu v bývalé federativní republice ČS. Přečtěte si nyní vyprávění o tom co se událo v Bratislavě mezi pátkem 13.9. a nedělí 15.9. 2002

   Na Istrocon jsem původně ani nechtěl jet, jelikož už jsem měl za sebou finančně náročný Eurocon, a tak jsem se přihlásil až téměř na poslední chvíli přes internet. Můžu přiznat, že hlavním motivací k přihlášení byla účast J.F. Howea a můj velice intenzivní zážitek z minulého Istroconu, který byl můj vůbec první convent. Navíc se k mé osobě připojil další člen klubu- Jarník, který se snad chtěl dozvědět, proč jsem o Istroconu 2001 tolik básnil.


   S Jarníkem jsme se sešli před 8. hodinou na pardubickém Hlavním nádraží s baťohy naplněnými po okraj proviantem, náhradním oblečením a propagačními materiály. Koupili nejnovější Pevnost číslo 5 a pak jsme se už jen usadili na pohodlných sedadlech EC (tentokrát žádný Eurocon ale EuroCity:-)). Cesta ubíhala velmi rychle už proto, že bylo co číst (k čerstvě nakoupené Pevnosti je nutno přičíst filmový měsíčník Cinema a mou knihu S.K.Ř.E.T., kterou se mi během víkendu podařilo dočíst). Tak jsme v poklidu, palantířímu klubu tak vlastním, dostali, přestupem v Břeclavi a na Bratislavském nádraží, do autobusu číslo 41. Tam už jsme narazili na scifisty, kteří nabrali stejný kurs jako my: "Na Drotárskou". Mezi cestujícími jsem našel jednu známou tvář, ke které jsem bohužel v té chvíli nepřiřadil žádné jméno, až později se dovídám, kdo že to s námi jel autobusem - malířka, ilustrátorka a kdovícoještě Martina Pilcerová.


   Trochu rozladěně přijímáme zprávu o tom, že registrace začíná až za hodinu a půl. "Já jsem říkal, že nemáme jet tak brzo," vytýkám Jarníkovi a on jen obrací pohled k nebesům. Snažíme se porozhlédnout se po nějakém litevci, (kdo nepochopil, ten by si měl přečíst reportáž z Euroconu:-)) nikde však nikoho takového nenacházíme a tak se zabýváme důmyslným snižováním hmotnosti našich batožin (ujídáme), kecání o SF a F obecně a obhlížení návštěvníků conu.
   Registrace začíná s drobným zpožděním, řada narostla, ale celkem se to dá snést. Jarník říká něco ve smyslu: "Eurocon byl v tomhle směru lepší," nebo "Zlatej Eurocon."

   Velký sál- Frekvence -první bod programu, který jsme na Istroconu shlédli. Film překonal moje očekávání a nešlo mu téměř nic vytknout. Byl možná až moc nehollywoodský a proto jsem o něm nic neslyšel.

   Rozhodli jsme se, že se půjdeme ubytovat. Problém byl, že jsme nevěděli, kde jsme ubytovaní, a nevěděli to ani na registraci. Následovala dramatická honička po ulicích slovenské metropole, při které jsme se přesvědčili, že slováci nejsou nejlepší řidiči (statistika "hodina - 2 nehody" nezní příliš lichotivě), a na jejímž konci se ocitáme řádně nakvašení zpět v SÚZe, protože v internátu, ke kterému jsme došli, ubytování nedostaneme. Vše nakonec řeší Heňa, která se opravdu ukázala jako hlavní organizátorka a slíbila nám, že nás na internát doveze po slavnostním zahájení.
   O dost lépe naladěni usedáme na schody v hlavním sále, kde už jsou obsazeny všechny sedadla a hned na to i schodiště- sál prostě praská ve švech. Zahájení začíná komickou scénkou v niž se utkali tři členové Společenstva Prstenu - Gandalf, Frodo a Prsten a tři členové klanu Skywalkerů- Anakin, Padmé a Vader. Všichni nakonec padají na jednu hromadu až na Vadera, kterému pro změnu přestane fungovat jeho kyslíkový přístroj. To jakoby naznačovalo, co buce hlavním tématem conu.
   Pak už jsou představováni hlavní aktéři- hosté conu. Jsou jimi Michael Sheard, známý jako Admirál Ozzel (SW E5) či jako Adolf Hitler z Poslední křížové výpravy, a dále tolkienovský malíř John F. Howe. Pak už je festival Istrocon HP 2002 slavnostně zahájen.
   Heňou slíbený odvoz se uskutečnil, a tak sledujeme cestu, aby jsme na zpáteční cestě nezabloudili. Dozvídáme se různé komické události, které se staly našim zachráncům. Projíždíme kolem bratislavského hradu a následuje krátký dialog:
řidič - Tady jsem ještě nebyl.
já     - Já taky ne.
řidič - O nic jsi nepřišel.
   Nakonec dorážíme do internátu a děkujeme organizátorům, že nás sem dopravili. Problémy ale nekončí, zjišťujeme, že na druhé straně vstupenky musíme mít potvrzení o tom, že jsme ubytování zaplatili. "Supr," prohlásil někdo z nás. Naštěstí jsme ujištěni, že můžeme přijít kdykoliv, že jsou tu celou noc a že si tu můžeme nechat batohy. Odkládáme zavazadla a vyrážíme na Istrocon s tím, že se vrátíme až skončí program.
   U registrace nás všichni rádi vidí :-), hlavně poté co jim oznamujeme, že potřebujeme už jenom potvrzení o zaplacení ubytování.


   Poté, co jsme sháněním ubytování zabili celé odpoledne, se konečně můžeme soustředit na program. Jarník vchází do temné místnosti jménem Mangovna a už z ní nevychází. Já směřuji na Temnou stranu fandomu - přednášku od Honzy Vaňka, který nás hned v úvodu přesvědčuje, že je v jiných sálech cokoliv zajímavějšího něž jeho přednáška a že kdykoliv můžeme odejít na Millu Javovič, která je prý krásnějšího zjevu (což můžu potvrdit:-)). Honza vysvětluje jaké jsou druhy fanoušků a jak je jednoduše naštvat.
   V místnosti pojmenované Omega 13 zůstávám. Další bod programu se jmenuje Erotika v rozprávkách, ale autor se hned v úvodu ošívá, že jeho původní název byl "Sexuální perverznosti v pohádkách". Dovídám se, že popelčin princ je fetišista a že naopak sněhurčin princ byl trochu do nekrofilie. Zhruba v polovině povídání přicházejí "Krásné mimozemštěnky z planety F či Findlandia". Jsou celé ve stříbře a jedna z nich má na zádech záchraný vak s vodkou, který nalévá napůl střízlivým hostům. Když se pak přednášející dá znovu do řeči o Sexu a dracích, dívky se překvapeně otáčejí.
   Poslední páteční kus se jmenoval Sex ve fandomu a jeho principálem byl Randalf. Vyprávěl o sexualních deviacích fanů.
   Pak jsem se chystal k odchodu, čekal jsme na Jarníka před Mangovnou, ale dovnitř se mi nechtělo, jelikož se odtamtud ozívaly prapodivné zvuky. Vyšel jsem tedy směrem k ubytovně, do noci. Cesta zpátky nebyla až tak moc zajímavá, akorát mě vylekal ježek či krysa (co to bylo, jsem zjišťovat nechtěl) a ve výklenku ukrytý trekkie čekající na autobus. Ulehl jsem do postele s pocitem, že všechno to špatné už mám za sebou.


   Hned ráno se ještě na ubytovně scházím s Jarníkem a několik okamžiků poté už jsme zamířili centrem Bratislavy zpátky na con. Na opatrování mi byl dán digitální foťak, jelikož jeho majitel- Jarník, by těžko něco nafotil- seděl po celý tento den (až na několik vyjímek, kdy se šel nadýchat čerstvějšího vzduchu) v místnosti jménem Mangovna, kde běželo nonstop promítání.
   Za to já jsem zamířil na přednášku: O vzniku série SW. Tato historie mapovala trable při vzniku prvního dílu SW a človek se dozvěděl celkem zajímavé věci ze zákulisí SW. Ve zbytku času následovala nabídka, že si pustíme nějaké fanfilmy. Jeden z nich byl velice úsměvnou parodií na reklamy Mentos. Pak se už čekalo na hvězdu SW sekce Istroconu Michaela Shearda.
   Michael Sheard- rozený komik a herec vyprávěl, jak se dostal k roli Hitlera v Indiana Jonesovi a admirála Ozzela v SW. Vyprávěl o úskalí herectví a o rolích, ve kterých jsme ho bohužel nemohli zatím vidět.
   Další chvíle jsem strávil na dojíždějícím zeměplošském testu vědomostí a pak si vyslechl již 2. reprízu přednášky Richarda Klíčníka o Faustovi a o dílech Faustem inspirovaným. Zjistil jsem, opět, že si musím doplnit vzdělání a přečíst si prezentované knihy (no, až prostě nebudu mít co dělat, dám se do tý hromady knih, kterou jsem ještě nepřečetl).
   Dobrou půlhodinu se probírám knihami v Brložisku a nakonec ukazuji prstem na Žambocha (míněna kniha), s tím, že jestli potkám Žambocha (míněn autor) nechám si ji podepsat. To se nakonec opravdu stává v baru, kde zastihnu autora nepřipraveného (bez propisky).
   Mířím do hlavního sálu. Pan Neff četl příběh s názvem Tajemství imagoidu. Před samotným čtením slíbil, že příběh dopadne dobře, a to se nakonec i potvrdilo. Povídce dominovalo téma sexuality a to ve mě vyvolalo společně se vzpomínkami na předešlý večer myšlenku, že celý ten letošní Istrocon je vlastně o sexu :-).
   Pak následovala prezentace druhé serie rozhlasových her LotR, na kterém mě uchvátila vskutku velmi dobře poslouchatelná hudba hraná orchestrem Slovenského rozhlasu a melodický zpěv. Se zklamání zjišťuji, že v Čechách nic takového neuslyšíme.
   Zlatý hřebíček dosavadního programu obstarává beseda s J. F. Howem. O druhém díle LotRa nám však nic neprozradil, je prý zavázán slibem mlčení.
   Další moje dostaveníčko bylo na komponované přednášce Úskalí sci-fi povídek, která byla opakovačkou Euroconovské přednášky o autorských přehmatech v CKČ. Bylo čteno z letošných pravidel CKČ, kde je bod, který má ochránit zrak porotců.


   V této chvíly jsem se sešel s Jarníkem, jelikož i anime hard pařani potřebují oddech, a zašel jsem s ním na vyhlášení Istronů. Před čímž jsme nakoupili řádný počet lísků do tomboly, bohužel žádný z pořadatelů se mi nezaručil, že vyhraju a podle toho to dopadlo. Také jsme vyfotili Vlastu Talaše, ale fotka nevyšla, jelikož jsem měl špatně nastavený blesk.
   Ale zpět k Istronům. Vyhlášení probíhalo v důstojném i ve vtipném pojetí. Například: "Šimon" si vzal na otevírání obálky mačetu, nebo Miroslav Žamboch si pohovořil s někým z davu:
muž z davu-To jsou svaly, ty jsi snad posiloval.
Miroslav -To víš, to mám od toho vysedávání před počítačem.
muž z davu -To ho máš snad nabíjený přes rotoped.
Miroslav - Ne, to se tak težko mačkaj ty klávesy.
Načež přečetl nefalšovanou čechoslováčtinou text z obálky a moderátorka se při poděkování zadrhla. Načež muž z davu ihned reagoval:
No jo, vidí Žambocha a je to.
   Následovala tombola, ve které jsme absolutně nic nevyhráli, a tak jsem letos naposledy opustil SÚZU, jelikož v nedělním programu mi zabránila velmi radostná a neokladná záležitost- křtiny mé nejmladší neteře.


   Jak tedy hodnotím letošní Istrocon: mé hodnocení je více než pozitivní. Istrocon je už tradičně setkání lidí, kteří se rádi dobře baví a bude mi potěšením přijet na příští ročník, pokud mi v tom nezabrání jiné okolnosti.
BR>