Changeling: The Dreaming

   Changeling: The Dreaming je stejně jako například Vampire: The Masquerade nebo Werewolf: The Apocalypse hrou z World Of Darkness. Jednou z mnoha, kterou pro vydalo americké nakladatelství White Wolf. V našich zemích se o rozšíření těchto her, s výjimkou známých Vampýrů, v podstatě nedá mluvit. Občas jsou k dostání ve speciálkách, ale ty méně známé je nutno objednat přímo ze zahraničních skladů. Shodou náhod se mi však do ruky dostala knížka s pestrobarevnými deskami – Changeling: The Dreaming.
   Jak jistě všichni víte, jedná se o klasickou hru na hrdiny. S notoricky známým Dračím Doupětem však již tolik podobných znaků nemá. Svět Temnoty je plný smrtelných nebezpečí, ale mezi kouzelnými bytostmi z dětských snů a představ je to pouze všední svět bez fantazie. Podívejme se, jak jej popisují sami autoři této hry:

   Odpadky a zmačkané noviny se válejí po ulicích, odhrnuty stranou studeným větrem šedivého dne. Úředníci a sekretářky v pozdních hodinách opouštějí práci v hranatých šedivých monstrech, pospíchají ulicemi tisíckrát vyšlapanou cestou do svých domovů - stejných vysokých krabic, které před chvílí opustili. Řetězy automobilů se tísní na křižovatkách, mračna výfukových plynů otravují už tak se těžce vlekoucí chodce, skryté ve stínech podél zdí. Žebrák se schoulil mezi popelnicemi a jeho řídké vlasy jsou slepené špinavým sněhem. Mezitím, vysoko nad městem, chráněni skleněnými a kovovými pevnostmi, kapitáni průmyslu počítají své zlaťáky, lačnýma očima těkají po svých sterilních kancelářích. Dealeři zbraní se pochechtávají, mávaje rukama s balíky peněz, málo dbaje na utrpení, které přinášejí svými obchody. Pochmurné bledé obličeje dětí oblečených v černém hledají něco, čemu by mohly věřit, zoufale se upínají k hudbě, aby unikly prázdnotě. Procházeje všeobklopujícími stíny, upíři se jízlivě pochechtávají těmto smutným unaveným duším a těší se na hostinu, která už přichází. Zbité, opuštěné dítě vzlyká ve svých nočních můrách, tiskne se schované v lepenkové krabici. Obraz města v časné zimě, Svět Temnoty. Jako náš všední svět, jen trochu temnější, trochu děsivější.

   Ale je tu ještě jeden svět. Svět, který se odehrává ve fantastických představách dětí i odrostlých snílků. Enchanted World, Svět Kouzel, svět viděný dětskýma očima:

   Pestře malované útržky papíru a barevné balónky tančí ve větru, kutálejí se ulicemi. Bledí a tmaví panáci si to rázují ke svým domovům s mnoha okny v rytmu hudby, kterou slyší jen oni sami. Poskakující kovoví brouci manévrují v podivných kruzích a vyfukují veselé obláčky. Starý satyr vyhlíží na rohu, směje se třpytícím se sněhovým vločkám, které měkce dopadají všude kolem něj. Sen získává obrys, narozen z nadějí a strachů. Vysoko na nebi krouží drak, ostražitě čeká, až se dole na zemi zalesknou drobné mince, které má, hrabivec jeden, tak rád. Umělec, inspirovaný čerstvě napadaným sněhem, začíná malovat obraz hor s bílými čepičkami obklopených krajinou nadpozemské krásy. Dítě přitisknuté strachem ke zdi, začíná na ní vytvářet smyšlenou zubatou hrůzu, která začne růst a děsit každého, kdo se přiblíží na dosah pařátu. Děti vesele tančí ve sněhu, půjčují si sáňky, sviští z kopce dolů a jejich výskání se rozléhá celým parkem. Obraz města v zimě, Svět Kouzel. Stejný, ale ne tak docela, jako Svět Temnoty, jen světlejší, barevnější, ale ne vždy méně strašidelný.

   Svět Kouzel existuje díky energii zvané Okouzlení (z angl. Glamour). Je to kouzelná energie, která umožňuje existenci všech věcí a bytostí tento svět obývající – draků, skřítků, mluvících zvířat, pochodujících cínových panáčků a mnoha dalších. Proti ní zase stojí Banalita neboli Všednost (Banality), která zosobňuje rutinu, každodennost, život bez fantazie a radosti z objevování. Proto proti ní všechny bytosti Světa Kouzel bojují, protože z nich vysává životní sílu a ničí Kouzelné Věci a Bytosti (Chimera). Snění vzniká fantazií lidí, proto mají Kouzelné Bytosti tak rády malíře, hudebníky, básníky a další umělce. Drží se také na zvláštních místech, které dokážou tuto energii poutat. Sem tyto bytosti směřují. Nikdo je nemůže vidět. S výjimkou dětí. Děti jsou totiž ještě nezkažené, Všednost je nezasáhla natolik a jejich mysl není obklíčena Mlhami (Mysts), jako okno záclonou. Dokáží tak ještě vidět záchvěvy Kouzelného Světa.
   V čem je ještě Svět Kouzel rozdílný? Vidíte věci, které byste normálně vidět nemohli. Cože, ten telefon mluví sám od sebe? Proč najednou ta stará barabizna na kraji města vypadá tak barevně a vůbec úžasně? Že je to sídlo vznešeného knížete Amrodila? Proč ne? Ano, ten vlídný a důstojný školník je velitelem jeho trollí gardy. Svět Kouzel ale není jen ona barevná slupka na povrchu. Přes Brány se můžete dostat do Dalekého Snění (Far Dreaming), mnohem podivnějšího než je to Blízké. Věci tam se mnohem více vymykají racionálnímu rozumu, fantazie je tu nespoutanější. A co se děje ve Snění Hlubokém (Deep Dreaming), to už jsou pouze dohady. Snad se zde opravdu nachází Arcadia, bájné království vznešených Sidhe. V současnosti je však tohle bájné místo spíše jen připomínkou toho, jak bylo kdysi na světě než se rozšířila Všednost a vše svázala svými přírodními a fyzikálními zákony.

   Ale ke hře samotné. Hráči tu, stejně jako v ostatních RPG hrách, hrají živé bytosti. V tomto případě jsou jimi Changelingové (česky Podvrženci, což ale nezní moc dobře:o) Tak se totiž jmenují ony kouzelné bytůstky obývající říši Snění. Jak se sem dostávají? Nu, rodí se. Rodí se jako obyčejné lidské děti. Jak rostou, hrají různé hry. Dospělí se obvykle s úsměvem podivují, že si dokáží hrát úplně samy, vymýšlí si různé bytosti a představují si, že věci jsou živé. Dospělé vůbec nenapadne, že to může být skutečné, že jen oni je nevidí… Takové dítě s duší „Podvržence“ časem prodělá proces zvaný Chrysalis. V tuto chvíli si uvědomí svou opravdovou podstatu a stává se Changelingem – Podvržencem. Podvržencem proto, že je rázem nucen se alespoň částečně izolovat od lidské společnosti, aby ho nezničila Všednost. Musí proto najít nějakého učitele z řad starších Podvrženců a trávit nějaký čas v říši Snění. Je nucen se naučit, jak skloubit své dva životy – život člověka, který musí z něčeho žít, a Changelinga, nespoutaného dítěte fantazie.
   Hráči si vybírají Kith svého Changelinga, což je něco jako rasa v DrD. Mají na výběr tyto bytosti: Bugani (angl. Boggans) – praktičtí usedlí zvědavci, kteří rádi řeší záležitosti a problémy nejen své ale i jiných. Ešuové (Eshu) – původem z afrických legend, neúnavní a bystří cestovatelé, žijí pro příběhy, které pak vyprávějí. Nokeři (Nockers) – bizarně se oblékající a stále připravení pronést nějakou kousavou sarkastickou poznámku, tvůrci Kouzelných předmětů. Půkové (Pooka) – vtipálci s věčně dobrou náladou, milují přírodu a zvláště zvířata, se kterými projevují obdivuhodnou spřízněnost. Redcaps (tady si lámu hlavu s kloudným překladem) – zlí špinavci, kteří jsou zasaženi zlobou až do morku kostí, rádi ubližují jiným a jejich stravovací návyky jsou proslulé. Satyrové – nepohrdnou žádným smyslovým lákadlem, moudrost hledají v životě samotném a věcech, které mohou prožít. Sidhe – nadpozemsky krásní, nobilita mezi bytostmi, odjakživa zvyklí vládnout ostatním. Trollové – tito obři oplývají ohromnou silou a smyslem pro povinnost, nic je nemůže odvrátit od úkolu, kterému se zaslíbili.
   Hráči si dále mohou (ale nemusí) vybrat Rod (House), se kterým jsou spjatí. To platí zvláště o Sidhe, kteří patří ke šlechtě. Každý je pak něčím zvláštní a jsou s ním spjaté výhody i nevýhody.
   Společnosti Snění vládnou dva Dvory (Courts), Seelie a Unseelie. Zatímco Seelie zosobňuje vše dobré a vznešené, Unseelie zase nízké a sobecké. Nelze je však chápat zjednodušeně jako dobro a zlo, nýbrž mnohem komplexněji. Oba totiž zosobňují dvě stránky povahy, které jsou v každém člověku. Proto si také hráči při tvorbě postavy vybírají svoje Odkazy (Legacies), jeden Seelie a druhý Unseelie a vybere, který z nich je dominantní. Tím si vlastně vybírá svou ideologickou stranu, avšak v některých chvílích může převládnout druhý Odkaz. Odkazy přinášejí přirozeně své výhody i nevýhody.
   Systém tvorby postavy je velice rozmanitý a lze se v něm opravdu vyřádit, ovšem hráč se do něj musí opravdu ponořit. Pak může vymyslet opravdu originální hrdiny. Přidělování vlastností a schopností je úzce spjato s budováním minulosti postavy, proto je vše logické a hlavně zábavné. Archetypy podobné Dračímu Doupěti zde vskutku nehrozí.

   Pokud znáte knížky pravidel od White Wolfa, víte, že jsou to nejen pravidla ke hře, nýbrž i opravdová pastva pro oči s poměrně vysokou literární hodnotou. Jinými slovy, za ty peníze to stojí (a že to vůbec není levné – cena ve speciálkách se pohybuje okolo jednoho tisíce korun českých). Koho nezaskočí angličtina (není nijak těžká, chce to jen trpělivost), otevírá se před ním svět úplně jiných zážitků, než na jaké byl dosud zvyklý.
   Jak říká Ešu Hazim Rašad:
   „That sounds like quite an adventure, but I have a tale to top that one! Pass me some of that spiced wine, and I´ll tell you..“