X TV

Blíží se čas, kdy se rozhodne o osudu, globální budoucnosti tohoto světa (nebo alespoň Japonska). Schyluje se k Poslední Bitvě (samozřejmě v Tokiu). O jejím výsledku rozhodne svými činy a rozhodnutími jediný muž, Kamui. Zhruba v tomto smyslu začíná X TV, dvacetičtyřdílný seriál od tvůrců Chobits či Yami no Matsuei, založený na stejnojmenné shoujo mangovní předloze.

Moudřejší jistě už z mého výstižného popisu poznali, že se jedná o end-of-the-world story, zasazenou do současného Tokia. Anžto mě ale tento typ seriálů a filmů doposud míjel (kromě ultrasračky End of Days se Schwarzennegerem), vezměte to při čtení této rádoby recenze prosím v úvahu, vy, kteří jste podobných anime viděli hafo - zřejmě se vám ze všech těch klišé dělá špatně, už když o seriálu s tematikou konce světa pouze vzdáleně slyšíte...

Nicméně, Bitva Apokalypsy se blíží a s tím nikdo nic nenadělá, tedy až na hlavní postavy tohoto anime. A těch je tu požehnaně. V rozhodujícím konfliktu proti sobě stojí sedm Andělů a sedm Pečetí, pokud budou všechny Pečetě zneškodněny, nadejde onen zprofanovaný "konec světa". Sám Kamui, klíčová to osoba, si nejprve vybírá, ke které straně konfliktu se přidá. Následně je mu přímo na míru ušit schopný protivník. Potěšujícím faktem je, že se nejedná o klasický, přímo archetypální souboj dvou základních etických kategorií - dobra a zla - jako je tomu například u Pána prstenů, zde má každá strana svůj záměr, jehož některé aspekty jsou dobré a některé... um... méně dobré, závisí hlavně na tom, jak pro koho. Strany prostě nejsou úplně černobílé a dojde mezi nimi z osobních pohnutek zúčastněných i k přestupům. Musím však přiznat, že jedna strana je prezentována jako ta lepší a druhé nezbývá už nic jiného, než být tou zlejší (vím, že to toto slovo neexistuje, ale nemohu říci horší ^_^). Během soubojů dochází i k úmrtím, což vzhledem k povaze příběhu není nijak překvapivé. Charakter rozuzlení celého nepříliš zašmodrchaného příběhu se dá v jistém smyslu odhadnout a... ale to bych už prozrazoval příliš.

Z nastínění příběhu je asi zjevné, že půjde tak trochu o drama s příměsí akce (a jedním opakovacím dílem, který zde není nutný). Celý vážný příběh je okořeněn špetkou humoru, kromě konverzačního třeba tyčinky Rocky či narážka na mecha anime. Akce samotná má nejčastěji magický, mystický charakter (není nouze ani o vodní, vzdušnou, ohnivou, "bleskací", "papírkovou" magii,...), semotamo se mihne nějaký ten meč, dva, tři, občas vykoukne i science-fiction, či cyberpunk, chcete-li.

Důležité je, že se nejedná o pouhou tupou akci (i kdyby to mělo být za účelem záchrany světa), ale berou se v úvahu vztahy, citová pouta postav, která výrazně ovlivňují jejich chování a která se mohou vytvořit i mezi nepřáteli. Objevuje se zde i motiv ochrany milované bytosti, obětování se za ni - jak by také ne, když se pohybujeme v teritoriu shoujo anime. A když už jsme u těch myšlenek a motivů tohoto seriálu, nemohu nezmínit až příliš často omílanou a zdůrazňovanou otázku predestinace dění ("Je jen jedna budoucnost. Nelze ji změnit."; Svatý Augustin by měl radost.), o které většina seriálu je, dalo by se říci, že je to hlavní motiv celého seriálu, spojenou s postavami dvou Dreamgazerů, kterým se ve snech vyjevují budoucí události, naťuknutí otázek ekologie či nadřazenosti jedněch tvorů nad druhými a právo je zabíjet.

Co se týče designu postav, téměř všechny mužské charaktery představují zhmotnělou esenci slova bishounen, Clamp je prostě Clamp. Řekl bych, že protahování končetin, které v některých záběrech působí extrémně tyčkovitým dojmem, leží na hraniční míře vkusného a nevkusného, i když na konec jsem si na to také zvykl, stejně jako na ty ostré trojúhelníkovité brady. Díky počítačovému zpracování působí obličeje postav malinko uměle (opravdu jen malinko), řekl bych, že jsou o něco strnulejší, než ty klasicky ručně kreslené/animované.

Po technické stránce je celý seriál na velmi dobré úrovni, animace jak postav, tak i nejrůznějších efektních efektů spojených s bojem je plynulá. Jako pozadí v exteriérech je celkem pochopitelně nejčastěji užito Tokio tisíckrát jinak, nebo i stejně. Specialitou Clampu a jejich oblíbeným výtvarným motivem (přinejmenším u X) jsou drobná pírka či třešňové květy prolétavající si to scénou, jako by se nechumelilo, sloužící k podtržení charakteru a vyznění scény. CGI bylo užito s rozmyslem, takže nepůsobí jako pěst na oko. Seiyuu podávájí standardně skvělý výkon. Poměrně líbivý opening by se dal označit za klip doprovozený klasickým jpopem. Pokud bych měl zmínit nějakou výraznější, vyčnívající hudební skladbu, která v X zazněla, pak by to asi byl hlavní hudební motiv - bombastický (možná až příliš, obávám se, že trošku kýčovitě, ale na druhou stranu, když se vezme v potaz charakter příběhu...) kus Sadame (Osud) v orchestrálním provedení.

Menším zádrhel tohoto seriálu spočívá právě v množství vyskytnuvších se postav - máme tu na každé straně konfliktu sedm postav - bojovníků, plus ještě pár postav jako jejich doprovod/rádce/velitele. Nejde o to, že by se navzájem pletly (i když zapamatovat si hned všechna ta jména dá zabrat), ale o to, že seriál má pouze 24 dílů, a i když zde byla snaha jednotlivé postavy psychologicky propracovat, přidělit jim zajímavou minulost i třeba jen ve formě jediného důležitého zážitku (a nějaké to břemeno), názor, se kterým přistupují k Poslední Bitvě, a motivaci k jednání, některé postavy z toho z "prostorových" důvodů musely vyjít poněkud zkrátka. To samé platí pro psychologický vývoj postav, někdy je načrtnut jen tak letmo (nečekejte však totální zakomplexovanost a duševní kolapsy ala NGE). Určité díly jsou téměř zcela věnovány prokreslení jedné konkrétní postavy, bez výraznějšího posunu či prohloubení v aktuálním, bitevně-apokalyptickém ději, což může být bráno jak pozitivum, tak negativum.

Pokud bych měl zmínit nějaké chyby, pak zřejmě přijde na řadu srovnání s původní mangou. Tu jsem bohužel nečetl, ale údajně se jedná o opravdu dlouhé dílo, které bylo obtížné zpracovat do omezeného prostoru seriálové formy. Je poznat, že některé postavy dostaly méně prostoru, než by si bývaly zasloužily, a některé subpříběhy či aspekty děje působí nedovysvětleně, pokud to tak mohu říci, vlastně napsat.

Na závěr tedy obligátní otázka: Sledovat, nesledovat? Pokud netrpíte extrémní averzí k end-of-the-world příběhům, pak nevidím důvod, proč byste tak nemohli učinit. Technické zpracování je ucházející, akce dostatečně zábavná, je nabídnuto skutečně velké množství odlišných charakterů a motivů, příběh je sice do jisté míry předvídatelný, ale nějakou myšlenku obsahuje, a to se počítá.

Hodnocení: 8/10 (8/10 B.E.M.)