Vampire Hunter D: Bloodlust

Formát: Film, 102 min.
Režie, scénář: Kawajiri Yoshiaki
Předloha: Kikuchi Hideyuki: Vampire Hunter D
Návrh postav: Amano Yoshitaka
Animace: Madhouse, 2001

Ano, je to tak. Nejen Američané se vyrábějí pohyblivé obrázky o hrdinných ochráncích lidské většiny proti upírům – bytostem, které jsou označovány jako mýtické, přestože často s až tvrdošíjně buldočí urputností přetrvávají na tomto světě. V lecčems jsou si tyto filmy podobné, v lecčems se liší. Aby charaktery, respektive spíše hlavní charakter, nebyl úplně plitký, ale naopak vnitřně rozervaný a aby – jak je v dnešních filmech zvykem – představoval reprezentativního zástupce nějaké menšiny, přistupuje se ve filmech tohoto specifického žánru k populárnímu kroku – hlavní hrdina je napůl upír, napůl člověk, napůl černobílý televizor TESLA a napůl tetřev hlušec – zde záměrně trochu mlžím, nechci totiž vše podstatné hned prozradit ^_~.

Nyní si asi říkáte, že jestli to bylo vše podstatné z filmu, tak ten asi nic moc objevného nebude. A vidíte, máte pravdu, není ^_^. Ale i tak je skvělý, což je názor, který se v některých z následujících několika odstavců pokusím obhájit.

Dalším takovým charakteristickým rysem upírských filmů je kladení důrazu na akční scény a potažmo také vizuální zpracování, kdežto příběh je až na druhé, případně někdy až na třetí koleji. Nejinak je tomu i v případě tohoto anime, které je vyrobeno podle románové předlohy od Kikuchiho Hideyukiho. Přece jen, málokdo by od filmu podobné kategorie asi čekal nervy drásající psychologické drama nebo romantickou komedii. Film si ještě tak trochu přičichne k horroru, ale to je vše, co se dá říct k žánrovému zařazení. Audio-vizuálnímu zpracování věnuji někde dále v recenzi samostatné odstavce, takže je nyní s dovolením přeskočím a dostávám se k příběhu, který přestože originalitou rozhodně netrpí, je pro akční film vcelku dostačující, zvláště když uvážíme, že tu byl před všemi těmi lepšími či horšími Underworldy a Van Helsingy. Jenom ve hrubých rysech naznačím zápletku – Charlotte, dcera zámožného občana Johna Elbournea, je unesena "zlým" upírem Meierem Linkem, a onen značně bohatý člověk tedy neváhá a najme si slavného D, aby mu přivedl dceru zpátky. Aby to dunpeal – takto se v tomto filmu a zřejmě i v románu označuje ona rasa upíro-lidí – lovec upírů D neměl tak jednoduché, na stejnou práci najal Elbourne ještě lidskou skupinu zkušených lovců odměn. Zápletka je tedy hodně jednoduchá a vcelku klišovitá – občas do takové míry, že jsem se musel pousmát; naštěstí pro film se nejednalo o znuděný kyselý škleb, ale o pobavení nad přímostí a snadnou uchopitelností děje, která je pro anime z hlediska Evropana věcí méně častou – film samotný obsahuje několik značně "provařených" scén, které v akčním film ale prostě nemůžou chybět a celkem dobře vyvolává pocit, že sledujete hollywoodský film, než nějakou japonskou podivnost ^_~.

Po stránce grafické si není nač stěžovat, spíše naopak - v tomto případě je oblíbený anglický termín "stunning visuals" zcela na místě – jestliže vás neomráčí kvalita animace, kteroužto se tvůrci v tomto filmu velice často až nehorázně chvástají pomocí efektních akčních scén nebo záběrů na "dynamické", vlající vlasy či pláště, pak jste buď slepí nebo se díváte jen na animáky od Disneye. Téměř vše v tomto filmu se pohybuje nesmírně plynule – existují celé hory anime, ale jen málokterá člověk ocení uznalým pokýváním hlavou při pohledu na technickou stránku filmu – u tohoto filmu jsem ale hlavou uznale nepokýval, a to jen proto, že jsem byl u vytržení z té nádherně plynulé animace perfektně nadesignovaných charakterů, které jak můžete podle obrázků snadno posoudit, žádnou jednoduchou kresbou nebo stylizací netrpí, takže ani po této stránce si animátoři práci neulehčili.

Přesuňme se nyní do další kategorie, jenž je obvykle v recenzích odbývána prostými, suchými a zcela invenci postrádajícími konstatováními jako "koza se nažrala a vlk zůstal celý", v lepším případě "slepý mezi jednookými králem" jen proto, že něco speciálního v ní lze čekat jen stěží. Tou kategorií je hudba, a protože jsem řekl obvykle, tak je nad Alfa Centauri jasnější, že zrovna tenhle film je ono "speciální". Ovšem pouze v případě, že dokážete za a) přežít, a za b) ocenit hudbu, kterou byste mohli s mírnými úpravami, co se výběru nástrojů týká, čekat spíše u amerického akčního spektáklu nejvyšší kvality a která – zejména při dostatečné hlasitosti – přímo evokuje představu, jak sedíte v kině a necháte si jí rádi ničit svůj sluchový orgán. Vůbec celý tento film by byl pro kino jak dělaný – bodejť by ne, protože on ve skutečnosti asi byl vyráběný pro kinodistribuci, nejspíš ale šlo o ten druh distribuce, která se – překvapí to snad ještě někoho? – šikovně vyhnula všem kinům v této jistě malebné, ale bohy (a distributory asi taky) zapomenuté zemičce. Málem bych zapomněl – až film skončí, rozhodně se podívejte na titulky – tedy ne že by na nich bylo něco zvláštního, dokonce po nich ani neuvidíte trailer na další díl, který když už jsem to nakousl, v tomto konkrétním případě ani neexistuje, zato ale budete mít možnost nerušeně si poslechnout bezchybný hlavní hudební motiv tohoto filmu.

Na jedné straně, i když je to vzhledem k akční povaze filmu celkem očekávatelné a nijak nepřekvapující, trochu zamrzí miniální vykreslení minulosti či původu postav, a že by bylo o čem vyprávět, o tom není pochyb, na straně druhé tu máme úchvatné grafické zpracování a animace, detailní a v některých případech i dost "cool" character design, téměř dokonalá filmová orchestrální hudba a odpočinkový příběh, jenž ale více než bohatě stačí na udržení propracovaných akčních scén pohromadě – takový je v mých očích Vampire Hunter D: Bloodlust.

Hodnocení:8.5/10 (mike 8.5/10)