Hunter x Hunter

Formát: 62 TV
Autor: Yoshihiro Togashi
Produkce: Nippon Animation, 1999
Seiyuu: Gon - Takeuchi Junko, Hisoka - Takahashi Hiroki, Killua - Mitsuhashi Kanako, Kurapica - Kaida Yuki, Leorio - Gouda Hozumi
Žánr: Akční/Komedie/Drama

Tak takto se jmenuje známé dvaašedesátidílné televizní anime, dnes již trochu staršího data. Seriál je založený na stejnojmenné manze, jejímž autorem je Yoshihiro Togashi, který má na svém kontě mimo jiných i akční anime Yu Yu Hakusho. K recenzování tohoto titulu jsem se odhodlal zejména ze dvou důvodů - tím prvním je, že si nepamatuji, že bych někde četl česky nebo slovensky psanou recenzi (je pravda, že jsem ji ani moc nehledal ^_^;) a tím druhým je fakt, že většina anglicky psaných recenzí, které jsem četl, HxH dle mého mínění poněkud nadhodnocuje…

Ale nerad bych předbíhal. Základní premisa příběhu má dost daleko k originalitě, zato postavy jsou nastíněny rozhodně ne nezajímavě - což je, jak postupně zjišťuji, typickým znakem mnohodílných seriálů. Nejprve k příběhu - vzhledem k počtu epizod je příběh značně jednoduchý, takže divák nemá šanci se do příběhu nějak zaplést a vždy bude vědět, o co v té které epizodě jde. Hlavním hrdinou je dvanáctiletý chlapec Gon Freaks (prostě freak ^_^), který se jednoho dne rozhodne stát hunterem. Takový člověk má zpravidla v popisu práce všemožné činnosti - od chytání zločinců, přes povolání bodyguarda až k hledání historických artefaktů či ochránce přírody. Jeho cílem je totiž najít svého otce Jina, shodou okolností legendárního huntera, který ho nepříliš zodpovědně přenechal v opatrovnictví sestry své zesnulé ženy. Každý, kdo se chce stát hunterem musí projít rozsáhlou zkouškou, která prozradí, zda je dotyčný hoden tohoto ani ne tak povolání, jako spíše kvalifikace a společenského statutu. Během této zkoušky potkává Gon řadu lidí, z nichž někteří se, jak postupně zdolávají nástrahy, stávají jeho přáteli…

Přestože o HxH asi nelze příliš čestně říct, že je třeskutě neotřelý, není na druhou stranu ani příliš klišovitý a vyskytuje se v něm několik partikulárních záležitostí různého typu, které mě překvapily, a to jak v negativním, tak v pozitivním slova smyslu. Jednou z nich je fakt, že zkouška samotná zabere asi třicet epizod(!), načež následuje ještě jakýsi bojový turnaj, takže seriál dost silně v určitých aspektech připomíná akčně-bojová anime typu Angelic Layer (zde konkrétně včetně jakési charakterové podobnosti hlavních hrdinů), Rurouni Kenshin, Pokémon a možná i Dragon Ball. Hlavní hrdina a vedlejší charaktery - tedy ty, které přežijí; autor s málokterou postavou zachází opatrně, ve skutečnosti mnoho postav zemře násilnou a krvavou smrtí, důkazem budiž to, že zkoušku udělá jen několik jednotlivců ze čtyřech stovek přihlášených, a fakt, že někdo tuto zkoušku neudělá, neznamená, že by dostal málo bodů nebo něco takového - díky své dobrovolné i nedobrovolné účasti v řadě bojů sílí a ukazují se také jejich příslušné "burdeny" (podrobněji v popisu hlavních postav). Přibližně v polovině seriálu se do něj zamíchají, naštěstí ve snesitelné míře, osobnostní aury a energie, které lze různými způsoby a technikami využívat v obraně i v útoku, a ke konci se seriál zvrhne v devastující souboj zločineckých organizací v York Shin City, což jsem tedy určitě nečekal. Děj v HxH, zejména pak v posledních epizodách, plyne značně rychle, dramatické části jsou náležitě napínavé a akční správně… ehm… akční. To nelze než přičíst seriálu k dobru. Ale je zde jeden ne drobný háček, ale spíš mám chuť říci přímo hák… Ten souvisí jak s dějem, tak s postavami, a začal jsem si ho postupně uvědomovat, jak se seriál blížil k definitivnímu konci. Říkal jsem si, jak asi chtějí autoři během tak malého počtu epizod vyřešit osudy postav, tedy Gon najít svého otce a ostatní zbavit se břemen, která je tíží, když zkouška zabrala již třicet epizod, a ani po ní se nezdálo, že by autoři začali děj směřovat do skutečného konce. Poté, co jsem zhlédnul poslední díl, musím smutně konstatovat, že ve skutečnosti nebyla vyřešena ani polovina příběhu, žádná z postav se nedobrala finálního a uspokojivého řešení svého největšího problému, a nebyl tedy plně využit jejich potenciál, a jedna z nich ho ani nestihla začít řešit(!), přičemž její problém byl v některé z úvodních epizod nastolen a vylíčen vcelku poutavě. To je jistě překvapivé zakončení seriálu, ale upřímně řečeno mě to dost zklamalo a rozladilo…

Mezi jednoznačně nejsvětlejší části HxH patří bezesporu charaktery. Hlavní postavou, a zároveň bezpečně tou nejotravnější svým neutuchajícím optimismem, je, jak jsem již zmínil, Gon - člověk přesně toho typu, kterého když shodíte ze skály, bude řvát "ještě je to dobrý", dokud se nerozplácne někde dole - neuvěřitelně tvrdohlavý, naivní a až podivuhodně jednoduchý, zkrátka typický "urusai gaki", a navíc ho obklopuje jakási aura - téměř každý "dobrý" člověk v jeho okolí ho považuje za zábavného a chce mu pomáhat. Navíc, jak se záhy ukáže, je se svými schopnostmi přímo rozený materiál pro huntera. Další charaktery jsou už originálnější - Killua, v rámci možností temná postava, zároveň cool skejťák, dítě pocházející z obávané rodiny nájemných vrahů s patřičnou výchovou i výcvikem - bérdenovaný rozpory s rodinou, která z něj chce mít dalšího chladnokrevného asasina, kdežto on postupně po setkání s Gonem a dalšími zjišťuje, že by chtěl mít nějaké přátele a žít a bavit se jako obyčejní lidé. Nepřehlédnutelné je, že se Killua díky Gonovi dokáže chovat víc normálně, přirozeně - to jest není permanentně zachmuřený a nebudí dojem hrozby a nebezpečí; skoro jako by měl dvě osobnosti. Významná postava je také Kurapica – jediný přeživší z klanu Kuruta, který byl brutálně zmasakrován zločineckou Pavoučí brigádou - z toho zcela očividně vyplývá burden velikosti nejméně dvou obytných přívěsů spojený s touhou po krvavé odplatě; málomluvný, racionálně uvažující, ale ne tak nevypočitatelný jako Killua. Enigmatický Kurapica, který ke konci seriálu získal v porovnání s ostatními nejvíce síly, je nakonec pohlcen touhou po pomstě, kterou i přes varování svého učitele provede, a stává se tak působivým a temným elementem. Poslední postavičkou do party je Leorio - horkokrevný, ukecaný, ale i on má svůj "burden". V seriálu se vyskytne ještě celá řada méně či více významných a uvěřitelných charakterů, ať už blíže na straně dobra či zla - nemohu alespoň jednou větou nezmínit Hisoku, taktéž huntera, ale současně také kouzelníka a sadistického vraha s naprosto dokonale úchylným charakterem a perfektním, zcela neopakovatelným seiyuu výkonem.

Pár slov k atmosféře a hudbě. Dovolím si upozornit, že seriál je tak trochu zavádějící - na první pohled, "veselou" atmosférou, skoro neustále pozitivně naladěným hrdinou, jednodušší stavbou příběhu i kresbou navozuje HxH docela úspěšně dojem vzdáleného příbuzného veskrze šitózního seriálu Pokémon, avšak až dojde na trhání srdce z těla holou rukou, krvavé snové vize a další chuťovky, tak seznáte, že HxH rozhodně není tím, čím se zdá být, alespoň tedy někdy. Zde by bylo na místě vyzvednout těch několik vzácných pasáží zabývajících se Kurapicovou pomstou – nezvykle hustá atmosféra, připomínající anime Rurouni Kenshin, navozená nejen správným "ambientním" hudebním motivem, patří k nejpůsobivějším částem HxH. Bohužel takovýchto pasáží, stejně jako opravdu zapamatovatelných a výrazných hudebních motivů, je v seriálu vskutku poskrovnu, zvlášť když to srovnám s celou hromadou nádherných skladeb ve zmiňovaném Kenshinovi - za zmínku snad stojí první ending. Většinou převažují čistě akční, dynamické nebo akčně-dramatické soubojové pasáže, popřípadě komediální, "oddechové" pasáže. Toto je, kromě již zmíněné nedokončenosti seriálu, další z takových háčků - docela by mě zajímalo, pro koho je seriál vlastně určen - posuďte sami, na jedné straně dětský hrdina, celá řada komediálních momentů (v kombinaci s jinak smrtelně vážným asasinem Killuou působí docela zvláštně), na straně druhé vražedné souboje, zlosynové všeho druhu… Seriál má opravdu široký záběr, je to taková všehochuť, ale bohužel se mu ani v jedné kategorii nedaří příliš excelovat a Rurouni Kenshin ho v charakterech, dramatičnosti, napínavosti i díky skvělé hudbě poráží na hlavu…

Po vizuální stránce HxH neoslní – backgroundy se mi hlavně z počátku zdály dosti strohé a nevýrazné, jak obsahem, tak kresbou. Design postav má poměrně daleko k mainstreamu, což může být jak klad, tak zápor, ale já to beru zejména jako šanci, jak mít alespoň na chvíli hladinu cukru v hodnotách slučitelných se životem.

Nyní na mně již zbývá, abych vynesl závěrečný verdikt. Možná by moje recenze byla mírnější v kritice, kdybych četl původní mangu nebo viděl všechny OVA série – jedna z nich se zabývá právě Kurapicou a jeho pomstou, další dvě popisují osudy hlavních hrdinů uzavřených v onlinové RPG Greed Island - které HxH doplňují a které určitě přispějí k ději tohoto rozsáhlého anime… Přestože hodnocení ani recenze nevyznívá pro seriál nepříliš přívětivě - zřejmě proto, že by takto dopadl téměř každý seriál, který bych porovnával s klasikou kalibru Rurouni Kenshin, a také proto, že děj je nedořešený a seriál je v řadě aspektů rozporuplný - Hunter X Hunter dokáže pobavit a překvapit, pokud od něj nebudete čekat velké zázraky, a obsahuje zvraty, pro které stojí za to se na seriál podívat.

Hodnocení: 6.5/10 (mike 6.5/10)