Priessnitz: Freiwaldau
Různé > Hudba
| 19. 11. 2005 17:43:26 | autor:
Harv
Ve vzduchu je tajemné jiskření. Jsme uprostřed hor, Vítr si hraje s našimi vlasy a slunce se ukládá ke spánku. Jak se sklání k večeru a vy zrovna stoupáte průsmykem, začíná se silně ochlazovat a houstnoucí soumrak jako by stmeloval stíny stromů v jedinou tmavou mlhovinu. Máte podivně záhadný a slavnostní pocit. Na obloze se z rudých červánků utvořily tajuplné obrazce hrůzu nahánějících mraků. Temnota místních hvozdů a hustá mlha válející se v údolí ještě umocňuje ten pocit samoty. Pak si všimnete nápisu Jeseník.
Temný je kraj kolem Jeseníku, temná je i hudba, která vzešla z tohoto místa. Jeseník, dříve Frývaldov, německy Freiwaldau. A právě Freiwaldau se jmenuje debutové album, dnes už po celé republice známé a doslova kultovní, skupiny Priessnitz.
Skupina vznikla v roce 1980, mimochodem dříve než jsem se narodil. Původně se jmenovala EL 34 podle lampy z 20wattového zesilovače, přes který hrála kytara, basa a zpěv. Poté se jmenovali Chlapi z práce (1986). Kapela hrála punk, který byl tehdá "nepodporovaný", takže šlo o undergroundovou skupinu.
Ještě za "totáče" (v roce 1989) jeseničtí punkoví Chlapi z práce přijímají jméno vodního felčara Vincenze Priessnitze. Mění se i styl kapely, i když punkové prvky v tvorbě přetrvávají. To, co tehdy Priessnitz hráli, publicisté označovali jako dark rock (na internetových stránkách Alvaréz Peréz se dodneška chlubí, že si s nimi mohli zahrát).
Sugestivní hluboký hlas frontmana Jardy Švejdíka, texty prodchnuté mystikou a hudba s nádechem gotiky - to byly atributy, kterými se tvorba Priessnitz jen hemžila. Právě nálepka gotické kapely se s kapelou vezla dlouhou dobu a až tvorba z poslední doby smazala gotický kurz směrem k písničkové tváři. Kapela se stala fenoménem a jejími fanoušky jsou takové osobnosti naší scény jako Jan Muchow (EOST, občas si s nimi dokonce střihne nějakou tu skladbu) nebo Richard Krajčo (Kryštof, ten dokonce Jardu přizval k písni Tramvaje).
My, jak už bylo řečeno, se budeme zajímat o první desku, která vznikla pod názvem Priessnitz.
"Mágové z hor" to ždímají hned od začátku. Kouzlem hudby svázali nesmírnou energii valící se prostorem. Ta vybudí vaše tělo a vy budete chtít tančit kolem ohně. Nebo si přinejmenším pustit desku ještě jednou. Téměř všechny písně k tomu svádějí. Atmosféricky nejlepší skladbou na albu je pak stopa třetí, Zazděná. Má gradující kytarový začátek, k němuž se přidá pochodový rytmus bubnů a zpěvák oznamuje: "Tak najednou jsem zůstal sám... pořád tě slyším, vidím, cítím..." Zazděná je mírně návyková, až z toho mrazí. Navíc v sobě skrývá pěkně drsnou pointu.
Následující Divná tma ("Divná tma, divný rytmus... domy tančí, ulice tančí, stěny se vlní, dům se naklání, ulice klouže a zem se chvěje") už nedává prostor pochybám, že gradace je základem většiny skladeb. Z pomalého začátku se strhne bouře mírně podladěných kytar. Přitom se jedna nepodobá druhé. Dílem za to mohou texty, hudba, ale především zpěvák, který umí svůj hlas dynamicky měnit spolu s písní. Je s ní dokonale propojený.
Zajímavá slovní spojení jako: "Slunce se topí v horách..." dávají tušit, proč byla hudba označována jako temná.
Co říci závěrem. Je nesmírná škoda, že se takoví vynikající muzikanti nemohou rozdvojit. Staří Pressnitz, poznávací znamení "Mágové z hor", jsou nedosažitelní. Novější Priessnitz jsou zase výborná kytarovka. Jako ukázku jsem vybral píseň Sny, která ve své době měla dokonce klipovou podobu.
Priessnitz: Freiwaldau Hodnocení 9,5/10 Skladby: Kam se podějem, Tělo, Zazděná, Divná tma, Sny, Bál pozůstalých, Marie, 1963, Freiwaldau, Night bar, Čaroděj. Celkový čas: 47:25 Legend/1992 Indies Records/2002 sestava: Jaromír švejdík - zpěv, kytary; Petr Kružík - kytary, zpěv; Libor Haliček - baskytara; Jiří Vaculík - kytara; Ladislav Kolompár - bicí autor hudby: Petr Kružík, autor textů: Jaromír Švejdík, aranže: Priessnitz, nahráno v březnu 1991 ve studiu Hrnčíře za asistence zvukových techniků p. Polívky a p. Buly, remasteroval Dan Václavek ve studiu ADK v prosinci 2001, cover: Miroslav Bednář, photo: Radovan Boček, foto skupiny Priessnitz: David Ondříček oficiální stránky Priessnitz
Temný je kraj kolem Jeseníku, temná je i hudba, která vzešla z tohoto místa. Jeseník, dříve Frývaldov, německy Freiwaldau. A právě Freiwaldau se jmenuje debutové album, dnes už po celé republice známé a doslova kultovní, skupiny Priessnitz.
Skupina vznikla v roce 1980, mimochodem dříve než jsem se narodil. Původně se jmenovala EL 34 podle lampy z 20wattového zesilovače, přes který hrála kytara, basa a zpěv. Poté se jmenovali Chlapi z práce (1986). Kapela hrála punk, který byl tehdá "nepodporovaný", takže šlo o undergroundovou skupinu.
Ještě za "totáče" (v roce 1989) jeseničtí punkoví Chlapi z práce přijímají jméno vodního felčara Vincenze Priessnitze. Mění se i styl kapely, i když punkové prvky v tvorbě přetrvávají. To, co tehdy Priessnitz hráli, publicisté označovali jako dark rock (na internetových stránkách Alvaréz Peréz se dodneška chlubí, že si s nimi mohli zahrát).
Sugestivní hluboký hlas frontmana Jardy Švejdíka, texty prodchnuté mystikou a hudba s nádechem gotiky - to byly atributy, kterými se tvorba Priessnitz jen hemžila. Právě nálepka gotické kapely se s kapelou vezla dlouhou dobu a až tvorba z poslední doby smazala gotický kurz směrem k písničkové tváři. Kapela se stala fenoménem a jejími fanoušky jsou takové osobnosti naší scény jako Jan Muchow (EOST, občas si s nimi dokonce střihne nějakou tu skladbu) nebo Richard Krajčo (Kryštof, ten dokonce Jardu přizval k písni Tramvaje).
My, jak už bylo řečeno, se budeme zajímat o první desku, která vznikla pod názvem Priessnitz.
"Mágové z hor" to ždímají hned od začátku. Kouzlem hudby svázali nesmírnou energii valící se prostorem. Ta vybudí vaše tělo a vy budete chtít tančit kolem ohně. Nebo si přinejmenším pustit desku ještě jednou. Téměř všechny písně k tomu svádějí. Atmosféricky nejlepší skladbou na albu je pak stopa třetí, Zazděná. Má gradující kytarový začátek, k němuž se přidá pochodový rytmus bubnů a zpěvák oznamuje: "Tak najednou jsem zůstal sám... pořád tě slyším, vidím, cítím..." Zazděná je mírně návyková, až z toho mrazí. Navíc v sobě skrývá pěkně drsnou pointu.
Následující Divná tma ("Divná tma, divný rytmus... domy tančí, ulice tančí, stěny se vlní, dům se naklání, ulice klouže a zem se chvěje") už nedává prostor pochybám, že gradace je základem většiny skladeb. Z pomalého začátku se strhne bouře mírně podladěných kytar. Přitom se jedna nepodobá druhé. Dílem za to mohou texty, hudba, ale především zpěvák, který umí svůj hlas dynamicky měnit spolu s písní. Je s ní dokonale propojený.
Zajímavá slovní spojení jako: "Slunce se topí v horách..." dávají tušit, proč byla hudba označována jako temná.
Co říci závěrem. Je nesmírná škoda, že se takoví vynikající muzikanti nemohou rozdvojit. Staří Pressnitz, poznávací znamení "Mágové z hor", jsou nedosažitelní. Novější Priessnitz jsou zase výborná kytarovka. Jako ukázku jsem vybral píseň Sny, která ve své době měla dokonce klipovou podobu.
Priessnitz: Freiwaldau Hodnocení 9,5/10 Skladby: Kam se podějem, Tělo, Zazděná, Divná tma, Sny, Bál pozůstalých, Marie, 1963, Freiwaldau, Night bar, Čaroděj. Celkový čas: 47:25 Legend/1992 Indies Records/2002 sestava: Jaromír švejdík - zpěv, kytary; Petr Kružík - kytary, zpěv; Libor Haliček - baskytara; Jiří Vaculík - kytara; Ladislav Kolompár - bicí autor hudby: Petr Kružík, autor textů: Jaromír Švejdík, aranže: Priessnitz, nahráno v březnu 1991 ve studiu Hrnčíře za asistence zvukových techniků p. Polívky a p. Buly, remasteroval Dan Václavek ve studiu ADK v prosinci 2001, cover: Miroslav Bednář, photo: Radovan Boček, foto skupiny Priessnitz: David Ondříček oficiální stránky Priessnitz
Průměrné hodnocení: 0 :: Počet zobrazení: 6260
Stránky běží na redakčním systému Rivendell v2.0 -- Jarník, 2006
Tyto stránky jsou uvedeny bez jakýchkoliv záruk, co se spolehlivosti, přesnosti, trvanlivosti a dalších biomagických funkcí týče, a rádi bychom vás upozornili, že SFK Palantír zvláště neodpovídá, nezaručuje, ani nedoporučuje nějaké, respektive jakékoliv, shlížení těchto stránek a odmítá nést zodpovědnost za jejich použití jak návštěvníkem, tak jakoukoliv jinou osobou, entitou či božstvem.