Další dřevárna aneb gnóm na Zlenicích

"... takže hurá na Zlenice", konstatoval jsem, když jsme ve čtvrtek odpoledne vyrazili rozhrkaným Fordem Cortinou páně Menderona z Pardubic. Naše skupina se nyní rozrostla do úctyhodného počtu devíti lidí, což znamenalo, že někteří již byli na místě, když my jsme teprve nakládali tu hromadu zavazadel, co nám po sobě zanechali.
Jak jinak, cesta je snad vždy dobrodružnější, než samotná akce a tak se plánovaná délka cesty protáhla z 2 hodin na 4. Což nepotěšilo ani nás, ani zbytek naší skupiny, která v době, kdy mi jsme se motali silničkami kolem Prahy, mokla bez svých báglů na tábořišti.
Z čtvrtečního večera jsme tedy měli pouze posledních deset minut divadla, z něhož jsme pochopili pramálo, avšak alespoň zápletku - Řád otevřel mezidimenzionální bránu, protože se chtěl vrátit zpět na svůj domovský svět. Nastala chyba a brána se vymkla kontrole, nyní je třeba nalézt starodávné artefakty pomocí nichž půjde brána ovládnout...

V pátek ráno jsme se probudili do slunečného dne, který byl daleko radostnější, než ten předešlý. A protože nikdo z nás nebyl ještě zaregistrován, natož aby složil vstupní zkoušky pro své povolání, vydali jsme se ihned, jak to bylo možné, zjišťovat situaci v táboře.
Jak jsem zjistil Mistr Zhor - alchymista, kterého jsem potřeboval pro své zaučení, pracoval někde v terénu a nikdo netušil kdy se vrátí. A tak se očekávaná zkouška přesunula z deváté na půl jedenáctou...

---

"…ano, na Zlenice jsem přijel, abych se mohl naučit něco z umění alchymistického. Víte, mne fascinuje, jak lze pomocí této vědy dosáhnout tak obrovského vědění, že lze rozbořit hrady, přinutit mocné, aby poklekly na kolena, vítězit v bitvách…" rozpovídal se gnóm Arcibald, proti jeho zvyku až příliš vleklým způsobem. "Hmm… K tomu abys získal takové poznání se musíš velmi snažit, milý Arcibalde," odpověděl Mist Zhor, "Ale dobrá tedy, budu tě učit!" Arcibald potěšeně vylétl z Mistrovi pracovny a přidal se k přátelům - hraničářům Menderonovi, který stále vztekle nadával, že mu už zase někdo nechal jeho čerstvě vypraný oblek v blátě; Thorvinovi, obvykle zamlklému, o to více však přičinlivému; Montymu, který vždy rád podá pomocnou ruku; bojovníkům Garlikovi, v jeho slušivé plechové přilbici a drátěné košili; Lokovi a k jeho obouručnímu kladivu, přezdívanému "Zabiják"; Madorcovi a jeho vždy flegmatickým hláškám; obchodníku a právníku siru Elisimovi, který se z kdovíjakého důvodu vysvlékl ze své zbroje a začal se daleko více ohánět dýkou, než dřevcem; a nakonec k novému členu společenstva - Kratihlavovi, který se přehraboval ve svých kouzelných runách, nevěda kterou použít. Naverbováni k armádě generála Shadowa, se skupinka neohroženě vydala, čelit jakémukoli nebezpečí. Arcibald nepřítomně poskakoval kolem družinky, ve snaze objevit magickou květinu, z níž by mohl s Mistrovou pomocí vydestilovat užitečnou manu nebo alespoň najít některou z ingrediencí do všelikých lektvarů.

---

K polednímu jsme se shromáždili společně s ostatními členy armády generála Shadowa a vyrazili na náš lupičský hrádek. Byli vydány první rozkazy na průzkum okolí, ale jinak jsme měli volnost k loupení a rabování. Já osobně jsem se věnoval pátrání po vzácných magických surovinách a neméně vzácných bylinách pro přípravu lektvarů.
Odpoledne následovala první bitva. Z města vyrazila karavana, která byla při cestě přepadena. Této akce jsme se však neúčastnili, jelikož nás čekal úkol daleko důležitější - uloupit stříbrný pohár z Nimurovi svatyně. Ve své snaze jsme však neuspěli, jelikož pohár se v chrámu nenacházel (zřejmě nějaký organizátorský krach).
Když jsme se vrátili z města, v lese stále zuřila bitva. Z mého osobního hlediska dosti nepřehledná. Strany se přeskupovaly, spojenectví se měnila a kdo je vlastně proti komu nebylo vůbec jasné. Proto jsem se raději stáhnul a počkal, jak vše dopadne. Společně s Nikarem (a možná ještě někým) jsme karavanu rozprášili, avšak kořist byla pramalá. Karavana vezla pouze suché listí...
Po této bitvě se naše strana stáhla do ústraní. Vegetili jsme v naší pevnosti na vršku herního území. Generál Shadow :-), vyhlásil soukromou arénu, kde bylo možno změřit své schopnosti v boji a střelbě. Já jsem ovšem neměl náladu soupeřit a tak jsem se společně s Kratihlavem - jediným mágem v naší pardubické skupině - vydal zpět do města poohlédnout se po nějaké práci. Štěstí stálo při nás a tak nejenom že jsme hluboko v lese nalezli starý svitek o který měla zájem magická univerzita (alespoň jsme si to mysleli), ale především se nám podařilo ukořistit hledaný stříbrný pohár z Nimurova chrámu. Rozveseleni jsme se vlekli do kopce zpět k Shadowovu hradu, když tu nám zastoupili cestu zlobři. Veškerá snaha se jim vyhnout selhala, a tak jsem skončil nakažen chechtavkou.
Shadow nás samozřejmě viděl velice rád a naši snahu téměř odměnil slíbeným zlaťákem, který jsme ovšem nakonec ani neviděli.
A protože se začal zatahovat mračna, vydali jsme se nazpět do tábora, společně se zajatou ženou PBho. Cestou jsme ale potkali proradné plemeno zaklínačů, kteří se nejprve tvářili velice přátelsky, avšak posléze se nám vrhli do zad a zajatkyni vysvobodili. Do všeho se strhla průtrž mračen, a než jsme se dostali k nepostaveným stanům, byli jsme promoklí na kůži. K večeru se bouřka odporoučela a v táboře byla vyhlášena aréna, která však byla po prvním kole přerušena pro další déšť.
Velmi mne mrzí, že jsem nevydržel vzhůru, jelikož Mistr Zhor se vydal o půl noci trhat mandragoru - nu což, tuto zkušenost jsem nezískal - zaspal jsem.

Sobota ráno byla znovu sluníčková. Promočené věci nám po chvíli uschly a my jsme se vydali podívat se, co se bude dít. Avšak nedělo se nic. Krom probíhající arény, hra zamrzla v mrtvém bodě. Kolem půl dvanácté nám bylo sděleno, že se bude konat další bitva. Bitva o hrobky, v nichž leží starodávné artefakty. Vyrazili jsme do boje...
Bubny duněly a zem se třásla. Bitevní řady se srazili. Když v tom - co to? Náš střed odchází... "Hej Williame kam jdeš?" To se však již nepřátelé dostali mezi naše řady a začali nás obkličovat. Poslední zoufalý boj... Naše armáda byla rozprášena. Ještě, že náš pohotový generalisim Shadow, vtrhl společně se zaklínači do hrobky a uzmul alespoň jeden z mocných artefaktů, jinak bychom skončili dokonale poraženi.
Bitva byla dobojována a organizace znovu uvázla na mrtvém bodě. Po půl hodině čekání jsme se dozvěděli, že nyní bude následovat již pouze vysvětlující divadlo a závěrečný armagedon. Mírně znechuceni jsme se vraceli do tábora.

Ano, divadlo mnohé vysvětlilo. Brána, byla otevřena a Řád se chtěl vrátit tam odkud přišel. K tomu aby brána mohla být ovládnuta, se ovšem musely shromáždit mocné předměty, které jsme hledali. Zleničtí mocní, kteří artefakty měli, postupně přistupovali k bráně a prohlašovali, zda souhlasí či nesouhlasí s tím, aby Řád odešel. Jediný, kdo vzepřel proti odchodu Řádu byl Shadow. A to opravdu nestačilo. Náš velitel byl zabit (lépe řečeno zavražděn) přesilou proradných Zlenických pánů.
Řád odešel, císařství uznalo Zlenickou samostatnost a nyní šlo pouze o to, kdo obsadí poslední místo v Zlenické radě - Wallace, Darion, Spawn nebo zástupkyně lehkých žen (jméno nevím). A proto tu byl armagedon.
Naše armáda se ocitla bez velitele, avšak měla být přiřazena pod formální velení Williama Wallace. Potom co nám udělal, to však nepřicházelo v úvahu. Ihned bylo rozhodnuto - oko za oko, zub za zub - naše jednotky se shromáždila za Williamovými zády, pod vlastní zástavou i velitelkou.
Armády se na sebe vrhly a my jsme vyrazili s výkřikem "SHADOOOW!!! " do Wallacových zad. Trochu nečestné, avšak účinné. William se dal na útěk a jeho řady, byly zmateny. Pronásledovali jsme ho po celém bojišti a po celou bitvu. Mnozí z nás za pomstu položili život, o to víc však povzbuzovali z Valhaly své dosud živé soukmenovce. Wallace byl ovšem velmi silný protivník a na jeho straně stáli léčitelé, a tak dvakráte povstal, přestože byl předtím zadupán do země :o).
Asi po třičtvrtě hodině bitva ustala a velitelé se rozhodli vše vyřešit dohodou. Wallace nakonec (také díky našim protestům) odstoupil z kandidátky a o vítězi rozhodl osobní souboj Dariona a Spawna.
Darion zvítězil. A opravdu, jak sliboval večer bylo pití zdarma.
Moje první Zlenice skončili...
.