Palantir
oddělovač

Dnes na to stačí jeden chybný krok...

Literatura > Povídky > Vidoucí 2007 | 08. 08. 2007 20:00:00 | autor: Harv

Dnes na to stačí jeden chybný krok Zářivá Denní hvězda před chvílí vyšla nad hladinu S'lashaa. To znamená v jazyku Taranliů Vnitřní moře. Světlo již osvítilo věže největšího města planety, koruny jedné z říší Taranliů, gigantického Zaalswanu. Město se táhlo téměř od obzoru k obzoru a sahalo stovky metrů do výše. Mělo téměř padesát miliónů obyvatel.
Bylo dílem tisíců projektantů, vědců, pracovníků a přírodních sil. Nebylo totiž ani z kovů, ani z plastů, ani z kamení, ale z kmenů geneticky a hormonálně upravených stromů. Město stále rostlo, aby vyhovělo zvyšujícím se potřebám jeho obyvatel, takže nejvyšší stavby byly v centru. Město se postupně svažovalo až k jednopatrovým výhonkům na jeho periferii.
Na jedné z centrálních věží sledoval východ slunce jeden z milionů obyvatel. Byl to s ocasem asi dva a půl metru dlouhý plazovitý tvor. Měl obratné ruce s dlouhými prsty, silné nohy, které jistě dokázaly rychle běhat. Hlava byla protáhlá, čelisti plné nerozlišených šavlovitých zubů a oranžové plazí oči byly umístěny po stranách hlavy. Celé tělo měl pokryto různobarevným jemňounkým peřím. Byl oblečený v podivném koženě působícím obleku, který vzdáleně připomínal volnou verzi lidské tógy. V ruce držel fialovou vonnou tyčku. Sfoukl ji. Před ním stálo kouřící obětní ohniště. Hořelo v něm několik vonných borových dřívek, jinak to byly jen horké uhlíky.
Ten tvor měl jméno. Jeho jméno bylo Analshart. Analshart Feanaesha Jalach. Prováděl každodenní ranní obřad. Každý z obyvatel Zaalswanu děkoval ráno Velké matce za nový den, zvláště v nynějších těžkých dobách.
"Ó nesmrtelná ochránkyně našich hnízd, nedej nám uhynout ani v těchto časech, kdy náš lid, tvůj nejpokornější výtvor, prochází mnoha zkouškami." Řekl svým syčivým a pisklavým jazykem tvor a poté plivl do ohniště.
"Staň se vůle tvá." Dokončil obřad. Vstal, obrátil se a zamířil zpět do nitra budovy. Otevřel barevnými skly vykládané dvoukřídlé dveře ve tvaru paraboly a octl se ve své osobní komnatě. Byla prostorná, kruhová a vévodily jí dvě věci: nízká postel pokrytá pravou látkou z listového pletiva cykasů a mohutná soustava poliček plná Taranlijských obdob knih. Ty byly kvůli anatomické odlišnosti plazovitých tvorů zcela jiné, protože Taranliové nebyli schopni vnímat blízký předmět oběma očima. Natáčení hlavy při čtení však bylo nepříjemné. Byly to ploché, ohebné, polymerické tabulky pokryté soustavou vystouplých, různě zahnutých a nasměrovaných oblouků, teček a čar. Četly se hmatem. Když je nějaký Taranli četl, tak si je přiložil k na hmat citlivému konci čenichu.
Sebral ze svého stolku nějaké listiny a vložil je do vedle ležícího kufříku. Zvedl kufřík a zamířil hlouběji do středu věžového komplexu.
Uviděl ji tam. Byla stejně krásná jako v den, kdy mu ji představili vůdci rodu. Mezi Taranlii bylo zvykem, že rod vybírá svým mladým budoucí manželky. Dnes se to už tolik nedodržuje, celá společnost se velmi uvolnila a mnohdy už rody a domy ztrácejí na významu, ale rod Feaneasha se stále snaží staré tradice dodržovat. Analsharta dříve štvalo, že nemůže rozhodovat o své životní družce, ale když ji viděl, rychle se sblížili a zamiloval se a nedokázal si představit, že by mohl žít s nějakou jinou. Stála u komunikační konzole a s někým tam mluvila, asi se svým asistentem.
Pomalu přišel k ní a chytil ji za ruce. Rychle ukončila rozhovor a otočila se k Analshartovi. Obrazovka konzole zčernala.
"Myslela jsem, že jsi už odešel." Řekla mu.
"To samé jsem si já myslel o tobě, lásko." Odpověděl jí s jiskřičkou vtipu na rtech.
"Nikdy jsem si nemyslela, že se budu tak těšit, až ztratím své jméno. Až se budu jmenovat She'la Feaneasha Zaalnas." Řekla Anashartovi a sjela svýma rukama a chytila ho kolem pasu.
"Já jsem si nikdy nemyslel, že budu tak šťastný s ženou, kterou mi vybere rod."
"To jsou paradoxy co?" Řekla She'la a svým dlouhým jazykem olízla jeho čumák. Dala mu Taranlijský polibek. Analshart si přál, aby ten okamžik trval navěky.
She'la jen řekla s klidem: "Musíš do práce a já taky. Večer budeme mít na sebe čas."
"Máš pravdu," Řekl Analshart, když se odtrhával od své snoubenky. "Hodně štěstí v tom tvém vyjednávání, ty moje sladká diplomatko."
"Tak už jdi k těm svým bakteriálním kulturám." Řekla ještě She'la a Analshart se usmál. Po Taranlijsku samozřejmě.
Zamířil do výtahu, jedné z mála věcí, které nevyrostly samovolně, ale musely být namontovány uměle. Sjel dolů a byl plný očekávání co objeví dnes za zázrak.
Velká část z toho, co obyvatelé Zaalswanu spotřebovávali, bylo vyrobeno s pomocí geneticky upravených tvorů. Stromy rostly do potřebného tvaru domů, látka na oblečení a listy na zapisování byly vyráběny jako vedlejší produkt bakteriálního metabolismu. Velká většina Taranlijů se zabývala službami. Rody a domy, jejichž členové se specializovaly na řemesla, ztrácely na vlivu, rody, které se zabývaly vědami, jako rod Feaneasha, na vlivu v posledních dvaceti letech získávaly. Celý Zaalswan prosperoval a ekonomika rostla raketovým tempem. Výrobky vyrobené s prakticky nulovými výrobními náklady ovládly během několika let trhy většiny zemí a ty tomu nedokázaly konkurovat. Svět se rozdělil na dvě skupiny států. Na ty, jenž stály na straně Zaalswanu a rostly společně s ním, a na ty, které se je snažily porazit. Před pěti lety se schylovalo k atomové válce. Došlo k menším srážkám v pohraničí jihozápadního prozaalswanského a severních a východních protizaalswanských bloků. Příměří, které bylo uzavřeno stále platí, ale atomový přízrak neustále straší.
Analshart právě sestupoval výtahem do silně bráněného komplexu, jehož existence sice nebyla nikomu neznámá, ale mezi obyvateli se o něm nemluvilo. Každý věděl, že v "hoře" se děje něco důležitého, ale nikdo nevěděl co. Analshart se měl zapojit do tohoto neznámého programu.
"Už mi konečně řeknete, co tady budu dělat?" Řekl Analshart muži, jenž stál vedle něj a měl být jeho průvodcem. Byl menší než Analshart, pevně stavěný s rezavě kropenatým peřím. Zcela jistě byl z nějakého vojenského domu.
"To vám bohužel říci nemohu. Ani sám nevím, co všechno se tady děje, ale vězte, že když vás vzali, tak to znamená dvě věci: jste špička ve svém oboru a to, že budete pracovat na něčem, co má prioritní důležitost obrany státu."
Výtah sjížděl patro za patrem hlouběji do nitra hory. Podíval se na číselník Dvacáté deváté patro pod zemí. Ačkoli Taranlijské knihy byly hmatové, tak se Taranliové museli s přibývající dobou více přeorientovat na zrak. V nynější době zůstaly hmatové už jenom tištěné knihy.
"My vystupujeme v třicátém druhém." Poznamenal voják.
"Kolik to má deass pater?" Řekl Analshart používaje peprnou Taranlijskou nadávku.
"To nevím ani já."Řekl voják, a když se na číselníku objevila značka pro mínus třicet dva a výtah se zastavil, tak řekl: "Za mnou. "
Když Analshart vystoupil z výtahu začal se cítit nesvůj. Jestli má komplex ještě několik desítek pater, tak musí být velký jako menší město! Analshart viděl snad sto metrů dlouhou a asi pět metrů širokou vybetonovanou štolu. Analshart už dlouhou dobu nebyl mezi takovým množstvím betonu, a také se cítil trochu klaustrofobicky. Holé zdi byly pokryty značkami, barevnými pásy a desítkami různě širokých trubek.
"Jalach, pojďte prosím. I ti kdo to tady dobře znají se zde můžou lehce ztratit." Zavolal voják na Analsharta.
Analshart se podíval na zem. Na chladném betonu byly nastříkány barevné pruhy, červená, zelená, fialová, černá.
"My jdeme po zelené." Řekl průvodce ještě dříve než se Analshart zeptal.
Trvalo jim ještě asi pět minut, než došli na místo určení. Byla to dlouhá konferenční místnost. Na stěnách byly různé fotky, kopie konstrukčních plánů nejnovějších bojových strojů a vlajka Zaalswanu- zlatý vertikální klín na modrém poli.
"Dobrý den Analsharte Feaneasha Jalach." Řekl kdosi zezadu na Analsharta.
Ten se trochu lekl, protože neslyšel nikoho přicházet a nikoho v místnosti neviděl.
Za ním stál vedle průvodce Taranli, který už sám o sobě působil majestátně. Většinu peří na obličeji měl vypelichanou byla vidět kůže pokrytá jemnými nezelenalými šupinkami. Stál tam v uniformě a na výšivkách měl hodnost saadra, druhé nejvyšší hodnosti v armádě Zaalswanu.
"Promiňte mi, že jsem vás takhle překvapil, ale chtěl jsem vám demonstrovat jednu z mnoha našich pokrokových technologií. Tato je zneviditelňovací. Já jsem Aemlisha Qaarginsh Vrashen a jsem velitel celého tohoto zařízení, takže jste nyní můj podřízený.
"Je mi ctí, pane." Řekl Analshart a projevil svůj zájem: "Mohl bych se zeptat, jak to funguje?"
"Ne," Odpověděl saadr a pousmál se, "Je to tajné."
"Ovšem."
"I váš program je tajný. Jenže k němu vám byla udělena bezpečnostní prověrka."
"Se vší úctou pane, mohl byste mi říci, co můj program obnáší, abych se mohl co nejdříve zapojit do projektu?" Řekl netrpělivě vědec.
"Ovšem. Pojďte za mnou." Odpověděl velitel a naznačil průvodci, aby odešel.
Znovu vyšli na chodbu a saadr spustil: "Můžu vám udělat menší přednášku z dějepisu?"
"Jistě."
"Před několika staletími bylo zničení naší civilizace nemožné. Neexistovala zbraň dost účinná na to, aby zničila tolik Taranli. Když někde byla válka, došlo jenom k zničení malého území a to ještě ne úplně. Postihlo nás v té době mnoho hrozivějších katastrof než ty nejhorší války."
"To ovšem není dnešní stav. Dnes, v době kdy máme štěpné a fuzní střely, je zničení celé naší civilizace jen otázkou několika minut. Jednou už k tomu málem došlo. Pamatuji si ještě jako nsagr, jak se odpočítávání zastavilo jen pár chvil před vypuštěním."
"Dříve,, pane Analsharte Feaneasha Jalach, bylo ke zničení našich největších výtvorů potřeba dlouhotrvajících, strašlivých válek. Dnes na to stačí jeden chybný krok."
"A co tady tedy budu dělat?" Řekl Analshart a všiml si, že vcházejí do oddělené části komplexu.
"Budete pracovat na technologii, která způsobí, že všechny ničivé zbraně budou zbytečné."
"A co je to za technologii?"
Dorazili na místo. Stáli na ochozu nad laboratoří, která byla naplněna různými zařízeními, počítači a pracovalo tam několik vědců.
"Je to virová zbraň, která dokáže rozložit lidskou tkáň. A všichni naši spojenci proti ní budou imunní-až bude hotová. Bude to zbraň odplaty. Jestli nás někdo zničí dost rychle a to, abychom mohli opětovat palbu, nemoc se uvolní a zničí nepřítele." Odpověděl saadr.
"Ale není hotová!"
"Ani zdaleka. A to bude vaše práce. Povedete projekt a dovedete ho do zdárného konce. Budete mít k dispozici kteréhokoli biologa, který bude souhlasit se spoluprací. Budete mít všechno, co budete potřebovat." Řekl velitel.
Analshart byl šokován. Něco takového nečekal. Skoro nikdy se mu nestalo, že by ho vedení podporovalo a tohle byla pro něj taková pálka, že nevěděl jestli je to jenom sen. A to v něm vyvolávalo podezření.
"Proč já?"Řekl nejistě.
"Vy netušíte proč? Nenechte se vysmát." Odpověděl saadr a rozchechtal se, "Samozřejmě protože jste nejlepší. Pro nic jiného."
"Pustím se do práce."Řekl Analshart a díval se, jak velitel Aemlisha Qaarginsh Vrashen odešel pryč. Analshart měl před sebou hodně práce.
"Takže v čem je problém?" Řekla She'la ostatním, kteří seděli okolo jednacího stolu. Seděli v budově Konzaly, sdružení předsedů rodů. Bylo to vyjednávání, kterého se zúčastnili zástupci většiny významných sil světa. She'la byla zástupkyní Zaalswanu a zároveň působila jako předsedající.
Zástupce Yalsy, státu, který je hlavním odpůrcem Zaalswanu, řekl: "Problémem je podílové zastoupení všech stran v posádce."
"V posádce jsou tři muži. Vy, a vaši spojenci dostali jednoho, naši spojenci dostali jednoho a Zaalswan si také jednoho ponechal. Co víc ještě chcete! Vždyť Zaalswan kryje šedesát procent nákladů! A všichni tady víme, kolik bude expedice stát!"
"Vaše technologie ožebračily náš lid!" Odpověděl hněvitě zástupce Yalsy
"A za účast v tomto projektu k nim vám byl dán přístup!" Odpověděla stejně She'la. "Možná jste takový ignorant, v což já nevěřím a netušíte, jaký význam mají tato vyjednávání! Mnoho let tu máme vzájemné nepřátelství a naše expedice má ukázat že dokážeme udělat nějakou práci společně. Ve jménu míru. Rozumíte mi?"
"Rozumím."
"V to doufám." Řekla ještě She'la a pokračovala v své řeči: "Takže má někdo k části sedm dva nějaké námitky?
"Nikdo? To jsem ráda. Přesuneme se tedy k části sedm tři Mezinárodní úmluvy o programu expedice na Měsíc."
Nastal večer. Ruch města, tvořený převážně velkou dopravou po nižších patrech, ustal. Velké množství obyvatel se připravovalo ke spánku, ale jiné části města, které nesloužily obytným účelům zase teprve začínaly být rušné. Jediný měsíc planety Taranliů už vyšel vysoko nad obzor. Byla ho vidět více jak půlka.
Analshart se už vrátil domů. Jeho snoubenka ještě doma nebyla, ale nebál se o ni, protože věděl, že její práce se často protáhne. Čas si krátil čtením zpráv z počátků programu, který nyní vede.
Myšlenka programu byla geniální. Vytvoření nemoci schopné zasáhnout, jen přesně určené skupiny byly donedávna jen hudbou budoucnosti. Bylo to způsobeno hlavně tím, že se na výzkumy takových věcí nedostávalo peněz. Donedávna. Když ovšem vojenské kruhy přišly na to, jak to může být užitečné, tak vědci přišli na to, jak hluboké jsou vojenské pokladnice.
Účel nemoci byl podivný- měla fungovat jako pojistka, kdyby někdo provedl jaderný útok a přitom by Zaalswan nemohl odpovědět, tak by se vypustil virus, který by nepřátelský národ zničil a případné přátelské přeživší by neohrozil. Analshart měl však podezření, že zbraň využijí jako prostředek vydírání.
Samotná podstata selektivnosti nemoci byla založena na tom, že se geny mezi národy liší. Tedy mělo by být nalezeno místo v geonomu, které má jenom vymezená skupina obyvatel a ostatním chybí. Na ono místo se naváže vir. V takových buňkách se začne množit a propuká rychlá, smrtící nemoc. Ovšem označení onoho genu není jednoduché. Možných vzorků je příliš málo a při vybrání genu příliš neobvyklého je možná malá účinnost, a při vybrání genu příliš obvyklého jsou možné i ztráty ve vlastních řadách.
Věděl, že práce budou trvat ještě několik měsíců, či možná let, kvůli nalezení správného genu a způsobu doručení viru.
Analshart uslyšel otevírající se dveře. Podíval se ven a viděl, že je to She'la.
"Tak jak šlo vyjednávání?" Zeptal se Anashart She'ly.
Odpověděla mu: "Ale, zase se všichni hádali jako děti, ale už spějeme ke konci. Dohoda je více než možná. A co tvůj nový projekt?"
"No, mohl bych ti o tom říct," Řekl Analshart a pousmál se: "Ale musel bych tě pak zabít."
She'la se zasmála. "Mě to můžeš říct. Mám bezpečnostní prověrku."
"Pracuji na biologické zbrani nové generace. Má to být poslední možnost jak zničit nepřítele, kdyby použil jaderné zbraně."
"Jestli tu smlouvu odsouhlasí, tak jí nebude třeba. Válečné hrozby trvající více jak dvacet let budou zažehnány a znovu tu budeme mít mír." Řekla She'la přesouvajíc se za Analsharta.
"Promiň mi můj skepticismus, ale pochybuji, že když se uzavře nějaká smlouva, tak to z národů vykoření generaci trvající nenávist." Oponoval Analshart.
"Nejde jenom o tu smlouvu. Jde o její důsledky. Všechny národy tohoto světa se spojí a společně uděláme něco, co ukáže, že dokážeme pracovat dohromady, tak všichni pochopí, že už není důvod k válce."
"Asi máš pravdu." Řekl.
"Pojď." Řekla She'la a odtáhla svého snoubence od stolu zavaleného papíry. Když na ten večer Analshart později vzpomínal, musel si přiznat, že byl více než zajímavý.
Čas plynul a Analshart a jeho tým postupoval pomalu, ale jistě vpřed. She'lino vyjednávání přineslo ovoce, a tak po mnoha letech všichni Taranliové spojili svoje síly k dosažení společného cíle. Start se měl konat už za méně než rok. Jak se zdá, vojenské autority si z toho, že za rok jim startuje nějaká mezinárodní mise na Měsíc moc nedělali, takže přísun financí a jiných prostředků na všechny vojenské projekty, včetně toho Analshartova, se nijak neztenčoval.
Po několika měsících práce se Analshartovu týmu konečně povedlo najít správný gen. Bylo však ještě stále nutné vymyslet, jak se má vir fixovat na gen a mnoho ostatních dílů mozaiky bylo třeba doplnit
Měsíc poté měli She'la Dzalla Zaalnas a Analshart Feaneasha Jalach svatbu. She'la se stala součástí rodu Feaneasha, takže přijala jeho jméno.
Pár dní před startem rakety na měsíc mohl Analshart a jeho tým hlásit úspěch. Zbraň byla plně provozuschopná a její účinnost stoprocentní. Již těsně po dokončení se začalo vyrábět několik desítek sudů naplněných po okraj vir obsahujícím práškem.Skupina balistických raket byla nabita nosiči viru.
"Hlásíme úspěšné odpojení od návratového modulu!" Hlásil jeden z Taranlijských astronautů. S dalšíma dvěma astronauty seděli přikurtováni na sedadlech v malém modulu, který pomalu klesal k zářivě bílému povrchu Měsíce. Všichni astronauti byli naplněni vzrušením a cítili odpovědnost na svých ramenou.
"Přejděte do automatického navigačního režimu. Nastavte hodnoty vertikál čtyři sta dvacet dva." Řekl operační důstojník.
"Nastaveno." Řekl velitel výpravy, vojenský pilot ze Zaalswanu jménem Gelshin Valgasl Vrashen.
"Vaše sestupná dráha je stálá."
"To rád slyším." Řekl další člen posádky.
Povrch měsíce se stále více přibližoval a modul začal hlasitě vibrovat. Všem uvnitř začal běhat mráz po zádech. Jeden z Taranliů se začal dokonce modlit k Velké matce. Výškoměr ukazoval stále menší a menší čísla. Sto, osmdesát, sedmdesát, padesát, třicet, deset. Náhle plamen brzdících trysek rozvířil měsíční rigolit a modul dosedl tiše jak myška na povrch.
"Dobře, module, takže můžete se odpoutat a navléct se do skafandrů. Čeká vás výstup ven." Řekl přes komunikátor operační důstojník.
"Rozumíme." Řekl Yalský astronaut a dodal: "To je teda den."
Během deseti minut byli všichni v přechodové komoře. Obraz z kamer rozmístěných v modulu se živě vysílaly do mediálních center po všech zemích Taranliů.
"Nikdy jsem si nemyslel, že stanu na místě, jako je toto. Ale dělám to se ctí. Ale největší ctí pro mě je, že zde sestupuji ve jménu míru." Řekl velitel posádky, když se dotknul měsíčního povrchu. Udělal několik kroků a druhý z posádky chtěl také sestoupit. Ale něco se pokazilo. Nikdo nezjistil vlastně co. Modul najednou explodoval. Trosky vyletěly díky slabé měsíční gravitaci vysoko do kosmu a už nepadaly dolů, ale pokračovaly ve své nekonečné pouti prostorem. Gelshin Valgasl Vrashen, který stál od exploze nejdál, nebyl zabit samotným výbuchem, ale několik střepin proniklo jeho skafandrem a tlak plynu vymrštil jeho tělo stovky metrů do prázdna a zpětný dopad o kilometry dál na obří kameny ho zabil dřív, než to stihla dekomprese.
Události na Měsíci daly do pohybu olbřímí mašinérii. Jeden národ obviňoval druhý, že se jednalo o teroristický útok, či sabotáž. Začaly přestřelky, lynčování, pohraniční srážky.
Nakonec, stejně jako před pěti lety se vůdci nepřátelských stran sešli za tikání odpočítávání atomových zbraní k vyjednávání.
V jedné z Yalských raketových základen se vyřítil od komunikační konzole jeden bezvýznamný muž. Muž, který, jak to bývá, změní dějiny. Běžel co mu síly stačily. Věděl, že mnoho času nezbývá. Nevšiml si však upozornění, že je podlaha mokrá, uklouzl a upadl. Stálo ho to cenné vteřiny. Zvedl se, a znovu vydal za svým cílem- velitelstvím odpalu.
Doběhl tam. Otevřel dveře.
"Zrušte odpočítávání! Dohodli se!" Zařval na obsluhu.
Ta jen obrátila oči v sloup a řekla: "Pozdě. Právě jsme odpálili."
Bezvýznamný to nechtěl vidět. Zakryl si oči a začal řvát nesmysly. Byla to jeho vina! Zkolaboval na zem. Ten den zapadalo slunce v záři jaderných výbuchů a dílo zkázy dokonal smrtící virus. Taranliové a ostatní podobné ještěrovité druhy, tisíce druhů, přestaly ze dne na den existovat.
Za šedesát pět miliónů let se povrch Měsíce moc nezměnil. Zrnka rigolitu zůstala na svém místě a každá prohlubeň vytvořená dopadem byť jen malého zrnka prachu čekala na své zarovnání milióny let. Nepřítomnost atmosféry, a tím pádem i povětrnostních vlivů, způsobuje, že vše zůstává takové, jaké to bylo před věky.
"Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo." Řekl astronaut Neil Armstrong, když seskočil ze žebříku Apolla 11. Neviděl však, že jeho druhý krok spočinul v pradávné prohlubni. Prohlubni vytvořenou nohou Taranlie. Nohou dinosaura.
I dnes na to stačí jeden chybný krok. Jeden chybný krok může zničit také lidstvo...


Průměrné hodnocení: 0 :: Počet zobrazení: 4699

Přidat komentář Přidat komentář:

Jméno:
*

E-mail:


Hodnocení:
Na obrázku je...
kontrolní obrázek

=*
Komentář:



* povinný údaj
 

oddělovač
Stránky běží na redakčním systému Rivendell v2.0 -- Jarník, 2006
Tyto stránky jsou uvedeny bez jakýchkoliv záruk, co se spolehlivosti, přesnosti, trvanlivosti a dalších biomagických funkcí týče, a rádi bychom vás upozornili, že SFK Palantír zvláště neodpovídá, nezaručuje, ani nedoporučuje nějaké, respektive jakékoliv, shlížení těchto stránek a odmítá nést zodpovědnost za jejich použití jak návštěvníkem, tak jakoukoliv jinou osobou, entitou či božstvem.