Interesting Times

Autor: Terry Pratchett
Formát: Kniha, přibližně A5, 354 s.
Ilustrace na obálce: Josh Kirby
Žánr: Humoristická fantasy

Sérii knih od nyní již relativně slavného anglického spisovatele s velmi svérázným humorem Terryho Pratchetta nazvanou Úžasná Zeměplocha musí znát v našich luzích a hájích snad každý pravověrný fantasy fan, i když se rozhodně nejedná o klasickou, nebo-li high fantasy, jakou psal Tolkien a kterou dnes více či méně úspěšně kopíruje řada spisovatelů a pisálků. Tento mamutí cyklus, volně spjatý místem děje a postavami, jehož velikost přesahuje i značně "rozlezlé" fantasy ságy, překládá v ČR právě Jan Kantůrek, jenž vešel v širší známost právě skrzevá tuto bohulibou činnost.

Interesting Times, tak se jmenuje v pořadí již sedmnáctá bichle, chlubící se podtitulem Amazing Discworld. Možná se nyní divíte, proč používám původní anglické názvy, když název Interesting Times byl přeložen jako Zajímavé časy. Důvod je velice prostý - toto je recenze na dílo původní dílo Terryho Pratchetta v jazyce anglickém, čímž stránky SFK Palantír úspěšně pokračují v trendu recenzovat "věci, které se zde nikdy prodávat nebudou" (alespoň ne v drtivé většině kamenných obchodů). Vzhledem k tomuto faktu se budu zabývat jazykovou stránkou díla a překladem více, než je zvykem.

Základní zápletka příběhu, jak už to u knih od Pratchetta obvyklé, je nepříliš složitá, ale rozhodně originální, a děj nelze dopředu snadno předvídat. V tomto případě kniha sleduje přibližně dvě dějové linie, které se někde před polovinou prolnou a spojí. První popisuje peripetie absolutně neschopného samozvaného "wizzarda" (can't spell ^_^) Rincewinda (Mrakoplaš), jehož životní osudy byly již ztvárněny v Barvě kouzel a Lehkém fantastičnu, což jak všichni znalci série vědí, jsou první dva díly Úžasné Zeměplochy. Tentokrát je Rincewind zásluhou nepříliš kolegiálních spolu-mágů z Unseen University (nikoli Neviděná, ale Neviditelná univerzita) vyslán do nejstarší říše Discworldu, neboť tato říše, momentálně se zmítající v základech kvůli právě začínající revoluci, je o to požádala, a mágové tudíž pro zachování stabilní politické situace tak trochu přinutí Rincewinda, aby to tam "proběhnul". Druhou dějovou linii tvoří snaha silně individualistických a zejména značně "prošlých"(dekády za datem spotřeby) barbarských hrdinů o uloupení největší kořisti v dějinách hrdinského barbarování, a aby tohoto cíle dosáhli, dočasně se spojili a vytvořili Silver Horde (Stříbrná horda), neboť jednomužný barbarismus podle slov jejich vůdce Cohena již neměl budoucnost. V knize se samozřejmě vyskytne celá řada dalších postav - Twoflower (Dvoukvítek), the Luggage (Zavazadlo), lord Vetinari (překladu netřeba), lordové mocných říšských rodů, Death (Smrť), War (Válka), atd...

Prostředí, v němž se děj odehrává, je docela drzou kombinací Číny - obří říše, některá jména, the Wall (Zeď), znakové písmo, důraz na intonaci v řeči, zeměpisné podmínky - a Japonsko - například oslovení (shogun, san), ninjové, samurajové, zápasníci tsimo, zbraně (shaken, katana)... Ale vzhledem k tomu, že se jedná o fikci, to není nikterak na závadu, spíše naopak.

Co bylo vždy Pratchettovou doménou, jsou originální, zábavné a do jisté míry i specificky promyšlené charaktery. V této knize to jsou zejména barbaři, jejichž celoživotní zkušenost s neumíráním, osobité názory na vlastnictví peněz, válečnickou čest, přístup k lidem, slabost pro nesmyslné hrdinství, neschopnost pochopit ironii a většinou dokonalý nadhled nad situací a to vše spojené s jejich neuvěřitelným stářím z nich činí neuvěřitelně osvěžující a zároveň parodující charaktery. Toto vyniká zejména při rozhovorech s Mr Saveloyem (pan Čabajka), kterého barbaři přátelsky oslovují Teach (Profi), neboť byl původním povoláním učitel, ale poté se přidal k barbarům, neboť měl dost života, kde byl člověk denně ohrožován na životě ^_~. Teach se je totiž snaží naučit chovat se civilizovaně a v civilizovaných měřítkách více adekvátně situaci.

Díla Terryho Pratchetta jsou často označována jako post-moderní a mně nezbývá než s tím alespoň z části souhlasit. Jedním ze znaků post-modernismu je to, že dílo má více rovin, umožňuje čtenářský požitek jak náročnému, tak běžnému čtenáři - v tomto případě tomu tak bezesporu je. Na jednu stranu jednoduchý, poutavý dobrodružný příběh okořeněný humorem v tomto případě ukrývá otázky ohledně lidské povahy a nejen ze slov barbarů (!) je poznat zjevná kritika stinných aspektů civilizace, takže říct o tomto dílu, že nemá myšlenku, by byla jednoznačná lež.

Všeobecně se soudí, že kvalita překladu páně Kantůrka je u tohoto cyklu velmi vysoká. Je tomu tak doopravdy? Jelikož jsem měl možnost přečíst si obě knihy nejméně dvakrát, rád bych zde sdělil některé mé dojmy, co se překladatelské práce týká, a to jak všeobecné, tak konkrétní. První věc, kteou musím upřímně konstatovat, je fakt, že v češtině se dílo čte přece jen o něco lehčeji a navíc obsahuje vcelku poučné a zábavné překladatelské poznámky. Na druhou stranu, číst Pratchetta v originále má své nezpochybnitelné kouzlo, neboť tak nepřijdete o některé nepřeložitelné "puny" (=slovní hříčky) a svéráznou angličtinu v dialozích.

Překlad toho bezproblémového, "obyčejného" textu, který zabírá přes devadesát devět procent díla, je zcela jistě na postačující, tedy vynikající úrovni.

První věcí, která mne při čtení originálu zarazila, je používání stále stejného slovesa "say", resp. spíše "said" v uvozovací větě přímé řeči v devíti případech z deseti, díky čemuž působí dané věty, při srovnání s vynikajícím překladem, dost suše a monotónně, ale vzhledem k tomu, že je to u anglické literatury zřejmě typické, nelze to považovat za stylistickou chudobu autora.

Další překvapivou věcí, nyní ale ve prospěch autora, ne překladatele, je fakt, že věty, které jsou napsány postavami z knihy, a tudíž doslovně citovány, obsahují gramatické chyby charakteristické pro anglicky mluvícího člověka, který nezná psaný tvar slov, a proto se slovo více přibližuje mluvené podobě - například "armor" je psán jako "armer", ap... Není mi jasné, z jakého důvodu Kantůrek od zachování přesnějšího překladu v tomto případě upustil, neboť v těchto případech překládal vše naprosto gramaticky správně, a tudíž zahladil tyto záměrné "chyby".

V případě mluvy barbarů by nebylo na škodu, kdyby mluvili trochu více úsečně a méně správně, tedy tak jako v originále, ale to už je spíš jen můj takový čistě osobní dojem. Na druhou stranu, překlad věty, jež zní "I'd like them to bugger off!" "Pro mě za mě, ať se třeba vokláťej.", je naprosto úžasný a tak nějak více expresivní. Kantůrek si také velice dobře poradil se způsobem, jakým mluví Truckle the Uncivil (Bleskový Podrs), neboť když něco nedořekne, protože by to bylo vulgární, pokračuje slovem, které začíná stejně, a ne úplně jinak, jak tomu je v originále. Zajímavý je překlad "The Seven Indestructible Sages" pouze jako "Sedm nezničitelných", přestože se nemělo jednat o narážku na Sedm statečných.

Každý, kdo někdy četl jakoukoliv knihu ze série Úžasná Zeměplocha, ví, že tato obsahuje řadu obskurních pojmenování a pitoreskních názvů. Ve většině případů jsou přeloženy tak, že by to snad ani lépe nešlo, i když v některých případech se překlad odchyluje značně od originálního významu v zájmu o určitou "češtinskou líbivost" - u již zmíněných jmen "Truckle the Uncivil" a "Bleskový Podrs" bych rozhodně nehádal, že se jedná o tu samou osobu, přestože tomu tak je - nebo fonetickou, nikoliv významovou shodu - "Ly Tin Wheedle" jako "Li-Tin O'Wevidle". O to víc se mi ale zdá divné, proč nebylo přeloženo jméno rodu "McSweeneys", neboť Pratchettovi šlo zcela jistě o to, aby v porovnání s ostatními rody (Hongs, Sungs, Tangs, Fangs) znělo "domácky", čistě pro účel vtipu. Jindy je zase kladen důraz na význam "Hunghung" je "Visovis", což ovšem nezní moc čínsky, a přeložit termín "fuzzy logic" jako "mlhavá logika" je nevědecké, i když rozhodně inovativní a do fantasy vhodnější. Překladatel to má občas těžké...

Kniha ale obsahuje také pár slovních hříček, které nejsou jednoduše ekvivalentně přeložitelné. Uvedu pár příkladů: 1. "Harken to the wisdom and justice of District Commissioner Kee, ball of swamp emanations! Not him, I mean you!", 2. "But I'm not leading you... I'm just showing you the way. And it's the way out, do you understand?", 3. "Our armies will meet on the plain before the city." "Before the city what?" "He means in font of the city, Cohen.", 4. "...Noh actors are allowed to move around." "Aren't they?" "You do not understand. We are Noh actors." "Oh, you weren't too bad.", 5. "Mighty battles! Revolution! Death! War! (And his sons Terror and Panic, and daughter Clancy)", 6. "We must storm the palace..." "There's only thirty of you!... You're not a storm! You're a shower!".

A jak je to tedy s celkovou úrovní překladu? I přes mé hnidopišské poznámky se potvrdilo, že překlad Jana Kantůrka je vynikající. Upřímně, čekali jste snad něco jiného?! Mimochodem, když už jsem u té překladatelské činnosti, tak by mně docela zajímalo, zda ti, kteří rozhodují o nejrůznějších cenách za nejlepší překlad, čtou vůbec také originály.

Přestože je smutnou pravdou, že kvalita jednotlivých dílů zeměplošské ságy trochu klesá, zvláště díky vzrůstajícímu počtu stran - koneckonců, je to komerční produkt - v případě Interesting Times to naštěstí neplatí, neboť tato kniha je jedním z nejpovedenějších, nejbarvitějších a nejvtipnějších (v obou dvou významech) dílů o Úžasné Zeměploše.

Hodnocení: 8.5/10