Bishoujo Senshi Sailor Moon

Formát: 200 TV, 3 filmy
Autor: Takeuchi Naoko
Produkce: Toei Animation
Seiyuu: Tsukino Usagi/Sailor Moon - Mitsuishi Kotono, Hino Rei/Sailor Mars - Tomizawa Michie, Mizuno Ami/Sailor Mercury - Hisakawa Aya, Aino Minako/Sailor Venus - Fukami Rika, Kino Makoto/Sailor Jupiter - Shinohara Emi, Chibi Usa - Araki Kae , Luna - Han Keiko, Chiba Mamoru/Tuxedo Kamen - Furuya Touru
Žánr: Komedie/Romantika/Magická děvčátka...^_^

Neznáte? Ale no tak, Sailor Moon! Legenda vzešlá z žánru mahou shoujo, klasika Takeuchi Naoko, na kterou dodnes nedají mnozí její fanoušci dopustit, titul, jehož čistota je stejně odzbrojující jako čelní srážka s laptopem Sailor Mercur, diamant, který ani po letech neztrácí nic ze svého lesku. Dobře, už těch oslavných fanfár nechám ^_~.

Sailor Moon se poprvé objevila roku roku 1992 jako nepřímý nástupce tehdy velice populárního komiksu Codename Sailor V. Za svou několikaletou existenci na stránkách mangy se tohle dílko stalo doslova fenoménem. Animovaná verze na sebe nenechala dlouho čekat a jen necelý měsíc od prvního uvedení komiksové předlohy na trh byla v produkci Toei Animation uvedena první sezóna seriálu, a i když tato s předlohou nakládá velmi volně, autorčin odkaz zůstal nepošlapán a seriál dokonale vystihuje atmosféru původní mangy. Seriál slavil úspěch a Sailor Moon tak svůj těsný kostýmek navlékla ještě v dalších čtyřech sezónách a nesundala ho ani ve třech celovečerních filmech, které vyplňují období mezi jednotlivými sériemi. V současnosti má tenhle titul na kontě, kromě samotného animovaného seriálu, ještě několik hraných muzikálů a také dost šílenou (a překvapivě zábavnou) hranou verzi seriálu. A to ani nepočítám nejrůznější figurky, plakáty, trička, oblečky - produkty, které podobnou mánii vždy doprovázejí.

Lekci z historie bychom tedy měli za sebou a teď už rovnou k seriálu samotnému. Děj, zasazený do současného Tokia a čítající na 200(!) epizod, je pečlivě rozvržen do pěti televizních, kvalitativně dost nevyrovnaných sezón. Sezóny jsou od sebe jasně oddělené a každá má svůj vlastní děj (i když některé postavy prostupují více sezónami - profesor Tomoe, královna Nehelenia). Každá další sezóna však obohacuje ty předchozí novými zjištěními, rozvíjí již jednou popsaná témata a teprve v samotném závěru je tohle námořnické puzzle hotové. Věčnou slávu tomuto seriálu však docela jistě nezaručil nijak objevný koncept „monster of the week“ epizod, který tvoří zhruba 80% veškerého dění na obrazovce a se kterým se od dob Sailor Moon potýká prakticky každý seriál podobného ražení (Card Captor Sakura, Kamikaze Kaitou Jeanne, Wedding Peach). Mnohem důležitější než nezáživné potyčky s monstry jsou tu totiž postavy, jejich vývoj v čase a v neposlední řadě i humor, který jejich vzájemné interakce generují. S nemotornou Usagi pak absolvujeme dlouhou cestu, aby na samotném konci stanula přesně ta samá dívka jako na začátku. Jen o něco dospělejší. Nic víc v tom opravdu není ^_~.

Hodnotit seriál jako celek se jeví jako husarský kousek, vzhledem ke značně kolísavé kvalitě jednotlivých sezón, a tak třebaže to nebývá tak docela zvykem, jsem se rozhodl kritizovat každou sezónu zvlášť, hlavně pro lepší čtenářovu orientaci. A taky pro sebe ^_^>. Dobře, začněme.

Sailor Moon

Na začátku sezóny první zastihujeme Sailor Moon ještě v její civilní a černou kočkou nezprzněné podobě, která slyší na jméno Tsukino Usagi. Třináctileté profesionální nemehlo nemá ani ponětí o tom, že je ve skutečnosti dávnou inkarnací měsíční princezny Serenity, která kdysi svou nešťastnou láskou k pozemskému princi Endimonovi zapříčinila faktický pád Měsíčního království (no dobře, ve skutečnosti to bylo mnohem složitější). Jednoho dne však Usagi zachrání na ulici kočku jménem Luna a to navždy změní její život. Je pasována do role Sailor Moon, bojovnice Měsíce, která na Zemi hájí lásku a štěstí. A že její schopnosti přijdou setsakramentsky vhod, na to můžete vzít jed. Aby to však Usagi měla jednodušší, připojí se k ní postupně spolubojovnice, tzv. Senshi vnitřního kruhu, Sailor Mercur, Mars, Jupiter a Venus, jejichž úkolem je chránit život právě Sailor Moon. Dívčí sestavu ještě doplňuje tajemný Tuxedo Kamen, gentleman ve smokingu, který přichází v okamžiku největšího nebezpečí a jenž je s Usagi osudově spjat.

Rozebírat samotný děj nemá smysl, protože jeho vyzrazením přichází Sailor Moon o velkou část ze svého geniálně jednoduchého kouzla. První sezóna, která ještě z velké části těží ze své naivní atmosféry, je dodnes považována za sezónu nejlepší. Vedle hlavní dějové linie, jež se tváří jako napůl pohádka a napůl epické fantasy, se tu objevuje i motiv milostného trojúhelníku (Usagi - Mamoru - Beryl) a zcela zjevné sexuální narážky (Amerikou nikdy nestrávený milostný poměr dvou temných generálů Kunzita a Zoisita), které dokonce udělaly ze Sailor Moon svého druhu průkopníka. A ještě jedno této sérii nelze upřít - kvalitní záporáci. Ať už je to ctižádostivý Jadeite, playboy Nephrite, sladký parchant Zoisite nebo zatraceně přísný Kunzite, to všechno jsou bezmála ikony žánru mahou shoujo a to včetně jinak podceňované (a nenáviděné) královny Beryl. První sezóna zkrátka nastavila všem následujícím laťku tak vysoko, že ji už žádná nedokázala překonat.

Sailor Moon R

Pokračování Sailor Moon postavilo tvůrce před nečekaný problém. Protože autorka Takeuchi Naoko tou dobou ještě nebyla se svým papírovým dobrodružstvím tak docela hotová, museli tvůrci přijít s nouzovým řešením, které by poskytlo autorce dost času na dokončení mangy a zároveň přemostilo děj první a druhé série (závěr první série je koncipován trochu jinak než ten v manze, a tak bylo potřeba Sailor Moon a její bojovnice vrátit zpět na scénu). Obojí se jim podařilo ve vrcholně vykonstruované a křečovité třináctidílné zápletce, ve které Sailor tým bojuje proti emzácky vyhlížejícím elfům Ailu a Ann a kterou z bahna vytahuje jen všudypřítomný humor a příjemná nostalgie, díky níž si připomeneme některé vrcholné okamžiky první série (počáteční antipatie Usagi a Mamorua, postupné verbování Sailor Senshi znovu do akce, dojde i na oblíbené vrhání tiáry). Tenhle předkrm se zkrátka moc nevyvedl.

Teprve po porážce obou elfích juniorů se dává do pohybu hlavní dějová linie, která už vychází ze samotné mangy a nad úvodní částí ční nejméně o dva řády. Setkáváme se s dcerou Usagi, Chibi Usou, která pochází z budoucnosti (jak jinak) a je na útěku před jistým Klanem černého Měsíce, jenž se právě v budoucnosti jal prakticky zničit její domov, Stříbrné Tokio. Kromě zcela evidentně vyšší kvality příběhu poráží druhá část druhé série tu první, i pokud jde o zpracování jednotlivých charakterů, především těch záporných, kteří tu tak pracují v mnohem nápaditější sestavě než poněkud schématické osazenstvo Temného království (zvlášť princ Demando a jeho bratr Saphiel jsou k sežrání). Nebýt rozpačitého nástupu, mohlo jít o skvělé pokračování, takhle jde ale jen o lehce nadprůměrnou záležitost.

Sailor Moon S

Třetí řada sice nijak zásadně nevybočuje z již jednou vyjetých kolejí, ve svém jádru je však daleko poctivější než značně rozporuplná druhá série a kromě výrazného odklonu od lízátkové poetiky první série se tu objevuje i několik překvapivě funkčních novinek. Dozvídáme se, že existují i další Senshi, tzv. Senshi vnějšího kruhu, jejichž osud je bezprostředně spjat s osudem samotné planety - Sailor Uran, Neptun a Pluto (ta měla svůj štěk už ve druhé řadě), v samotném závěru partu doplní ještě Sailor Saturn. Nové Senshi nejen že nadále rozšiřují celou mytologii Sailor Moon, ale na celé vyprávění působí zároveň jako živá voda. I jejich přičiněním je řada Sailor Moon S jednou z nejzábavnějších. Střílí se do vlastních řad a parodické citace sebe sama vypalují nejen Sailor Senshi, ale zaznívají i z úst hlavního záporáka.

A propos, záporáci - speciální kouzelnická jednotka Death Busters sice jen ztěží vytlačí vzpomínku na Temné království a ženská ruka řadám nepřítele spíše ubírá než naopak, přivádí však na scénu i patrně nejlepšího zloducha, se kterým se kdy Sailor tým utkal - fantastický, třebaže jen minimálně využitý profesor Tomoe Souichi, mozek Death Busters. Není to typický záporák, naopak - skrz srandovní úsměv, naddimenzované brýle a šílené "Mwahahahaha!" jen tu a tam probleskne náznak, jaká zrůda se pod maskou klauna skrývá. A i když chvílemi zalitujete jeho faktické hlouposti, je to okouzlující zlosyn, z jehož ironického úsměvu vám půjde mráz po zádech a kterému přitom budete držet palce od začátku do konce. Zejména díky němu je třetí sezóna sice nikterak originální, ale přesto docela zábavná taškařice, která především ke konci získává sympaticky temné odstíny.

Sailor Moon Super S

S odstupem času se čtvrtá návštěva u Sailor Moon sice nejeví jako vyložený propadák, i tak je ale obecně považována za řadu nejhorší. Chibi Usa jako hlavní hrdinka prostě moc nefunguje, charisma původních Senshi, navíc bez přítomnosti Senshi vnějšího kruhu, se tu zcela vytrácí a celá show se zvrhává do podoby laciné pouťové atrakce pro malé děti. Snad všechno je v této sérii špatně a nic na tom nezmění ani těch několik málo vtipných momentů (a věřte mi, že eskapády Amazonského tria za získáním Zlatého zrcadla skutečně zábavné jsou). Donekonečna natahované finále, které by mělo být pomyslným vrcholem divákovy cesty „dějovou vatou“, sice aspiruje na vyšší cíle, hořkou pachuť z úst přesto jen těžko dokáže odstranit, nehledě na to, že s otevřeným koncem pozbývá předchozí děj na významu a nabízí se otázka, k čemu to celé vlastně bylo. Nejlepším na celé show tak zůstáva zlá královna Nehelenia - žena, která se nedokázala vyrovnat s myšlenkou vlastní zranitelnosti v životě, a proto se stáhla do svého vlastního, o poznání milosrdnějšího vesmíru, má v jejím podání skutečnou hloubku.

Sailor Moon Stars

Pátá řada je rozhodně nejtemnějším oddílem z celé Sailor Moon, a to nejen kvůli přítomnosti celé řady scén, které jsou svým vyzněním skutečně nefalšovaně drsné - třeba brutální poprava Sailor Pluto a Sailor Saturn z rukou Sailor Uran a Neptun, tragická Mamoruova smrt, či záběr na zdevastované Tokio. Už úvodní fragment s osvobozením královny Nehelenie dává tušit, že tentokrát půjde skutečně do tuhého a samotná Nehelenia je tu, narozdíl od svého vystoupení v předchozí řadě, konečně správným způsobem děsivá. Přesto však ta nejpůsobivější kreace patří Sailor Galaxii, svého času nejmocnější Senshi ze všech, v současnosti však vlivem Chaosu proměněná ve značně zparchantělou verzi sebe sama. Finální zúčtování s ní v troskách Tokia se potom svojí naléhavostí řadí k nejlepším okamžikům celého seriálu. Vše je ztraceno, Sailor Senshi padly, jediný, kdo ještě nepřestal věřit, je Sailor Moon, která teď stojí nahá proti triumfující Galaxii. Lepší konec si seriál snad ani nemohl přát.

Sailor Moon R Movie: The Promise of the Rose

Sailor Moon S Movie: Hearts in Ice

Druhý film, který spadá někam do období mezi třetí a čtvrtou sezónou, je oproti tomu prvnímu mnohem romantičtější a prim v něm tentokrát hraje měsíční kočka Luna. Romantická linie mezi ní a idealistickým astronomem tu hraje nebývale důležitou roli a Luna s každou další minutou filmu doslova rozkvétá a mění se z pouhého legračního zvířátka v tiše milující bytost, která si uvědomuje tragiku své lásky, a proto se jí také musí vzdát. Vedle této milostné zápletky potom ta hlavní, s ledovou princeznou Kaguyou, působí jako pěst na oko a ve své prvoplánovosti se nemůže ani zdaleka rovnat důmyslnému propojení romantiky a akce v prvním filmu. Civilně pojatá první polovina spolu s celou řadou opravdu vtipných momentů (Usagi coby kuplířka, Tuxedo Kamen v kostýmu Santa Clause) a netradičním romantickým párem to ale bohatě vynahrazuje.

Sailor Moon Super S Movie: Black Dream Hole

Ve stínu obou předchozích zůstává třetí film, jenž se utápí v moři disneyovských banalit, které sice fungují, pokud je vám deset, ale od Sailor Moon člověk přeci jen očekává trochu víc. Vinou chatrného scénáře tak bitva s královnou Badiyanou postrádá jakékoliv emoce, Senshi tu jen hloupě statují a jejich nezúčastněnost v bitvě o osud planety přímo bije do očí. I tenhle film má však svá pěkná místa: likvidace bonbónových démonů na dětském hřišti nebo sekvence, ve které se Senshi vlivem kouzelné flétny promění v malé děti. Jako alternativa k souběžně probíhající seriálové řadě vynikající, ve vesmíru Sailor Moon ale jen slabý průměr.

Uf, toliko průřez jednotlivými sériemi. A nyní trochu obecněji. Formální stránka seriálu je jednoduše báječná. Roztomile nasládlý svět vás dostane svou imaginací už během úvodních, pečlivě komponovaných titulků a seriál si svou komiksovou stylizaci zachovává až do konce. Tento styl se navíc v průběhu seriálu vyvíjí a cukrkandlovou atmosféru první série střídá mnohem špinavější a temnější „look“, patrný především v poslední řadě.

Samostatnou kapitolou je pak hudební složka celého seriálu, která mnohokrát výrazně překročí hranici povinného brnkání a fidlání na pozadí. Repetetivní skladby doprovázející jednotlivé Sailor Senshi, v nichž hrají prim vítězoslavné fanfáry, jsou ještě docela střízlivé, byť třeba báječně najazzlé bojové téma první série mám osobně moc rád, ale nádherné smyčcové sólo Sailor Neptun nebo jeho nadupaná verze uvozující nástup Sailor Uran a Neptun do boje, to je něco co, musíte slyšet sami. Zvláštní pozornost si potom zasluhují songy - tajemná Moonlight Densetsu, jejíž dnes již zlidovělý motiv prostupuje celým seriálem, se drží ještě relativně při zemi, ale taková Moon Revenge, či Ai No Senshi vás svou heroickou naléhavostí zaručeně zvednou ze židlí. Uznání patří i největším hitovkám od Three Lights, v čele s jejich ultimátní vypalovačkou Todokanu Omoi - My Friend's Love.

Sailor Moon je legenda. Nikoliv bezchybná, ale přesto legenda, která jen tak mimochodem definovala svůj vlastní žánr. Vaši pozornost si tedy nepochybně zaslouží ^_~.

Hodnocení: 8/10