Prvky fantastiky II

Tuhle povídku jsem napsala jako bezprostřední reakci na Elliiny Prvky fantastiky a původně měla být v podstatě o tomtéž, jen posunutém do sci-fi. Nicméně povídka se v průběhu psaní jaksi zvrhla. Hříčkou zůstala, ale popichuje porotce Vidoucích a všechny sebou si příliš jisté lidi trochu jiným způsobem.
Omluvte mě tedy, že nakonec vůbec není o prvcích fantastiky.

Zatímco se Zglorg zvolna plazil tunelem, jeho potravinový otvor vydával bezstarostné vysokofrekvenční zvuky. Tentokrát to určitě vyjde! Pchá, ať si je zkouška xorxství jakkoliv těžká, on, Zglorg, bude konečně slavit úspěch. Vsadil na něco tak neobvyklého, co dosud na Ptauru nikdy nikdo nevyleptal. Protože nikdo nemá tak velkou představivost jako on! Je ze všech nejlepší a zaslouží si, aby se stal právoplatným xorxem a skvělým leptačem. Jeho čelní klky se zavlnily uspokojením z vlastní dokonalosti.
Dorazil k noře Velkého leptače a přitiskl až neuctivě velkou plochu chapadélka na membránu oddělující noru od zbytku tunelů. Membrána vzápětí zprůhledněla a on mohl proniknout dovnitř.
„Ale, mladý Zglorg,“ ozval se první asistent Velkého leptače a zvedl na pozdrav dolní chlopeň. „Přišel jsi kvůli zkoušce xorxství, předpokládám.“
Zglorg souhlasně zavlnil klky. Vedle prvního asistenta stáli ještě další dva xorxové druhého i třetího pohlaví.
„Tohle je Eglat a Wgulo,“ představil je první asistent. „Odborníci, kteří posuzovali, zda je tvá práce dostatečně dobrá, abys mohl být připuštěn ke zkoušce.“ To vyvolalo ve Zglorgovi bouři nevole. Copak není nad xleilo jasné, že je připraven? Jeho kůže se netrpělivostí zbarvila do ultrafialova.
První asistent před sebe vyložil velké pláty kovu, které nesly Zglorgův nezaměnitelný leptopis. Všichni tři xorxové po nich začali přejíždět citlivými chapadélky a jejich kůže se napínala potlačovanými emocemi.
„Představivost, tu tedy skutečně máš,“ začal první asistent pomalu. „Ale my si nejsme jisti, zda jsi ji nasměroval správným směrem, Zglorgu.“
„Nerozumím,“ ošil se mladší xorx.
„Xorx-mládě,“ oslovila ho téměř mateřsky, ale přesto s káravým podtónem Eglat, „ty jsi vědu ještě příliš nestudoval, že? Přece každé mládě ví, že na povrchu planet nemůže vzniknout život kvůli nepříznivé atmosféře. Toho jsi si jistě vědom.“
Zglorg se zavlnil. Tohle čekal. „Ano, jsem. Ale můj lept se odehrává někde úplně jinde! Někde, kde to není stejné jako tady.“
„Chválíme tě za takovou nápaditost. Ale obávám se, že překročila hranice uvěřitelnosti,“ potřásla Eglat horní chlopní.
„Vy mi nerozumíte! Celý lept se odehrává v jiném světě, na úplně jiné planetě, kde platí úplně jiné fyzikální zákony!“
„Nesmysl,“ zabublalo Wgulo nespokojeně. „Fyzikální zákony jsou všude stejné, mládě!“
„Jenže co když nejsou? Co když existují planety, kde se vyvinul život na povrchu?“ oponoval neúnavně Zglorg.
„Chceš snad zpochybňovat výzkum našich vědců? A tohle –“ ukázal na jedno místo před sebou, „– to je podobný výmysl! Vždyť oni porušují Rralerrghovy zákony!“ Wgulo bylo z nestoudnosti mladšího xorxe velmi rozzlobené.
„Ano, já vím!“ Zglorgova kůže začínala rozrušením přecházet do infračerveného spektra. „To je svět, kde platí jiné zákony, je tam všechno jiné! Proto je můj lept tak jedinečný a originální!“
„Originalita je u leptačů velmi ceněná vlastnost,“ souhlasil první asistent. „Nicméně tvůj lept vypráví o nesmyslných věcech, které se přihodily neexistujícím bytostem na světě, který takto prostě nemůže vypadat. Naše věda už ví, jak vzniká život na planetách, a na takové, jakou jsi popsal, by se nic takového rozhodně udát nemohlo.“
„Ale copak je věda neomylná?!“ vybuchly ve Zglorgovi aminokyseliny. „Copak si před Rralerrghem všichni nemysleli, že dráhy planet jsou pravidelné a že vesmír je nekonečný?“
V noře zavládlo hrozivé ticho. Tohle jsem možná trochu přehnal, napadlo Zglorga, ale dál vzdorně kýval klky.
„Snad uznáš, xorx-mládě, že teď už je naše věda mnohem dál,“ vyslalo k němu mrazivě Wgulo. „Nemůžeš si ve svých leptech vymýšlet něco, co prostě není možné, drzé mládě. Obzvlášť když chceš, aby je četli ostatní xorxové. Málokteří z nich jsou tak benevolentní jako my,“ zamával chapadlem.
Zglorg si v tu chvíli umanul, že po metamorfóze se nikdy nechce stát xorxem třetího pohlaví. Wgulo se svou nerudností a úzkoprsostí v něm vzbuzovalo nechuť a odpor. Obrátil se k Eglat a hledal alespoň nějakou oporu u ní. Ta se však přidala na stranu svého kolegy.
„Je mi líto, Zglorgu. Tvůj lept je příliš nesrozumitelný a nesmyslný. Nemůžeme ho přijmout. Zkus to znovu s jinou prací,“ povzbudivě se vyklenula.
„Přesně tak, mládě. Jestli se chceš stát skutečným leptačem, musíš respektovat to, na čem stojí naše společnost, a to je právě věda,“ poučoval první asistent.
„Zesměšňovat vědu je nejhorší zločin!“ připojilo se Wgulo a naježilo se ve zřejmé výhrůžce.
To byl konec všem jeho nadějím. Zglorg se na ně ani nepodíval a stále sálající vztekem opustil noru nezdvořilou rychlostí a ještě za sebou hlasitě mlaskl membránou.
Idioti! Pitomci! Pokrytečtí graahlové! Copak nikdo na celém Ptauru neocení jeho schopnosti? Jeho neuvěřitelnou mysl, s níž se dovedl toulat ve světech, kterým ostatní xorxové nerozuměli? Jestli stát se leptačem znamená podřídit se těm jejich omezeným zásadám, pak být leptačem už nikdy nechci! Však já jim ukážu!!!
A rozhořčeně se odplazil pryč.

V noře se mezitím xorxové obrátili jeden na druhého.
„Jste si opravdu jisto, že nedošlo k úniku informací, Wgulo?“ ptala se Eglat podezřívavě.
„Rozhodně nevidím jediný způsob, jak by se takové mládě mohlo dostat k – jak tvrdíte – nejpřísněji střeženým informacím vlády Ptauru,“ odvětil místo něj první asistent. „Představte si, co by se stalo, kdyby se obyčejní xorxové dozvěděli o té Zemi a o těch bytostech, co popírají všechny naše vědecké teorie! Úspěchy naší vědy by přišly vniveč a s nimi i celá vláda... a náš dokonalý řád!“ Prvnímu asistentovi se otřásly tou hrůznou vidinou obě chlopně.
„My si to umíme představit velmi dobře, první asistente,“ vyslalo k němu Wgulo podivně modulovanou poznámku a přiblížilo se. První asistent Velkého leptače se otočil a klky se mu stáhly v hrůzné křeči.
Poslední, co ucítil, byl smrtonosný jed, propalující se mu do vnitřností.