Navar - 1621

   Pardubická kapela Navar vydala nové album symbolistického pojmenování 1621 a tato obsáhlá dvojrecenze vznikla ze snahy nás, jejích autorů, učinit hodnocení zmíněné desky alespoň trochu objektivnějším, ač je to na úkor nabobtnání textu a tedy rizika, že na to doplatí čtenářova trpělivost. Dodám už jen, že své názory na desku spolu autoři této recenze předem nediskutovali a případné shody v jejich názorech jsou čistě náhodné.

   „Lesk hrdinů tiše zaprášil čas, svět musí dnes hledat sílu jen v nás.
   Když ostří mečů zkalí rez, zmizí i síla, co měly nést . . .“
   Navar – Síla boje

   Takže k věci…
   Trvalo věru dlouho, než se již téměř před rokem natočené album 1621 pardubické rockové party Navar dostalo k jejich posluchačům. A je to již přes rok a půl, co o sobě dali vědět třípísňovým demáčem Proti všem. Dalo se očekávat, že kapela bude i nadále následovat cestu hardrockového a heavymetalového projevu. Ostatně, většina skladeb na nové placce je zhruba stejně starých jako již zmíněná trojice z předloňského dema.
   Skupina poslední dva roky strávila pilným koncertováním nejen v našem kraji a povedlo se jí vytvořit si stálou základnu fanoušků (i když dnes již fandů klasického hardrocku a heavy metalu zdaleka není tolik jako před deseti lety). Jedinou změnou v sestavě byl letos v únoru odchod baskytarového šoumena Honzy Bartoše a příchod Zdeňka Blažka z Deem - další pardubické kapely. Toho byste však na desce hledali marně, neboť byla nahrána ještě před zmíněnou rošádou.
    Harv a Zdeněk

   Harvovo pandemonium

   Album má rychlý nástup a strhne vás s sebou. Do desky vás uvede “De Profundis“ - jemně vyhrávaný vstupák, který není nazván intrem, snad protože už Navar jedno intro má z předchozího EP. Po něm následuje dlouhá pomlka a navazující trashová vypalovačka Ďábel mor přichází jako choroby po otevření Pandořiny skříňky. Něco tomu ale chybí, skladba zní o dost měkčeji a učesaněji než její koncertní verze.
   Následující Blaník je rytmickou vyprávěnkou o mýtické hoře. Další jsou progresivní Valkýry, které jsou typické svým opakujícím se motivem, který v závěru mocně graduje.
   Po těchto rychlejších písních přicházejí pomalejší skladby, které se při prvním poslechu alba budou zdát slabší. Chyba lávky. Nejsou to slabší písně. Jen po raketovém vstupu chcete další a další adrenalin do žil. Teprve po dalších posleších vám balady Tak hádej, titulní 1621, nebo Smutná královna ukáží svou pravou cenu.
   Zpěvná Je Nevinnej a Drákula vám vrátí touhu křičet společně s tím hlasem z repráků. Tu však zase pozbudete u Křižáků. Křižáci jsou taková průřezová skladba Navaru, hrají jí už drahně let. Abych vám jí přiblížil: představte si něco těžkotonážního, třeba rytíře, jak běží vytrvale bitevní plání, tak přesně tím těžkopádným a unylým tempem se valí Křižáci. Tahle skladba mi asi nikdy nepřiroste k srdci.
   Jako den k noci pak proti ní působí Tulák nebo závěrečná Síla boje, která už svým svěžím tempem svádí k běhu, křepčení či k boji.
   Nakonec vás dorazí gradující outro a na vašich lících se objeví úsměv. To bylo skvělé. Nejdu si to pustit ještě jednou?
   Co můžeme říct k albu obecně? Metalový sound hodně změkčují zpěv a klávesy. Což není chyba, ale fakt. Zpěv zní možná až moc jednolitě, neproudí z něj žádné velké změny emocí. Ve většině písní se drží hlavní melodie, pohybuje se pořád ve stejném tempu, čemuž se nelze divit, když zpěvák současně obstarává i kytaru. Proto je příjemnou změnou, když uslyšíte Smutnou královnu či Sílu boje. Pravda je, že než úmysl, je to spíš snaha natlačit slova do ubíhající písně.
   Pochvalu si zaslouží texty. Bohužel si je bez bookletu občas musíte domýšlet. Rain není bůh, frázování není čisté a slova občas splývají nebo je nedokonalé ucho zařadí jinak. Texty se dost podobají tomu, co v české kotlině tvoří třeba Dan Landa. Už slyším zástupy těch, kteří slyšeli jen část alba a označují kluky za nějaké nacionalisty. Pravda je taková, že kluci jsou hrdí na to, že jsou Češi.
   Bookletu lze vytknout snad jen to, že by mohl být o něco bohatší a také plamenně zlatý dvojnápis „Navar“ a „1621“, u kterého by bylo mimochodem taky potřeba změnit font, by mohl být vyveden bíle. Vypadalo by to trošičku kultivovaněji a rozhodně ještě více mrazivě.
   Už když se podíváte na booklet, očekáváte něco temného, osudového a vaše představy se z části i naplní. 1621 je teprve prvním plnohodnotným hudebním nosičem soudobého Navaru. Je to poctivě zahraný metal, který v textech oslavuje odkazy české a světové historie. Je to jednoznačně to nejlepší, co Navaři dosud napáchali. Mám z desky dobrý pocit. Pár dalších výtek by se určitě našlo, ale mé hodnocení je pozitivní. Kapela je mladá a má stále prostor pro vlastní růst. Už nyní si vybrala svůj osobitý přístup k metalu a již posbírala nejedno poplácání po zádech od hudebních kolegů daleko zvučnějších jmen. Není to náhoda. Jakmile si najde své posluchače, což bude věc asi nejtěžší, budou si album s letopočtem hýčkat.

   Zdeňkův koutek

   Kapela stále zlepšuje zvuk. Tentokrát tak učinila v hradeckém studiu Music Hell pod taktovkou Víti Ševčíka. Nahlédneme-li do bookletu, zjistíme, že Navar stále roste i v této oblasti, i když některé ilustrace jsou pravda poněkud naivně laděné. A texty, ty pokračují v „rainovské literární tradici“, tedy směsi romantiky a nacionálně-historického vidění středověké České kotliny. Výjimkami jsou pak osvěžující výlety do Rumunska (Drákula) a Skandinávie (Valkýry). I když se za texty táhne neoddiskutovatelný odér patosu, myslím, že se Jirka léty vypsal a tím, že si za všemi svými výtvory pevně stojí, učinil z nich na koncertech celkem uvěřitelný zážitek.
   To, o čem se tady bavíme, je ale především muzika. Myslím, že si písničky můžeme rozdělit do několika skupin. Především jsou to klasičtější kousky staršího data, z nichž nejstarší jsou Křižáci, píseň, která kapelu provází už od nejranějších časů a která se zatím objevila na každém dlouhohrajícím albu Navaru a to pokaždé v trochu upravené a rozšířené verzi. Do této skupiny skladeb patří celkem přímočaré a jednoduché písničky rychlejšího tempa jako třeba Blaník, a Drákula (moje oblíbená, na desce však postrádá koncertní šťávu). Z hardrockověji pomalejších jsou to titulní 1621, Tak hádej a Smutná královna (s výborným zapojením kláves v refrénu!). Na druhé straně tu však najdeme písničky složitější (ve stylu Tróji z demáče), které potěší progresivněji založeného posluchače. Především jsou to Valkýry nebo rychlejší Je nevinnej a závěrečná „skočná“ Síla boje (pojetím tak trochu Manowar) s výtečným závěrem. Je jen škoda, že nejtvrdší (a dle mého názoru taky nejpovedenější), trashmetalem řádně říznutou, skladbu Ďábel mor umístila kapela už na samý počátek alba. Určitě by jí to vzhledem ke gradaci desky více slušelo někde ve druhé půli. Naštěstí se tam nachází podobně laděný kousek Tulák, jež má především na koncertech pořádné koule.
   Pokud bych měl vypíchnout desce nějaké zápory, je to kromě již zmíněného řazení písní také zpěv. Tedy bez urážky k Jirkovi Rainovi, ten se totiž za ty roky skutečně hodně vyzpíval (stačí porovnat nějakou deskou Navaru ze starších dob, tedy z pubertálního období většiny dnešních členů). Jirka zpívá podle svého vkusu, leč rozsahu a zabarvení svých oblíbenců (Dio, Lande, atd.) nedosahuje a těžko kdy dosáhne. Proto za nepovedenější pasáže považuji ty, kdy se do refrénu opře více lidí. Zvlášť dobrý tah bylo vokální zapojení basáka Honzy Bartoše, který to jednak „vytáhne“ a dokáže i pěkně přitvrdit (Ďábel mor).    A závěrem už jen pár věcí. Bez pochyby jde o nejlepší počin Navaru vůbec. To je bez debat, protože instrumentálně se všichni ci slušně vyhráli. Jedinou otázkou tak je, jak bude Navar vypadat (ano, i vypadat) a znít bez Honzy Bartoše, jehož zejména koncertní vklad byl nepřehlédnutelný. Sám jsem zatím kluky s nováčkem Zdeňkem Blažkem naživo neviděl, ale pevně věřím, že to půjde dobře. Takže jen jediné - zajděte na koncert a udělejte si vlastní názor.

   Složení:
   Jiří Rain – kytara, zpěv
   Ondřej Pecina – kytara, sbory
   Jan Bartoš – baskytara, sbory
   Jakub Komárek - klávesy, sbory
   Radek Rain – bicí

   Album: Navar – 1621
   Seznam skladeb: De Profundis (intro), Ďábel mor, Blaník, Valkýry, 1621, Tak hádej, Je nevinnej, Smutná královna, Drákula, Křižáci, Tulák, Síla boje

   Všechny další informace o kapele a koncertech, ukázky skladeb a fanouškovskou diskuzi naleznete na povedeném webu kapely - "www.navar.cz"

P>