ZZ 03

Pohyblivý panel, který bychom v našem normálním lidském prostředí pravděpodobně mohli nazvat dveřmi, se odsunul. Do kruhové místnosti vstoupila, či spíše se vploužila postava, kterou by jakýkoliv obyvatel planety Země ihned označil spoustou expresivních výrazů vesměs negativního citového zabarvení. Neměla moc končetin, zato měla spoustu sádla navíc a měla podivně žlutavé zabarvení. Jméno tohoto tvora by Pozemšťan nevyslovil, ale říkejme mu Zet.
    Zet se dovlekl k panelu, který byl skoro jediným kusem vybavení v celé místnosti. Kromě něj byly na stěnách jen elipsovité obrazovky, zapuštěné podivným způsobem do zabudovaných přístrojů, a spousta barevných světélek. Panel, který trůnil uprostřed místnosti, měl velikost zhruba jako psací stůl a stejnému účelu také sloužil i zde. Ne že by tato rasa, rasa Xs, používala něco jako psací potřeby a papír. Tvor, který seděl za tímto panelem na čemsi, co slouží u rasy Xs stejnému účelu, jako u lidí křeslo, byl podobný Zetovi, jen byl o něco větší a jeho zabarvení nebylo žluté, nýbrž tmavě červené, jako růže. Myslím, že nám bude vyhovovat, když mu budeme říkat Mob.
    Pokud by se Xs dokázali potit nebo si z nervózy kousat nehty, Zet by to asi právě teď dělal. Jeho mise nebyla příliš úspěšná, alespoň zatím. Rozhodně můžeme říci, že trvala mnohem více času, než jí z počátku Xs dávali. Zet se doploužil k hlavnímu panelu a vzhlédl na Moba. Ten si ho měřil moudrým a vyčkávajícím jednookým pohledem.
    "Tak spusť," řekl Mob po chvíli. "Jak dopadla naše mise na planetě ZZ 03?"
    Zet si ještě jednou v duchu promyslel jak začít a pak řekl:
    "Naše mise, Mobe, není ještě bohužel u konce a vyskytly se různé neočekávané události, nicméně nedá se říci, že by to mělo skončit nezdarem. Zatím je to ještě ve vývoji a můžeme s nadějí očekávat dobrý konec."
    Zet viděl, že si ho Mob měří pohledem, který říká: Co to tu na mě hraješ, zkoušíš mi věšet bulíky na nos, co? Nicméně za okamžik ho Mob vybídl, aby pokračoval, a pokud možno od začátku. "Dobře, Mobe," Zet se trochu uklidnil a spustil.
    "Začali jsme roku X6542, to tam byli ještě jiní tvorové. Tihle první byli dvojpohlavní humanoidé, podle našich skvělých přátel z Alfy Centauri (i když ti jsou většinou bezpohlavní). Geneticky byli vytvarováni čistě z našich umělých prostředků (přidali jsme jen něco málo ze zdrojů této planety ZZ 03), ale byli více dokonalí než tihle, kteří planetu obývají v současnosti. Jenže byli moc chytří a ambiciózní na to, aby přežili dlouho bez nějaké pohromy. Ze začátku to šlo, vyvíjeli se rychle, ale účelně a ne nebezpečně. Jenže vyskytlo se mezi nimi několik jedinců, kteří začali vyrábět různé velice nebezpečné stroje, pohrávajíc si přitom se samotným předivem času a prostoru. Nakonec to dopadlo tak, že, jelikož byla tato forma vegetace dosti ješitná, se navzájem pozabíjeli, protože si záviděli svůj pokrok. Kdybys, Mobe, viděl planetu ZZ 03, jak vypadala po konci té katastrofy, tak bys nevěřil.
    Tohle se nám opravdu nezdařilo, ale nemohli jsme to až do takovéhle míry předpokládat, i když některé naše výpočty poukazovaly na možné problémy tohoto druhu. Když jsme pak viděli povrch planety, rozhodli jsme se, že - až na výjimky - veškeré ubohé zbytky civilizace a vegetace odstraníme a začneme znovu od začátku..."
    "Moudré rozhodnutí," poznamenal Mob.
    "Děkuji. Nasadili jsme sem spoustu rozmanitých forem života, naši biologičtí inženýři se na této planetě opravdu vyřádili, protože z téhle sluneční soustavy je planeta ZZ 03 k životu na této konkrétní bázi nejlépe uzpůsobená. Viděl jsi sám, že na čtvrté planetě od tohoto slunce, ZZ 04 (lidé ze ZZ 03 jí říkají 'Mars'), a páté planetě ZZ 05 (podle ZZ 03 je to 'Jupiter') život na povrchu moc dlouho nevzkvétal, i když byl neuvěřitelně inteligentní. A jak potom také tento 'Jupiter' dopadl - stačí se podívat na jeho povrch dnes. Potom jsme čekali několik milionů let a nakonec se život rozvinul do nejúžasnějších forem; nechali jsme tomu volný průběh a občas nás to docela fascinovalo. Z různých plazů a ještěrů se to nakonec vyvinulo až k humanoidní opici. Došlo nám, že takhle bychom se k inteligentnímu životu nedostali, protože samy opice nevytvářely dostatečné prostředí pro inteligenci a její vývoj, a to i vývoj po fyzické stránce. Takže jsme trochu zaexperimentovali, pomocí našich strojů a lodí jsme si na ZZ 03 udělali takovou malou laboratoř a do genů těchto opic jsme nastřelili ten náš speciální lidský genom. Pak jsme čekali dalších několik stovek tisíc let, a nakonec to dobře dopadlo.
    Když už byli tito 'lidé' skoro vyvinutí, ještě jsme je trochu upravili. Naši inženýři si totiž sestavili graf (teď už jsme i my měli značně pokročilejší technologie), a když zjistili, kam by se to vyvinulo, museli s tím něco udělat. Také už jsme se poučili z minulého fiaska, kdy se ti tvorové navzájem pobili a málem zničili celou drahocennou planetu. Udělali jsme prostě jen to, že jsme jim upravili jejich myslící orgány a zablokovali jsme dobré dvě třetiny těchto na pohled odporných orgánů, jimž jejich majitelé říkají 'mozek'. Na druhou stranu, Mobe, jsme zjistili, že tito lidé jsou oproti předchozímu druhu nabití nečekaně velikým množstvím emocí, které hodně ovlivňují jejich život, a tito lidé se jimi dost často řídí více, než oním orgánem, který jim byl na myšlení určen. Eh..."
    "No, a co dál? Zatím to zní slibně," pravil Mob, pohodlně rozvalen na verzi křesla rasy Xs.
    "No, Mobe, vyvíjelo se to všelijak," pokračoval Zet. "Často jsme je navštěvovali a u mnohých z nich se experiment s inteligencí očividně moc nepovedl. Totiž vůbec... Budeme muset zjistit důvody. Někteří dokonce až dodnes zůstali na úrovni jen o něco málo lepší, než měla ta původní zvířata, opice. Ale jinak to bylo celkem dobré. I když ten jejich šílený specifický problém násilí jsme zatím moc nevyřešili. Mobe, oni si dokonce někdy navzájem násilím jeden druhému ukončují život!"
    "Cože? Už zas?!" Mob nevěřil vlastním sluchovým orgánům.
    "Ano, už je to tak," povzdechl si Zet. "Nicméně ti lidé získali inteligenci a začali se vyvíjet. Tu svou planetu pojmenovali 'Země' (můžeme jim tedy říkat Pozemšťané), ale nejdřív byli hrozně zabednění. Jelikož, jak jsem říkal, jsou plní emocí, jejich životy občas dostávaly podivný spád. Jejich slabost byla hlavně v tom, že se vždycky našel jedinec nebo nějaká společnost záporného smýšlení, který byl nicméně dost chytrý na to, aby si podrobil a svými teoriemi uchvátil ty ostatní - a toho pak ošklivě zneužíval a využíval ku prospěchu svému. Věřil bys třeba tomu, že si mysleli, že jejich planeta není kulatého tvaru, nýbrž že je to placka, a že je to celý svět a nic jiného neexistuje? Věřil bys takové do nebe volající drzosti a namyšlené sobeckosti? Ti lidé si, až na výjimky, mysleli, že jsou jediná planeta v tomto obrovském vesmíru, a to ani nevěděli, že jsou planeta. No není to k smíchu?"
    "Je, opravdu," řekl Mob.
    "Pozemšťané se nicméně vyvíjeli dál. Vytvořili si různé zajímavé druhy jakési duchovní víry, které říkali náboženství, ale v jeho jménu občas dělali ty nejhorší věci, jaké si můžeš představit. Věří v boha, na čemž není nic špatného, dokonce i já..."
    "K věci, Zete", přerušil ho Mob.
    "Ano. Díky svým emocím měli spoustu problémů a probíhalo několik válek, ale spíše bychom je mohli nazývat pouhými boji, vzhledem k takřka nulovým bojovým technologiím, které tenkrát měli. Nemohli tím ublížit Zemi, jen sobě. Ale už nás to nebavilo, a tak jsme vymysleli plán. Vytvořili jsme jeden vzorek takového super člověka, zčásti to byl druh té bývalé rasy, která předtím málem Zemi zničila, zčásti tam byly nějaké naše vlastní buňky, a samozřejmě jsme do něj aplikovali co největší díl pozemských, čili lidských buněk i s emocemi... jen jsme mu nezablokovali mozek, takže měl všechny ty schopnosti, které se mohou Pozemšťanům zdát zvláštní.
    A taky zdály. Ze začátku to šlo. Když jsme ho snesli na Zemi, chodil po kraji a pomáhal lidem. Pojmenovali ho 'Ježíš' a byli z něj citově velmi rozrušeni, a to kladně. Jenže pak se to některým lidem přestalo líbit, hlavně ty jeho zvláštní schopnosti a asi i ta pohoda, kterou na tuto pohanskou planetu přinesl. No a víš, Mobe, co s ním nakonec udělali? Tohle bys neuhodl a nezdálo by se ti o tom ani v nejšílenějších snech."
    "To opravdu nevím a netroufám si hádat," pravil Mob.
    "Tak si představ, že toho Ježíše sebrali a za mimořádně bolestivých podmínek ho připoutali na kříž, který tvořil jakýsi znak nějakého jejich náboženství. Prý mu dokonce hřeby, kterými ho připoutávali, prošly skrz tělo. A pak ho tam nechali hnít, všem na odiv."
    "Odporné a neslýchané, Zete! Je tohle vůbec možné?"
    "Ano, už je to tak," řekl Zet.
    "Tak tedy pokračuj," vybídl otřeseně Mob Zeta.
    "Jak je ti asi jasné, po této zkušenosti jsme od podobných nápadů upustili a usnesli jsme se v radě na tom, že necháme lidstvo, ať se vyvíjí samo podle svého. Věřili jsme, že se z těchto pohanů stanou inteligentnější a lepší lidé, jen jsme je občas kontrolovali. Tato událost s násilnou smrtí ovšem měla zajímavé následky, tedy kromě zničení našeho posla. Ti lidé si od jeho údajného narození začali psát takovou knížku, každý si do ní něco přidal. Byla v ní taková lidová moudra a popisy různých jevů, ovšem v beznadějně primitivní formě. Dokonce tam v jednom místě popsali přistání jedné vesmírné lodi našich sousedů, nicméně tato loď měla strašlivě zastaralou formu a dnes ji můžeme vídat maximálně jen na výstavách a v muzeích. Trochu se sám za naše sousedy stydím, že nechali lidstvo, aby popsalo zrovna takovýto příšerně zastaralý stroj. Ale později si to naštěstí mohli vynahradit.
    Také si od dne "zrození" našeho posla začali počítat úplně nový letopočet, čili jelikož den zrození byl rok nula, nyní je tedy na jejich planetě rok dva tisíce čtyři. Začalo se upevňovat to jejich náboženství s křížem a v historii lidstva se v jeho jménu napáchalo hodně zla, i když i trocha dobra. Síla jejich víry je pro nás opravdu nepochopitelná, je to jako s těmi emocemi. Vyvíjeli se pak dál, procházeli různými obdobími a musím říct, že některá jejich díla stojí opravdu za pozornost, zejména jejich architektura. Některé stavby a věže jsou dokonce vzdáleně podobné našim!"
    "Nemožné," řekl Mob.
    "Ale přesto je to tak. A také určitý systematický sled zvuků, do kterého je vložena spousta emocí, stojí za to. Říkají tomu hudba či muzika. Doporučuji ti to k pozdějšímu přezkoumání, s tímhle jsme se ještě nesetkali. No a ve dvacátém století se stal jakýsi částečný technický přerod. Ale ještě před tím se udály dvě snad nejhorší války s pokročilejšími zbraněmi v historii tohoto lidstva. Vzpomínáte, jak jsem vám říkal, že za dávných časů měli tito lidé nepříjemnou vlastnost - a to tu, že slepě věřili jedinci či skupině negativního smýšlení, která si je dokázala podrobit svými argumenty i silou a zcela je uchvátit? Vzpomínáte? Tak tato vlastnost z mozku lidstva nikdy nevymizela, ba naopak. A tedy v tomto dvacátém století dostoupila vrcholu. Díky šíleným vizím a představám některých lidí, zejména několika málo jejich vůdců, zemřelo během asi šesti pozemských let neuvěřitelně obrovské množství lidí, dalo by se to počítat v milionech. A způsob jejich smrti by si kolikrát nezadal s naším Ježíšem."
    "Nesmysl!" řekl Mob.
    "Ba ne, divíš se, ale bohužel je to tak. Nicméně lidé se trochu poučili a války pak nějaký čas nevedli. Mimochodem, skoro hned po válce tam jedni z našich nedovyvinutých sousedů letěli a chtěli zajistit zbytky nějakých válečných technologií na pozdější podrobné přezkoumání. Jenže sami doplatili na svou primitivní technologii, loď se jim porouchala a oni se zřítili někde na kontinentu, který Pozemšťané po nějakém mořeplavci nazývají Amerika. Zbytky jejich lodi si Pozemšťané odnesli do nějakého zařízení v poušti.
    Jenže existuje ještě další negativní věc, a to je jakési zřízení uvnitř částí jejich planety. Samozřejmě že si nenechali všechno dohromady, nýbrž si planetu rozdělili na státy, z nichž každý má svůj jazyk a zvyky. No, a některá ta zřízení uvnitř států jsou neuvěřitelně pitomá a omezují svobodu tamních obyvatel. Často se divím, proč si to ti kteří obyvatelé daného státu většinou nechají líbit, když je jich tolik... Ale zpět k tématu.
    Po této poslední strašné válce počal onen technický přerod, o němž jsem mluvil. Ne že by to byla bůhvíjaká událost, ale aspoň začátek to byl dobrý. Lidé konečně vynalezli určitou techniku a poprvé odletěli do volného vesmíru. O jejich komických pokusech s létáním ještě za dávnověku raději pomlčím. Nyní se tedy dostali do vesmíru, ale bohužel jejich technologie byla tak jednoduchá a nedostačující, že se dostali jen na svůj vlastní měsíc. A zde, Mobe, uvidíš další důkaz toho, jak jsou ti lidé někdy zaslepení. Představ si, že někteří z nich si až dosud, a to svou dobu nazývají moderní, myslí, že jsou ve vesmíru, nebo přinejmenším v širokém okolí jejich planety sami; že jsou jediná planeta, obydlená formou života."
    "Směšné," řekl Mob.
    "To tedy ano. No a jelikož vedoucí všech těch států nechtějí, aby se lidé dozvěděli skutečnou pravdu, prý hlavně kvůli panice (ale také to bude kvůli moci a penězům - k těm penězům se pak ještě vrátím), tak všemožně tají jakékoliv důkazy o jiných rasách a životě na jiných planetách. Takže havárii našich sousedů se zastaralou technikou přeměnili na havárii pozemského meteorologického balonu, spousty fotografií lidí, na kterých jsou různé vesmírné lodě, z nichž některé jsou dokonce i naše, označují za podvody nebo za pozemské atmosférické jevy, a jinak dělají ještě spoustu takovýchto klamů.
    No a s tím jejich slavným přistáním na Měsíci to bylo podobné. Jejich posádka, sotva co vystoupila z lodi, uviděla několik jiných vesmírných lodí, z nichž s některými majiteli jsme v kontaktu. Také tam ti Pozemšťané viděli spoustu stop a byli tím šokováni, neboť si pošetile mysleli, že budou první, kdo stane na povrchu tohoto Měsíce. Udělali samozřejmě spoustu fotografií, jenže když se pak vrátili, zjistili, že skoro na všech jsou nějaké důkazy dřívější či současné nepozemské činnosti a stopy. Tak se rozhodli, že jich vyrobí několik navíc ve studiu, který pro tento účel zkonstruovali. Jenže jejich technologie byly dost primitivní, takže když pak porovnali pravé fotky z Měsíce s těmito, zjistili, že rozdíly jsou tak markantní a nezamaskovatelné, že se prostě rozhodli udělat fotky z Měsíce ve studiu všechny. Ty pak dali všanc veřejnosti a pravé si dodnes schovávají. Byl by to asi opravdu skandál, kdyby se pravé fotky dostaly na veřejnost a lidé by zjistili, že byli po celá ta léta oklamáváni.
    Později se ale jejich technologie zlepšily a lidé začali do vesmíru posílat různé sondy, z nichž některé létaly na určitá naše místa, kde neměly co dělat, takže jsme je bohužel byli nuceni zničit.
    Ale ještě k těm penězům. To si představ, Mobe, že tuhle věc vynalezli už před dlouhou dobou a slouží jako jakýsi směnný prostředek. Byly věci, které sis mohl za peníze koupit a bylo jich hodně. Jenže v současnosti je u nich věcí, které lze za peníze koupit, čím dál víc, a to se bohužel odráží na chování těchto Pozemšťanů. Jelikož jsou lakotní a hodně emotivní, každý chce mít to nejlepší, a tudíž se poslední dobou skoro všichni otáčejí po zvuku peněz. A je to hrozné, ten jejich svět se strašně rychle mění k horšímu a oni si toho snad vůbec nevšímají. Někteří lidé zasvěcují honbě za těmito ubohými směnnými prostředky celý svůj život a berou je jako veškerý svůj cíl, nikoli jen jako pouhý prostředek, jak by tomu asi mělo být."
    "Neuvěřitelné," řekl Mob.
    "Navíc jsou lidé poslední dobou ochotni pro peníze udělat cokoliv, takže počet násilných ukončení života se stále zvětšuje. No a kromě toho násilí samotného (věřil bys, že některé Pozemšťany to prostě baví?) jsou tu ještě jiné pohnutky. Nejhorší jsou peníze, moc nad lidmi a náboženství. Nedávno tam byla násilně ukončena další spousta životů a veskrze jen kvůli náboženství a jinému pohledu na svět. Dokonce jeden z údajných symbolů téhle Ameriky, jak jsem o ní mluvil, vzal za své.
    No ale to je jejich věc. Nicméně nás nejvíce zajímá jejich vliv na planetu. Ničí si ji tak strašným způsobem, Mobe, že bys mi opravdu nevěřil, kdybych ti to všechno popisoval. Moře a oceány znečišťují strašlivým způsobem, proudí tam například spousta nafty, což je dosti brzo vyčerpatelný zdroj pohonu jejich mobilních vozidel (nemusím ti asi říkat, jak je tahle technologie příšerně zastaralá a znečišťuje jejich atmosféru). Lidi si asi myslí, že když voda zabírá tak velké procento jejich planety, tak že ji můžou bez starostí dál znečišťovat, stejně jako ovzduší. Nebo si vezmi zvířata, Mobe. Klidně zabíjejí druhy zvířat, jejichž vyhynutí je už na spadnutí, a také díky nim už spousta druhů zahynula. To je neuvěřitelné, když to srovnám s námi, tohle by se tady nemohlo stát za žádných podmínek. A navíc některá ta zvířata zabíjejí jen pro jejich povrch, který si pak oblékají na tělo."
    "Jak barbarské," řekl Mob.
    "Takže v tomhle směru se nám ten experiment moc nepovedl. Naštěstí existují i rozumní Pozemšťané, a ti se snaží planetu udržovat v čistotě a neničit ji. Ale hlavně, Mobe, jsme zjistili jednu velice zajímavou, nanejvýš vzácnou věc. Tihle Pozemšťané jsou ve své citlivosti schopni jednoho neuvěřitelně silného a vznešeného citu. Je to naprosto ojedinělá věc. Říkají tomu 'láska' a my jsme se s takovýmto silným a nepopsatelně zajímavým citem ještě nesetkali. Tohle opravdu stojí za pozornost...
    No a naše nejnovější aktivity spočívají v tom, že jsme kontaktovali vrchní Pozemšťany z toho jejich kontinentu zvaného Amerika, ovšem s ohledem na nevměšování se do jejich vnitřních záležitostí, čili jsme to udělali potají, aby to ostatní Pozemšťané zatím nevěděli. Docela nás překvapilo, jak snadno se s nimi dá komunikovat, pomohla nám obyčejná telepatie, kterou oni, aniž by to věděli, mají uloženou v námi zablokovaných částech jejich mozku už po tisíciletí. Předali nám nějaké zajímavé informace, nicméně myslím, ehm, že o něco víc informací jim můžeme nabídnout my. Dohodli jsme se na budoucí vzájemné spolupráci, kdy je zasvětíme do našeho společenství, potažmo společenství celé této Galaxie."
    "Dobře, Zete, to by mohlo být zajímavé a možná i přínosné. Ten experiment by se nakonec mohl zdařit," poznamenal Mob.
    Zet dodal: "Nicméně naše podmínky jsou jasné. Nic dalšího s nimi nebudeme podnikat, dokud se neustálí tyto jejich šílené válečné i nelidské poměry, které na Zemi zatím stále ještě panují. Až budou mít pod kontrolou války, násilí, své ekologické i další problémy, pak je budeme znovu kontaktovat a začneme dlouhodobou spolupráci. Nevím, Mobe, za jak dlouho to bude, ale pevně doufám, že to bude už brzy."