Guilty Gear XX #Reload: The Midnight Carnival

Vím, že na těchto stránkách není příliš zvykem psát recenze na PC hry - tedy až na nějaké podezřelé konverze z PlayStation jako třeba Metal Gear Solid 2: Substance ^_~, ale není na škodu občas udělat nějakou příjemnou výjimku a zrecenzovat další podezřelou konverzi.

Myslím si, že když se podíváte na screenshoty, bude vám celkem zřejmé, proč jsem onu výjimku učinil. Řeč je totiž o hře, která tak trochu zasahuje do mé obvyklé recenzentsko-zájmové oblasti. Jmenuje se Guilty Gear XX #Reload: The Midnight Carnival (GGXXR) a už z názvu samotného lze úspěšně usuzovat, že se může jednat o hru zcela výjimečných kvalit, ať už se přikloníte k verzi totálně zavrženíhodný propadák nebo dokonale vypiplaná akční božárna. A protože s prvními případy neztrácím čas na psaní takto rozsáhlých a podrobných recenzí, vychází nám možnost druhá.

Ale abych vás ještě trochu déle napínal, v několika stručných větách shrnu dosavadní historii žánru bojovek na PC. Každý, kdo se o tento žánr na onu multiúčelovou platformu zajímá, vám docela určitě potvrdí, že to není žádná sláva. Zatímco na PlayStation vychází podobných her nezanedbatelný počet, z nichž některé mají již dlouholetou tradicí, obrovskou fanovskou základnou a hlavně svojí téměř nezpochybnitelnou kvalitou vybudovaný neotřesitelný post legend – série s názvy Virtua Fighter, Tekken, SoulCalibur jsou pojmy i pro většinu hráčů, kteří nemají to štěstí, aby vlastnili onu černou magickou krabičku s nápisem PS2, na PC to nikdy nebylo příliš horké. V dávných dobách tu byla nezapomenutelná série Street Fighter, která ale zubu času neodolala, a zůstala právě jen reliktem připomínajícím staré dobré dvourozměrné a neakcelerované časy. Nedlouho po nich nastalo něco, čemu se po určitém čase říká zlatý věk – přišel Mortal Kombat a Virtua Fighter a zapomenout určitě nemůžu na legendární shareware robotickou nakládačku One Must Fall 2097. A potom…? Tento žánr na PC, byvše jednou za čas „obohacen“ o nanicovatou a nevýraznou hru, skomíral a příchod 3D akcelerátorů tomu nijak nepomohl, spíše naopak.

Kdo se odváží, nechť čte dále a dozví se šokující podrobnosti ^_~.

Předchozím odstavcem jsem nechtěl nijak naznačit, že GGXXR je podobně jako nové díly Tekkenu nebo Virtua Fighteru trojrozměrná (tvrzení č.1) a platformově exkluzivní bojovka (tvrzení č.2). V úvodním odstavci jsem vyvrátil tvrzení číslo dvě, a pokud jste náhodou dle screenshotů hádali na cell-shaded grafiku, musím vás hned vyvést z omylu. To, co jsem chtěl naznačit, je fakt, že můžeme být rádi, že tato hra byla konvertována na PC, neboť po stránce hratelnosti a předpokládané doby hraní je na tom i při srovnání s takovými velikány nebývale dobře, o čemž se vás pokusím přesvědčit ve zbytku recenze.

Možná jste právem nabyli dojmu, že GGXXR poněkud zaostává ve zpracování a technologiích a že převod bude spíš přitěžující okolností - na tuto technickou stránku se podrobněji zaměřím ke konci recenze – ale tvůrci to více než dostatečně vynahrazují kvalitou hry samotné, množstvím originálních nápadů, celou řadou vypiplaných detailů, propracovaným motivačním systémem (za dohrání určitých částí hry se vám například odemkne možnost hrát za jiné verze původních bojovníků, nebo dokonce za zcela nové nabušence) a neuvěřitelnou hratelností vyplývající z krystalicky čistě arkádovitě-automatového stylu hraní vypracovaného ve všech ohledech.

Věcí, o kterou se pařan kromobyčejně zajímá, když přijde řeč na novou bojovku, je vše, co se týká postav, za které může ostatním ukázat, zač je v Pardubicích – nebo i kdekoliv jinde, ať jsem kosmopolitní – perník. Tím se obvykle má na mysli počet všemožných chvatů, cloumáků a megacloumáků, speciálních dovedností, fatalit, destructionů a jiných vylomenin, které si může zkoušet na nepříteli, ale také způsob jejich vyvolávání, flexibilita jejich použití a další silné a slabé stránky bojového stylu a na konec se také přihlíží, jak dobře u toho všeho pařanem vyvolený bojovník vypadá.

Kdybych měl hodnotit dle výše zmíněných kriterií GGXXR, tak bych při psaní výsledné známky musel pro větší přehlednost použít exponenciálního tvaru. Stručně řečeno – bojovně naladěných reků a rekyň je jednoduše krdel, autoři přitom ani na minutku neuvažovali o populární možnosti jednoduše přebarvit postavám třeba šle a říct hle (pěkný rým, jen co je pravda), máme další do počtu. Proč onoho triku neměli zapotřebí, vám bude jasné, když si prohlédnete celý ansámbl, a ještě jasnější ve chvíli, kdy zjistíte čím a jak bojují – i v případě, že jste už nějakých těch pár her hráli, budete muset přiznat, že fantazie autorů, notně podepřená nesvazujícím arkádovitým zpracováním a ujetým mangovním stylem, je při návrhu postav zavedla výjimečně daleko. Nejedná se sice o případ totožný s obstarožní mlátičkou s výmluvným názvem WWF, kdy první dvě hodiny byla hra téměř nehratelná kvůli křečím bráničního svalu, způsobenými nekontrolovatelnými výbuchy smíchu nad neuvěřitelně legračními útoky a komby, ale z údivu rozhodně jen tak nevyjdete. Stačí jen pro příklad uvést zbraně, kterými se bojuje – od standardního sečného nádobíčka jako jsou meč a katana, přes méně obvyklé zbraně jako kusarigama nebo kosa, až po originální „bojové náčiní“ jako kotva, kulečníkové tágo nebo vlasy a jen opravdu největší chudáci jsou odkázáni na holé ruce. Postavy zahrnují mimo celé řady dalších pošuků pirátku, rytíře s elektrickým mečem, šíleného doktora s obřím skalpelem…

Jak již bylo řečeno, styl hry je čistě arkádovitý, ale to jí nijak zásadně neubírá na propracovanosti jednotlivých útoků nebo hrací době - dokonce si dovolím tvrdit, že to činí hru pestřejší a efektově nablýskanější.. Z různých FAQů, zabývajících se problematikou (ano, nebojím se to tak nazvat ^_^) GGXXR do hloubky, povalujících se kdesi na internetu a z vlastní zkušenosti dává hra tušit, že její skutečné dohrání – to jest dohrání všech herních módů, mezi kterými jsou klasiky jako arcade, vs CPU, vs 2P, survival (bojujete, dokud jste na živu, přičemž soupeři jsou čím dál silnější, aneb jeden z nejtěžších herních módů a zároveň pilíř GGXXR - jediný mód pro hráče, kteří to s GGXXR myslí opravdu vážně ^_~), ale i zajímavější módy mission (poražení soupeře za určitých podmínek), story (mód, ve kterém si můžete vychutnat nelineární, větvící se „příběh“ za každého bojovníka prezentovaný formou dialogů mezi zúčastněnými) nebo training (jak už název sám jasně říká, skvělý mód pro nácvik všeho možného) – není záležitost na dva nebo tři dny, ale spíše na dva nebo tři roky ^_~.

GGXXR dává jako každá jiná slušná bojovka hráči možnost provádět nejrůznější extra-silné útoky a „fatality“ odměnou za jeho aktivní přístup k protivníkovi ^_~. Dále hra nabízí poměrně propracovaný systém blokování úderů, provádění cancelů, smrtících komb a jiných machrovinek a vylomenin, do něhož jsem ještě příliš nepronikl, takže je vidět, že se jedná o hru nejen na dlouhé zimní večery. Sympatické je, že – alespoň na nižších obtížnostech – hra hráče nenutí tyto výhody využívat v tom smyslu, že by byla bez nich neúměrně obtížná – často můžete soupeře porazit i bez nich jen za přispění „standardních“ úderů a výhod. Poměrně zajímavým tahem je také to, že přímo ve hře máte u každé postavy přístupný seznam úderů včetně „fatality“ – potěšující je, že na vyvolání většiny úderů, včetně dokončovacích „chvatů“, člověk nemusí být chobotnice – díky čemuž se do hry rychleji dostanete.

Recenze již nyní dosahuje značně otravné délky, takže se okamžitě vrhnu na to, co je u konverzí na PC často ta nejvíce kritizovaná položka – řeč je o technických kvalitách hry. Pokud vám nic neříkají pojmy 3D akcelerace, prostorové ozvučení nebo rok 2005 a nevadí vám, že klávesa ESC vás ze hry katapultuje expresně rovnou do Windows, nebudete mít se hrou vůbec žádné problémy ^_~. Vy ostatní se budete muset spokojit s kreslenou a celkem solidně rozanimovanou grafikou, jejíž úroveň i přesto evokuje vzpomínky na minulé století, a s ozvučením a hudbou, které mají na dnešní poměry až drze nízkou vzorkovací frekvenci. To, že hra nepodporuje nejmodernější výdobytky výpočetní techniky, má ale i své nezanedbatelné plus – GGXXR vám pojede s velkou pravděpodobností i na počítači, který již slouží toliko jako mírně vylepšený psací stroj. A propos, hudba je stejně jako v legendárním OMF2097 (téměř) geniální, jen místo „modovitě” znějících tónů se dočkáte velice slušného a hlavně ke GGXXR padnoucího hudebního doprovodu v podobě speed-metalových vypalovaček – zvláště skladba Still in the Dark nemách chybu.

Přestože je toho ještě poměrně mnoho, nad čím bych se mohl rozplývat a grafomansky prodlužovat recenzi – kupříkladu nad možností hláškování během souboje a vůbec nad „libovými kecy” jednotlivých bojovníků; nutno podotknout, že se jedná o nelokalizovanou japonskou hru, takže v podstatě vše, s čestnou výjimkou hlavního menu a několika dalších nápisů, je v japonštině, včetně příběhových dialogů v textové i mluvené formě a oněch již zmíněných vypečených hlášek, o které se mimochodem postaraly takové seiyuu celebrity jako Inoue Kikuko, Yuuji Ueda nebo Koyasu Takehito – je na čase GGXXR nějak smysluplně sumarizovat.

Ideálním zájemcem budiž tedy pařan, který má v oblibě arkádovité bojovky, neušklíbne se nad nestydatě zastaralým technickým zpracováním, ale naopak ocení, dle mého názoru úspěšnou, snahu autorů o dosažení co nejlepší hratelnosti a herní trvanlivosti. Pro případné otaku, nejlépe vládnoucí japonštinou, kterou načerpali třeba z akčních anime, se v podstatě jedná o nutnost, neboť neznalostí této hry by se ve svých kruzích mohli společensky znemožnit ^__^.

Hodnocení: 8.5/10