Noční klub I.

Autor: Jiří Kulhánek
Formát: A5 ^_^, 412 s.
Ilustrace na obálce: Luis Royo
Žánr: Roztomilý (dívčí) románek... alespoň dle slov autora

"Koukám, bude zabíjačka. - A možná větší, než by kdo čekal."

Od Jiřího Kulhánka, autora knih Divocí a zlí či Cesta krve, se v čase téměř nedávném (velmi relativní pojem) dostal na pulty knihkupectví druhý, mnoha čtenáři velmi netrpělivě očekávaný díl knihy Noční klub. V tomto krátkém článku, který by mohl snést označení recenze, si řekneme pár slov právě o dílu prvním a možná se dopátráme i příčin jeho poměrně značné popularity.

Žánrově je Noční klub, přestože název by mohl mylně evokovat zcela jiný typ literatury, řazen často mezi splatter punk, neboť průměrný počet úmrtí (pochopitelně nepřirozených, nejedná se o román z prostředí domova důchodců) na stránku je úctyhodný. Avšak pouze na zběsilé akci, mrtvolách, hektolitrech krve a vyhřezlých vnitřnostech se stavět opravdu nedá... i když by k tomuto názoru mohli mít tvůrci Dooma jisté více, či méně oprávněné výhrady.

Nejprve pár slov k příběhu, jenž na první pohled (přečtení?) překvapí svou originalitou a poměrně těžkou možností předvídat události příští - zřejmě je to tím, že ani autor sám děj nijak dopředu nepromýšlel, prostě napsal, co ho v tu chvíli napadlo. Nepříliš komplikovaný a akcí - vonící hlavně střelným prachem - naplněný děj se řítí kupředu jako lokomotiva, zanechávaje za sebou temně rudou stopu, nejen však pouze od přejetých nádražáků-koloťuků.

Ten, okolo kterého se veškeré dění točí, je Tobiáš. Tobiáš, částečně autobiografická to postava, je úplně obyčejný člověk jako vy nebo já - píše knihy a zabíjí lidi. Je totiž členem jisté tajné organizace, jejíž jméno prozrazuje obskurní název knihy, poněkud nevybíravých způsobů sídlící v naší stověžaté metropoli. Dále už jen napovím, že se do příběhu zamotají ultranabušení upíři, které nebude mít Tobiáš zrovna v lásce, Tobiášův život se od základů změní a děj nezůstane pouze v Praze, ale dostane se i do velmi exotických krajin. Více ale už opravdu neprozradím, neboť právě příběh je silnou devizou této knihy. Smůlou (alespoň pro mě určitě) je, že děj se na konci prvního dílu v žádném smyslu neuzavírá, ale pokračuje v dílu druhém.

Postavy, jejichž psychologická propracovanost nedosahuje vzhledem k akčnímu charakteru příběhu žádných závratných výšin, však nepostrádají potřebnou originalitu, působí živě a vzbuzují u čtenáře patřičný zájem - skoro mi bylo líto, když jich tam většinu povraždili... Tak už to ale v Kulhánkových románech běží, život je prostě krutý. Dialogy, vnitřní monology, někdy obsahující "postřehy ze života" (Jen pro ilustraci jeden citát úplně vytržený z kontextu: "I větev posraná od ptáků může být hezká."), jsou, pokud si ve víru akce urvou nějaký ten kus textu, velmi břitké a občas vtipné, až to bolí. Podstatné také je, že autor tvořil své dílo s ironickým nadhledem, který odpovídá překvapivým situacím, v nichž se jeho hrdinové často bez vlastního přičinění ocitají, a bez kterého by kniha takříkajíc ztratila "šťávu".

Kulhánkův humor, kterým nyní již neodmyslitelně zpestřuje své knihy, je velmi specifický, mnohdy velmi, velmi černý (nejspíše čerň antracitová) a s notnou dávkou ironie.

Rychlému tempu přispívá krom Kulhánkova úsečného stylu, který se téměř nikdy nezatěžuje se sáhodlouhými popisy, jež by pouze zdržovaly akci a spoutaly čtenářovu představivost, i kompozice románu, který je rozdělen na velký počet částí, jejichž délka se pohybuje od jednoho řádku po pár stránek. Toto je pak příčinou syndromu, který bývá spojován častěji s počítačovými hrami - zde tedy v obměně na "přečtu ještě jednu část a pak už jdu opravdu spát". Primitivně a jasně řečeno - Noční klub je opravdu chytlavý a čtivý.

Nechtěl bych dělat předčasné závěry vzhledem k tomu, že jsem ještě neměl možnost přelouskat i druhý díl (což ale nepochybně udělám), ale dovoluji si tvrdit, že Noční klub v sobě nemá skrytou žádnou hlubokou pravdu či myšlenku, ani se nejedná o dílo, které by uchvacovalo svými uměleckými kvalitami. Ale o to v této knize nemělo jít od počátku a odpovídá tomu i metoda její tvorby - autor si nejprve zvolil název a poté vymýšlel příběh; jde totiž o prostou, i když pro někoho zřejmě přespříliš drsnou zábavu.

Co dodat? Už se těším na druhý díl ^_^.

Hodnocení: 8/10 (7/10 B.E.M.)