Za M.I.G.em někdo musí stát- Palantír 26-03-05

Někdy se mi zdá, že se lidi z Palantíru schází jen na významná data našeho kalendáře. Naposledy jsme se sešli v den zimního slunovratu a teď to byl předvečer přechodu na letní čas. Jistě je to způsobeno tím, že jsme se ze svého domovského města rozjeli do nejrůznějsích koutů republiky, a tak se setkáváme jen výjimečně, hlavně o svátcích, ale i tak je to pozoruhodné. A tak, když už se přece jen sejdeme, si to také musíme řádně užít.
    Naše poslední mecheche se uskutečnilo v sobotu 26. 3. 2005 na můj popud. Sešli jsme se pod Zelenou bránou a dorazil nás celkem slušný počet - čtyři. Shodou okolností se jednalo výhradně o členy klubu studující v Praze na ČVUTu. Jistě si říkáte, to vás tam teda bylo, ono ale ještě přišel Zbyněk "vyhoď to do vzduchu" Akštein a milá a okouzlující návštěva v podobě Jany "ze Scifiworldu" Jankové, která byla jednoznačně ozdobou celého setkání(promní(promiň, Zbyňo).
   
Jelikož Pardubice hrály televizní utkání play off, nedíval jsem se, takže to prohráli, nemohli jsme navštívit původně plánovanou a nyní narvanou hospodu Hrbatá koza, a tak jsme zvolili příjemné prostředí čajovny Chelsea (doufám, že jsem to napsal dobře). Po objednání čaje, mimochodem jsem nakonec zvolil či spíše vylosoval MIG (ano, po tom letadle, podobně to vypadalo i vonělo) jsme se pustili do řeči o nejrůznějších tématech jako co děláme, co už neděláme, co možná (když to dobře půjde) budeme dělat, o Zdeňkově útěku z příkopu (on je archeolog) a příchodu k nám, co (když mi půjde dobře zvukovka) uvidím, co se udělá s autory Vidoucího, co si nikdy nezahraju na svém stařičkém počítadle, co se děje a vydává v oblasti scifi, co jsme si zase nestačili přečíst a Jana to už má dávno přečtený, co zase Zbyněk vyhodil do vzduchu, bavili jsme se tím, že jsme nemohli rozeznat, který Kubík je který, bavili jsme se tím, že mě je to v podstatě jedno, protože co řeknu se stejně vztahuje na oba, práci na fanzinu, o tom jak Zdeněk špatně snáší svou profesní deformaci, totiž přílišné pití alkoholu, o tom že Jana odjíždí do Egypta a půl roku ji určitě neuvidíme, což je nesmírná škoda.
   
Vidíte, měli jsme prostě co probírat. Takže nám večer pěkně uběhl a než jsem vypil druhý nálev svého MIGu (nebojte nechutnal po leteckém palivu, jen tak vypadal a voněl:-), byl konec. A tak bych chtěl poděkovat všem, co přišli a vytvořili zvláštní éter přátelství, kvůli kterému se vyplatí být členem Palantíru.