Fantasy Metalfest 2004

   

   Sobotní počasí se pěkně vydařilo a tak jsem věřil, že i všechno ostatní dopadne podle očekávání dobře. Trochu mě tedy překvapilo, že na pardubické koupaliště si našlo cestu tak málo lidí i přesto, že propagace festivalu byla na dobré úrovni. Nu, co naplat, loňské angažování hvězd světového formátu, jakými jsou Blind Guardian, se letos jen těžko mohlo opakovat. I tak se bylo možné těšit na pěknou porci řízného i melodického metalu. Koupaliště bylo i letos dobře připraveno, nechybělo samozřejmě pivní i jiné občerstvení, zvláště z jídel výběr široký, ale ani plachta natažená nad pódiem a velkou částí placu před ním pro případ deště. Naštěstí nebyla potřeba, ale připravenost se cení. Nakonec vyplynulo na povrch, že pořadatel a hudební nadšenec Milan Škoda s větší návštěvností než stovky lidí ani nepočítal, takže vlastně vše vyšlo, i když bylo jasné, že v té stovce lidí se skrýval velký počet členů zúčastněných skupin a jejich přátel, kteří měli vstup volný.
   Mezi přítomnými lidmi zavládala pohodová atmosféra, což bylo způsobeno jak menším počtem lidí, tak tím, že většina se mezi sebou různě znala a ti ostatní se postupně seznámili během dne. Nebývá to na koncertech zvykem, ale hrát se začalo včas, tedy v 15:00. Festival načala pardubická skupina Navar a rozhodně se ctí. Příjemně překvapen byl prý i samotný organizátor festivalu:o) Musím říct, že kluci se koncert od koncertu zlepšují a nepřestávají psát nové a nové písničky. Jejich materiál obsahuje rychlejší i pomalejší kousky a neobsahuje slabší místa, takže přítomné fanoušky dobře připravili na další průběh festivalu. Jedinou vadou na kráse byla skutečnost, že zvukař si zřejmě nevšiml, že skupina má i klávesy, které při hraní dokonale zanikly.

   Po vystoupení Navaru se rychle rozneslo, že dnes odpadne vystoupení skupiny Next in Line, která se prý zatím stačila rozpadnout. Po nedlouhém zvučení, které jsme využili k družení s Navarem, nastoupila další pardubická skupina, tak trochu znovuzjevení starých matadorů, gotickometalová formace Mimesis v čele s půvabnou frontmankou. Velice příjemné překvapení! Znějí mnohem lépe než na Mp3 na svém webu, především podstatně metalověji. Ti zvídavější, kterým se zdálo, že slyší mnohem více nástrojů, než bylo hudebníků na pódiu, brzo zjistili, že klávesové party a další ruchy včetně druhého hlasu byly přehrávány z reprobeden jako podklad. Jinak ale Mimesis předvedli jeden z nejprofesionálnějších výkonů toho odpoledne a patřil jim proto zasloužený dík.

   Na pódium se potom začala drát mladá a vlasatá bratislavská kapela Militia hrající klasický metallikovský revival, který nakonec vůbec nebyl klasický. Hráli především písničky, které se obvykle na revival koncertech nehrají, tzn. kterých si poté posluchači mnohem více cení. I když některé známé kousky přeci jenom přednesu neušly, příkladem za všechny budiž Master of Puppets, který si nemůže žádná revivalovka dovolit vypustit. Obrovské nasazení z kluků sálalo na všechny strany a každou písničku zahráli se sobě vlastním nadhledem. Bylo prostě vidět, že je to nesmírně baví. Škoda jen druhé kytary, za kterou, jak jsme se dozvěděli, zaskakoval někdo jiný a ještě se strašným zvukem.
   Tak trochu podivným jevem s rozpadáním skupin pokračovali i další Slováci Castaway, tedy rozpadnuvší se Dead Poets Society, které toto neštěstí potkalo před pár dny. Na pardubickém koupališti tak vlastně vystoupila zcela nová kapela, kde torzo z původních DPS doplnili další hráči. Zpěvák Mayo tedy oznámil, že zahrají něco ze starých písniček skupiny DPS a také několik cover verzí známějších kapel. Jejich vystoupení bylo, i přes rozchod skupiny, také překvapením a to v tom dobrém smyslu. Spektrum zahraných písniček bylo barvité a plácek před pódiem se konečně trochu zaplnil pařícími fanoušky. Všem udělali radost skladbou od Blind Guardian, mně kouskem od Nevermore a především ozzyosborneovskou klasikou Perry Mason, která se jim dost slušně povedla. Bylo nakonec celkem jedno, že vlastních věcí neměli tolik, všechny fanoušky pobavili dostatečně.

   Na pódiu se pak všechno vyklidilo, protože klatovští Asmodeus si přivlekli vlastní, a nutno poznamenat že o něco lepší aparaturu. Tyhle staré profíky (hrají už od roku 1988) jsem měl možnost slyšet úplně poprvé a moje překvapení bylo dokonalé. Ze své aparatury ždímali úplné maximum a začali hrát pěkně od podlahy pořádnou dávku agresivního trash metalu ze staré školy. Jejich hudební styl občas zpěvák a kytarista Miloš Bešta vtipně komentoval slovem „technotrash“. Naprosto nesmlouvavým projevem a profesionalitou zvládnuté vystoupení přilákalo pod pódium největší množství pařících fanoušků, což vyhovovalo podle reakcí i klatovským. Nevím, jestli na tom měla zásluhu pozdní hodina nebo objem vypitého alkoholu, ale tahle hudba prostě nutila minimálně vlnit se do rytmu, ne-li přímo divoce křepčit. Však mě taky druhý den pěkně bolelo za krkem:o) Asmodeus byli vynikající a ten den taky zaslouženě a s přehledem nejlepší.

   Jak bych zhodnotil letošní fest? Jednoznačně kladně, i když s výhradami. Loňskou masovou účast (i když nakonec prý také prodělečnou) letos nahradila na open air trochu komorní atmosféra. Kapely, ač z poloviny místní, byly vybrané skutečně dobře a nezbývá než být pyšný na Pardubice, které jsou snad opravdu podle známých cedulí u dopravního značení městem kultury – tedy dobré muziky. A na závěr samozřejmě největší poděkování patří opět Milanu Škodovi, který na svá bedra bere pořádání těchto festivalů a je tak největším fanouškem ze všech. A co víc, zaslechl jsem, že na příští rok oslovil holandské Within Temptation… No, to by byl po Blind Guardian skutečně další splněný sen!