Rurouni Kenshin

Formát: 95 TV
Produkce: Sony, 1996
Autor: Watsuki Nobuhiro
Režie: Kazuhiro Furuhashi
Seiyuu: Himura Kenshin - Suzukaze Mayo, Kamiya Kaoru - Fujitani Miki, Sagara Sanosuke - Ueda Yuuji (Kidou Senkan Nadesico - Tenkawa Akito, Love Hina - Urashima Keitaro), Myojin Yahiko - Tominaga Mina, Hiko Seijuurou - Ikeda Shuuichi (Record of Lodoss War - Kashue), Takani Megumi - Doi Mika (Fushigi Yuugi - Subaru), Shinomori Aoshi - Yoshito Yasuhara, Sakurai Tomo - Makimachi Misao, Suzuoki Hirotaka - Saitou Hajime
Hudba: Toshiyuki Asakura
Žánr: Akční/Drama/Komedie s romantickými prvky

"ORO?!" Himura Kenshin

Drobná postava, která by se dala splést s ženskou, u pasu meč - na první pohled klasická katana, dlouhé červené vlasy. Nic vám to neříká? Opravdu? Dobře, tak já vám pomohu. Jizva tvaru kříže na levé tváři. Ano, teď už určitě všichni vědí, že jde o jeden z nejznámnějších charakterů celého anime průmyslu - bývalého hitokiriho (takový japonský hitman), legendárního bojovníka, jenž svůj talent a nepřekonatelný bojový styl Hiten Mitsurugi uplatnil v bojích proti zkorumpovanému šogunátu a jeho přisluhovačům a pomohl tak Japonsku vstoupit do éry Meiji, kdy byla japonská vláda zkorumpovaná o něco méně, nenapravitelného dobráka s temnou minulostí složivšího přísahu již nikdy nezabít, Himuru Kenshina, založeného na historické postavě jménem Kawakami Gensai, pojmenovaného podle populárního (alespoň v Japonsku) komika Shimury Kena, pro kterého je typické ono obávané "Oro?!". Uff...

Takový jest hlavní aktér pětadevadesátidílného(!) Rurouni Kenshina, pravděpodobně nejlepšího anime seriálu zabývajícího se samurajským duchem a kendem, šermířstvím, chcete-li po česku. Děj je zasazen do desátého, respektive jedenáctého roku období Meiji, kdy z paměti mnoha lidí nezmizely vzpomínky na krvavou revoluci, která ukončila éru tokugawského šogunátu.

Dějová stavba kompletního seriálu je, abych pravdu řekl, neobvyklá. Objevují se zde jak samostatně stojící epizody, tak epizody sepnuté určitou příběhovou linkou - v angličtině zvané arky (jazykovědci a jiní hnidopiši prominou). Ty mohou nabývat délky od dvou dílů do úctyhodných a výjimečných tří desítek dosažených Kyoto Arkem. Příběhy, prezentované v jednotlivých arcích, přílišnou složitostí neoplývají (o tu v RK totiž ani nejde), Watsukiho scénář téměř nikdy nenechá diváka v ději zmateně tápat, rovněž jsou trošku idealizované. To ovšem neznamená, že by byla nouze o zábavu. Bohužel, značná část druhé poloviny první třetiny (^_^;) seriálu a celé poslední třetiny padla za obět v podstatě zbytečným, nic nového nepřinášejícím vycpávkám - fillerům, kratším či delším.

V první sezóně, odehrávající se v Tokyu, jsou v několika kratších příbězích představeny divákovi všechny podstatné charaktery - již zmiňovaný Kenshin, mladá učitelka kenda Kamiya Kaoru, drzý a otravný výrostek jménem Myojin Yahiko, rváč Sagara Sanosuke, v podsvětí známý jako Zanza, svérázná doktorka Takani Megumi,...

Teprve osmadvacátým dílem, s působivým vstupem policajta Saitoua do děje, se rozjíždí pořádný, přes třicet dílů dlouhý nářez v podobě Kyoto Arku. A nepůjde o nic menšího, než o záchranu celého Japonska (ó, jak třeskutě originální ^_^), jehož světlou budoucnost ohrožuje bývalý hitokiri a současná šílená mumie Shishio "Smaženka" Makoto. Himura se proto vydává do Kyota, které se stane dějištěm velkolepého deathmatche. Na scénu se vrací na bishounen Shinomori a na stranu "těch hodných" se přidá zcela nový, převážně komediální charakter - Makimachi Misao. Po boku zafačovaného Shishia se objeví řada poněkud schematicky vyhlížejících, avšak po psychologické stránce nezanedbaných záporňáků (zaslepený hakaisou Yuukyuuzan Anji, slepý Usui, emoce postrádající Seta Soujirou,...) - podobně, jako tomu bylo v Metal Gear Solid, pokud vám tento vzdálený, ale poměrně přesný příměr něco řekne.

Leč autoři RK nerespektovali osvědčenou pravdu, že v nejlepším se má přestat. Seriál "dohnal" původní mangu a s poslední sezónou se vydal vlastní cestou - některé narážky (nevyřízené účty v podobě "nedokončených" soubojů, například) ukazující na možný vývoj událostí zůstávají ležet ladem a žádný Jinchuu Arc (Revenge Arc aneb Kenshinova minulost strikes back) se v seriálu bohužel nekoná. Z pestré mozaiky příběhů, tvořících tuto sezónu, mě nejvíce zaujal Christian Arc, i když se jedná jen o další, tentokráte více rozvedenou variaci na jedno z klasických kenshinovských témat - obracení lidí, kteří jsou, třebaže se to momentálně nezdá, v jádru dobří, opět na správnou cestu, zpravidla tu, která nezahrnuje zabíjení nevinných lidí. Námět související s křesťanstvím představoval uprostřed vší té vysokooktanové japonskosti svěží vítr a nově představené postavy (Amakusa Shougo, Magdalia) vypadaly také slibně. Očekával jsem nějakou komplikovanější a do hloubky jdoucí partii, podobnou té s démonickým Shishiem. Tento arc však byl k mé lítosti utnut poměrně brzy. Jeden z pozdějších arků je sprostou, byť možná neúmyslnou kopií dobrodružství Indiana Jonese - Kenshin & spol. jsou na stopě zázračné léčivé rostlině, božské medicíny, ukryté v tajemném chrámu plném zákeřných pastí, jehož vchod se otvírá jen v určitou dobu v roce, a v patách jim jsou blonďatí Němci, předobrazy budoucích fašistických noků. K úplnosti chybí snad jen klobouk a bič. Ach jo... Také arc, jehož obsahem bylo zejména pobíhání za jakýmisi kosmickými energiemi, mě nenadchl. Smutným faktem je, že poslední třetina seriálu, postrádající jakékoli výrazné vyvrcholení, se prostě moc nevyvedla, což je očividné zvláště v porovnání se strhující prostřední částí.

Rurouni Kenshin je v podstatě seriál rodinného typu (předlohou mu byla shoujo manga), a tak by prostší a sympatické postavy nebyly ničím neobvyklým. Zde však jdou některé charaktery a jejich vývoj do hloubky až překvapivé, částečně díky prostoru, který jim mohl být vzhledem k enormnímu rozsahu celého seriálu věnován. A právě díky jejich hloubce je prosté se do nich vžít. Prostředkem č.1, sloužícím k psychologickému prokreslení, jsou události doby minulé, osobní tragedie, jež se nezřídka odehrály za časů revoluce a které lidi navždy poznamenaly. Samy o sobě by tyto traumatické zážitky (bérden ^_^) k povahovému prokreslení nestačily, ale v kombinaci s různorodými, unikátními charakterovými rysy a vlastnostmi již dávají zrod relativně komplexním osobnostem, které sice nemusejí působit hyperrealisticky, ale jako seriáloví hrdinové jsou nepřekonatelní.

Abych tedy jen neplácal do větru a byl konkrétnější, tak vám je trochu přiblížím... Nosným pilířem celé show je pacifista Himura Kenshin, kterého jsem představil na samém začátku recenze. Stejně jako mnoho dalších postav má i on minulost (detailně rozvedenou ve fascinující OVA Rurouni Kenshin: Tsuiokuhen), kterou se snaží překonat, bojuje s hitokirim deroucím se z hlubin jeho duše na povrch a chce odčinit hříchy, které spáchal - proto má jeho katana ostří na opačné straně, své protivníky nezabíjí, ale knokautuje. Svou úctou k životu a nezdolným odhodláním připomíná Vashe z oblíbeného westernového Triguna. Některé vedlejší charaktery jsou natolik výrazné a podařené, že jejich přítomnost ve scéně je sama o sobě zárukou kvalitní zábavy. Například Sagara Sanosuke ("Nezemřel bych, ani kdyby mě zabili."), bývalý člen vládou zneužité Sekihoutai, gambler a profesionální dlužník. Nebo Saitou Hajime, který v jádru nikdy nepřestane být kapitán Shinsengumi, řídící se pouze a jedině morálním kodexem "aku soku zan" - ve volném překladu ve stylu revolučních hesel v Zajímavých časech "okamžitá smrt zkorumpovaným". Nebo Mistr Hiko, Kenshinův mistr - nejlepší šermíř pod sluncem, muž s tělem Ramba a egem vesmírných rozměrů... Takové postavy jinde neuvidíte.

Kenshinovsky zpracované souboje, zvláště ty dlouhé (třeba i celé dva díly), kde se střetávají výrazné osobnosti, dokáží člověku často vyloudit úsměv na tváři. Jsou ve své dramatičnosti a napůl míněné "drsnosti" kromobyčejně zábavné - sokové za sebe nenechají, jak se to tak říká, mluvit pouze katany, dýky kodachi, kosy, shakeny a další smrtící a mnohem exotičtější nádobíčko, ve víru boje na sebe s kamennou či naopak zuřivostí zkřivenou tváří pokřikují jména spousty zaručeně smrtících a proklatě cool technik, které se právě chystají užít, a zpravidla svému protějšku ještě zcela "logicky" objasní, proč je právě jejich technika neporazitelná a nejlepší. Pusa jim zkrátka během souboje jede jako namazaná a názor konfrontuje názor - ty nejlepší souboje jsou vedeny zároveň v neméně interesantní rovině slovní, někdy dokonce i psychologické (zbožňuji souboj Saitoua a Usuie, permanentně jsem se během něj křenil, totemo kakkoi)! Soupeři či pouzí čumilové bezostyšně komentují průběh a pravděpodobný vývoj souboje, aby bylo divákovi vždy jasné, oč běží. Skoky do neuvěřitelné výšky, matrixovské běhání po stěnách či bleskurychlé pohyby připomínající spíše teleportaci nejsou výjimkou a k vidění je celá řada hyperbolicky pojatých, rádobymagických technik, posléze zcela "uvěřitelně" vysvětlených. To vše je podbarveno někdy řízně metalovou, někdy dramatickou orchestrální hudbou.

Důležitou ingrediencí RK je humor - nejrůznější zábavné repliky a vtípky, vyplývající nejčastěji ze samotné podstaty charakterů (v tomto ohledu exceluje "fighting idiot" Sagara Sanosuke, "itachi musume" Misao a se svou trochou do mlýna přispěl i sám Kenshin, který má v některých situacích ke svému ultravážnému ztvárnění v Tsuiokuhenu na míle daleko), prosvětlují i temnější části seriálu a obvykle jsou doprovozené super-deformed kresbou.

Kvalitu kresby, kterou můžete sami posoudit podle okolo se povalujících obrázků, je více než postačující. Animace je vzhledem k faktu, že se jedná o seriál, na vynikající úrovni, přestože rozpočet nedovolil rozanimovat žádné "davové" scény a ani v soubojích se statickým záběrům a různým práci usnadňujícím trikům úplně nevyhne (ale není to zdaleka tak hrozné jako v Samurai Deeper Kyo).

Šťávu dodává seriálu nadstandardně kvalitní hudba, která značně překračuje rámec obyčejné backgroundové tvorby. Různorodé, vždy výrazné skladby se opět ukázaly jako nejlepší nástroj k umocnění atmosféry každé důležitější scény; jen výjimečně jsem měl pocit, že zvolená hudba k záběrům vyloženě nepasuje. Hudební složka seriálu zahrnuje mnoho chytlavých skladeb (pomalých, melancholických i akčnějších, soubojových), někdy i ve více provedeních - tuším, že ústřední motiv byl zpracován nejméně třikrát. Skladby se tudíž příliš "neoposlouchají". Snad jen o kvalitě některých openingů a endingů bych si dovolil vyjádřit pochybnosti - jedná se o průzračně čirý, nijak výjimečný j-pop či j-metal (ending od L'arc~en~ciel 4th Avenue Cafe patří k těm lepším). Podivný zpěv v prvním openingu ve mně dokonce občas vzbuzoval pocit, že se jedná o karaoke. Přesto bych i s koupí OST obsahujícího instrumentální skladby váhal, neboť při samostatném poslechu kenshinovských kousků výrazně chybí "obraz".

Silnou devizou RK je voice acting - ten je přímo excelentní, animované postavičky proměnil v živoucí bytosti. Dabování Kenshina bylo pro Suzukaze Mayo (ano, za hlasem legendárního hitokiriho, na první poslech skutečně zvláštním, se skrývá žena) vstupem na pole voice-actingu, přesto podala výkon hodný profesionála - Kenshinův hlasový projev je unikátní ve svém neuvěřitelném spektru nálad a pocitů, které dokáže vyjádřit pouhým tónem - od záměrně přehrávané lehkomyslnosti a vtipkování až po vražednou vážnost příslušející chladnokrevnému hitokirimu. Dobrou práci odvedla rovněž debutující Fujitani Miki jako Kaoru. Rváč Sanosuke se vyznačuje nezapomenutelnou výslovností, kterou snadno zachytí i ucho japonštinu jinak nerozeznávající. Stejně tak Saitou Hajime je v podání Suzuokiho Hirotaky - nízko posazený tón, pomalá mluva - dokonalý "badass"...

Rurouni Kenshin je dobrá volba pro každého, koho alespoň trochu přitahují samurajové a ideály s nimi spojené, a příznivci stylové akce, která nepostrádá smysl, budou také navýsost spokojeni. I přes své chyby, zejména přemíru filleru, nepochybně zasloužená klasika svého žánru.

Hodnocení: 8/10 (9/10 B.E.M.)