Vědecko-fantastická literatura a její subžánry (5. díl)

Ať už onen jev nazýváte armageddon, ragnarok, gotterdammerung, doom, poslední soud, patšokalypsa (že ano, B.E.M.e ;-)) či jednoduše apokalypsa, výsledek je vždy stejný – téměř totální destrukce. Nejchmurnější, nejpesimističtější vize budoucnosti je obsažena v tomto subžánru, který v sobě skrývá dle mého názoru velký a doposud plně nevyužitý potenciál.

Ono kataklysma na sebe bere mnoho různých podob – přírodní katastrofa globálního, meteoritického charakteru, pandemie, útok nelítostných mimozemšťanů, všesvětová nukleární válka. Právě posledně jmenovaná, značně radioaktivní podoba hraje v této literatuře prim. Jaderná apokalypsa uvrhne civilizaci technologicky o tisíciletí zpět, staré hodnoty a ideály jsou mnohdy nenávratně zničeny, lidé se změní v barbary s jedinou zoufalou snahou - přežít. Nastane druhý, ještě temnější středověk, částečně připomínající prostředí některých fantasy románů – doba despotických krutovládců, fanatických sekt a lidské bídy. Budou se vyprávět legendy o světě před apokalypsou, jež budou lidem neustále připomínat, v jaké době žijí vinou svých chybujících předků, ale zároveň budou poskytovat naději na lepší budoucnost, tolik potřebnou ve světě zmaru. Technologie minulosti se změní v zázračnou magii, dostupnou částečně pouze určitým mocenským skupinám, které ji využijí k ovlánutí jiných. Jistá skupina lidí bude v krutém světě usilovat o návrat ke stavu věcí před jadernou katastrofou, o pozvedutí civilizace z prachu.

Vize lidské civilizace v troskách byla, je a bude lidstvu vždy varujícím prstem poukazujícím na velmi reálnou a snadnou možnost sebedestrukce; zvláště aktuální byla v době studené války, respektive kubánské krize, kdy nebylo daleko ke stisknutí pomyslných “červených knoflíků”, které startují cestu zkázy (toto varování bylo zpracováno v mnoha dílech SF, například v povídce Isaaka Asimova Oheň pekelný (Hell-fire), nicméně tato díla již dále nerozebírala svět po apokalypse).

Tento druh literatury čtenáři v podstatě nastiňuje “alternativní budoucnost”, neboť vše, co se v ní odehrává, má reálný základ a jediným odlišujícím elementem od současnosti je apokalypsa a její důsledky. Jedním ze znaků dobré postapokalyptické SF je naprosto pohlcující atmosféra, zřejmě založená na odkazech k nynější realitě, výše zmíněné transformaci technologií v magii a velmi pochmurném a dekadentním prostředí, kde však přesto nechybí jiskra naděje a optimismu, byť je často ukryta velmi hluboko, umně kamuflována mezi řádky.

Podivné je menší množství dobré SF literatury tohoto rázu ejspíše je ale postapokalyptická science-fiction prostě příliš úzká na to, aby mohla být definována jako “řádný” subžánr.) – jmenujme alespoň Waltera M. Millera Jr. a jeho vynikající román Chvalozpěv na Leibowitze (Canticle for Leibowitz), kde se nositeli vědění po apokalypse stává mniši řádu blahoslaveného Leibowitze, neúnavně opisující technické nákresy, přestože jim často zcela nerozumí, avšak ve víře, že jednou naleznou uplatnění. Apokalyptický motiv se objevuje i v povídce Po (After) Henryho Slessara a románu Isaaka Asimova a Roberta Silveberga Soumrak (Nightfall). Vizi netradiční apokalypsy nabízí ve svém románu Den trifidů (The Day of the Trifids) John Wyndham – většina lidí na Zemi kvůli záhadnému záření oslepne a poté se stávají snadnou kořistí polointeligentních pohyblivých rostlin či Octavia E. Butlerová v díle Zvuky řeči (Speech Sounds) – lidé jsou prozměnu postiženi neschopností mluvit a porozumět písmu.

Ze světa filmu by se dalo do tohoto žánru zařadit díla Šílený Max (Mad Max), Planeta opic (Planet of the Apes), Den poté (The Day After) či anime seriál Trigun a nepodařený Pošťák (Postman). Za skvělý počin a klasiku počítačových RPG je považován Fallout, kde se hráč zhostí role obyvatele Vaultu, obrovského protiatomového soběstačného krytu, který má za úkol najít tzv. Water Chip, nezbytně potřebný k výrobě vody ve Vaultu, ve světě zamořeném mutanty. Když ne přímo postapokalyptické, tak jistě katastrofické, varující prvky se dají nalézt i v díle českého klasika a zakladatele naší science-fiction, Karla Čapka.

Příště: Přichází cosi podivného