Matrix: Revolutions

Scénář a režie: Larry & Andy Wachowski
Hrají: Keanu Reeves – Thomas „Neo“ Anderson, Laurence Fishburne - Morpheus, Carrie-Anne Moss - Trinity, Hugo Weaving – Agent Smith
Kamera: Bill Pope
Bojová choreografie: Yuen Wo Ping
Hudba: Don Davis
Žánr: Akční/SF/Eye-candy
Délka: 129 min.

„Everything that has a beginning has an end.“ - Vědma

Matrix: Revolutions před nějakým časem dorazil do kin a mnozí - bez urážky - matrixofilové pějí téměř dokonalé ódy (je úžasné, jaké konstrukce okolo „víceznačného“ Matrixu vystavějí fandové s bujnou fantazií) na jeho genialitu, na mistrovství, s nímž bratři Wachowští uzavřeli svůj filozoficko-akční cyberpunkový epos. Předem varuji, že můj názor je poněkud skeptičtější…

Na diváky, kteří snad nějakým nedopatřením nevědí, o co šlo v prvním, respektive druhém dílu, se nečeká a žádný rekapitulující úvod se naštěstí nekoná. Pomalu(!) vykrystalizují dvě prosté dějové linky – první sleduje dění v posledním lidském útočišti, Sionu, napadeném asi miliardou (toto není hyperbola) zákeřných a ďábelsky rychlých chobotniček, a středobodem druhé je Neo, který svede rozhodující souboj v nazelenalých útrobách Matrixu. Žádné překvápko, eso typu „všechno je jinak, zírejte a žasněte nad promyšleností naší vize“ si na konec trilogie bratři Wachowští v rukávě neschovávali, vybruslili z matrixího spletence jen tak tak a to opravdu zamrzí. Ve skrytu duše jsem doufal v něco… něco jako drtivou pointu… když je to přeci pokračování toho Matrixu, kultovního a nyní snad nejčastěji vykrádaného díla. Alespoň že završení veškerého dění není úplně stoprocentním happyendem, člověk je u hollywoodských produktů pomalu vděčen za každý krůček jiným směrem. Zamrzí rovněž přítomnost některých mnoha ohraných klišé – jedním výtečným příkladem za všechny budiž „překvapivé“ osudy kapitána Mifuneho a jednoho nezkušeného nováčka během obrany Sionu.

Matrix: Revolutions se odvažuji označit za vrcholnou forma konzumní zábavy, která se snaží sama sebe nad „nízký“ konzum povýšit údajným protkáním bůhvíjakými filozofickými myšlenkami, paralelami s náboženstvím X či odkazy na mytologii Y. Problém ale spočívá v tom, že film samotný nefunguje – nijak překvapivý děj, ústřední postavy, které jsou vším možným, jen ne živoucími lidmi, přihlouplé či přemrštěně, směšně filozoficky mlhavé, třebaže fakticky „správné“ dialogy - a pak mu toto popkulturní pozlátko na kráse mnoho nepřidá; na druhou stranu mu, zdá se, získalo davy oddaných uctívačů, rozebírající ideje naznačené v trilogii ze všech možných i nemožných stran. Netvrdím, že si rád u dobrého filmu procvičím šedou hmotu, ale Matrix: Revolutions... ehrm.

Stejně jako díly předchozí nám i ten poslední nabízí vizuální hostinu, kterou však již u čehokoli s magickým slůvkem Matrix v názvu nějak podvědomě tušíme a očekáváme. Ano, triková stránka Revolutions je nepochybně úžasná (asi tak stejně jako ty desítky milionů dolarů utracených za ono nehorázné množství trikových záběrů, které však někdy dají až nepříjemně najevo svůj digitální původ) – tím mám na mysli nikoli stupidní přestřelku před vstupem do Pekla, ale snad půlhodinové vyobrazení boje o Sion a finální držkobití Neo vs. zábavný a všemi zbožňovaný agent Smith (Záběr v bullet-time musí v každém vyvolat vzpomínku na Rockyho, znalejším pak připomene rovněž Futuramu, díl Gender Bender.), podtržené pompézní hudbou s chorálem v hlavní úloze, v podstatě variací na známou Carminu Buranu. Obě to jsou, odpustím-li si jízlivé poznámky týkající se vnitřní logiky zejména té první (kupříkladu to směšné nabíjení ^__^), nesmírně megalomanské a působivé akce, kvůli kterým se návštěva kina ještě vyplatí… o to více ale zamrzí nedotaženost ostatních aspektů díla.

Upřímně řečeno, od tohoto filmu jsem navzdory názvu ani žádnou revoluci, bombu srovnatelnou s prvním dílem trilogie, kde měl člověk pocit, že sleduje skutečně novátorské dílo, nečekal – díky studené sprše jménem Matrix Reloaded - a zřejmě proto jsem neodcházel z kina tak zklamán, jako tomu bylo u zmiňovaného druhého dílu, trpícího (nejen) neuzavřeností děje. Abych to shrnul – Matrix: Revolutions mě vcelku pobavil, přestože je jen nadstandardním akčním filmem, módní, nablyštěnou ukázkou možností počítačové grafiky, nic víc, nic míň.

Hodnocení: 6/10