O tom jak vzniká cena Vidoucího

Jak technicky vytváří cena Vidoucí? Tedy keramická plastika, která slouží jako hlavní cena v soutěži.

Hned po tom co jsme se rozhodli organizovat literární soutěž, došla řeč na ceny, které výherci dostanou. A protože si vítěz každé soutěže domů odváží nějakou tu hlavní cenu, nechtěli jsme zůstat pozadu. Jistě bychom mohli vítězi dávat třeba nějakou vedlejší cenu, ale myslím, že by to na popularitě nám ani naší soutěži moc nepřidalo. A tak jsme začali přemýšlet, co by tak nejvíce vystihovalo náš klub a současně bylo vhodnou výhrou. Celkem záhy padlo rozhodnutí, že když máme tu možnost, vytvoříme cenu z keramiky u mého taťky. Asi by bylo vhodné tu zmínit jeho jméno, protože cena prvního ročníku by bez něj rozhodně nevznikla - Míla Chaloupka. Rozhodně mu patří dík.

A tak jsme se jednoho krásného jarního předmaturitního dne vydali do vesnice poblíž Pardubic, abychom vytvořili ono monumentální dílo. Nejprve bylo potřeba osahat si materiál a rozhodnout o podobě ceny. Jejím duchovním otcem je Harv. Ačkoli jsem se účastnil vymýšlení návrhů, pan předseda měl prostě již jasno :-) S takovou jsem nemohl uspět. Výslednou podobu můžete vidět na fotkách okolo.

Transformace idee do reálné podoby se však ukázala daleko složitější než se zprvu zdálo. Přesněji řečeno - kulové tvary, se pod našima rukama měnily v podivné patvary, které měly do dokonalosti rozhodně daleko. Taťka se na nás asi už nevydržel dívat a tak místo šišatých hroud, vytvořil symetrické objekty, které se myslím reprezentují sami. Veškeré následné starání vzal na svá bedra. Až tedy na barvu glazury (= keramická barva) o které rozhodl Harv (kdo taky jiný), jako tvůrce myšlenky. Nožičku na které cena stojí jsme sháněli až na poslední chvíli, takže ji vymodeloval (omluvte mou nevědomost, jestli se z drátu nemodeluje) Harvův brácha. Mě poté čekalo začištění, několikeré barvení (poslední nátěr probíhal -jak jinak- odpoledne před odjezdem na Parcon :) a poté zajištění popisky, kterou jsme tedy již nevytvářeli svépomocí a raději jsme ho svěřili grafickému studiu.

Předávání cen jsem se neúčastnil, ale chcete-li se o něm něco dozvědět odkazuji na reportáž z Avalconu

Letos jsme se k tvorbě cen rozhodli přistupovat odpovědněji. Tedy zde bych měl spíše mluvit o Harvovi, který na nich má největší zásluhy. Rozhodně už cesta do dílny byla dobrodružnější než minule. Pěkně jsme si zabruslili na kolech a já se přesvědčil, že ze skládačky je to na zem daleko blíž než z horáka (což by mohl zase potvrdit Harv ;)

Jak tedy ta naše cena vlastně teda vzniká? Pro lidi, kteří v životě již s keramickou hlínou setkali, to nebude nic nového, ale třeba se dozvědí něco zajímavého.
Časem zde snad budou přibývat fotografie jednotlivých rozpracovaných částí.

Fáze 1. - brainstormujeme
Tato fáze nemohla odpadnout ani tento rok. Ačkoli jsme nakonec dospěli k názoru, že letos nebudeme dělat designově žádné větší změny, pro příští rok, by tu pár pěkných nápadů bylo.

Fáze 2. - modelujeme
Ceny Vidoucího jsou vymodelovány z pyrostatické hmoty. Tentokrát Harv strávil opravdu celý den jejich tvorbou. Základní kulový tvar byl získán pomocí sádrové formy, do které se se natlačila vyválená hlína. Tím vznikly dvě polokoule, které se spojily jemným blátíčkem z hlíny (tzv. šlikrem). Vzniklý spoj byl přelepen ještě jedním páskem z hlíny, který celou kostru zmohutňuje. Potom co hlína trochu vyschla a ztuhla, jsme se pustili do vykrajování "trojúhelníkových" oblastí. To bylo potřeba dělat velice opatrně, protože celek byl velmi křehký. Nevím kdo tentokrát selhal, zda geometr nebo vyžezávač, ale přesně stejných a na sebe navazujících tvarů jsme nedosáhli. Přesto myslím, že naše snaha byla korunována úspěchem.

Fáze 3. - upravujeme
Potom co hlína ještě více uschla bylo potřeba vyrovnat veškeré nerovnosti a nepřesnosti, které během modelování vznikly. Tohle je opravdu piplavá práce a každý jsme s Harvem nad svojí kouličklou strávili dobré dvě hodiny.

Fáze 4. - schneme
Nastala fáze, kdy za nás pracuje čas. Hlína musí úplně vyschnout, protože kdyby v ní zůstala nějaká vlhkost, při pálení by praskla.

Fáze 5. - ohlazujeme
Ještě před vypálením, je dobré kouličky přejet šmirglíkem, aby povrch a celkový vzhled byl co nejdokonalejší. Toho jsem se tentokrát ujal já. Ačkoli se to nezdá, je to piplačka :) ale to jste už asi pochopili, že to celé není jen tak raz dva.
Fotečky tady níže, ukazují podobu před šmirglením.

(25.12.2004) Jestli jste někdo náhodou (a to by musela být náhoda, asi hodně velká ;)), čekali až tenhle článeček dojde uzavření, můžete se skutečně zaradovat, je to tady. Bohužel nemám aktuálně fotky :(

Fáze 6. - pálíme a glazujeme
Potom co jsou kouličky již vzhledově dokonalé čeká na ně první pálení (tzv. přežah) a po něm glazování (tzn. nanesení barvy). Bohužel keramické glazury nemají před druhým pálením, stejnou barvu jako po něm (nebo možná spíš bohudík, alespoň je možné se těšit jaké překvapení vytáhneme z pece). To ale znamená, že člověk nikdy neví, jak přesně bude výsledek vypadat. Taťka většinu věcí stříká, popřípadě retušuje či upravuje štětcem. To byl i osud našeho glóbu. Tentokrát jsme vybrali barvu zelenou. Jediný problém byl v tom, že celonaglazovaný objekt, se nemůže jen tak posadit do pece, protože glazura by se při pálení přitavila k podložce. Proto bylo ještě potřeba vytvořit jednoduché stojánky z hlíny. To bylo v některých chvílích celkem napínavé. Na naglazovanou věc se samozřejmě nemůže sahat, protože by po vypálení byly na povrchu zřetelné šmouhy a tak při přenášení nebylo daleko od pádu. Po prvním pálení je předmět už pevný, ale křehký, ale ještě ne úplně tvrdý. V minulém roce jsme proto ještě doupravovali dírku pro podstavec. Tentokrát jsme ještě nevěděli, jak bude stojánek přesně vypadat, takže jsme toto ponechali osudu.

Fáze 7. - finále
A je v podstatě hotovo. Jen počkat co po vypálení vyleze z pece. Bude to dobré nebo se to nepovede? A jak jsme tedy dopadli? Chvilka napětí...
Bohužel jedna koulička nevydržela a v peci praskla. Asi jsme špatně přilepili jednotlivé její části a jeden z pásů glóbu praskl. To tedy znamená, že letos dostal naši cenu pouze vítěz odborné poroty. No a i když je vlastně hotovo ještě pár věcí zbývá. Zaprvé je třeba vyřešit problém se stojánkem. Jeho výrobu jsme nakonec zadali zručnému zámečníkovi. Neušetřili jsme, ale cena zase dostala trochu dalšího puncu. Dále bylo třeba zaji zadali zručnému zámečníkovi. Neušetřili jsme, ale cena zase dostala trochu dalšího puncu. Dále bylo třeba zajistit cedulku s jménem výherce, kterou jsme nechali potisknout v copy centru.
Nakonec celá váha povinností se skompletováním ceny připadla na Harva, protože já jsem se jel v čase Avalconu podívat do Anglie. Vítěz se však na předání ceny nedostavil, takže Harv posílal ocenění s mírným spožděním 4 měsíců (normálka ne? ;)) poštou. A jedním z důvodů bylo bouhužel to, že nožička a cedulička nějak nechtěli vytvořit s keramickým glóbem jeden celek... :o)

A dál... rok 2004 se chýlí ke konci, takže se se chýlí ke konci i další ročník naší soutěže, a tak se případní vítězi mohou těšit na cenu, kterou po Vánocích začneme vytvářet.