Rurouni Kenshin: Ishin Shishi no Requiem

Formát: Film, 90 min.
Autor: Watsuki Nobuhiro
Hudba: Taro Iwashiro
Režie: Kazuhiro Furuhashi
Seiyuu: Himura Kenshin - Suzukaze Mayo, Kamiya Kaoru - Fujitani Miki, Sagara Sanosuke - Ueda Yuuji (Kidou Senkan Nadesico - Tenkawa Akito, Love Hina - Urashima Keitaro), Myoujin Yahiko - Tominaga Mina, Suzuoki Hirotaka - Saitou Hajime
Produkce animace: Studio Gallop, 1997
Žánr: Akční/Samurajské drama

V roce 1867 se toho v Japonsku stalo poměrně hodně, ale mnoho lidí by jistě souhlasilo, že pro budoucnost této země bylo nejdůležitější svržení bakufu – šogunátu, proto se ostatně té době říká bakumatsu, a nastolení osvícené vlády "meiji", čemuž předcházelo mnoho krvavých konfliktů, kde na jedné straně stáli revoltující, nutno dodat, že značně idealističtí, imperialisté a na straně druhé obránci zkorumpované a hamižné vlády.

V té době šlo za ideály snadno bojovat a ještě snadněji umírat, ale jen stěží pomocí nich vládnout – vláda, jejíž ustanovení bylo podloženo krvavým převratem, začala po několika letech nezvratně červivět, a znovu tak zavdávat záminku k opětovnému boji lidem, kteří ji chtějí zničit, ať už z důvodů prostého idealismu nebo mamonu.

A do této doby je zasazen i animovaný film, z jehož názvu si každý anime-znalý člověk odvodí, že se jedná o rozšíření univerza jednoho z nejpopulárnějších seriálů o samurajích.

Recenzovat film Rurouni Kenshin: Ishin Shishi no Requiem je věc problematická stejně jako u všech ostatních filmů, které jsou nakreslené na motivy seriálu. Má recenzent předpokládat, že čtenář viděl danou předlohu, či ne? Každopádně, já si práci trochu ulehčím tím, že vás odkážu na mikeovu recenzi díla Watsukiho Nobuhira a už jen dodám, že byste si tento skvost neměli nechat rozhodně utéct, pokud to s anime myslíte vážně. Tak jako tak, různým porovnáváním a odkazům na Rurouni Kenshina se stejně nevyhnu a předem upozorňuji, že je velice záhodno seriál vidět, právě kvůli již zmíněným odkazům.

Příběh zpracovává variaci na známé kenshinovské téma, které jsem v poněkud globálním měřítku naznačil v úvodních dvou odstavcích. A nyní konkrétně – Shigure Takimi, kdysi samuraj bojující za šogunát, chce s pomocí podobně smýšlejících lidí a potomků těch, kteří přežili chaotickou dobu revoluce na straně bakufu, svrhnout osvícenou vládu, o které se, zřejmě ne neoprávněně, domnívá, že je zkažená, a příležitostně se tak zbavit výčitek svého svědomí, které ho obviňuje ze špatného rozhodnutí, jež v období revoluce stálo život jeho přítele Takatsukiho Gentatsua. Film začíná Shigureho vzpomínkami na ony osudné chvíle za revoluce, pak už spatřujeme Kenshina a ostatní na výletě v Yokohamě, kde za vydatné podpory scénáristické náhody potkávají právě Shigureho a jsou svědky útoku na anglickou ambasádu. V té době ještě netuší, že onen útok je součástí Shigureho plánu… Do nadcházejících událostí pochopitelně zasáhne celá řada dalších postav, mimo jiných například „seriáloví“ Saitou Hajime a Yamagata Aritomo, a děj se trošičku zamotá, ale kdo zná Kenshina, může už nyní směle a zcela úspěšně předvídat, s kým že to nakonec Shigure bude muset zkřížit meče…

Právě díky burdenujícím flashbackům (čeština je ale hezký jazyk, že?) a povaze příběhu je atmosféra poněkud zvláštní – film se nebere smrtelně vážně jako Rurouni Kenshin: Tsuiokuhen, ale na druhou stranu ani nezpůsobuje onen klasický kenshinovsko-metalgearovský „goofy grin“ vyvolaný účelově hyperbolizovanými souboji, extrapolovanými povahami postav a jednoduchým, ale dokonale zvládnutým, gradovaným dějem, který se tváří napůl vážně a napůl jako parodie sebe sama – nejvíce asi připomíná atmosféru dílů Rurouni Kenshina zaobírajících se pohnutou minulostí rváče Sagary Sanosukeho v Sekihoutai.

Na výsledný dojem z filmu mají ale pochopitelně velký vliv i audiovizuální kvality díla. Po zvukové stránce lze jen chválit – samozřejmostí je původní seiyuu cast, který už sám o sobě zaručuje, že namluvení postav bude na nadstandardní úrovni. Dalším zvukovým artiklem je hudba, která u ostatních audiovizuálních děl se značkou Rurouni Kenshin, zejména pak u hudebně vynikajícího seriálu, nikdy nehrála roli pouhého doplňku či jakési hudební vycpávky – je mi to skoro trapné říkat, ale i v této kategorii u mě Rurouni Kenshin: Ishin Shishi no Requiem získává kromobyčejně vysoké hodnocení – OP a ED jsou celkem slušné skladby (od L’Arc~en~Ciel a Animetalu) a hudba „uvnitř“ je prostě perfektní, i když se jedná s mírnými obměnami jen o dvě tři skladby – jak by také ne, když autorem je Taro Iwashiro, který se vyznamenal již při práci na seriálu. Abych jen nechválil, tak musím podotknout, že nejen hudba, ale bohužel i animace je na úrovni seriálu, nebo pouze o nepatrný stupínek výše, což už tak dobré jako v případě hudby rozhodně není. Zkrátka, srovnám-li to s obvyklou kvalitou japonské filmové animace, tak Rurouni Kenshin: Ishin Shishi no Requiem leží v prachu cesty zadupán i průměrnými filmy.

Pro obdivovatele Rurouni Kenshina celkem poživatelná jednohubka se známými přísadami nejen v podobě bojových stylů jednotlivých postav a typicky kenshinovského vyznění – film by mohl být snadno rozsekán na části a dostali byste jeden malý hezký, i když fillerový, arc. Ostatním, kteří ještě neměli to štěstí vidět seriál a o době, ve které se film odehrává, nevědí prakticky nic, nelze film příliš doporučit – jednak by se ve něm a v jeho protagonistech mohli trochu hůře orientovat, protože zainteresovaných stran bylo povícero, a žádná z vedlejších postav tak nemá šanci se výrazněji prosadit, i když film jako takový je dějově hodně jednoduchý, a dále zřejmě těžko ocení snahu autorů vměstnat do filmu spoustu seriálových postav a nějaké ty speciální bojové techniky.

Hodnocení: 7/10