Pragocon 2003

   Na letošní Pragocon (2003) jsem se těšil hlavně ze dvou důvodů. První byl ten, že na loňském pražském conu, s nálepkou 2002, jsme byli poprvé přivedeni k myšlence založit si vlastní klub. To jsme ale ještě vůbec nevěděli, jak se bude klub jmenovat a ty podružnější věci, třeba kolik nás to bude stát námahy. Druhým důvodem mého nadšení z výletu do práglu byl neobvyklý počet účastníků z mého okolí. Podařilo se nám přesvědčit dokonce několik spolužáků z našeho ústavu. Měla se nás sejít neuvěřitelná jedna desítka, bohužel většina se na nás nakonec mírně řečeno vybodla. Z neomluvitelných důvodu jen připomenu: "Máme koncert!", "Rozbil jsem si hubu na kole!" nebo "Musím si hlídat holku.":-). Jinými slovy nakonec nás do pražských Dejvic, kde se convent odehrával, sjela pouze polovina. Komu to nedochází- pět.

   Do Prahy jsme dorazili ve dvou vlnách. Kubíci, Jarník a já jsme přišli už v brzkých ranních hodinách a Vlasta Boháč dojel až k poledni. Kubíci se hned zdekovali do mangovny a na dva dny se po nich slehla zem, a chvíli poté je následoval i Jarník, ale alespoň mi dal foťák, abychom měli z conu nějaké ty fotky. Výsledek můžete vidět zde.

   Anime příliš nefandím, a tak jsem šel navštívit program SW. Promítaly se fanfilmy (což jsou většinou parodovaná pokračování Star Wars). První šel na improvizovaném plátně "65^th Sense" - tvůrci tohoto fanfilmu si vzali na paškál nejen SW E1, ale dokonce i film s Brucem Willisem Šestý smysl. Z dalších bych rád propagoval "American Jedi", který si zase dělá srandu z puberťáckých filmů a zejména z Prci, prci, prcičky (v originále American pie).
   Sál byl po celou dobu promítání (a napadá mě i po celou dobu conu) slušně zaplněn, a to nejen chlapci a děvčaty v dlouhých pláštích, a tak najít místo, kde byste si mohli sednout, byl úkol hodný dobrého stopaře. Pokud jste místnost opustili, horko těžko jste se poté dostávali zpět. Počáteční problémy s promítáním se vyřešily poté, co přítomní Jedi použili sílu a vypnuli automatické vypínání monitoru, ale jinak nelze pořadatelům SW bloku nic vytknout.:-).

   Po nutné přestávce, vyvěšení propagačních plakátů, doplnění proteinů, setkání s páterem Silverem, který mi požehnal svým typickým způsobem (fernetem), jsem se dostavil na slavnostní zahájení Pragoconu 2003. Nebyla to žádná bombastická šou, jak ji známe třeba z loňského Euroconu, či z Istroconu. Trojice hlavních pořadatelů se představila, vysvětlila nám, proč nebude původně slibované divadlo a na které pořady je třeba zajít.

   Přesunul jsem se do místnosti, kde probíhal Futurologický kongres, abych se něco dozvěděl o výuce nadaných dětí v budoucnosti. Pořad vedlo trio Vondráčková, Fořtík, Vodička a zvláště od prvně jmenované dámy jsme se dozvěděli mnohé. Své místo pro debatu si našlo i téma české školství a vůbec přístup k jeho reformaci.

   Následovala návštěva ST místnosti. K mému překvapení zde povídala o své programové ST linii na letošním Parconu posádka plavidla Sexenprise. Fanoušky samotné Sexenprise asi zklamu, neboť se další opzlé pokračování serie neplánuje.

   ...a pak přišel Pagi se svým Spock vs. Conan, aneb rozdíly mezi principem fantasy a sci-fi. Na začátek byli diváci podrobeni testu o své normálnosti. Následně se rozohnila debata o rozdílnosti pana Spocka a pana rádobyskoročlověka barbara Conana. Bohužel, i když bylo v sále mnoho lidí, s tím rozohněním to nebylo zase tak žhavé, a tak nás musel autor dostrkat až k správnému řešení. Bohužel jsem smysl asi nepochopil, nebo idea věci splynula s všudypřítomným vesmírem, nevím.

   Na schodišti jsem potkal Silvera, který mě ponoukl k navštívení jeho projekce hororů. Běžel zde dosti nechutný film se zabijáky-filmaři v hlavní roli a s kanibaly ve vedlejší roli. Film my přišel naturalistický až hanba, neboť u mnoha záběrů šlo jisto jistě o nehrané zabíjení. Nastěstí, či podle Silvera bohužel, byl film přerušen, jelikož program z jiné místnosti byl přesunut do té naší.

   Nastal onen okamžik a já se konečně setkal s Vlastou. Pomohla tomu náhoda a možná trochu hlad- setkali jsme se totiž před nonstop bufetem. Trochu jsme pokecali a Vlasta se přiznal, že už je tu déle a že ještě nastačil navštívit ani jednu z přednášek. Samozřejmě se k nám přidal otec Silver, aby nám střízlivým hříšníkům požehnal svojí "Svěcenou vodou". Na chodbě mi byl také představen Pavel Tasselhof Janíček, vepřopunker. Společně jsme se pak vydali na pouť do třetího patra (uff ty schody:-) a čekali na pořad Workshop.

   Dostavili jsme se uprostřed prezentace internetových serverů: Fanzin.cz, Comics.cz, Fantasyplanet a Morph. Palantír se neúčastnil, snad to někdy napravíme (nejlépe na letošním Parconu). Kromě neúměrného chvástání se strhla i bouřlivá debata o tom, v jakém formátu posílat své příspěvky a kolik za ně nedostanete:-).

   Z místnosti někteří lidé odešli, a jak tomu už tak bývá, přišli jiní. Mezi nimi účastníci literárního workshopu naživo (esa jako Míla Linc, Konstantin "Kolja" Šindelář, samozřejmě já, vepřopunkeři a z neúčastnících se i Vlasta Boháč) a jeho lektoři: Michael "Barbar" Bronec, Edita Dufková, Jana Rečková, Honza Macháček, Ivana Kuglerová a Jiřina "Aquila" Vorlová. Celkově se sešlo dost příspěvků, že by to vydalo na docela tlustou büchli. Samozřejmě jsme byli přivítáni na způsob posledního přání, něž nás stáhnou z kůže. Nakonec prošla workshopem i moje povídka o mýtické:-) Trojici. Lektoři mě dokonce i trochu pochválili, Michal Bronec dokonce pravil, že tato povídka by mohla vyhrát soutěž, ale ne tu jeho, kde je veliká, opravdu veliká konkurence. Někdo v sálu dokonce pravil (mám pocit že to byla Ivana Kuglerová), že povídka neuspěla proto, že za všechno může Micha(i)l, kdo nečetl Trojici asi nepochopí.

Tím téměř skončil sobotní program, nepočítám-li bloudění po Dejvických hospodách, kde bychom mohli svlažit hrdla. Nutno přiznat, že jsem dal dva kousky a vypravil se na pouť napříč Prahou k místu svého noclehu.

   Slunce ospale vstalo do mrazivého sobotního rána a já znovu nabral kurz k ZŠ Benita Juáreze. Jen několik odvážlivců zatím vstalo z postele či ze spacáků, aby navštívili ranní program. Ale i tak bylo všude, kde běžel program, narváno. Proto jsem se vydal vyfotit nějaké ty snímky do Palantíří galerie (reklamy není nikdy dost) a odhalil jsem značně pozdní (či časně ranní) podobu jednoho nejmenovaného člena našeho klubu a vyfotil stávajícího Tasselhofa. Zaběhl jsem dokonce do druhé manga místnosti a zahlédl a zdokumentoval Jarníkovu posedlost:-) (haha ^__^ - pozn. Jarník). Na schodech jsem potom potkal už vzbuzeného Vlastu, a tak jsme se vydali poslechnout si něco od Lucie Lukačovičové.

   Při dlouhém čekání (přednáška se zpozdila asi o 20 minut) jsme já a Vlasta tlachali s Koljou (Konstantinem Šindelářem) a později i jednou mladou a krásnou (Vlasta to nazval hlavním lákadlem conu:-)) slečnou. Bohužel se nám ji nepodařilo zlanařit do Palantíru (i když jsme byli ochotni nabídnout jí čestné členství:-)), a tak se naše pozornost obrátila k dlouze oddychující L. Lukačovičové.
   Nebojím se říct, že přednáška (či debata) "Úvod do psaní, struktura příběhu" i následná "Jak psát povídku ve dvou" (kde Lucii pomáhala její sestra Petra) byla asi tím nejslabším, co jsem na conu vyposlechl:-(. Dámy nám totiž neřekly nic podstatného, nového, či zajímavého a rady, jak strukturovat příběh, mi připadaly až příliš konkrétní. Špetka obecných ponaučení by se dala shrnout do úvodních vět: "Jak psát aneb struktura psaní. Musíte číst, hodně číst a zase číst a psát a psát." Chtělo by se lépe připravit, navrhnout si alespoň nějakou osnovu. Ono chytat se stébélek, která vám házejí dobromyslní posluchači, a nevědět, jak dál, není žádné terno.

   Změna nastala až s třetím pořadem, který nesl jméno "Jak dostat svou povídku na papír" od Ivany Kuglerové. Přednášející mluvila plynule, ale hlavně k věci a věděla, o čem přednáší. Obsah by se dal vyjádřit jako dosti podrobný, praktický návod, jak se z pouhého autora stát vydávaným autorem.

   S tímto souvisí i pořad, na který jsem šel poté. Byla to debata s redakcí časopisu Pevnost. Po nedávných "senzacích" okolo změn v redakci a LOTR Pevnosti Speciál se dalo čekat, že to bude něco jako Kotel Míši Jílkové. K mému překvapení přišlo málo debatujících a M. Kubík (který neřeknu, protože to nevím), kterého jsem od sobotního rána neviděl. Dodám, že za časopis se účastnil nový šéfredaktor, nový redaktor povídkové části Pevnosti a šéfka marketingu. Celá debata by se dala přirovnat k chození kolem horké kaše, do které je třeba kopnout. Tento kopanec přišel od přítomného exšéfredaktora Tichého. Nebylo zde ale hlavního oponenta, tudíž jsme se dozvěděli jen "podružnější" věci, např. co bude v příštích číslech.

   Blížil se čas odjezdu "Vidoucího kamení" z conu, ale před odjezdem jsem si nenechal ujít prezentaci Vepřopunku. "Šou" vedl Tasselhof a druhý autor "Nového literáního směru" se zbaběle schoval pod bundu. Bohužel pro mě, brzo přetekla mez, kdy jsem už nebyl schopen vnímat stále se opakující humor jako recesi. Zdálo se mi, že Tass tu celou srandu začíná brát až moc vážně. Opravdu v pravou chvíli zazvonil mobil, kde Jarník hlásil, že se máme hotovit k odchodu. Bohužel možná ne dost brzy, neboť nám přímo před nosem ujel vlak a my jsme museli další hodinu, nedobrovolně strávit v Praze.