Vlak do pekla

Robert Bloch – Vlak do pekla a jiné povídky
    Lukáš „Fajl“ Pecha
    Robert Bloch je v našich končinách téměř neznámým autorem a tak jsem uvítal možnost si přečíst sbírku toho nejlepšího, co kdy napsal. Nebyl jsem zklamán – každá povídka z tohoto souboru je i po více jak polovině století stejně čtivá a překvapivá jako musela být pro tehdejší čtenáře. Spektrum povídek zahrnuje dílka od pohodových pátraní po štěstí přes katastrofické vize a zamyšlení nad lidskou povahou po příjemně mrazivé horory. Všechny povídky se vyznačují mistrnou stavbou, dokonalým vtažením do děje a pointami když už ne překvapivými, tak alespoň tak dobře vystavěnými, že si do poslední chvíle nejste jisti, jak to doopravdy skončí. Nechybí ani jemný humor a téměř lyrické podtóny, díky kterým se dokážete s úsměvem dívat do jednotvárné šedi obyčejných dní.
    Nejvíce se mi líbila povídka, podle které má sbírka jméno. Vlak do pekla je klasický, umně napsaný příběh o člověku, který se žene za ideálem dokonalého štěstí. Hrdina, Martin, dostane na počátku povídky za svou duši od ďábla hodinky, které mu jednou jedinkrát umožní zastavit navěky čas. A tak Martin pátrá po té jediné a dokonalé chvíli, kdy si bude moci říct – to je ono, tohle je ta chvíle, kterou chci prožívat navěky znovu a znovu.
    Ve sbírce je mnoho stejně dobrých příběhů a tak se jen maně zmíním o několika, které nás čekají při cestě knihou. Například Němý film, kde odhalíme kouzelný svět stříbrného plátna z dob, kdy hollywoodský sen byl ještě svěží a čerstvý. Nebo S úctou Jack Rozparovač, kde se konečně dozvíme, jak to s Jackem doopravdy bylo. Oprava – jaký Jack stále je. Podíváme se do sídla Muže, který sbíral Poea a budeme obdivovat jeho děsivou sbírku. Abychom se stali lidmi, musíme projít Výukovým labyrintem. Zapláčeme nad jaderným kataklyzmatem Nového dne. Vypátráme, k čemu jsou tajemnému cizinci Staří mistři a v Sabatu nabereme mnoho poznatků o středověkých čarodějnicích. Budeme se bát v Hladovém domě, uvědomíme si cenu pravdy v Čestném slovu, zažijeme dualitu boha a ďábla v Jak podoben bohu a raději ani nebudeme přemýšlet o tom, co kdyby bylo všechno stejně živé jako Pan Steinway.
    Doufám, že se mi povedlo vás naočkovat touhou si tuhle zajímavou knihu přečíst, protože přesně to jsem měl v úmyslu. Můžete si povídky dávkovat i postupně, aby vám sbírka déle vydržela a měli jste čas si vychutnat nuance a rozdílné ladění každého příběhu. Protože tohle není žádné konzumní dílo na jedno použití. Je to to nejlepší od Roberta Blocha.