Mahou Senshi Riui

Formát: 24 TV
Autor: Mizuno Ryo
Scénář: Chiba Katsushiko, Kishima Nobuaki, Takayama Jirou
Design: Iwaguro Kazushi
Režie: Koyama Sadamune
Produkce: J.C.STAFF, 2001
Seiyuu: Riui - Konishi Katsuyuki, Melissa – Inoue Kikuko (Aa! Megami-sama – Belldandy, Onegai Teacher – Kazami Mizuho), Mirel - Kawakami Tomoko, Jeannie - Takayama Minami, Aira - Yajima Akiko
Žánr: Komedie/Fantasy parodie

Všeobecně se dá říct, že žánr čisté fantasy je v anime tvorbě zastoupen poměrně velkým množstvím titulů, a pravdou také je, že na té úplně nejzákladnější úrovni je lze rozdělit na díla, která se berou vážně a jsou buď lepší, nebo – jak jste se například mohli dočíst v mikeově recenzi na "klasiku žánru" Record of Lodoss War – horší, a dále na díla, která jsou tu mírnější (Slayers, Slayers Next, …) a jinde zase o něco ujetější, "kontroverzní" a možná o to víc zábavnější (Dragonhalf, Welcome to Lodoss Island) parodií na žánr, jehož čistá podoba zdegenerovala toliko do různých tolkienovsko-howardovsko-gygaxovských nemastných, neslaných odrůd a až nestoudně anti-inovativních D&D extraktů.

Seriál Mahou Senshi Riui – v anglicky mluvících zemích nazývaný též Rune Soldier Louie – podle stejnojmenné mangy se hrdě řadí k oné "umírněné" větvi komediálně laděných parodií (ano, možná byste se divili, ale bohužel jsou i parodie, které nejsou vůbec vtipné).

Jak už to tak u komedií často bývá, autoři si s příběhem moc hlavy nelámali, neboť vymýšlet něco alespoň trochu seriózního ve fantasy prostředí a ještě k tomu ke komedii by bylo značně pošetilé a hlavně silně kontraproduktivní, a proto v tomto anime něco, čemu by se tak mohlo říkat, téměř nenajdete - po zkušenosti s Lodossem a některými fantasy povídkami se mi skoro chce dodat ‘naštěstí‘. Na drtivou většinu dílů se lze dívat bez znalosti děje v dílech předchozích, neboť episody nejsou nijak výrazně dějově propojeny, spíše mají vlastní samostatnou linku, i když většinou nepříliš důvtipnou, zvláště ve srovnání s "překvapením roku" Full Metal Panic? Fumoffu. Pravdou je, že ke konci autoři najali scénáristu, který sesmolil jednoduchý mini-příběh, ve kterém vystupuje většina postav ze seriálu, ale to skoro nestojí za zmínku. Přesto v některém z následujících odstavců nastíním alespoň úvod do děje.

Ale nejprve k prostředí – tento odstavec příliš dlouhý nebude, neboť ztvárnění světa v Mahou Senshi Riui "netrpí" žádným velkým novátorstvím, jedná se o téměř stejný svět jako ve výše zmiňovaných seriálech Slayers nebo RoLW, asi s tím rozdílem, že kouzelným artefaktům se říká "madžikku aitemu", kouzelné formule přečtené pozpátku dávají význam, postavy mají, možná po vzoru některého z dílů Final Fantasy, meče velké jako jsou ony samy a téměř veškerý volný čas tráví v hospodě popíjením blíže nespecifikovaných alkoholických nápojů (což mi připomíná poslední dobrodružství v DrD, kde se Mojmír a Měďák v závěru téměř neodlepili od pípy ^_^). Slovo originalita vás v souvislosti se světem tohoto anime napadne dost těžko. Ale ani o to v Mahou Senshi Riui, stejně jako v jemu podobných, nejde…

Stručně a jasně řečeno, základem tohoto seriálu jsou charaktery, a v těchto případech zhusta platí, čím divnější nebo trhlejší, tím lépe. Prvním význačným charakterem je hlavní hrdina celé šou, ten, okolo kterého se to všechno točí, Riui. Mohl bych ho charakterizovat mnoha způsoby, ale nejvýstižněji a nejpřesněji ho vystihuje fakt, že je výtečnou parodií na mága i bojovníka současně. Vizáží podobný Sparkovi z RoLW, syn jednoho vysoko postaveného člena magického cechu, líný student-čaroděj a neohrožený dobrodruh, který je schopen vrhnout se do boje bez jakéhokoliv zvážení situace nebo vhodnosti způsobu eliminace nepřítele, tzv. "fighting idiot" prototyp specializující se na boj holýma rukama, popřípadě magickou hůlkou nebo v extrémním případě i divokým prasetem, které předtím skolil svojí jedinou pojmenovanou bojovou technikou "Riúúúííí pááánči!", tak přibližně takový je Riui. Ovšem to, že je v boji velmi determinovaný a energický ještě neznamená, že se mu vždy všechno povede, tak jak by si přál, spíše naopak.

Abych mohl představit další postavy, řeknu něco málo k úvodu do děje. Ve městě, kde se Riui snaží studovat, se náhodou vyskytuje družinka tří hrdinek, které docela zoufale shání nějakou čarodějku do party. To se ale ukáže jako skutečně nadlidský úkol, a tak se, přes svůj velký odpor, budou muset spokojit s Riuim. Ten ale hned při první výpravě rozbije svoji magickou hůlku o hlavu jednoho bojovně naladěného trola – čímž je de facto z družinky vykopnut, protože kouzelník, který neumí kouzlit, není žádný dobrodruh, ale neužitečný oxymorón – a vůbec se ukáže jako naprosté nemehlo bez sebemenší stopy "hrdinské důstojnosti".

Těmi třemi hrdinkami jsou Meril, zlodějka, jejíž touha po pěnězích je větší než ona sama, dále Jeannie – bojovnice-paladinka, která je velice vznětlivá, když někdo uráží její bojovnickou pýchu, a nakonec Melissa – na první pohled velmi milá a důvěřivá kněžka boha války. Právě posledně uvedená hrdinka je rozhodně nejvtipnější postavou celého seriálu a fakt také je, že první dvě postavy, tedy Meril a Jeannie, jsou v porovnání s Melissou jen figurky do počtu. Melisse se totiž při obřadu, ve kterém má bůh války prozradit, kdo bude hrdina, kterého bude milovat a doprovázet na jeho dobrodružstvých, "zjeví" shodou okolností Riui, který je téměř dokonalým opakem Melissiny naprosto beznadějně romantické představy dokonalého hrdiny. Přestože ví, že rozhodnutí je absolutní, nehodlá se s ním jen tak smířit a zpočátku, aby se neztrapnila před ostatními, kteří samozřejmě předpokládají, že Melisse bude přidělen opravdu nějaký téměř dokonalý rytíř, dokonce rozhodnutí zatajuje. Riui má svým "hrdinským barbarováním" – které podle Melissy i ostatních postrádá jakoukoliv vznešenost a důstojnost hodnou rytíře, ale zato dosti často dosahuje značně komického charakteru díky svéhlavému přístupu k řešení problémů a následnému vytváření dalších – skutečně k distingovanému a vybranému chování daleko a většinou to Melisse nijak neusnadňuje. Není snad díl, ve kterém by, zpravidla potom, co Riui udělá něco antihrdinsky stupidního, Melissa nevyjádřila svůj obecný nesouhlas. A když už se zdá, že se blýskne na lepší časy, čekejte opravdu peprnou pointu ^_~. V Mahou Senshi Riui vystupuje ještě celá řada dalších postav, zmíním jen ty zajímavější – sebestředný, zženštilý rytíř Conrad, vystupující co by svérázný Riuiho protiklad a společně s ním vytvářející povedenou parodii na rytířství a hrdinství vůbec, sympatická studentka a sběratelka magických předmětů Aira, dále družinka seskupená kolem hrdiny Leonarda…

Na grafické zpracování a animaci si v podstatě není proč stěžovat, zvláště když přihlédneme k jedinému cíli tohoto anime, čímž je prosté pobavení diváka prostou komedií. Animace je lehce nadstandardní, kresba je čistá, klasický design charakterů snad neurazí. Seriál samotný obsahuje přiměřenou dávku fan-service, i když vtipy na toto téma moc nečekejte, Mahou Senshi Riui není Love Hina, přestože když odhlédnu od fantasy prostředí, tak svým "harémovým" schématem a tím, že hlavní postava, tedy Riui, je hrdinkami pokládán po většinu času za totálně neschopnou lamu, si tato anime jsou v několika rysech podobná.

Hudba a ostatní audio v Mahou Senshi Riui jde přibližně stejnou cestou jako vizuální zpracování – opening je průměrný, ending nic moc a ze seriálu samotného mi v hlavě utkvěl jen krátký, rádoby metalový motiv spojený s Riuim, fanfárový "popěvek" jako vystřižený z RoLW, který zazní vždy, když na scénu vstupuje nějaký "rytíř" – napsané to moc vtipně nevypadá, ale ve skutečnosti to docela humorné je, a nakonec tématická "yuusha-sama" písnička, která jednou zazněla někdě ke konci seriálu. Co Mahou Senshi Riui ztrácí na hudbě, to hravě získává v kategorii seiyuu castu. Pro dvě hlavní role byli vybráni velmi dobří seiyuu – zejména Melissa, kterou roztomile nadabovala relativně známá Inoue "Belldandy" Kikuko, je díky dialogům a hlavně seiyuu výkonu k sežrání; Riuiho gradující bojový ryk "Horahorahorahorahorahora!" nemá chybu a stejně tak mluva rytíře Conrada. Když už jsem u toho seiyuu obsazení, jeden díl jsem měl tu čest vidět s anglickým dabingem – ač to bylo o mikroskopické smítko lepší, než je u anglického dabingu obvyklé, pořád to bylo dost hrozné, neboť jediné, co by se dalo označit za lepší než originál, by byla výslovnost vlastních jmen. Dabingem se ztratila viditelná část "vtipnosti" a překladem přesnost a specifičnost způsobu vyjadřování postav – toto víceméně platí asi pro všechna dabovaná díla podobného ražení. Takže budiž toto varováním pro všechny – anglický, spíše bych měl psát americký, dabing této kvality rozhodně nedoporučuji!

Je pravda, že v žánru "slapstick" komedie existují vtipnější a vydařenější kousky s větším počtem gagů za minutu, ale i tak je Mahou Senshi Riui seriál, který určitě stojí za to vidět, hlavně pokud jste v náladě, kdy se vám nechce příliš přemýšlet a chcete se podívat na nějaké psychicky nenáročné anime - sám jsem to zkoušel, v tomto případě není problém tento seriál téměř čistě komediálního charakteru "slupnout" na dvě nebo tři posezení ^_~.

Hodnocení: 7/10 (mike 6.5/10)