Palantir
oddělovač

Pán prstenů: Dvě věže

Různé > Filmy | 04. 03. 2003 07:04:34 | autor: mike

Pán prstenů

Režie: Peter Jackson
Scénář: Peter Jackson, Phillipa Boyens, Fran Walsh, Stephen Sinclair
Na motivy: J. R. R. Tolkien - Pán prstenů: Dvě věže
Produkce: New Line Cinema
Seiyuu: Andy Serkis - Glum (alias Sméagol), John Rhys-Davies - Stromovous
Herci: Ian McKellen - Gandalf, Christopher Lee - Saruman, Elijah Wood - Frodo Pytlík, Sean Astin - Samvěd Křepelka, Viggo Mortensen - Aragorn, John Rhys-Davies - Gimli, Orlando Bloom - Legolas, Dominic Monaghan - Smělmír Brandorád, Billy Boyd - Peregrin Bral, Bernard Hill - Théoden, Brad Dourif - Gríma Červivec, Miranda Otto - Éowyn, Liv Tyler - Arwen, Hugo "Agent Smith" Weaving - Elrond, deset tisíc skřetů alias kompars nebo Massive software
Žánr: Akční epická fantasy

Bůžek se vrátil!

Už to bude nějaký ten pátek, co do našich kin přidusal opravdový kolos s tonáží olifanta. Tento téměř všemi netrpělivě očekávaný, nesmírně vyhypovaný titul se okamžitě usadil na prvních místech všelijakých žebříčků návštěvnosti, top tenů, atd. a majitelé kin, distributoři a pochopitelně i samotní tvůrci si mnou ruce, jak "jim to pěkně sype". Jak jste jistě uhodli, řeč není o ničem jiném, než o druhém dílu trilogie Pán prstenů od novozélandského režiséra, nyní světoznámého Petera Jacksona, který na sebe vzal ten nelehký úkol, vytvořit monumentální filmové dílo na zakládě neméně monumentální, epické trilogie stejného jména od J. R. R. Tolkiena, autora, jenž položil svým dílem základ moderní fantasy literatury (Ponechám stranou komentáře o tom, co by si zřejmě autor o filmovém počinu Petera Jacksona myslel. Vězte však, že by to nic lichotivého nebylo.). Povšimněte si, že jsem záměrně neužil slova přetvořit, neboť o "doslovný" filmový přepis se rozhodně nejdná, o tom ale až později. Nyní, s odstupem času, jsem se rozhodl přetransformovat své neuspořádané myšlenky týkající se filmu do formy recenze. Je tedy úspěch Dvou věží zasloužený, zakládá se na skutečné kvalitě, nebo je výsledkem popularity prvního dílu a vynikající reklamní kampaně, která zvedla vlnu zájmu o cokoli, co na sobě nese alespoň smítko Pána prstenů či Tolkiena?

No není roztomilý?

Řekněme si pár slov o prvním dílu, který nastavil, alespoň dle mého názoru, pomyslnou laťku velmi vysoko: Byl dobrý.

Nyní už můžeme přikročit k dílu druhému, a to sice krátkým nastíněním děje. Doufám, že tím nikomu nezkazím zážitek z filmu, neboť věřím, že všichni, kdo tak chtěli učinit, už film viděli, a kdo nechtěli, těm to vadit nebude, anžto se na to stejně v nejbližších sto letech nechystají. Film začíná bez jakékoli rekapitulace událostí Společenstva prstenu a rovnou uvrhne diváka do víru dění, ze kterého vypadne až při závěrečných titulcích. Znovu jsme svědky jedné z nejtrapnějších "smrtí" v dějinách filmu v podobě Gandalfova pádu do hlubin (v originále nespáchal pokus o sebevraždu, ale byl stažen důtkami Balrogova biče do propasti) následovaného leteckým soubojem s Balrogem. Film samotný má tři hlavní dějové linie, mezi kterými kmitá pozornost diváka; obávám se, že pokud divák nečetl předlohu, nebude se v rychle podaném ději orientovat (Kdo, kde, co, proč?), k jeho plnému pochopení je rovněž nutné znát rozšířenou(!) verzi Společenstva prstenu. Frodo, nesoucí Prsten, a Sam putují do Mordoru s novým průvodcem - vnitřně rozervaným hobitem Glumem. Smíšek a Pipin se dostávají ze zajetí a potkávají fangornské enty. Aragorn, Gandalf, Gimli a Legolas se angažují ve věci záchrany rohanského lidu před Sauronovým pohůnkem Sarumanem. Prostřednímu dílu trilogie, který zachycuje to, jak "všichni chvíli jezdí sem a tam", se snaží dodat ráz jakés takés uzavřenosti vítězství v bitvě o Helmův žleb.

Gríma našeptává...

Nutno poznamenat, že i na tak velkém prostoru, jaký tento tříhodinový spektákl bez pochyby poskytuje, nebylo možné věnovat se jednotlivým postavám tak, jako tomu je v knize, zvlášť když Jackson dává tolik času roztahaným a nicneříkajícím akčním scénám před alespoň trochu inteligentními dialogy. Z Gimliho, sveřepého trpasličího válečníka, se stal šašek, z Legolase občas vypadne nějaká ta hláška, která opravdu stojí za to. K osvědčeným hereckým tvářím prvního dílu přibyly tváře nové, opět vesměs neokoukané. Hereckým výkonem zaujmou Andy Serkis jako správně schizofrenní Glum (Ale co jsem opravdu málem nerozdýchal, bylo to, jak mu celou dobu říkali Smígl. No já se snad picnu, a to nejsem Kolík A.S.P. Jistě, je to drobná chybka, ale právě takovéto chybky zabrání člověku ponořit se do atmosféry filmu.), Bernard Hill jako hrdý rohanský král Theoden, jenž ve filmu podstoupí tzv. magic king transformation, Brad Dourif jako obstojně slizký Gríma Červivec a Miranda Otto představující druhou významnější ženskou postavu - Éowyn.

Nepopiratelným faktem je úžasné tempo celého filmu, jedna audiovizuálně úžasná scéna střídá druhou v rychlosti, že se divák ani nestíhá divit, natož myslet nad nelogičností toho, co právě viděl. Snaha o dramatičnost a napínavost za každou cenu se na filmu, respektive ději výrazně podepsala, v negativním slova smyslu. Škoda, že je zřetelně poznat, že tu a tam bylo něco vystřiženo, ale snad nám to všem vynahradí rozšířená verze DVD.

Elefantózní mumakil

Je vidět, že Peter Jackson mnoho vsadil právě na vizuální přitažlivost filmu. (Otázkou zůstává, co by z filmu bez všech těch nabubřelých efektů a dechberoucích scén zbylo. Patetické tolkienovské dialogy? Možná, ale spíše ani to ne.) Dostaly zabrat jak počítače, tak zdatní modeláři. Panoramatické záběry na kouzelně, "fantasy" vypadající krajinu Nového Zélandu, architektonicky dobře zvládnutý Meduseld, Helmův žleb, Osgiliath, enti v pohybu, jezdci na vrcích, tisíce skřetů pochodující i bojující oživené pomocí speciálního softwaru Massive - to vše zde najdete v dostatečném množství. Gluma, který bývá opěvován pomalu jako revoluce v počítačové grafice a kdoví v čem ještě, ačkoli na něm nic výrazně revolučního nevidím, se povedlo ztvárnit skvěle. Ne vždy se ale všechno povede tak, jak má, příkladem budiž Legolasovo fyzikálně nemožné nasednutí na koně za jízdy či jezdci na koních přímo sjíždějicí svah, kde je asi stoprocentní klesání.

Autorem kvalitní hudby, která se již objevila jako oficiální soundtrack, je opět Howard Shore. Orchestrální hudba je dostatečně pompézní, když je to třeba, objevuje se zde pár motivů nových (zejména rohanští jezdci) v kombinaci s původními ze Společenstva prstenu - trocha úspěšného sebevykrádání ještě nikoho nezabila, to vám mohou potvrdit takoví borci, jako je Mike Oldfield (Tubular Bells) nebo John Williams (Star Wars).

Takovémuto projektu se pochopitelně nevyhnuly chyby, menší i větší, a to nemám na mysli hlouposti, které se dají najít na moviemistakes.com (I když i ty jsou občas pěkně vypečené).

Tak nám zabili Aragorna.

Souboje. Ne že bych se kdy účastnil nějaké opravdové bitvy se skřety, ale... Skřeti, rasa speciálně vyšlechtěná k boji, jsou zde zcela ve shodě se zásadami týkajících se jakýchkoli nepřátel v béčkových filmech zobrazeni jako úplné nuly, které se nechají zabít jedním mělkým úderem čímkoli, co je po ruce. Pro hrdiny není problém bojovat v přečíslení deset na jednoho, skřeti padají jako hrušky. Ačkoli ve filmu netoužím vidět hektolitry krve, alespoň pár kapek by v tomto případě neuškodilo. Že by snaha o větší přístupnost?

Peter Jackson se snad ve snaze zavděčit se všem, i nejmladšímu publiku, neubránil a "zpestřil" své dílo vtipy. Bohužel. Nejde o to, že by zde nemohl být humor, ale ten, který je nám zde předváděn hlavně, ale nejen v podobě Gimliho, svou nízkou úrovní, nevhodnou groteskností až udivuje. Příště bych ocenil, když už by v Pánovi prstenů měl být vtip, dialogy okořeněné jemným humorem, ačkoli ani tímto si nejsem jist. Na jednu stranu se Pán prstenů tváří jako monumentální, epické dílo, ze kterého patos prýští všemi póry a kde se v boji dobra a zla rozhoduje o osudu světa, na druhou stranu je sráženo tímto cirkusáctvím. Výsledek působí značně rozpačitě, jako kdyby film nevěděl, kdy se má brát vážně a kdy ne.

Gimli a Legolas - to je přesně to, o čem jsem mluvil. Ach jo.

Protože je film založen na knize, nemohu je alespoň v krátkosti nesrovnat (Odmítám názor, že jde o nesrovnatelné. Film nemá s knihou nic společného, kromě prostředí, děje, myšlenky, postav a názvu.). Jistě, film je film a kniha je kniha (Kore wa kore, sore wa sore.^_^), oba formáty vyžadují odlišný přístup, způsob vyprávění příběhu - nejvýrazněji je to znát na překotném tempu fimu s jeho prolínaním dějových linií. Bylo by zřejmě krajně obtížné, ne-li nemožné přesně přenést knihu této velikosti na filmová plátna (A i kdyby se to beze zbytku povedlo, zřejmě by to za moc nestálo a by bylo rovnou lepší přečíst si knihu.), a proto bylo nutno učinit nějaké ty změny v ději. Změny v ději by ovšem měly odpovídat logice světa, do kterého je film zasazen, a hlavně, tyto změny by měly být účelné a ne zbytečné. Proč je Faramir ve filmu téměř zápornou postavou a zavleče hobity do Osgiliathu? Je to snad proto, že "hobití" linie příběhu by jinak nebyla dostatečně dlouhá a nebylo by čím prokládat osudy Aragorna, Gandalfa, Gimliho, Legolase, Smíška a Pipina? Další podobnou změnou je zbytečná a trapná bitka v Meduseldu, boj s vrrky a navazující Aragornova "smrt"; nezdá se vám, vážení tvůrci, že tzv. pseudosmrtí (Gandalf, Pipin a Smíšek) je zde už docela dost? Snahou zavděčit se romanticky založeným duším měl asi být milostný příběh elfky Arwen a Aragorna. Jako scéna z béčkového filmu, kde hlavnímu hrdinovi zabijí "ti zlí" pratetu, on se oprávněně naštve a jde jim rozbít autodráhu, vyznívá Stromovousovo rozhodnutí jít do války se Sarumanem. Nazghúlové, kteří patřili mezi nejobávanější známé bytosti Středozemě, jsou zde zobrazeni zcela ve shodě s prvním dílem - jako totální neschopové.

Všichni se notně nasmáli... Včetně krále Théodena, jak je vidět na zde přiloženém důkazním materiálu.

Abych to nějak závěrem shrnul... Jacksonovi se podařilo na motivy slavné předlohy vytvořit vynikající a hlavně úspěšný výpravný akční film se spoustou nabušených efektů a úžasných bojů, což je přesně to, co od něj distributoři očekávali. Ale důstojné a komercí, hollywoodským "stylem" a jinak nepokroucené zpracování Tolkienova díla? Nenechte se vysmát.

Hodnocení: 7/10 (B.E.M. 7/10)



Průměrné hodnocení: 0 :: Počet zobrazení: 30539

Přidat komentář Přidat komentář:

Jméno:
*

E-mail:


Hodnocení:
Na obrázku je...
kontrolní obrázek

=*
Komentář:



* povinný údaj
 
:: (1 - 3 z 3) :: od nejstarších :: úrovňově ::
jinej Kuba - 2003-05-08 00:00:00

Takle pekne bych to ani ja nenapsal!! Btw: tu hudbu bych bral taky s rezervou, ale jde asi o individualni zalezitost ;)

Vlasta - 2003-03-14 00:00:00

Jsem hrozně rád, že má někdo na Dvě věže stejný názor. Už jsem si myslel, že nikdo takový není. S recenzí souhlasím do puntíku. Společenstvo bylo skvělý, Dvě věže pro mě byly trochu zklamání, bohužel.

chalda - 2003-03-05 00:00:00

Musím říct, že tahle recenze mi mluví z duše.

Těch 10 z 10 už mi začínalo lézt na nervy. A trochu mne mrzí, že Jackson neudržel tu "vysoko" nastavenou laťku. :o(


:: (1 - 3 z 3) :: od nejstarších :: úrovňově ::

oddělovač
Stránky běží na redakčním systému Rivendell v2.0 -- Jarník, 2006
Tyto stránky jsou uvedeny bez jakýchkoliv záruk, co se spolehlivosti, přesnosti, trvanlivosti a dalších biomagických funkcí týče, a rádi bychom vás upozornili, že SFK Palantír zvláště neodpovídá, nezaručuje, ani nedoporučuje nějaké, respektive jakékoliv, shlížení těchto stránek a odmítá nést zodpovědnost za jejich použití jak návštěvníkem, tak jakoukoliv jinou osobou, entitou či božstvem.