Vidoucí 2010 - hlášky z hodnocení porotců

Smějeme se s porotci Vidoucích!
Poznáte svou povídku? ;)

Některé pasáže byly jako vystřižené z telenovely. Neodvážil bych se je použít ani v parodii.

Absence nápadu a ledabylé zpracování by měly být smrtelným hříchem.

Škoda, že hrdina neposlechl. Nemusel bys o tom psát a bylo by o jednu pitomou povídku méně.

Nejsem si jistá, co se touto povídkou autor snažil dokázat. Že umí být ještě nechutnější než Kulhánek a Jack Rozparovač dohromady?

Autor je moc šikovný, má u mě keksíček a jedno Ne.

Výstavba děje, to je naprostá klasika: drsný Zabiják plní Úkol a při čekání přemýšlí o Pozadí příběhu.

Píčoviny a kokoty používaný v literatuře musej mít svůj smysl, jediným důsledkem tohohle příspěvku je, že čtenář si tak akorát pomyslí, že autor sám je kokot.

A až budeš psát něco normálního, ve střízlivým stavu, a nebudeš popisovat svoje psychedelický vize, když budeš sjetej nějakým mně neznámým svinstvem, dej si pozor na následující chyby.

Sonda do života pubertálního upíra, kterému za zadkem běhá starý upír (s temnou skvrnou ve vlastní minulosti) a mentoruje.

Čítam poviedky kvôli deju. Tu, aby ho človek hľadal lupou.

Náladu by mala vyvolávať próza, nie interpunkčné znamienka.

Asi vás moc nepotěším, protože není toho věru mnoho, za co byste zasloužil pochválit.

Autor je buď mnou zcela nepochopený génius, anebo si prostě jenom něco šlehnul.

A doporučuju nepůjčovat si hrdiny z cizího díla, originalita je dost podstatná.

Povídka dobrý, ale číst se to nedalo.

Nemám k tomu povedať jedno pekné slovo. Čo už samo o sebe hovorí, že píšete dobre.

Hrdina je drsný jak šmirglpapír, pije černou vodku, nenávidí své jméno po otci a jeho jedinou láskou je motorka a zbraně.

Asi tak na páté straně jsem začala mít urputný pocit, že při další drsné, zatraceně drsné hlášce začnu běhat po místnosti za hlasitého pokřiku „Olgoj! Chorchoj!“

Kde je nějaká originalita, člověče?

Trochu jako když pejsek a kočička vařili dort. Jsou tam nestvůry, silné motorky, akce, detektiv drsné školy... prostě moc dobré ingredience, ale celek nemá moc hlavu a patu.

Čtenářův dojem pak je, že drsný detektiv je pako, protože motivy jeho jednání jsou totálně nejasné.

Shoda „podmět-přísudek“ funguje náhodně jak ve sportce.

To je jako kdyby někdo povídku začal tím, že hrdina ráno vstal, poškrábal se na zadku, vyčistil si zuby a zašel se vyčurat.

Človeče, napriek tomu, že čeština nie je mojim rodným jazykom, ju tuším ovládam lepšie než ty.

Chudák porotce nemá ponětí, že hrůza bude ještě větší, než předpokládal.

Co ti chudák střední rod udělal, že ho v polovině případů ostentativně ignoruješ?

Informace, že schodiště na půdu vedlo rovnou na půdu, je také naprosto zásadní a překvapivá.

Slovo „doplahočíme“ se skrz zuby necedí, na to jsou určena jiná. :o)

Pekáč se to jmenuje proto, že se v tom peče a tím pádem „dřevěný pekáč“ je blbost.

A ten velvyslanec, to byla úplně zbytečná postava, a ke všemu byl dost blbej.

Ale nesmělo by to celé být zpracováno jako přednáška záporňáka, který klaďásovi do detailů vysvětluje svoje dosavadní myšlenkové pochody a pohnutky, čekaje při tom, až konečně přiletí klaďasovi spojenci...

Není potřeba pojmenovávat postavy jenom jejich jmény, ne? Umíme to i jinak.

Raději se odeberte trávit více času na lože s nějakou zrzavou pražskou hlavou a nechte psaní povídek někomu šikovnějšímu.

Dost dlouho jsem se nemohla rozhodnout, jestli to autor myslí vážně, nebo si ze mě dělá srandu.

Tahle povídka není tak úplně strašná, jak se budu snažit záhy naznačit.

Mířiv?!!!!! Já nejspíš někomu taky namířivím! Copak to jde, číst povídku, která začíná přechodníkem minulým?

Tudy ne, přátelé. Neoriginální, nesmyslné - hrdina, který se po městě za bílého dne pohybuje "velmi nenápadně" v kápi a pomáhá matkám s nákupem, to snad autor nemohl myslet vážně.

Hrdina je inkognito a drsný a vůbec celý takový divný, ale jde do krčmy na čaj a koláč?

Jestli to byl pokus o získání Nevidoucího, tak sorry, je tam málo chyb.

Doufám, že autor začne číst. Doufám, že při čtení možná pozná, jak a proč se používají odstavce. A to je pouze začátek dlouhé cesty.

Doporučujem čítať si dialóg nahlas a upraviť ho tak, aby nešušťal papierom.

Porovnajte si kontrast, ako vnímate hlášku sebevražedného hrdinu, čo sa vrhol pod tank, ak pri tom zahlási: „Za stranu a lidi,“ a keď povie: „Zasrané náledí.“

Má to být ten nejlepší z nejlepších a přitom se po zmínce o příteli své vyvolené sesype jak čtrnáctileté emo a při bojové akci naprosto selže.

Mimochodem, "a pak svět vybuchl" je klišé stejného kalibru jako "mlžný opar" nebo "zlatavý mok" a krom toho to všichni opisujeme od pana Pratchetta.

Hrdinovi celou dobu jenom přeju, aby už zemřel a přestal mě otravovat.

Celá povídka je směsice takových kravin, že to přece nemůžete myslet vážně.

Doporučila bych autorovi, aby před jakoukoliv další publikací svých prací zkusil ještě zameditovat nad otázkami života, vesmíru a vůbec.

Proč musí mít vždycky každý fantasy hrdina meče na zádech?

Sociálně uvědomělý trpaslík.

Je to tedy trochu zápletka založená na hlouposti jedné z postav.

No a postavu, která do děje nevnáší nic než své zbytnělé ego, nezachrání ani to, že je chlap i ženská zároveň.

Co dělá ve fantasy slovíčko "oops", prosím vás?!

Já mám takový návrh, jo? Co kdybysme z té povídky vyházeli všechno kromě ukecaného, vševědoucího Oka? Ona by se ta povídka totiž moc nezměnila.

Takže doporučuji si vzít svých pět nebo šest švestek a své krásné svalnaté mužské tělo (případně ženské se zadečkem jako třešničkou na již tak lahodném dortu) přesunout na jinou uměleckou oblast.

Prosím nepíšte o skvelých spisovateľoch. Nedá sa to čítať, pokiaľ nie ste skvelý spisovateľ, ale kedy by ste ním boli, už by ste nemali potrebu o skvelých spisovateľoch písať.

Doufám, že nejsi majitelem lihovaru, neboť by se dalo usuzovat, že povídka byla napsaná za účelem zajištění většího zisku z prodeje.

Přechodníky i archaismy jsou poměrně složité, co ale složité není, je shoda podmětu s přísudkem, zopakujte si ji prosím.

Poviedka nesmie končiť trojbodkou. Vymažte ich pre istotu všetky.

Tahle povídka by mohla vyhrát cenu v soutěži „chaos roku“.

... ale poslední čtyři stránky to je prostě kolosální mindfuck, ve kterém se nelze vyznat.

Prvky fantastiky sú použité ako dynamit na trhanie fialiek.

Patnáctimetrový obr zmenšující se proto, aby se mohl pomilovat se svou slečnou, to bylo moc i na mě.

Bože môj! Toto sa mi nepáčilo! Nebavilo ma to! Liezlo mi to na nervy! Na štvrtej strane som dúfala, že to buď skončí, alebo že mi niekto povie, že to už nemusím čítať!

Nicméně nadvláda podstatných jmen nad ostatními slovními druhy mi docela vadí.

Stránka jednoduchých holých vět průměrně tak o třech slovech v soutěži uspět nemůže.

Variace na téma "sepiš první blbost, co tě napadne, hlavně ať něco je".

Celkově je vesmírný eko námět kvalitnější než deset Avatarů dohromady.

Alespoň to není o upírech a vlkodlacích. Tolik o pozitivech povídky.

Člověče, vy píšete dobře, ale takový kraviny!

Vymazať drtivú väčšinu výkričníkov a viet s tým súvisiacich. Obzvlášť tie výkričníkové rodiny.

Vyhoďte ty zbytečné vysvětlovací pasáže a pište méně jako Wikipedie a víc jako tvůrce beletrie.

A úvodní věnování je tam proč? Takovou povídku bych věnoval leda někomu, koho nemám moc v lásce.

Variací na téma „jak se ošklivé nadměrně vyspělé lidstvo zničí a jenom pár vyvolených jedinců zůstane, aby obnovili rasu“ je už tolik, že jedno z nich zpracoval i Nohavica!

Jen blb vyzradí pointu už v názvu.

Po jazykové stránce nejvíce bodů strhávám za otazníky, kterými zcela nesmyslně končí zhruba polovina vět?

Nevěřil jsem, že to slovní spojení někdy použiju, ale po třetí stránce z devatenácti musím hlásit, že se jedná o excelentní případ slovní onanie.

Mám silný dojem, že veškeré vaše povědomí o magii vrcholí hrami Heroes of Might and Magic.

Navíc má autor fascinující sklony tvořit všechny věty tak, aby ve výsledku připomínaly spíš nákupní lístek než nějakou formu příběhu.

To je ale blábol!

V ideálním případě dejte svou povídku nejprve někomu přečíst, aby vás upozornil, že jí některé věci chybí. V tomto případě například příběh.

Dobrý nápad je využití japonských reálií, nicméně nakonec působí, jako když jste se všechno, co víte o Japonsku, naučil z Kill Billa.

Příště tedy až budeš psát o něčem, o čem třeba úplně všechno nevíš, doporučuji použít strýčka Googla a tetičku Wiki.

Také interpunkci je zajisté líto, že v této povídce nemá takové slovo, jaké by si jistě zasloužila.

To má ale hlavní hrdina šikovný vak, kolik se mu tam toho vejde.

Tento druh příběhů zdá se mi poněkud ohraným.

Úvodní scéně by se možná zasmálo pětileté dítě, ovšem jen kdyby byla zfilmovaná, hrál v ní Mr. Bean a doprovázely ji legrační zvuky.

Román, nacpaný do povídky => zmíněny jen důležité body => působí to jako šipkovaná nebo šifrovačka, od stanoviště k stanovišti, od vědmy k Harthovi, od kohoutka ke slepičce.

Právě kvůli povídkám, jako je tato, mají porotci literárních soutěží jako tajné znamení na čele vytetovaný mezerník a okolní tlačítka.