Inuyasha

Formát: 167 TV (!!!)
Autor: Takahashi Rumiko
Produkce: Sunrise
Seyiuu: Higurashi Kagome - Yukino Satsuki (Trigun - Milly Thompson), Inu Yasha - Yamaguchi Kappei, Sesshoumaru - Narita Ken, Sango - Kuwashima Houko (Noir - Yuumura Kirika), Miroku - Tsujitani Kouji, Shippou - Watanabe Kumiko, Kikyou - Hidaka Noriko, Jaken - Nagashima Yuuichi, Rin - Noto Mamiko, Myouga - Ogata Ken'ichi
Žánr: Akční/Komedie/Drama

“Osuwari!” - Kagome

Jen jedna věc mě dokáže u anime roztrpčit více než seriál bez řádného zakončení děje. Je to nezakončený seriál o tolika epizodách, že by za to nemusela stydět žádná jihoamerická telenovela. Ano, uhodli jste. Přesně takový případ je Inuyasha. Znechutilo mě to natolik, že jsem dokonce odložil plánovánované sledování filmu Inuyasha: Tenka Hadou no Ken, přestože z dosavadních inujaších (?) filmů vypadal nejnadějněji. Ale zpět k seriálu. Ten je založený na stejnojmenné manze zámožné autorky Takahashi Rumiko a nese podtitul (volně přeloženo) "feudální pohádka". Přesto si odvážím tvrdit, že zcela všechny aspekty pohádkovosti nemá, jeden příklad za všechny - poměrně často a občas docela brutálně zde umírají (i) nevinní lidé ^_^. Vlastně se docela divím, že tu dobu někdo v Japonsku přežil - počet vesnic a hradů, které jsou v průběhu této klasické "putovací" fantasy (pouze bez mapy), násilně vylidněny nejrůznější havětí, je více než úctyhodný...

Většina děje je zasazena, jak už podtitul napovídá, do éry feudálního Japonska, kdy nebyla nouze o všeliké potvory a démony, kteří nemají nic lepšího na práci, než útočit na obyčejné a bojeneschopné, chudé vesničany, hrdinné hrdiny, kteří díky démonům práci mají, a mocnou magii, aby bylo nějaké to vzrůšo. Zbytek děje se pak odehrává v Japonsku současném.

Teď však ve zkratce k hrdinným hrdinům a jejich "kvestu". Jednou z ústředních postav je patnáctiletá školačka Higurashi Kagome, která bydlí spolu s matkou, trochu "cáklým" dědečkem a mladším bratrem v budovách jistého chrámového komplexu v jednom japonském městě. Na tom by zase nebylo nic až tak divného, kdyby necestovala skrz zakázanou studnu do výše popsané feudální minulosti. Neúmyslně se jí ve světě za studnou podaří roztříštit Shikon no Tama, magickou perlu, jež dává všem, hlavně ale těm zlým démonům úžasnou moc a sílu. Společně s psím polodémonem Inuyashou se vydávají na putování za střípky Shikon no Tama a zničením hlavního záporňáka Narakua, který je odborníkem na zákeřné pletichy, jež se významně dotkly právě Inuyashi. Netřeba dodávat, že postupně se rozvíjející příběh odhaluje osudy postav sahající patřičně do minulosti a že během putování se k Inuyashovi a Kagome přidají další postavy mající vážné výhrady proti Narakuovi a jeho úkladnému konání (Čti: Chějí ho zabít.).

Nemohu si pomoci, ale postavy v tomto seriálu mi připadly, až na výjimky, velmi sympatické, originální a skvěle nadesignované. A protože právě postavy patří k nejsvětlejším bodům seriálu, budu se jejich popisu možná věnovat více, než by bylo zdrávo. Zde bych chtěl podtrhnout dokonalý výběr seiyuu k jednotlivým postavám a jejich výkony, které jsou vynikající, postavám skutečně vdechnou život. Inuyashu si už ani bez jeho hlasu prosáknutého jakousi zuřivostí (nejspíš vzteklina) nedovedu představit a skřet Jaken je ze zvukového hlediska také interesantní, jak mi jistě potvrdí ti, kteří měli možnost ho slyšet.

Celý seriál je nazvaný podle Inuyashi, polodémona, kterého Kagome po padesáti letech uvěznění osvobodila. Inuyasha chce získat kompletní Shikon no Tama, aby se mohl stát plnohodnotným démonem. Je velmi impulzivní, tvrdohlavý a občas i dětinský a sobecký, avšak pokud někdo ohrožuje jeho přátele (obzvlášť Kagome), měl by počítat s tím, že na vlastní kůži okusí ostří Tessaigy, obrovského a řádně magického to meče, který s sebou Inuyasha pořád tahá.

Higurashi Kagome je jedna z mála osob schopných vidět úlomky Shikon no Tama, a právě proto ji Inuyasha potřebuje. Má schopnosti miko, kněžky bílé magie, neboť je zřejmě inkarnací oné legendární Kikyou, která před "těžkéma járama" chránila Shikon no Tama a po dlouhém boji přišpendlila Inuyashu, lačnícího po vzácném artefaktu, šípem k jednomu kouzelnému stromku. Kagome se bojů buď neúčastní (a je zpravidla schovaná nebo unesená), nebo se činí s lukem. Kvůli absenci ve škole, způsobené častými výlety do historie, má problémy se zvládáním látky. Často se hádá s Inuyashou, ale všichni víme, že co se škádlívá...

Pozn. rec.: Pokud vás nezajímá suchopárný a veskrze trapný popis vedlejších a jinak nedůležitých postav, který v pořádném článku recenzního charakteru ani nemá co dělat, přeskočte prosím následujících šest odstavců. Ještě štěstí, že toto není pořádná recenze. Ups, a byl jsem odhalen @_@.

První postavou či spíše postavičkou, která se ke dvojici přidá, je liščí démonek Shippou, odborník na iluzorní magii. Kvůli svým bystrým postřehům je často bit Inuyashou, zato se velmi spřátelí s Kagome. Tento převážně komický element seriálu usiluje o pomstu na vrahovi svého otce.

Ke skupině se později přidává Miroku, buddhistický kněz, o kterém si ostatní myslí, že je úchylný. Jeho slabostí jsou totiž krásné ženy, každé se ptá, zda mu porodí dítě, což později nevoní hlavně Sango. Snaží se zbavit svého prokletí - v pravé ruce má cosi jako kontrolovatelnou černou díru, která je na jednu stranu skvělý vysavač na démony, ale po jistém čase bude vcucnut i nebohý kněz tak, jak se to stalo jeho otci. Pokud nemůže z nejrůznějších důvodů využívat svou kletbu, mlátí démony po hlavě svou holí s kovovou hlavicí, proti spirituálnějším protivníkům užívá "papírkovou" magii.

Posledním dlouhodobým členem Inuyashovy hrdinské party je Sango, výtečná bojovnice, exterminátor démonů - něco jako Xena. Její zbraní je Hiraikotsu, podivný obří bumerang, v boji ji pomáhá Kirara, kawaii kočičí démon. Díky nejmenovanému zloduchovi přišla Sango o všechny svoje blízké, přežil pouze její milovaný mladší bratr Kohaku, kterého však má pod metaforickým palcem onen nejmenovaný zloduch. Oč Sango usiluje, je z tohoto poměrně jasné.

Během děje se průběžně vyskytují i další kladné postavy - vlčí démon Kouga, zamilovaný do Kagome, nenáviděný Inuyashou (antipatie jsou v tomto případě pochopitelně vzájemné), moudrý a zbabělý blešák Myouga, jenž před jakýmkoli bojem oduševněle mizí ze scény, znovuoživená, zatraceně cool kněžka Kikyou, jež nyní putuje světem s nejasným cílem, sestra Kikyou Kaede, postarší a zapomnětlivý tvůrce Tessaigy Toutousai... V seriálu problesknou samozřejmě i nestvůry a démoni na vlastní noze, chapadlu, klepetě, jejich patnáct minut slávy však obvykle netrvá déle než dva tři díly.

Jak už jsem zmiňoval, "bad guy" je zde démonický a nesmírně mocný Naraku (Naraku znamená v japonštině peklo.), mezi jehož koníčky patří poštvávání těch dobrých a případně i neutrálních proti sobě. Jako správný záporňák touží samozřejmě po moci, kterou by mu mohl poskytnut jedině Shikon no Tama. Není ovšem tak jednoduše zlý, jak by se mohlo zdát. Jeho osudy v dávné minulosti jsou spojeny s Kikyou. Ke své neblahé činnosti využívá četných pohůnků, jako je například Kagura, větrná čarodějka, která se později snaží zbavit jeho nadvlády. Netřeba dodávat, že pohůnci hynou rukou, či spíše mečem Inuyashi či někoho z jeho party.

Třetí stranu etické mince tvoří Inuyashův starší brácha, mocný démon Sesshoumaru, ultimátní, vždy a za všech okolností naprosto vážný drsoň, který se řídí pouze svými vlastními zájmy. Taková obdoba Zelgadise ze Slayers, až na to, že se nenechá od nikoho přemluvit k různým trapným akcím. Nemusím snad zmiňovat, že Sesshoumaru je moje nejoblíbenější postava, že? Protože mu nevyhovuje meč, který mu odkázal otec, chce zpočátku získat ten Inuyashův, ale poté si nechá vykovat svůj vlastní zabijácký, magií přetékající meč. Oddaně mu slouží trpasličí cosi Jaken, který svého pána bezmezně obdivuje. Později se k této nesourodé dvojici přidává i energická holčička Rin, které z nepříliš jasných důvodů zachránil Sesshoumaru život.

Je jasné, že toto anime je založeno právě na relativně poutavém, širokém příběhu a postavách a jejich měnících se vztazích, třebaže v případě ústřední čtveřice probíhají změny s výjimkou krátkodobých rozmíšek (zpravidla když Inuyasha dolézá za Kikyou a Miroku se táže místních mladých žen víte na co) rychlostí driftu antarktických ledovců. Zajímavě působí citový trojúhelník Kagome - Inuyasha - Kikyou a přímo učebnicově krásně je zpracován motiv tragické lásky (Romeo a Julie hadr). Pochvalu si rovněž zaslouží dvojka Miroku a Sango, mezi nimiž to patřičně jiskří. Oproti tomu motivy jednání některých postav (Sesshoumaru, Kikyou) mi připadaly nejasné i na konci seriálu... i když... možná jsem je pouze zapomněl. To víte, je to už pár let, co Inuyasha zahájil svou pouť na televizních obrazovkách (a na internetu). Pozn.: Sesshoumaruovo nitro bylo poodhaleno v již zmiňovaném Inuyasha: Tenka Hadou no Ken, který mimochodem není vůbec špatný. Nic světoborného, ale pobaví. Detaily o nejpovedenějším z prvních třech filmů naleznete v recenzi, která se zde objeví co nevidět.

Jak už to vyplývá z nastínění příběhu, o akci a efektní souboje není v Inuyashovi nouze. S jejich realističností to autoři moc vážně nemysleli, druhého Kenshina (myšlen Tsuiokuhen) rozhodně nečekejte. Co čekat rozhodně můžete, je spousta výbuchů a nejrůznějších magických i nemagických útoků, drcení démonů po desítkách a stovkách, zkrátka bitevní megalomanie.

U tohoto seriálu je podstatné to, že není pouhou akcí, ale obsahuje i dostatek humoru, který odlehčuje jinak vážně pojatý fantasy příběh. Komika je situačního i charakterového rázu, zvláště interakce mezi jednotlivými postavami rozličných (protikladných) charakterů bývá zdrojem všeobecného diváckého veselí. Za zdařilé považuji díly odehrávající se v současné době, poněvadž u nich je většinou faktor zábavnosti daleko větší než u ostatních epizod; z konfrontace současnosti a feudální doby i mimo tyto díly vychází mnoho vtipů. Bez této komiky by rozhodně Inuyasha nebyl tím pravým paraořechovým.

Kresba i animace se dá považovat za zdařilou, viděl jsem lepší, ale i o mnoho horší. O designu postav už jsem mluvil - je výtečný. S pozadím se obvykle autoři příliš nemažou, ale když přijde nějaká podstatnější statická scéna, tak si dají záležet. Na rozdíl od filmů v seriálu není využito CGI, což považuji za plus, poněvadž přeci jen působí rušivým dojmem.

Hudba k tomuto seriálu, kterou má na triku Wada Kaoru, je skutečně na úrovni, musím smeknout klobouk. Skladby převážně v čistě instrumentálním provedení zde slouží k podbarvení jednotlivých scén a k tomuto účelu perfektně vyhovují, seriálu padnou jako ulité (podobný pocit jsem měl snad jen u seriálového Rurouni Kenshina) a dodávají mu unikátní kouzlo, a to nejen díky velmi citlivému výběru nástrojů - určitě zaznamenáte přímo magickou flétnu a řadu tradičních japonských nástrojů, jejichž jména samozřejmě neznám ^_^. Obzvláště jsem si oblíbil éterické skladby související s Kikyou a pompézní inujašovský motiv. V průběhu seriálu se vystřídají asi půltucet zpívaných OP a ED (úvodní, respektive závěrečná skladba), za nejlepší OP považuji ten první - "I Want To Change the World".

Inuyasha má ale i chyby. U takto dlouhého seriálu by snad ani nebylo možné, aby neobsahoval filler epizody. Těch je tu požehnaně, většinou slouží k prokreslení charakterového rysu některé z postav nebo prostě pouze k zábavě, i přesto by však příběhu neuškodila mnohem větší koncentrovanost. Pro někoho bude nepřekonatelnou překážkou pouhá časová náročnost seriálu. Na druhou stranu musím uvést, že v každém díle (i filler epizodě) asi tak do pořadového čísla osmdesát plus mínus autobus se objevuje něco zajímavého a nového, nový aspekt minulosti některé z postav, nový aspekt děje, který příběh rozšiřuje. Později už překvapení v seriálu razantně ubývá, případně ubývá na jejich efektu na znaveného diváka. Už samotný hlavní motiv hledání střípků Shikon no Tama vlastněných zlými démony svádí k "monster of the week" komplexu, ten se zde sice projevuje, ale naštěstí pouze v únosné míře. V ději se totiž opakují poněkud rafinovanější schémata a postupy, popřípadě pak "monster" vydrží celou řadu dílů. Další komplex, který se zde projevuje, je tzv. božský komplex. Počet, síly i dovednosti hrdinů nám v průběhu seriálu rostou tak, že je problémem proti nim někoho postavit, aby jim způsobil problémy větší, než jaké dokáže zapříčinit jedna průměrná otravná blecha (Ne Myouga, ten je nadprůměrný.). A tak se sahá k různým omezovacím zásahům, které občas působí nepřirozeně - například Narakuovy vosy užívané proti Mirokuově černé díře.

Teprve nyní se ale dostávám k jádru pudla (Chápete? Pudla! Aha-hahaha... Ehm.). Inuyasha je dlouhý, ukrutně, strašně, nechutně dlouhý. Na tom by v podstatě nemuselo být nic zlého. Vždyť jeden díl lze slupnout jako malinu a Inuyasha je lehko stravitelný, ne žádná tuhá depresárna, kdy sledování půltuctu epizod za sebou je takřka nemožné, a nepatří ani k mozkodlabajícím seriálům, kde musíte občas dopřát šedé hmotě oddych. Prvních řekněme šedesát dílů tak odsýpalo jako voda a já se dobře bavil. Ale! V seriálu se začala objevovat stará témata v novém kabátě, případně nepodstatné odbočky, a když se zdálo, že se už už schyluje ke konci, byla hrdinům do cesty postavena další překážka, roztahující se přes tucet epizod, a Naraku vesele vegetil dál. Příběh s představovaním dalších vedlejších postav a nabalováním faktů rostl - pokud vůbec rostl - pouze do šíře a ve mě začal tak trochu hlodat červíček pochybnosti: Zdalipak to někam vede? Dalších pár (desítek) dílů jsem vydržel u seriálu kvůli povedeným charakterům a nenáročné zábavě, kterou seriál nabízí. Ale nakonec jsem celou partu z Inuyashi znal tak, že jsem byl schopen předpovědět téměř každou jejich reakci a komika, založená stále na tom samém, se mi nezdála už tak komická. S přibývajícími epizodami mi ani doposud bezchybně fungující Sesshoumaruovo pohrdavé odfrknutí nevykouzlilo na tváři pobavený škleb a to už je vážné ^_^. A i ta nejlepší hudba vám přinejlepším zevšední, když ji slyšíte po padesáté. Co mě tedy u seriálu udrželo? Snad zvyk, ale nejspíš právě chatrná naděje, že se osudy starých známých uzavřou. Jak už ovšem víte, nestalo se tak ani v poslední, stosedmašedesáté epizodě. Tam následuje suché sdělení, že Inuyasha POKRAČUJE v manze. A to už skutečně je, slušně řečeno, k po**ání. Asi jsem opravdu dost naivní, když jsem ještě dvě epizody před koncem, kde bylo proklamováno cosi jako finální souboj s Narakuem, přemítal nad tím, jak tam chtějí nacpat rozumné zakončení ^_^. Nejsmutnější na tom všem je, že to začalo tak nadějně. Kdyby autoři nabídli rozuzlení po zmiňované šedesátce epizod, neváhal bych sáhnout po mnohem, mnohem příznivějším verdiktu. A kdo za to může? Komerce. Inuyasha, který byl už od samého počátku koncipován pro nejširší možný okruh čtenářů, resp. diváků (postavy, s kterými se snadno ztotožníte, efektní akce, přímočarý děj, do kterého člověk rychle pronikne, pestré barvy, nádech pohádky, žádná wtf symbolická show, explicitní brutalita či temný námět), totiž proklatě sypal a kdo z nás by pod sebou řezal větev, že?

Na závěr tedy přichází kardinální otázka: Sledovat či nesledovat? Pokud máte spoustu volného času, nevadí vám absence jakéhokoli rozuzlení (!) a neočekáváte nějaké velehluboké filozofické úvahy a la Neon Genesis Evangelion, ale "pouhé" pobavení a odreagování, jste na správné adrese, užijte si propracovaný příběh (alespoň zpočátku se tak zdá) a přitažlivý mix akce a dramatu, navíc okořeněný situační a charakterovou komikou. Až ale začne vystrkovat růžky stereotyp a nuda, neváhejte kdekoli po cestě vystoupit z rozjetého vlaku, neb ten se zřejmě jen tak nezastaví...

Hodnocení: 6/10