Na Sconu 2010 proběhlo vyhlášení ročníku 2009 soutěže Vidoucí. Ti kteří se neúčastnili, mohou alespoň takto zprostědkovaně nasát jedinečnou a magickou atmosféru, účastníci si zase mohou osvěžit a připomenout vzpomínky.

Znělka udílení ceny Vidoucí 2009

Autorem videa je Miles

Cena pro vítěze

Autory jsou tradičně Míla Chaloupka, Ondřej Chaloupka a Jan Harvalík

Fotografie z udílení ceny Vidoucí 2009

Z foťáku Jardy Houdka
Patrikova fotogalerie 1
Patrikova fotogalerie 2

Scénář udílení ceny Vidoucí 2009

Autorkou je Ellie. Za brutální improvizaci Jardy Houdka autorka neodpovídá

Osoby a obsazení

Drsnej Detektiv - Flad

Mary Sue - Eri

Upír - Jarda Houdek

Vlkodlak - Adelhaida

Havran - Merlin

Elfka - Ellie

Drsnej Detektiv vs. Montruoz Cirkus (Hanka Vranová)

DETEKTIV: (mluví drsně a dramaticky, hrozně to – a se – prožívá) (v povídce tomu říkáme slovní onanie)

Večer. Moh by bejt i dobrej. Kdybych bejval nešel tou zatracenou ulicí a nepotkal tam toho chlápka. Toho chlápka byste si nespletli ani s páskou na očích v tunelu o půlnoci. „Drsnej detektive,” povidá mi ten chlápek. „Potřebuju tě na jednu prácičku.” To si pište, že sem se pokusil vykroutit. Na takový věci se už dávno najímat nenechám. Jenže von jinak nedal, než abych šel s ním. Tak jsem šel. Město bylo hnusný a lezavý a domy jako zešedlý náhrobky šeptaly ulicím svý tajemný příběhy. A ten chlápek mi vrazil lejstro a povídá, tohle si přečti. A tak jsem čet.

Byla to povídka. Byla to povídka drsná a detektivní - skoro jako já. Jenomže v tý povídce, v tý povídce zloduši neměli pořádný protivníky. V tý povídce se zloduchům nikdo nepostavil – protože to, co se tam vodehrálo, vážení, to nebylo policejní vyšetřování. To byla fraška.

Tu vraždu tam spáchala nějaká malá holka. Syčák si na ni dovoloval, tak mu vrazila kudlu do voka. Všichni ji kryli. Jenže vážení, i když vraha všichni krejou, stejně mu to nebejvá nic platný... Měli na to bejvali poslat mě. Kdybych to vyšetřoval já, mohlo to dopadnout úplně jinak.

Tak předně bych nevyslýchal podezřelý na jejich území, kde si myslej, že maj navrch. A bral bych si je, potvory strašidelný, pěkně jednoho po druhým. (trochu rozčileně, dotčeně) Žádnej by mi tam takhle necoural a nevymejšlel si najednou alibi pro krásnou dámu! Tyhlecty krásný dámy, s těma jsou vždycky potíže (na chvíli se zasní...)

Jenže podezřelej, vážení, podezřelej si musí bejt nejistej. Protože jedině pak udělá chybu. Každej udělá chybu. A na tu já bych si počkal. Neptal bych se porád dokola, jestli toho syčáka zabili, nezabili, zabili, nezabili (oči vsloup). A tihle mužové zákona, ti se ještě podezřelejm vomluvili, že je vobtěžovali! Když se s nima podezřelý nechtěli bavit, tak je sice sledovali, ale úplně špatně. Když někoho sleduju já, tak se nakonec vrah, plnej výčitek, začne bát i vlastního stínu. V tom jsem totiž dobrej, zatraceně dobrej.

Nakonec bych na to přišel. (hrozně dramaticky to prožívá) Přistih bych je zrovna, když by se na mě domlouvali. A pak bych je vobklíčil. A už by neměli šanci! Tak by to bejvalo dopadlo, kdyby na to poslali mě.

A tu, co to napsala, tu si chci taky pořádně proklepnout. A tak na cestě za konečným zúčtováním zatleskejte autorce povídky Monstruoz Cirkus – Hance Vranové.

Kde jste byla, když se to stalo, slečno?

(odpoví, kde byla / řekne, že neví, kdy se to stalo)

Takže vy víte, kdy se to stalo, aha? / Vy jste nějaká chytrá, dámo.

Měla jste s mrtvým nějakej spor? Vobtěžoval vás snad taky?!

(triumfálně) A zabila jste ho?!!

Tak si tady sedněte a počkejte na rozsudek!

Mary Sue vs. Běsná čtvrť (Dana Rusková)

MARY SUE: (stále mluví velmi samoblibě, sebevědomě a povýšeně)

Dobrý večer, dámy! (…) Mužský taky. Jsem ráda, že mohu tento večer udílení cen Vidoucí poctít svou přítomností. Určitě se vám nemusím představovat... A nebo ano. Mé jméno je Mary Sue, je mi devatenáct let a k mým oblíbeným koníčkům patří: (jasně slyšitelná dvojtečka, odkašlání)

Jízda na koni, magie, boj na dálku i na blízko, psaní poezie, vášnivý avšak něžný sex s nedůležitými mužskými postavami, zachraňování ostatních nemožných členů družiny a luštění sudoku – samozřejmě jen těch nejobtížnějších. To není všechno, (koketně) ale vy tady asi nejste jenom kvůli mně.

Povídka, kterou jsem si vybrala, se napřed tvářila slibně. Psala ji totiž žena. Je to povídka drsná a je v ní spousta nedůležitých mužských postav, jeden chlap, kterej si myslí, že ví všechno nejlíp, a – a to je důvod, proč se touhle povídkou zabývám – jedna naprosto nepochopená ženská hrdinka!

Tahle statečná policistka, která se snaží jednat podle předpisů, je hlavní mužskou postavou neustále zesměšňována, jako by byla nějaké neschopné mládě. Ona krásná hrdinka – a určitě je krásná, ačkoliv její kolega slovo „blondýna” použil pejorativně! Tedy, krásná hrdinka musí přitom neustále všechno dělat za svého kolegu, zatímco on se fláká, například – cituji: „čte si sprosté nápisy na zdech”. No, (zhnuseně) typické.

Ani další její kladné vlastnosti nejsou doceněny – například, že se do schodů ani nezadýchá, umí tiše seskočit z výšky, zneškodnit útočníka – ne ne, pan policajt je její výbornou fyzičkou akorát překvapen! A nakonec se ještě dovíte, že hrdinka vlastně vůbec není policistka – je to psychiatrička! Vědkyně, která se sama vystavila nebezpečí, ne snad pro svého pošetilého kolegu, ale pro DOBROU VĚC. No to je žena podle mého gusta!

Přivítejme proto autorku povídky Běsná čtvrť, v jejíchž představách byla stvořena tahle statečná žena – DANU RUSKOVOU.

Paní Rusková, dovolte mi otázku. Proč by každá lidská holka v Běsné měla dopadnout špatně, je-li tam sama, tedy bez muže? Vy jste ještě asi nikdy nepotkala MĚ, že ne!

Musí být čarodějka skutečně krásná, příjemně zkažená a vyvinutá?

Nevíte, že vztahy na pracovišti jsou zakázané?

Upír a Vlkodlak vs. Tisíc vůní růže (Eva Alyssa Jeníčková)

UPÍR: (dramaticky a zálibně, ale občas poněkud nablble)

(děsně dramaticky) Dobrý večer! Dovolte, abych se vám představil!

(blejskne okem po nějaké dámě). Jsem nejoblíbenější postava v dějinách hororové literatury!

VLKODLAK do upíra strčí a zavyje (dělá to průběžně celou dobu a furt si z upíra utahuje)

UPÍR: (naštvaně) Teda v poslední době za mnou pořád chodí tadyhle tohle, všude se cpe a chce se mnou vést boj na život a na smrt, který údajně zuří mezi našimi nesmrtelnými rody už po celá staletí. No, jestli to bude dělat ještě chvilku, tak začnu zuřit já.

Jako nejoblíbenější postava v dějinách hororové literatury jsem byl samozřejmě taky požádán, abych vrhl svůj odborný pohled na jednu povídku, což vždy činím rád a s CHUTÍ.

VLKODLAK: S chutí na autorku!

UPÍR: Buď zticha...! Ta povídka mne velmi překvapila. (prožívá to a vrhá přitom na dámy hladové pohledy) Je tak strašně poetická, tak strašně jiná! A nejpodivnější na ní je, že v ní nikdo z nás není. Není tam tadyhle kolega Havran, není tam Mary Sue, není tam žádnej Drsnej Detektiv...

VLKODLAK do upíra vrazí a zavyje.

UPÍR: (oči vsloup) No, dobře, nejsou tam ani žádný vlkodlaci. A i když by hlavní ženská postava mohla být klidně elfka, nebo dokonce (samolibě) upírka – autorka se k ničemu takovému nepřizná. Ne. V téhle zvláštní povídce je hlavní hrdina normální člověk a jeho hlavním zájmem jsou, považte, květiny. A ani do jedné se nezakousne.

A co se vlastně v povídce děje. Mno. To je taky naprosto mimo mé chápání. Lidi tam umírají, ale nevstávají z mrtvých! Skoro žádná krev, žádný pořádný souboj, nikdo tam nikoho ničím neprobodne -

VLKODLAK: Kůlem!

UPÍR: Sklapni! Je to prostě povídka naprosto se vymykající klasickému pojetí žánru. Když jsem ji četl, říkal jsem si, jaká asi musí být její autorka (zálibný pohled do davu). .Jistě je také zcela jiná, zvláštní – troufal bych si to klidně tipnout na AB negativní.

Nechť se tedy ke mně připojí tato dáma, autorka povídky Tisíc vůní růže – Eva Jeníčková.

Dobrý večer (políbí autorce ruku).

Mohu se vás zeptat, lady, jaká je vaše nejoblíbenější květina?

Proč nejsou ve vaší povídce žádní upíři?

Nedoprovodíte mě po programu do sklepa?

Havran vs. Ignis Animatus (Jakub Mařík)

HAVRAN: (je temný, osamělý, hubený avšak mrštný, atd)

(postaví se k mikrofonu a chvíli zádumčivě mlčí)

Říkají mi Havran. Ano, ten Havran. Na rozdíl od svých kolegů dnes večer nebudu krutě soudit, nebudu konat pomstu. Na své osamělé a temné pouti se nesetkávám s mnohými věcmi, které by mě potěšily, nebo mi dokonce zvedly náladu. Takže když jsem si v jednom zapadlém hostinci přečetl tuhle povídku, kterou tam pro mě prý nechal jeden čaroděj, byl jsem překvapen. Dokonce jsem se při čtení občas i... pousmál. Samozřejmě jen navenek. Neboť uvnitř, ve své duši, vím, jaká je skutečně cesta osamělého bojovníka a jak zatraceně se pronesou všechny dýky schované v oblečení.

Bylo to asi poprvé v mém temném životě, kdy jsem se necítil sám. Mohl jsem se totiž ztotožnit s hlavním hrdinou! Jeho vzhled sice zůstal utajen, ale jistě je taky, jako já, hubený avšak mrštný, protože do domu vstoupil oknem – a odešel po střechách. Další věc – konečně někdo, kdo umí pořádně bojovat s bodnosečnými zbraněmi, a, což jsem obzvlášť ocenil, nespoléhá se jen na jednu! Jak napínavý byl ten příběh a jakou nostalgii jsem u čtení pociťoval... (zasní se a pak nadšeně pokračuje)

Nejdřív to totiž vypadá, že má hrdina jen šavli, načež se zjistí, že má u pasu dýku, a když už je situace úplně zoufalá, ještě vytáhne další dýku z boty! A tak to má být.

(už zase temně a depresivně) Konec povídky mě ale probral z prchavého snu. Hrdina získá dívku, nejspíš napořád, protože mu dívka ani neumře, ani nemá otce, který by vztahu nepřál, a navíc – a to je opravdu depresivní – hrdina dostihne svého odvěkého nepřítele a vykoná pomstu. A teď mi řekněte, co bude chudák jako potom dělat? Vážně nevím, co bych dělal třeba já, kdyby už mi nezbyla naděje na další osamělé a temné putování. Asi bych se unudil k smrti.

Možná by mi v tom poradil sám autor povídky Ignis Animatus – Jakub Maříka.

Kdyby tu byl. Jenže není. Tak se raději budu dál držet své cesty a budu rád, že je tu vždycky nějaká pomsta, která se dá vykonat. Třeba bych se mohl pomstit jemu, že nepřijel...

(tváří se škodolibě, „zděšený” Harv ho popadne a odlifruje zpátky na jeho židli)

Plán B (kdyby se autor náhle dostavil)

A co by dělal on, na to se zeptáme autora povídky Ignis Animatus – Jakuba Maříka.

Co byste dělal vy, kdybyste dosáhl své pomsty a získal srdce dámy? (po odpovědi se Havran tváří nevěřícně a nechápavě a přikyvuje, aha, aha)

Hrál jste si jako dítě se sirkami?

Už jste dnes použil Mísu? (sorry, ale ono se to strašně nabízí!)

Elfka vs. Hapčišmukov pochod (Tomáš Dušička)

ELFKA: (mluví hlubokým éterickým hlasem)

Dobrý večer, dobří lidé, i jiní tvorové, kteří jste dnes navštívili toto prastaré a magické místo. Vítejte na tomto setkání moudrých, požehnaných a zasvěcených. Pohlédněte na obrazy vzdálené i blízké, jež vám ukazuje Palantír!

Můj národ odedávna pěstoval lásku k vědění a knihám, proto se i mně dostala do rukou jedna z povídek učedníků mistra Harva. Byla jsem touto povídkou zcela pobouřena. Slyšela jsem smích všech lidí, kteří ji kdy četli, viděla jsem jejich pobavené tváře. Ale já... já se smát nemohu. Povídka se mne totiž velmi osobně dotkla.

Je pravdou, že v historii byly zaznamenány případy, kdy se elfka zamilovala do člověka, ale to byli muži z ušlechtilého rodu, stateční bojovníci, králové lidí s jasnýma očima – a zcela jistě nedělali tyto věci: (odkašle si a seznam čte z papíru)

Škrabání se na zadku, utírání si prdele příručkou o etiketě, zírání dámám do výstřihu, nemravné myšlenky, šmírování dam při koupeli, hlasité, ehm, projevy jistého konce trávicího traktu, převlékání se do ženských šatů a na závěr, po poněkud diskutabilním hrdinském činu, touha po, ehm, vykonání velké potřeby a, cituji, troch až šiestich litroch alkoholu.

Navíc ona OSOBA, uváděna jako příslušnice mého rodu, se vůbec nechová jako elfka! Má na sobě neslušný oděv, přehnané tetování, a byť elfky často umějí výborně tančit a svým tancem občas okouzlí člověka, ten tanec rozhodně neříká slintej, chci se s tebou vyspat! A nakonec dotyčná udělá hlavnímu hrdinovi naprosto nechutně přímočarý návrh a při sexu řve, že to přehluší jedině buben.

Přistup nyní, člověče neblahý, který jsi stvořil toto – (Harv nebo někdo elfce zaklepe na rameno a něco jí pošeptá)

ELFKA (otráveně): A přivítejme proto na pódiu autora povídky Kúsok nebies alebo Hapčišmukov pochod – Tomáše Dušičku.

Zakládají se události ve vaší povídce na vašich skutečných zážitcích?

Nosíte někdy upnuté punčochy?

Všichni čtenáři si jistě snažili představit si onen slavný tanec – Hapčišmukův pochod. Jistě by tu všechny zajímalo, jak byste ho zatančil vy. Můžete předvést svou nejoblíbenější kreaci?