Vidoucí 2009: druhé kolo

6. Ohání se tvůj hrdina katanou, tasenou z pochvy na zádech, jíž se na jílci lesknou starodávné runy?

Tak tohle je vlastně dvojí narážka, věcná a – kupodivu – i stylistická. Začnu tím druhým, protože už jen při přečtení takovéhle věty bych se neklidně ošila.

K čemu se vztahuje to zájmeno *jíž* (ve slovenštině by tam nejspíš bylo ktorej, jinak je problém stejný – katana i pošva jsou ženského rodu)? Pochopitelně k té kataně, řeknete jistě. Jenže když vezmete tu větu do ruky gramaticky, je blíž slovo *pochva*, které je také ženského rodu. Tady sice smysl věty každý chápe, ale stylisticky není dobře postavena. Podobným nejednoznačnostem je třeba se vyhýbat, mohou vést k nechtěným nedorozuměním, ve zvláště křiklavých případech pak se čtenář pobaví na úkor autora.

Kdo někdy katanu skutečně viděl, musí se podivovat nad tím, jak se jí na jílci (rukoväti) mohou lesknout nějaké runy. Osobně si skutečně nedokážu představit, že se něco leskne na rejnočí kůži opletené tkanicí. Rejnočí kůže nejspíš může být nahrazena něčím jiným, ale opletení je základním a charakteristickým zdobným a funkčním prvkem všech katan. Obecně všechny meče mají vlastní rukojeť nějak potaženou či opletenou, zkrátka drsnou, aby neklouzala v ruce. Lesknout se může něco na hlavici (tu katana ovšem prakticky nemá) nebo záštitě (a tu má katana opravdu malou – ale jedině tam by mohly nějaké runy být). Ledaže by si autor pletl jílec a čepel. Na čepeli je často vyražena značka zbrojíře a dokážu si na ní nějaké runy představit, i když s jejich leskem nevím, nevím, spíš si myslím, že by byly vyryté a působily tmavě na lesknoucí se čepeli – ale to už je dost nepodstatný detail, mohou být magické, vykládané lesklým kovem či kdovíco jiného.

Katana i wakizaši se nosily zasunuté za obi, tedy za pasem, nikoli na zádech. Myslím, že scéna meče nošeného na zádech je cool v hollywoodských akčních filmech, ale tam najdete pitomostí, až běda, třeba kosmickou loď zasaženou ve vesmíru, jak na plátně padá dolů, hlasité výbuchy šířící se vzduchoprázdnem, těla odhazovaná do dálky výstřelem z pistole ráže 9 mm a podobně.

Odpovědět...

5. Vyskytuje se v tvé povídce na jedné stránce třikrát slovo \"smrtící\", \"šílený\" nebo \"temnota\"?

Tohle je sice taky trochu nadsázka, ale určitě ne tak velká. Dobrý autor dbá na bohatost slovní zásoby, vyhýbá se opakování podobně znějících frází a slov se stejným základem příliš brzo po sobě. Uvedená slova jsou dostatečně výrazná na to, aby při jejich několikerém výskytu na každé stránce porotce chytal amok, zvlášť když už má ve své várce čtvrtou takovou povídku.

Takže – zkuste si své dílo přečíst jednou i z tohoto jazykového hlediska, dříve než je odešlete do soutěže. Samozřejmě, pokud píšete povídku, kde hlavním padouchem je Šílený Max, asi to jinak nepůjde, ale to je zase výjimka :-)

Odpovědět...

4. Vystupuje v tvé povídce upír, vlkodlak nebo jejich lovec?

Tohle je jediná nadsázka v testu, kdy jinou odpověď Ano toleruju. Poukazuju tím na neoriginalitu témata, povídek s upíry a vlkodlaky musím v poslední době číst, víc než by mi bylo milé. Už jsem na tahle monstra alergická. Během uplynulých tří let z toho množství za něco stály tak tři čtyři věci, kde upíři, vlkodlaci a spol. hráli hlavní roli. Většinou to totiž jsou stokrát obehraná témata nebo fan fiction ze světa WotD či jiné hry, nové knižní ságy nebo filmového seriálu. A psát fan fiction tak, aby byla zajímavá jak pro znalce, tak pro laika, je zatraceně těžké.

Odpovědět...

3. Dbá tvůj hrdina na to, aby měl v revolveru vždy plný zásobník?

Vždycky, když za textem cítím nezkušenou autorskou ruku a hrdina vezme do ruky revolver, děsím se toho, že v následujícím odstavci vystřelí z pistole. Zpravidla je mé očekávání splněno :-(
Přátelé, revolver a pistole jsou sice obojí ruční palné zbraně, ale každá založená na jiné technické konstrukci. Hlavní rozdíl je ten, že revolver má otočný bubínek, do kterého se vkládají náboje (nejobvyklejší jsou revolvery šestiranné), pistole má výměnný zásobník. Zásobník ve spojení s revolverem je tedy věcný nesmysl. Nábojnice po výstřelu z revolveru zůstávají v bubínku, proto ho zhusta používají padouši, kteří nechtějí zanechat na místě činu zbytečné stopy. Nábojnice nalezená na zemi po výstřelu z revolveru je tedy další nesmysl. Ruská ruleta se dá hrát jedině s revolverem, nikoli s pistolí.

V souvislosti s výše uvedenými zbraněmi bych ještě ráda zmínila jednu věc. Občas se dočítám, že zasažený byl po výstřelu odmrštěn několik metrů vzad. Tohle je (při použití normální běžné ráže) obecně oblíbený omyl převzatý zřejmě z hollywoodských akčních filmů.

Když o něčem píšete, je nutné, abyste danou problematiku znali, nebo přinejmenším měli k ruce nějakého poradce, který se v oboru vyzná. To není nic špatného, naopak. Dělá to i Mirek Žamboch, který zbraňové záležitosti konzultuje se \"Střelcem\" Pešťákem. Spoustu věcí lze najít i na internetu, ale tady je třeba vždy zvážit důvěryhodnost stránek.

Odpovědět...

2. \"Její srdce jí v hrudi bilo jako splašené.\" Jsi ochoten takovou větu napsat za jiným účelem než jako odstrašující příklad, jak se psát nemá?

Kdykoli podobnou větu čtu, proklínám špatné překlady z angličtiny, z nichž zřejmě tento nešvar nezkušený autor přejal. Angličtina totiž cpe přivlastňovací zájmena všude, kde může, jinak by místo nich zpravidla byl určitý člen. Čeština členy nepoužívá, proto i přivlastňovací zájmena používejte s rozmyslem.
Může někomu bít v hrudi cizí srdce? Jistě, může – po transplantaci, ale je-li tato skutečnost nějak důležitá, autor to jistě nějak sdělí. A i po transplantaci nový vlastník to srdce zpravidla považuje za své : -) Typické příklady podobných vět (nesprávné přivlastňovací zájmeno je v závorce):
(Její) Srdce jí v hrudi bilo jako splašené. Vítr mu čechral (jeho) vlasy. Pohladila ho po (jeho) tváři. Zasunul (svůj) meč zpátky do pochvy. Oblékla si (svůj) plášť. Vzal artefakt do (svých) rukou.
Jistě, jsou případy, kdy má přivlastňovací zájmeno své opodstatnění. Například: Vzal věc do svých rukou, takže se záležitost konečně pohnula kupředu. Oblékla si svůj plášť, ne Evin, jak sis myslel.

V souvislosti se zájmeny ještě upozorňuju, že čeština má přivlastňovací zájmeno svůj. Takže pokud patří přivlastňovaná věc větnému podmětu, používá se místo můj, tvůj, jeho a podobně právě svůj. Výjimky pochopitelně existují, zejména při zdůrazňování, ale musí k nim být důvod. Viz Konkurence přivlastňovacích zájmen na http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=sv%C5%AFj_1&ref=sv%C5%AFj

Myslím, že podobné zásady má i slovenština. Takže nejspíš: Srdce jej bilo ako splašené.

Odpovědět...

Tak sem postupně budu dávat komentáře k jednotlivým bodům svého testíku.
Pokud zde přítomní rodilí slovenští mluvčí shledají, že o jejich jazyce plácám nějaké nesmysly, nechť laskavě moje bláboly uvedou na pravou míru.

1. Považuješ za plýtvání časem i materiálem vytisknout si povídku na papír, když organizátoři soutěže požadují pouze elektronickou verzi?

Důvody, proč je dobré si povídku přečíst nejen na monitoru, ale i z papíru, už tu řečeny byly. Přidám ještě jeden: Čteš-li text byť poněkolikáté během krátké doby v téže vizuální podobě, tvůj mozek v zajetí setrvačnosti mnohé chyby už nevnímá – prostě si je přetransformoval do správné podoby. Teprve převedením do jiného tvaru (jiný podklad, jiný směr pohledu, jiné formátování textu, jiné okraje a barvy, ...) ti chyba zase padne do oka. Je docela užitečné dát text přečíst i někomu jinému. Lidé mi občas dávají své texty ke korekturám a nezřídka reagují slovy: \"Proboha, tohle jsem tam nechal? Vždyť jsem to po sobě četl třikrát!\"

Odpovědět...

Aquilo, dekuju, tohle je presne ono! Mne se to nechtelo rozebirat takhle dopodrobna, ale jsem opravdu rada, ze to nekdo udelal. Diky!

(A snad ted nekteri rejpalove pochopi, jak mame tezkou praci...:)

Odpovědět...

Je skvele, ze tu si. Tvoj absolutny prehlad o rocniku si nesmierne vazim a som rada, ze to mozes hodnotit s perspektivou.

Odpovědět...

Ad rozpory v hodnocení.
A předem se omlouvám za překlepy - na papír jsem si to netiskla :-)

Mor na vás! - Nedivím se. Nebudu povídku rozebírat, protože postupuje do druhého kola. Ale v propozicích pro porotce byla zmínka o tom, že Rozhodně ano může udělit třeba kontroverzní povídce, o níž by si přál, aby do druhého kola postoupila, ale má obavy, že některým se líbit nebude. Což tahle povídka podle mě bezezbytku splňuje.

Příběh tanečnice - Cituji přímo z povídky: Někdo z vás možná lituje, že kdy vůbec vstupoval dovnitř, jiný by rád poseděl ještě chvíli a vyslechl další příběh. Čili ten, kdo lituje, dal Nevidoucího, ten, kdo by rád vyslechl další příběh, dal Ano. Povídka je vyprávěna zvláštním stylem, který byl oblíbený v minulosti (jeden v kroužku uzavřené společnosti vypráví ostatním nějakou historku), ale který podle mě v dnešní době už příliš nefrčí.

Smrt ráda tančí - Kdo ocenil snahu o charakteristiku postav a docela zajímavý nápad, dal ano. Kdo málem umřel nudou nad první půlkou a četl už po páté o ztělesnění Smrti, mohl dát Nevidoucího.

Soutěžní noc - Já sama u téhle povídky mám tuto historii komentářů: Někde v polovině: Ano, i když, kdyby to bylo o fous horší, asi bych ty chyby neodpustila. Na konci: Ne, nakonec ty chyby převážily. Pokud někoho naštvalo, že ty chyby nepramenily ani tak z neznalosti autora, jako z toho, že si dílo po sobě pořádně nepřečetl a různé překlepy neopravil, a že musí číst o další upírce v pořadí, chápu jeho Nevidoucího.

Jak hrobnická dcerka - Někdo asi zatratil ten naivní styl, absenci řemesla, stylistické neobratnosti a jiné chyby, jiného třeba právě ten naivní styl a poetika příběhu zaujaly, já
jsem to postupně hodnotila (koukám na své škrtance na papíře) od spíš Ne (v mém podání rozuměj Nepohoršil by mě postup do druhého kola) až po Téměř rozhodně ne (Rozhodně ne = ve druhé kole bych to viděla strašně nerada). A to má povídka jen tři stránky klasické A4. Myslím, že porotci tu měli dost dilema.

Kolty a tesáky - Kdo ocenil akční děj, zajímavou alegorii (a nepoznal, že je věcně pochybená, protože nezná šachy nebo neumí anglicky), nevadili mu vlkodlaci za každým křovím a u střelných zbraní je rád, když pozná hlaveň od spouště, ten s klidným svědomím mohl dát Ano. Mně to všechno dovedlo až k Nevidoucímu.

Otisky našich kroků - Nesnáším moralizování, zvláště ve spojení s příšernou stylistikou, proto ten Nevidoucí. Kdo dal Ano, možná ocenil zajímavý nápad.

Poslední džob - Pokud by si někdo zkombinoval mou poznámku Člověče, jseš ty vůbec
Čech? (otázka na autora) a Bože, to je debil! (komentář k chování postavy), pak se nominaci na Nevidoucího nedivím. Pokud někdo hltal děj, při kterém tyhle věci nevnímal a ocenil nápad a zápletku, pak chápu i to Ano.

Vivera militare est - Jeden z Nevidoucích je můj. Tenhle autor mě nejvíc naštval. Protože když i já, naprostý laik v dějinách starověkého Říma, vidím ty historické nesmysly, ježí se mi chlupy na zádech. Kdo je ještě větší ignorant v oboru, tomu se vcelku věrohodné popisy gladiátorských soubojů mohly líbit. Navíc tohle je asi jediná povídka, v které bych nenašla prvky fantastiky.

Vyměníme vám mozek - Na tuhle povídku si vzpomínám jako na absurditu, která se mi vůbec nelíbila a připadala mi čím dál víc nezáživnější, takže jsem si docela oddechla, když skončila. Někdo méně tolerantní klidně mohl dá Nevidoucího. Ale chápu, že tenhle styl může někomu padnout do noty, takže dá zase Ano.

Za oponou - Hm, zajímavé. První vzpomínka byla, že tahle povídka nebyla tak špatná, ale koukám, že u ní mám Rozhodně ne. Dívám se do poznámek - aha, to *rozhodně* jsem připojila později. Příběh špatný není, ale je napsán špatným stylem, který se k němu nehodí. Takže někdo ocenil příběh, jiný zřejmě odsoudil nevěrohodnost jednání postav, které se, ač jsou podle všeho dospělé, chovají jako puberťáci.

Boží mlýny - Sama jsem do hodnocení této povídky, ještě dříve, než byly vyhlášeny výsledky, napsala: Někomu se to bude líbit, někdo to zatratí. Opět strašně kontroverzní styl, který někomu padne do noty, jiný se v něm utopí.

Ovečka dělá béé - Tuhle povídku si nepamatuju, jen to, že podle mě byla příšerná, ale na první stránce mám poznámku Ježíšmarjá, tohle mám číst ještě dalších 13 stránek? a na konci je velké Uf! Takže podle těchto dojmů se tomu, kdo dal Nevidoucího, vůbec nepodivuju. Nahlížím, nahlížím... Aha, ona je to taková scifárna, takže se to někomu mohlo líbit.

Rudá krev, bílá krev - Tahle povídka by nemusela být tak špatná, ale autorovi chybí zkušenost. Nápad, zápletka a příběh možná někoho svedly k Ano, množství chyb a nevěrohodnost vystupování postav (jednajících jako současníci v kontrastu s historizujícícm prostředím) zase k Nevidoucímu.

Odpovědět...

Opet opakuju, to, ze povidka dostane od nekoho ano a od nekoho nevidouciho, se proste stava. Porotci jsou jenom lidi a maji nacteny konecny pocet povidek. Nemaji az takovy patent na moudrost, jak by si nekteri radi mysleli - jen delaji, co muzou, aby byli co nejspravedlivejsi, nejobjektivnejsi. Priklad: nekomu se nejaka povidka libi napr. kvuli myslence, kterou jeste nevidel, a nekomu se ta sama povidka zase nelibi kvuli te same myslence, kterou uz videl tisickrat.
Jak uz jsem psala, nasledne hadky typu *jak mohlo tohle postoupit*, jsou korenim zivota:)


Jo, a taky tady nekdo rikal, ze povidky, ktere postoupi *omylem*, zabiraji misto nejakym lepsim: neni pravda. Neni pevne stanoven pocet postupijicich, je stanovena jen bodova hranice na postup - takze o *zabirani mista* nemuze byt rec. Pokud by povidka byla lepsi a myslelo si to dost porotcu, tak proste postoupi... Coz je presne to, o co se snazime.

Odpovědět...

RA je pre prvu patku, Ano je pre druhe kolo.

Odpovědět...

Ony ty nominace na Nevidoucí právě procházejí \"předkolem\" a tam tyto subjektivní nevidoucí (1 nominace) budou z 99% eliminovány. Prostě nevidoucí musí být \"perla\" ve všech ohledech :o)

Odpovědět...

Co mě také poněkud zařáží je to, že celých 14 povídek mohlo dostat zároveň nominaci na druhé kolo a zároveň Nevidoucího. Platí-li fakt, že ANO se mělo dávat pouze povídce, o které si porotce myslel, že by MOHLA skončit v první pětce, pak ten úplný protipól nominace dost zaráží. Chápu, že porota je subjektivní, a že toho měla moc, ale na druhou stranu bych tak nějak čekal i mírnou objektivitu alespoň v rozsahu \"má šanci na výhru\" a nebo \"je to tragédie prznící literaturu\" - ne absolutní protipóly. Když teď zapojím SVÉ subjektivní hledisko, přijde mi, že Nevidoucí není z poloviny kategorie pro povídky špatné, ale zkrátka pro ty, které se někomu netrefily do vkusu...

Odpovědět...

Já jsem jsem taky zastánce toho, že postupující se měli potrápit víc a neměly se uvádět jejich body ;o)
Ale na druhou stranu mimo jednoho porotce (Aquila) nikdo nečet všechny postupující povídky (já byl tak trochu extrém - z mojí várky 35 povídek prošlo 6! a ne všem jsem dal ano :o) ). Když připočtete ještě fakt, že druhého kola se bude účastnit plus mínus dvakrát tolik porotců než kola prvního, tak současné pořadí může být tomu konečnému na míle vzdálené.

Odpovědět...

Mně tam ty body nevadí, dělám si vlastní názor. Akorát se pak mrknu, jak moc jsem se shodla či neshodla s porotci. Spíš pro zajímavost, než pro ovlivnění mého postoje. ;)

Odpovědět...

Nathaniel: Někteří porotci přesně s tímhle souhlasí, já si taky myslím, že postupující mohly jít bez toho bodování, ale což, Cell už to tak udělala a nemá cenu jí to vyčítat. Pro tvoje uklidnění ale- ony se i v ohledech veřejné poroty tyhle žebříčky z prvního a z druhého kola mění, v minulém ročníku byl vítěz (Věk pohádek) v takovémhle seznamu až na desátém (!!) místě a nastaly i jiné velké změny, takže tohle skutečně není příliš směrodatné.

Odpovědět...

Pardon, četl jsem povídku a klikl na \"zpět\", čímž se to znovu odeslalo...

Odpovědět...

...pusť to z hlavy. Každý ví, že nejlepší povídka je ta jeho a může si jí číst kdykoliv. To jen chudáci porotci musí číst všechno a tak se stane ledacos. Je třeba psát a psát, abychom měli co číst. No opravdu.

Odpovědět...

Nechci nikoho ovlivňovat, ale jsem za půlkou povídek z druhého kola a zatím jsem nad všemi přemýšlela, jak mohly získat takové body! Dorazil mě už několikrát zmiňovaný *Mor*, ten jsem sice ještě nečetla, ale když jsem si blíže prohlédla hodnocení... No, nějak mi hlava nebere, jak se mohla do druhého kola dostat povídka, která dostala Nevidoucího. Vím, že na druhé straně má i jedno RA, ale dle mého názoru by se tohle povídce, postupující do druhého kola, stát nemělo. A další - 25% uvedlo, že tam nespatřuje prvky fantastiky?
No, jdu si to přečíst a uvidím...

Odpovědět...

Mohu-li ze svého čtenářského pohledu okomentovat způsob prezentování druhého kola, přijde mi poněkud nefér, že jsou body a hodnocení uvedeny i u soutěžních příspěvků, které tak dle mého nemohou začínat druhé kolo s čistým štítem - namísto toho tam jdou tak, jak byly \"vyplivnuty\" porotci - s různým stupněm preferencí, které následně ovlivní i čtenáře. Sám už se nemohu zbavit toho, abych povídky nečetl a nehodnotil bez neustálého porovnávání s tím, jak dopadly u porotců, případně po přečtení povídky, která se mi nelíbí, nezačal uvažovat nad tím, za co dostala takové body a pak se nesnažil své čtení přehodnocovat, abych si nepřišel jako diletant, co nerozumí kumštu.
Pokud je to vysvětlováno někde v předchozím vlákně, omlouvám se za spam.

Odpovědět...