Exit 2006

Následující zápis z mise má čistě informační charakter a psán je z pohledu vogona-koordinátora neoperujícího v důležitých chvílích první fáze v terénu – ohledně průběhu těchto části a dokreslení atmosféry celé hry odkazuji především na oficiální zadání úkolů a na ostatní členy týmu...

...někdy přibližně v té době jsme se utvrdili v tom, že mise zaměřené na akce v minulosti, (navíc omezované pouze na planetu Zemi) nejsou naší nejsilnější stránkou - ze zájezdu proti proudu času s cestovní kanceláří Timeout jsme se vrátit nezvládli, z podhradí Pewnosti jsme vyvázli jen tak-tak a s holým životem... Takže když se nám konečně podařilo dostat zpět, popadli jsme ručníky a rozhodli se zkusit štěstí u Extra Terrestrial Intelligence Agency - nejhorší co nám u nich hrozilo byla cesta na Proximu Centauri - což nebyla zas tak marná vyhlídka.

Některé bohužel zas až tolik nenadchla, a tak po prozrazení jistých dalších podrobností (ohledně přísného dress code, různorodosti výcvikové mise a tak vůbec) došlo k téměř úplnému rozpadu nadějně vznikajícího týmu brikulín, a k jeho následné fůzi se spřátelenou Fatální Fytázou. Frikulín vytrvával v plné síle, až na poslední chvíli musela kvůli nemoci odříct účast naše elitní agentka A. To byla velká rána, naštěstí za sebe včas doporučila agenta S., a tým tak mohl nastoupit v plné sestavě čítající tři pozemšťany a tři mimozemšťany svolané ze všech koutů vesmíru.

Balím poslední nezbytnosti a s županem v jedné a ručníkem v druhé ruce pádím na šalinu. Po cestě aranžuji svoji vogonskou výstroj, takže na Čáru už dorážím řádně upraven, modrožlutě vyladěn a se zájmem pozoruji odkud se vynoří další podezřelé existence. Nečekám dlouho, kromě chabě maskovaných naposledy zvonících maturantů se v davu postupně objevují opravdoví mimozemšťané, muži i ženy v černém...včetně těch našich. Chvíli po třetí čekáme už jen na Chaldu, vyměňujeme si aktuální mobilní čísla, dolaďujeme komunikační postupy, holky mi odborně instalují tykadla, a pak už jsme naprosto kompletní a na vše připravení.

Kolem se schyluje k vogonské invazi, což mi zas tak moc nevadí ;) - ale už je potřeba rozmístit se na strategické startovní body. Máťu se Zdíšou tedy vysíláme expresní šalinou na Kraví horu, já se Silpem si jdeme zařídit ústředí na CPS na Komenského náměstí a Fricco s Chaldou čekají před velitelstvím na první úkoly. Rozložení sil je tedy ideální - tři nezávislé dvojice člověk-mimozemšťan (přeci jen...jsme na Zemi, tak si dáváme pozor;) vypadají dostatečně operativně.

ČÁST PRVNÍ

Bleskově tisknu zadání, zběžně ho prolétám a není příliš co řešit - Fricco s Chaldou si mají rozdělit vyměňování lístků (103), po cestě se stavit pro pexeso (105) a hlásit se, až budou něco vědět. Vybíhají do města, já se vracím k počítači a zjišťuju, že sekci u planetária zatím příliš podporovat nemůžu - píšu jim aspoň, že kód u 102 nemá obsahovat "K". Mezitím se Silp pouští do analýzy Hlášení nového mimozemšťana (104), které si nakonec pročítám také, ale shodneme se na první pohled jen v tom, že VWX-3 žádná rozumná hvězda nebude a planeta Fgar je též nezvěstná. Silp se pokouší odrazit od toho, že náš mimozemšťan nemá nohy - což by mohl být odkaz na Hada - a podobnými asociacemi by možná šlo z textu vydolovat další souhvězdí...

Mezitím se ozývá Máťa z hory s návrhy na řešení Hvězdné oblohy (102), bohužel "ALKOR" nesplňuje omezení v zadání. Zkoušíme tedy ještě "ALTAIR" jakožto jedinou hvězdu na vyluštěném seznamu, to ale taky není ono. Dostávám za úkol aspoň zjistit, ve kterém filmu to trochu skřípe a kde se na kokpitu plácá plyšový medvídek ;) - nějakou dobu tak řeším Nábor z hvězdárny (101), objevuju Galaxy Quest - ale na lousknutí to zatím nestačí. Holky luští a postupně se stahují z Kraví hory k centru, Silp u hlášení mimozemšťana začíná nasazovat čím dál těžší kalibry (včetně morseovky, samozřejmě;) a z města dostáváme bleskurychle (snad třetí v pořadí) vyřešené vesmírné pexeso. Přichází nová sada zadání i Máťa se Zdíšou se vrací z mise, ale do křemíkového nebe odchází Exiťácký systém...

Dostáváme na centrálu materiály s indiciemi z hvězdárny, s tím že je zkusíme dořešit v klidu u počítačů. Máťa vyráží na Srpnovou procházku (201), a vůbec dostává na starost podívat se při ní do severní části města, občerstvit se v Artu místními specialitami (204), případně si dojít prohlédnout do Lužánek nějaké nové záhadné obrazce - jako Klingon by o tom třeba mohla něco vědět;). Zdíša je odvelena na agentský výcvik a následné zužitkování zkušeností při pátrání po mimozemských obrazcích. Chalda mezitím pilně mění lístky, akorát Fricco coby marťanka dostává povolávací rozkaz pozemských úřadů a musí se proto dostavit k identifikaci a očipování na Zelňák (203).

Naše ústředí si udržuje vydobyté pozice, takže se Silpem vytrváváme na počítačích a pokoušíme se zlomit nedořešené otázky - na jaké souhvězdí třeba odkazuje příkaz "Hrab cement!" - věty s přímou řečí evidentně (tedy, aspoň tomu plně věříme:) souvisejí s řešením, jak ale - to zůstává záhadou. Po zběžné konzultaci s Wikipedií identifikuju v textu hlášení asi dvě nebo tři trojice odpovídající oficiálním třípísmenným zkratkám souhvězdí - smysl to bohužel nedává, naopak to zavání těžkou paranoiou - raději nechávám systematicky řešit Silpa. Výpadek serveru začíná být mrzutý, protože se mi nedaří ověřit ani vyvrátit možná řešení prvních dvou úloh - ale z písmen "TR_HURD_T" prostě nic rozumného nekouká.

Naštěstí se začínají ozývat úspěšnější městské jednotky, a tak přebírám a archivuji výsledky z výcviku agentů, i z čipování mimozemšťanů - Zdíša vyráží do Lužánek, Máťa si pochutnává na podezřelém salátu, všechno klape tak jak má... Z čipování dostávám za úkol odhadnout co je nejvyšší hora "MA...", snad tedy Marsu - lovím z paměti že by to mohla být sopka Olymp, ale na internetu to ověřuju a trochu mě zmate, že nacházím další asi dvě verze názvu - a co zadat jako odpověď je celkem dilema - odpovídat ale stejně zatím nejde, nechávám si všechny možnosti do zásoby. Máme konečně i lístek na koncert Káji Gotta z první sady, jen agentka M. se nám asi ztratila na Srpnové procházce.

Fricco a Chalda se stahují z úspěšné městské mise pro další instrukce - mezitím se Silpem vymýšlíme divoké konstrukce, jak zvážit písek v polních podmínkách v úkolu 302, já sháním rozumná sluchátka ke sledování tajného agenta (301) a nakonec se před vchodem scházím s naší centrální údernou jednotkou - Fricco se vydává ke kolu pro kolo (304) a Chalda jde na Českou okouzlovat kolemjdoucí pozemšťanky (303). V Lužánkách pokračuje pátrání po původu a významu obrazce (205), ale dostáváme jen kusé zprávy ve smyslu, že se na to máme podívat taky..;) Podobná zpráva zanedlouho doráží i z České - Fricco dostala úletový obrázek s hromadou kostiček v kruhu se kterým nechce nic mít a hodlá jít radši vážit písek. Silp tedy vybíhá a vyzvedává její zadání, které je dnes zatím asi nejdivnější.

Radši zkoumáme, kudy se bude pohybovat tajný agent a připravujeme trasu pro kontrašpionáž. Mezitím Silp zkouší lokalizovat mimozemšťany (305), já zjišťuju - že sice na jiném serveru, ale přece jen - už zase běží systém, a tak zuřivě odpovídám nastřádané kódy, zkouším i pár tipů z těch nedořešených... Když vidím, jak rychle za to ubývají body, radši toho nechávám;). Místo toho nasazuji Friccu na toho záhadného M.I.B., jeho trasa už je celkem jasná, a poté co jsou v pořádku odváženy Marťanské písky upřesňujeme polohu na roh Jezuitské ulice... Zneškodnění a odhalení identity špiona je pak už otázkou několika okamžiků. Chalda ještě oznamuje úspěch při záchraně přirozených lidských endemitů a posílá heslo, které dostal za dovedení vzorků od databanky.

Čas se nachyluje, ale strategie je jasná - obvolávám koho můžu, na centrálu se stahuje Chalda a Fricco, Máťa se Zdíšou mají ještě zkusit zapátrat na Srpnové procházce a pak dorazit s nákresem obrazce z Lužánek. Ptají se po nějakém větrníku, matu je chvíli navigací k divadlu Polárka;) (nějak mi to asociovalo větrnou růžici a hvězdu ;o), ostatní se akorát smějí, když si vybaví větrník na Mouline Rouge...samozřejmě se ale nesmějí do telefonu:). Na internetu se mezitím objeví zmínka, že je možný přechod do druhé části pro všechny týmy - nějak mi to nedocvakne a strategicky naplánujeme, že to zatím nevzdáme a zkusíme ještě do půl osmé vyřešit co půjde, a nasbírat nějaké kredity...

Naštěstí marně a zbytečně luštíme celkem snad jen necelou čtvrthodinku, a když chci zkusit zadat Silpovo možné řešení úkolu 305 zjišťuju, že po obnovení stránky, už jaksi není kam odpovídat;). Formulář zmizel, telefon zazvonil - před CPS se prý všechny týmy hromadně někam stahují... Bodejť - nadávám si, proč jsem si toho nevšiml dřív a nebylo mi to podezřelé - no, co už... Bleskurychle měníme taktiku, všeho necháváme - Silp s Chaldou mizí napřed na Žerotínovo náměstí, já bourám ležení na CPS, Máťa prý konečně znova narazila na správnou stopu při návratu k procházce...škoda. Odvoláváme je s tím, že první část pro nás definitivně skončila.

ČÁST DRUHÁ

Druhá část pro mě začíná trochu mlhavě - pádím před rektorát, div že župan neztratím, týmů je tu ještě požehnaně, zdravím známého z pokladu, ale naši nikde... Chvíli trvá, než se srotíme - v takhle kompletním počtu jsme se neviděli od začátku hry;). Silp s Chaldou mezitím získávají pokyny, kam se můžeme vydat dál a mírně se zasekáváme, než se dohodneme, jakým způsobem pokračovat. Máme trochu zmatek v tom jak jsou zadání přiřazena ke stanovištím, pak navrhujeme jakýsi přibližný postup, ve kterém ale dlouho záhadně figuruje na prvním místě Moravák s Marvinovou pomstou, kterou ovšem nemáme vyřešenou - Silp a Chalda na ní nějakou dobu pracují, já si konečně v klidu pročítám, jak vypadají další zadání. Pak se dohodneme na trochu akčnějším postupu - zkusíme Špilas s tajemnými vůněmi, kdybychom louskli Pomstu vyrazíme na Moravák, ale jinak budeme pokračovat na Obilňák a pak dál na sever... No, hurá - pro mě začíná akčnější část hry, a tak se pokouším šířit podvratné myšlenky v podobě poklusu mezi stanovišti. Kupodivu se postupně ujímají - a kolega operátor Silp mě v nich plně podporuje ;).

Za chvíli jsme na místě, Chalda odchází dál hloubat nad pomstou - my ostatní se rozptylujeme mezi dva provazy se zavěšenými smradlavými sáčky a jdeme se učit základy abecedy vůní a smradů - Kocour by z nás musel mít radost a ve čtení kočičích knih bychom po téhle lekci mohli i samoukovi Listerovi směle konkurovat... Přiřazování čísel k písmenům nám jakž takž jde, ale zůstávají nejasnosti u nuancí jemných záchodových vůní (tuším u písmen A/T) - každopádně u takových detailů už není moje rýma ideální. Naštěstí se po několikerém nezávislém zhodnocení dostáváme k písmenům, ze kterým by mohl jít sestavit „TUKAN“ - holky ho jdou zkusit vnutit hlídkujícímu orgovi a dostáváme první nálepku.

Marvin se mstí opravdu dokonale, takže variantu s Moravákem zavrhujeme, přecházíme do klusu a běžíme nejkratší cestou na Obilňák. Od orga dostáváme igelitový čtverec s černým okrajem a v rámci nácviku opravy vesmírné lodi máme předvést manévr, při kterém neopustíme určenou plochu a dostaneme se na její druhou stranu - samozřejmě bez nebezpečných kroků stranou... Máme na to být čtyři, nakonec se opravovat vydávám já, Fricco, Máťa a Silp - a po chvilce máme jasno v postupu, jen ho nacvičit. Lezeme si na záda, igelit pod sebou protahujeme čím dál profesionálněji, a když dojde k předvádění pod dohledem komise, nezaváháme. Máme další nálepku do sbírky a mapujeme kudy do Tyršových sadů.

Teď už nasazujeme slušné tempo, času přeci jen pomalu ubývá - po doběhnutí na stanoviště nás čeká mírné překvapení, nějak jsme podcenili přípravu a zjišťujeme, že tady jsme měli mít rituál nacvičený předem. Neleníme, vrháme se na nejbližší trávník, shazuji župan (na takhle divokou svatbu není ideální;) - jako mimozemšťanku máme Máťu, o lidi není nouze a Fricco nás diriguje. Po několika zkouškách už ji posloucháme na slovo - prostě svatba jak na vojně ;). Ale dril a jasné rozkazy na nás platí, takže nakonec vystřihneme celou sestavu snad za polovinu potřebného času - je to paráda, bereme kód a balíme to tu. Nějak se nám mezitím setmělo, trochu tápeme kam se vydat dál, ale nakonec namapuju nedalekou ulici Bayerovu a vybíháme směrem, který původně jasnozřivě navrhoval Chalda i bez mapy;).

Spekulujeme, který blok domů vydedukovat z přiložené letecké fotky, zpomalujeme a shodujeme se, že ten první hned za budovou soudu to nebude, pak už to ale začíná sedět, takže nakonec včas zabočíme do temného dvorku. Máme připravenou papírovou komínovou strategii, takže fasujeme speciální vesmírný materiál v podobě vyřazených písemek z "úvodu do informatiky" - což s Chaldou náležitě oceňujeme - vypadá to, že tohle stanoviště nebude žádná sranda. Po prvních žalostných výsledcích přenechávám praktickou část operace zručnějším konstruktérům a radši poskytuju pokusný materiál, svítím a kibicuju;). Původní představa, že čtyři stočené papíry na sebe minimalisticky zaklesneme a za deset minut odejdeme se celkem rychle hroutí. Naštěstí se ve vzniklé architektonické dílně rodí spásný nápad se svazováním nestabilních tubusů odstřiženými papírovými proužky - pak už výstavba spěje k nadějnému konci. Nervózně pokukuju po hodinkách, ale tři minuty před koncem naše teleskopická rozhledna stojí a po seřízení na potřebnou výšku se tváři neporazitelně - vydrží dokonce i lehké ofukování ;).

ČÁST TŘETÍ

V poklidu vyrážíme ke startu závěrečné části - časově nám to tentokrát vychází tak akorát, před Lerchovým gymnáziem už je slušné srocení davu a další týmy stále přicházejí. Rozbíjíme ležení na trávníku pod strategickou lampou a potkáváme kompletní Fatální Fytázou. Čas tedy trávíme spekulacemi o dalším možném průběhu, přesvědčuji Zímu, že třetí část určitě nekončí přímo u FI, načež Chalda provokativně vytahuje mapu a rozmachuje se kamsi k Bystrci za přehradu... Já se zastávám temné, pesimistické varianty, která zahrnuje především vybíhání a sbíhání Kraví hory. Objevuje se informace o tom, že cíl bude přímo tady kde se srocujeme - ještě se posilňujeme a čekáme, jestli se zpožděním začne nějaké odpočítávání...

Na pokyn trháme obálku a rychle se snažíme odhadnout situaci - včas si všímáme mapky na druhé straně, spekulujeme kolik toho riskneme - nakonec běžíme na jistotu. Dělíme se na dvě skupiny s jasnými úkoly: Fricco, Zdíša a Silp mají oběhat s výsledkovou kartou ta bližší místa, vrátit se radši dřív a čekat, já s Máťou a Chaldou vyrážíme na okruh pod Kraví horou a k Willsonovu lesu. U toho jsme nakonec celkem brzo - s pěti stanovišti a rozumnou rezervou. Akčně se odhodlávám, že zkusím ještě nalehko seběhnout k Rosničce na čtrnáctku. Bohužel až pozdě si uvědomuju, že jsem vyrazil jen se slabou baterkou v ruce a v lese bude fakt Tma. Naštěstí jsme zrovna tuhle trasu probíhali v rámci posledního mezitýmového tréninku před Exitem;), takže zatáčky tak nějak odhaduju po paměti, akorát s tou rychlostí je to slabší - cestu pod nohama spíš tuším, než vidím. Dole ale objevuju orga, beru nálepku a valím zpátky do kopce - to už jde přeci jen o něco rychleji. Ani ten župan tolik nevadí... Odhaduju směr k cíli, mám nějakých slabých pět minut, ale trefuju cestu celkem slušně. Na poslední chvíli dobíhám, ale všude jsou davy volajících lidí - hledám zbytek týmu, už ale nemají kartičku - Máťa je s ní pohlcena kdesi v chumlu u cíle... Škoda, už ji nestíhám. Ale dovídám se, že stanovišť jsme dali i tak celkem 9 - takže je to paráda, tentokrát šlo všechno podle plánu. Zlikvidovaní se válíme na trávě, popadáme dech, čokoládu a jiné dobroty - noční orienťák po Brně má taky něco do sebe.

ZÁVĚR

A pak už se sbíráme a ploužíme dolů k FI, abychom se ještě vešli do posluchárny na vyhlášení - atmosféra je tu výborná, tolik mimozemšťanů a podobných existencí pohromadě tu už dlouho nebylo. Čím dál víc lituju orgy, kvůli té havárii v první části - všechno ostatní v podstatě klape, kdyby nebylo toho kiksu, tak měl letošní Exit šanci stát se jednou z nejlépe zrežírovaných her vůbec. Včetně toho závěru - nebyl jsem na hvězdárně, takže náborový filmek i animace mi takhle ke konci krásně zapadl do celkového pocitu, který jsem jinak z Exitu měl. Samotné vyhlašování vítězů je také stylové - F.D.T.O. dostávají kromě tradičního trička též exkluzivní ručníky s logem naší mateřské agentury, jen škoda, že ta generální ředitelka se nakonec předávání nezúčastnila;). Úplný závěr se protahuje ještě dlouho do noci, posledním úkolem letošního Exitu je nalézt otevřený, rozumně vzdálený a nepříliš nacpaný restaurant, nejlépe ne úplně na konci Vesmíru, což se poměrně brzy daří - a příjemné je, že v tuhle hodinu už nikoho ručník nebo župan - na člověku, či vogonovi - vůbec nepřekvapí...

Tak tedy: so long, and thanks for EXIT...