Plavovlasý Hun

...aby pálili, zabíjeli a znásilňovali, ale především... aby pobavili, jakkoli to zní podivně. Pokud byste chtěli zakusit trochu raně středověkého humoru, doporučuji tento titul

   Autor: Francois Cavanna
   Formát: A5
   Obálka: Robert Čermák
   Nakladatelství: Talpress, Praha 2003
   Překladatel: Dana Melanová
   Žánr: Dobrodružná historie

   A je to tu zas! Zabíjet, pořád zabíjet. Já teda nechci, aby mě zabili, to ne! Jen mám po zuby těch imbecilů, co si nabíhají a nechají se kosit, jako by neměli nic lepšího na práci! No, ale co se dá dělat, tak do toho…“ - Otto

   Ačkoli nejde o žádnou žhavou novinku nebo hit letošního roku, tuto knihu rozhodně stálo za to přečíst. Tedy vlastně knihy tři, jedná se totiž o trilogii. Proč jsem však po ní sáhnul? Jednak je to téma, a to téma veskrze historické – doba úpadku římského impéria, hunských nájezdů a formování prvých státních útvarů v barbarské Evropě. Srovnání s psychologicko-historickým románem Podzim mocné říše Jarmily Bednaříkové (viz odkaz na recenzi níže) se nabízí jako na stříbrném podnosu. Kromě doby, ve které se román odehrává, však nemá s výše jmenovaným dílem nic společného. Jedná se doslova o druhou stranu mince. Ale nepředbíhejme.

   Autor Francois Cavanna (narozen v roce 1923) rozhodně v historii nijak vzdělán není. Dokonce dlouho dobu pracoval v dělnických profesích, než se dostal k novinařině, kde se věnoval především humoristice. Romány začal psát až v pozdním věku a zdaleka se v nich nezaměřuje pouze na historii. Nelze ho však v žádném případě podezírat ze zanedbané přípravy. Pravda, nelibuje si v popisu nesčetných jmen, politických zapeklitostí či jiných historických „špecích“. Čtenář k četbě knihy nepotřebuje znát z historie této doby téměř nic. Všechno přichází plynule a vpřed, bez zbytečného poučování nebo nutnosti dohledávat jména nebo situace kvůli lepšímu pochopení v moudrých knihách. Autor vám prostě už na několika prvních stranách mezi řádky řekne: Tak, takhle to asi bylo, ale ničím se nezatěžujte a prostě se bavte!
   A přesně o tom to totiž je. Bavit se. A zaručuji vám, že bavit se skutečně budete. Začnete číst třeba ve vlaku a budete si přát, aby zastavil až po poslední dočtené stránce. Je to především vyjadřování a jazyk autora (samozřejmě nezapomínejme na velký podíl překladatele), co vás udrží při čtení i během méně vypjatých dějových pasáží. Jde o vybroušený styl, vtipný a bez zbytečných přívlastků, vrcholící vypointovanými dialogy. Autor v nich stoprocentně zúročil svou humoristickou minulost.
   Přestože děj je odlehčen mnoha vtipnými výstupy a rozhovory, nelze zapomínat, že se odehrává v raném středověku, v temných staletích neustálých válek a barbarských výbojů. Situace na počátku děje tomu plně odpovídá. Hunské armády plení římská města, křesťanské kostely hoří, lidé jsou masakrováni a odváděni do otroctví. Vládnou jen ti skutečně silní. Barbarští králové jsou králi více vlastní udatností než původem. V tomto zmatku se narodil Loup, syn Huna a franské Germánky, sám řečený Plavovlasý Hun podle svého asijského původu promíseného severskými prvky. Spolu se svým přítelem Ottou, čahounským vtipálkem, zažívají mnohá dobrodružství na pozvolna se rodícím dvoře prvých franských králů, dobyvatelů brousících si zuby na bývalé římské území, jež je nyní bez vlády a opuštěné dřívějšími chlebodárci. Loup a Otto získávají tajné informace, bojují za svou pravdu a své přátele, slouží svému králi, potkávají žalostné rolníky, zapálené kněze i hrdé válečníky, navštěvují pozůstatky římské slávy i místa pomalu se rodícího nového věku. A samozřejmě se zaplétají se ženami. Ženami tu porobenými, tu silnými a osudovými. Protože ženy tvoří středobod jejich života a nejsou v žádném případě odkázány na druhou kolej, někdy naopak vytvářejí samotné dějiny.
   Čtení je to dobrodružné, někdy snad až moc. Nutno říci, že většinou na „úkor historie“, pokud mohu toto spojení použít. Kniha totiž neskýtá přesné reálie, vše je pouze jakýmsi jevištěm pro rozehranou autorovu hru a pokud by snad ten cítil, že ho historická fakta omezují v rozletu, neváhá je mírně pozměnit. Čtenář si toho však málokdy bude vědom a nemyslím, že bude tímto nedostatkem vyrušován. Autor dokonce za účelem zjednodušení využívá kupříkladu moderní místní pojmenování, tedy většinou francouzské, a ne původní římské názvy. Důvodem je usnadnění orientace čtenáře v prostoru a snaha nezahltit ho jmény, která pozbyla významu již před více jak tisícem let. Opět, reálie utrpěly, ale nemusíte se vracet do rejstříku, abyste zvěděli, co že to vlastně je a kde to leží.
   Trošku zamrzí určitá plochost charakterů. Jak jde děj od první knihy kupředu a končí v té poslední, uplyne v životě hrdinů přes čtyřicet let, leč jejich mluva a chování nedoznává jiných než povrchových změn. Zůstávají stále stejnými mladíky. Ale… proč ne. Ostatně, nebudete mít moc času nad tím přemýšlet, protože hlavní protagonisté skáčou s humorem sobě vlastním z jedné eskapády do druhé a sotva budete mít chuť puntičkářsky se pitvat v podrobnostech. Je to přeci dobrodružná literatura, která má hlavně pobavit a ukrátit chvíle volna. A to trilogie Plavovlasý Hun, Sekera a kříž a Klotildin bůh plní královsky.

   Hodnocení: 8/10