Kandidáti na boha

Předseda výběrové komise si odkašlal a rozhlédl se po přítomných.
    "Jsme všichni? Výborně. Můžeme tedy začít. Dovolte mi, abych zahájil jednání o přidělení správcovství nad vesmírem číslo... moment, ano, už to má, kvadrilion...ehm." Předseda se při pohledu na mnohamístnou cifru zarazil a naklonil se k místopředsedovi. Ani ten si však nevěděl rady.
    "No nic," mávl předseda rukou a číslo odložil stranou. "Máme tu vesmír a několik zájemců, kteří se ucházejí o jeho správu. Bez dlouhých okolků přejděme rovnou k věci. Prosím prvního kandidáta."
    Konferenciér několikrát udeřil holí o zem a zvolal:
    "Kandidát A!"
    Před komisi předstoupil ctihodný pan Ti, položil před ně cedulku se svým písmenem, posadil se před nimi na svůj dlouhý plášť a vznešeně levitoval.
    "Pan Ti, hm, hm," pokyvoval předseda hlavou, když si prohlížel jeho složku. "Máte nějaké zkušenosti s božstvím, pane Ti?"
    "Ptáte-li se, zda mi byl přidělen nějaký vesmír, pak musím odpovědět, že nebyl, protože jsem o něj nežádal. Naše sféra bytí však nehledí na zkušenosti, to je přeci pojem ze světů, kde funguje ten abstraktní pojem, ten čas. U nás se hledí na schopnosti, není-liž pravda?"
    "Ano, to jistě. Nechal jsem se nejspíš unést svým pobytem v plazmovém vesmíru," vysvětlil předseda. "Je to velmi... inspirativní. Všechny ty lázeňské procedury dokáží téměř zázraky. Byl jste je někdy vyzkoušet, pane Ti?"
    Pan Ti se zatvářil uraženě.
    "Tento druh zábavy je mi cizí."
    "To se vám divím," řekl předseda jakoby mimochodem. "Jaká je vaše vize? Co máte v plánu se svým vesmírem udělat za předpokladu, že vám bude přidělen?"
    "Mám jednoduchou představu, přesto krásnou ve své jednoduchosti. Dva principy, které spolu budou soupeřit. Oba jsou stejně silné, ale vzájemně opačné. Soupeření řádu a chaosu je věčné, protože žádný z nich nemůže zvítězit a přesto se rovnováha vyskytuje jen zřídka..."
    "Zní to poněkud... jednotvárně, nezdá se vám?"
    "Když tohle říkáte, uniká vám zřejmě podstata té myšlenky," řekl pan Ti odměřeně.
    "To zřejmě ano. Děkujeme vám, pane Ti. Vaši žádost důkladně přezkoumáme. Prosím dalšího kandidáta!"
    "Kandidát B!"
    Pan Ti se zatvářil kysele a odlevitoval. Jeho místo zaujala další kandidátka, překrásná žena, která se posadila na stoličku a vilně si přehodila nohu přes nohu.
    "Madam Inanno, vítám vás," usmál se předseda.
    "Stále ještě slečna, pane předsedo," pravila Inanna a úsměv mu vrátila.
    "Vy se tedy také ucházíte o tento vesmír. To by byl už váš druhý, že?"
    "Ano," přisvědčila Inanna. "Můj plazmový vesmír vám snad ani nemusím představovat. Všichni jste jej už navštívili. Je to úžasný svět protohmoty, v němž se můžete neomezenou dobu koupat v pocitech, rozplývat a zase splývat, vnímat čirou energii... Můj plazmový vesmír je světem božských rozkoší a úlevy, báječných dobrodružství - pokud neodpoutáte svou mysl natolik, že vás pohltí a není cesty zpět... Plazmový vesmír umí být i nebezpečný."
    Dalšího člena komise, přísedícího, její vyprávění zřejmě nezaujalo tolik jako jeho dva kolegy.
    "Jeden vesmír tedy máte, nač potřebujete druhý?" zeptal se.
    "Plazmový vesmír funguje velmi dobře a já bych chtěla expandovat, rozvíjet se."
    "Váš návrh bedlivě přezkoumáme. Můžete jít. Další kandidát, prosím!"
    "Na shledanou slečno Inanno!" prohodil předseda za odcházející kráskou.
    "Kandidát C!"
    Před komisi předstoupil mladík, který nevypadal ani ctihodně jako pan Ti, ani svůdně jako slečna Inanna. Vytáhl velké složky a každému ze členů komise rozdal část svazku papírů. Choval se přitom roztržitě, dělal nervózní gesta. Nakonec před komisi přitáhl velkou tabuli plnou podivných kreseb.
    "Ehm, ehm," odkašlal si. "Tedy, vypracoval jsem podrobný projekt..."
    "Počkejte moment, pane," zarazil ho předseda. "Pane?"
    "É? Já myslel, že chcete slyšet můj plán..."
    "Ovšemže, nejdříve bychom ale rádi slyšeli vaše jméno."
    "Jakže?"
    "Vaše jméno. Jak se jmenujete, pane kandidáte?"
    "Tedy, já jsem se stále věnoval svému projekt a do společnosti jsem jaksi příliš nechodil, takže nebylo nějakého jména zapotřebí..."
    "Hm, hm," pokýval hlavou předseda. "Máme tu pana Bezejmenného, pana Anonymního, to je smutné. No nic, budeme vám říkat oficiálně kandidát C. Tedy, pane kandidáte C - zní to skutečně hrozně, že? Měl byste si co nejdříve nějaké pořádné jméno vymyslet - Pane, C, jaký je váš návrh?"
    Kandidát C si úlevně vydechl, že konečně může začít.
    "Tedy, vypracoval jsem takový plán. Systém, který by na sebe navazoval a sám sebe podporoval. Pracoval jsem s tím pojmem času. Základem mé teorie je soubor nahodilých pravidel, která - he, he - způsobují velký počet pravděpodobných událostí, určitých skutečností v tom pohyblivém prostoru. No a podle mých výpočtů vzniká úžasné množství možností vývoje. Jeden by nevěřil, co se může podařit."
    Komise na kandidáta C nechápavě hleděla.
    "E-hm, jestli tomu nerozumíte, doporučuji začít na straně jedna. Otevřete si prosím složky. Ano, ano, přesně tam."
    Místopředseda, předseda i přísedící zírali na podivnou črtu.
    "To je... tomu říkám pracovně "Bác"," řekl kandidát C.
    "Bác?" zvedl přísedící udiveně jedno obočí.
    "Ano. Víte, jde o ten efekt, který to udělá. Zrození vesmíru. Ale to vám napřed musím vysvětlit dílčí pojmy jako částice, záření, hmota. Taky antihmota, kyberzáření a paračástice. Hned na dalších stránkách prosím."
   
   
    "Aha. Jestli jsem to dobře pochopil, celý se roztáhne a pak zase smrskne."
    "Jo, A tomu říkám Bác Dva. Jenže Bác Dva je vlastně počátečním Bácem další etapy. Ale Bácy v podstatě nejsou zas tak zajímavé. Daleko důležitější - a komplikovanější - je... bude... by bylo to, co se děje mezi tím."
    Členové výběrové komise se na sebe rozpačitě podívali.
    "Ještě důležitější? Ještě komplikovanější?!"
   
   
    "Vážení kandidáti," začal předseda. "Komise pečlivě vyhodnocovala vaše návrhy na obsazení vesmíru číslo... projednávaného vesmíru. Než jsme došli k rozhodnutí, prodiskutovali jsme veškeré alternativy." Předseda nevraživě mrkl na druhé dva porotce. "Náš netradiční výrok vyplývá z toho, že jsme se nedokázali shodnout. Proto neudělujeme vesmír jednomu kandidátovi..."
    Kandidáti vytřeštili oči. Pan Ti se tvářil pobouřeně.
    "Ale dvěma. Určili jsme, že se tento vesmír rozdělí slečně Inanně a tomu mladíkovi... kandidátovi C, v poměru 30:70 procentům."
    Pan Ti velmi uraženě odlevitoval.
    "Na správě vesmíru se dohodněte mezi sebou. Dveře vašeho společného vesmíru jsou zelené. Doufám, že nás brzy pozvete na exkurzi. Tím zasedání končím."
    Bezejmenný bůh a bohyně Inanna chvíli bezradně mlčeli. Pak společně prošli dlouhou chodbou ke zdánlivě obyčejným zeleným dveřím, sousedícím s výstavními červenými dveřmi Inannina plazmového vesmíru, které se každou chvíli otevíraly, jak někdo lezl dovnitř, případně ven.
    "S vámi jsem ve své koncepci nepočítal, slečno," řekl kandidát C smutně. "Jak to uděláme?"
    "Hm. Já bych to nijak nedramatizovala, pane C. Upřímně, mě to také zaskočilo. Je to jen otázka domluvy. Nechci být agresivní, ani nenasytná. Musím říct, že i když je vaše koncepce dosti odlišná od mé, zaujala mě a napadlo mě pár vylepšení. Třeba propojení našeho společného vesmíru s mým plazmovým?"
    Cé se ošíval.
    "No, já..."
    Inanna natáhla ruku ke klice.
    "Tak prosím. Je to malý krůček pro boha, ale velký skok pro jeho vesmír. Ale copak? Vy se ostýcháte? A jakpak chcete svůj vesmír řídit, když v něm nebudete přítomen? Já tedy půjdu první. Ostatně dámy mají přednost."
    Slečna Inanna otevřela zelené dveře a vešla. Cé chvíli váhal, ale pak odhodlaně vstoupil.
    BÁC!
   
    (A to je celé. Neohromila vás pointa? Ale vždyť náš vesmír je pointa! To přece nejbombastičtější pointa, jakou si může autor povídky dovolit!)