Nesmrtelnost elfů a její důsledky

Nepřipadlo vám někdy divné, když už ne přímo nespravedlivé, že elfové jsou nesmrtelní a krásní, kdežto lidé jsou smrtelní a slabí? Vezmeme-li v potaz, že Středozemě má svůj základ v tomto světě, a nyní nemám na mysli jakoukoliv nápodobu nebo odraz reality, nýbrž obecné, zejména fyzikální a biologické, principy, zákony a pravdy, které jsou v tomto světě obsaženy, tak musí existovat určité racionální řešení tohoto problému.

Hlavní odlišností od lidí je jejich, v kontextu s téměř všemi ostatními živočisnými druhy Středozemě, nesmrtelnost. Je možné, aby nějaký živočich skutečně byl nesmrtelný? U lidí je stárnutí, a tedy i jeho důsledek – smrt – dána geneticky – jádro téměř každé buňky je neusále bombardováno kyslíkovými radikály, které se uvolňují při procesu dýchání z mitochondrií. Genetická informace je tak neustále poškozována, ale naštěstí je organismus vybaven enzymy, které dokáží poškozenou genetickou informaci téměř ve všech případech obnovit. V případě, že nedojde k opravě této informace, může docházet k mutacím, a buňka poté ztrácí svojí funkci. Další příčinou stárnutí je neschopnost nekonečného dělení buňky, dané zkracováním nosiče genetické informace, tudíž v těle dochází ke snižování počtu buněk jednotlivých tkání, dokud nedojde k jejich zhroucení.

Elfové však nestárnou. Vidím pouze dvě řešení tohoto dilematu. První z nich by předpokládal, že elfí genetická informace je uložena v cyklické formě DNA, která je mnohem “odolnější” vůči působení zubu času, a tak jsou nově vzniklé buňky po genetické stránce dokonalou kopií originálu, a jedinec tedy nestárne. Ale toto uspořádání dědičné informace zabraňuje tvoření nových genových kombinací, což by popřelo možný, a pro některé očividný, vývoj tohoto druhu. Odpovědí na tuto otázku by mohly být některé vnější znaky elfí společnosti – opravdu se elfové za ty věky změnili, nebo jsou stále těmi samými, tedy zarytými tradicionalisty? Bohužel, jak jsem napsal, toto uspořádání DNA neumožňuje tvoření genových kombinací, a tudíž neumožňuje pohlavní rozmnožování. Vzhledem k tomu, že elfové jsou rozděleni na dvě pohlaví, je možno usuzovat na pohlavní způsob rozmnožování, i když to nebylo v dílech o Středozemi explicitně zmíněno (Jsou zde možnosti pučení, příčného a podélného dělení.) .

Druhým řešením, které je s nejvyšší pravděpodobností správné, ukazuje na rozsáhlou konspiraci, do které není zapletený nikdo menší než sám Ilúvatar, a koneckonců i další znaky elfů na to ukazují. To on vytvořil elfy, nese tedy zodpovědnost. Protože Ilúvatar byl všemocný stvořitel, lze také předpokládat, že věděl všechno, a tudíž i to, jak učinit své “výtvory” nesmrtelnými. Ovšem on skutečně chtěl vývoj, musel tedy jako základ použít necyklickou formu DNA. Jak tedy dosáhl elfí nesmrtelnosti? Můžeme předpokládat, že ke stvoření živého tvora, je potřeba mít určité znalosti a hlavně vybavení, a Ilúvatara považovat za schopného genetického inženýra s potřebným vybavením. Přesto nelze dosáhnout nesmrtelnosti, alespoň ne na bázi biologie. Proto se Ilúvatar uchýlil k něčemu, s čím nepočítal ani Tolkien, a s nejvyšší pravděpodobností se tuto pravdu nikdy nedozvěděl, a kdyby ano, tak by s tím nejspíš nesouhlasil – Ilúvatar se rozhodl využít technologie, která je nyní ve svých počátcích.

Kdyby jste vzali elfí krev na rozbor, při prvních zkouškách byste asi nic neodhalili. K tomu, aby bylo možno odhalit, co Ilúvatar skutečně stvořil, by byl zapotřebí elektronový mikroskop. Pokud byste poté nahlédli na kapku elfí krve, mezi těmi všemi mitochondriemi, ribozomy, strukturami z endoplazmatického retikula, byste našli malé pohybující se struktury, o kterých nelze s určitostí říct, že by byly organické. Malé mechanismy plovoucí v cytoplazmě elfích buněk – nanoroboti. Nepohybují se nijak náhodně, naopak pracují podle přesných vzorců. Ať už by byly pouhými složitými molekulárními strukturami, nebo skutečně nanoroboti jednající podle programu, výsledek je stejný, liší se jen složitostí mechanismu jako takového. Společně tito nanoroboti zajišťují to, o čem si elfové myslí, že je přirozené, jejich nesmrtelnost, lépe řečeno eliminaci dopadů stárnutí. Kdekoliv totiž dojde k poškození genetické informace, narušení buněčné nebo tkáňové struktury, objeví se nanoroboti a dojde v několika okamžicích (Může se jednat o vteřiny, či minuty) k napravení škody. Toto samozřejmě nevylučuje násilnou smrt, kdy nastává poškození organismu pro nanoroboty nenapravitelné a následně jeho selhání. Byly však zaznamenány případy, kdy elf zemřel žalem. Jak je to tedy možné? Odpověď je prostá, nanoroboti vyskytující v celém organismu jsou samozřejmě obsaženi v elfí nervové soustavě, a tedy jejich aktivita je do jisté míry závislá na vůli daného elfa.

Nyní, když už je jasné, jak je možné, že elfové jsou nesmrtelní, přichází na řadu další otázky. Otázka číslo jedna je nasnadě. Co bylo dříve, elf, nebo nanorobot? Zde se dostáváme k zásadnímu teleologickému problému Středozemě. Co chtěl skutečně Ilúvatar stvořit? Nejsou náhodou elfové jenom hostitelé pro tyto neuvěřitelně sofistikované stroje? Byli stvořeni nanoroboti pro elfy, nebo elfové pro nanoroboty? To, že jejich existenci Ilúvatar nikdy nikomu veřejně nepřiznal, natož pak elfům samotným, zcela jasně naznačuje, že prvotním plánem byli nanoroboti, kteří se stali jeho největším a zároveň mikroskopickým výtvorem. Kdyby je totiž Ilúvatar elfům prozradil, degradoval by nanoroboty na úroveň služebníků, přestože velice důležitých. Pokud byste vy tvořili svět, roztroubili byste každému okolo vše o vašem hlavním záměru, nebo byste si nechali nějaké to eso v rukávě?

Jediný problém, který nebyl dosud vyřešen, je princip fungování magie, tedy i magických zbraní a předmětů ve Středozemi. Všichni bohové, nižší i vyšší, oplývali magickou mocí. A co jiného než nanoroboti jim ji mohlo poskytnout? Bohové nevědomky používali nanoroboty i ve vnějším prostředí, tedy mimo své tělo. Tak mohli přetvářet krajinu, měnit počasí a dělat, co se jim zlíbilo, včetně snadného ovlivňování lidí a dokonce i elfů. Podobně jako bohové byli i Istari vybaveni nanoroboty, které mohli využít ve vnějším prostředí, čímž de facto získali schopnost kouzlit. Magické zbraně a předměty byly vytvořeny za pomoci magie. A magie jsou nanoroboti. Z toho vyplývá, že magické zbraně a předměty jsou úplně obyčejné, až na jednu výjimku – obsahují nanoroboty.

Tím se dostávám k dalšímu, zdánlivě spornému bodu – trpaslíkům. Jak je možné, že žijí déle než lidé, když zdravějším stylem života to není. Očividně v tom mají prsty nanoroboti, míněno metaforicky. Aulë stvořil trpaslíky, ale protože si nebyl vědom existence nanorobotů, přirozeně (nevědomky) jich při tvoření v trpaslících několik desítek tisíc zanechal. Tato nízká koncetrace nezajišťuje dokonalé obnovování organismu, ale umožňuje mu žít o několik desítek let déle.

A tak bych mohl pokračovat dále. Draci s příliš malými křídly na to, aby mohli létat, chodící stromy, hořící balrogové, které nic nepálí, to vše se dá vyvětlit velice jednoduše. Tedy aspoň pokud víte o nanorobotech. Tím se dostávám ke kardinálnímu závěru a šokujícímu, avšak přísně logickému odhalení, že celá trilogie Pán prstenů není o Prstenu moci, čarodějích, elfech, pokladech a už vůbec ne o boji dobra se zlem. Celý Pán prstenů ve skutečnosti je totiž hard sci-fi s tématikou nanorobotů, což je fakt, který bohužel není mnohými čtenáři přes umístění děje díla zaregistrován.