Žánry fantastiky

Od letošního ročníku jsme zavedli nepříjemnou povinnost pro všechny přispěvatele do Vidoucích, totiž povinnost autora zařadit svou povídku do určitého fantastického žánru. Nebude-li autorům stačit prosté sci-fi/fantasy/horor, nabízíme vhodnou pomůcku pro jemnější rozdělení. Seznam žánrů fantastiky i s jejich popisem.

Toto je rozvrhnutí do žánrů, které je vytvořeno pro účely soutěže Vidoucí. Jeho účel není SFFH pevně rozškatulkovat, jen vypomoci autorům příspěvků do soutěže, aby svoji povídku do jednoho, dvou či více žánrů zařadili. Toto rozdělení si neklade za cíl být vyčerpávající a rozhodně se jím autoři nejsou povinni řídit.

 

alternativní historie: Děj se většinou odvíjí od úvahy, co by se stalo nebo mohlo stát za předpokladu, že by v určitém historickém okamžiku došlo k nějaké odchylce od naší skutečné historie (např. jiný výsledek bitvy; nebo předčasná smrt osoby, která měla velký dopad na další historické události).

Příklady: Turtledove: série Světoválka, Clarke: Jonathan Strange a pan Norrell, Velinský: Engerlingové, ...

hrdinská fantasy, meč a magie: Fantasy zaměřená na hrdinství. Děj většinou sleduje příhody a výpravy hrdiny, který neohroženě překonává hordy nepřátel a mnohá nebezpečenství. Hrdina většinou přijímá úkol (quest) a nese s sebou jeden či více magických předmětů. Postavy jsou často archetypální.

Příklady: Howard: série o Conanovi, Tolkien: Pán prstenů, Sapkowski: série o Zaklínači, ...

městská fantasy, urban fantasy: Děj se odehrává v městském prostředí, ať už ve městě ze současnosti, v minulosti, či v nějakém alternativním světě, a město je také středobodem příběhu. Často je hodně místa věnováno popisům.

Příklady: Miéville: Nádraží Perdido, Gaiman: Nikdykde, Lukjaněnko: Noční hlídka, ...

humoristická fantastika: Fantastický svět většinou slouží jen jako kulisa, ve které se odehrávají podivné a pitoreskní příhody. Mnohdy se satirickým či parodickým podtextem vztahuje ke skutečnostem z našeho reálného světa.

Příklady: Pratchett: série Zeměplocha, Adams: Stopařův průvodce po galaxii, Morressy: série o Kedrigernovi, ...

postapokalyptická, postkatastrofická SF: Zabývá se koncem civilizace a společnosti, jak ji známe (ať už skrze zásah mimozemšťanů, nějakou pandemickou nemoc či nukleární válku). Hrdinové se ocitají v mezních situacích, v nichž je těžké, nemožné, popřípadě krajně nevhodné (z hlediska přežití) dodržovat zvyky a morální zásady, kterými je vybavila civilizovaná společnost. Často je popisována společnost na nižší technologické úrovni než byla společnost před katastrofou, která je buďto zapomenuta či nějakým způsobem mýtizována.

Příklady: Wyndham: Den Trifidů, Miller: Chvalozpěv na Leibowitze, Kulhánek: Stroncium, ...

lyrická, atmosférická fantastika: Takové povídky bývají krátké. Jejich hlavním účelem není nějaké hnaní za pointou, ale za pocitem, který má zamrazit. Vyznačuje se prvky nadpřirozena, jejichž vysvětlení je často pointou. Je hodně popisná, má lyrické prvky a většinou málo děje. Vystupuje zde málo postav, často jen jedna jediná.

Příklady: Poe: Jáma a kyvadlo, některé Bradburyho povídky, ...

fantastická romance: Píší ji hlavně ženy, zejména mladé dívky. Hrdina či hrdinka je postaven/a před nějaké nesnáze. Stíhá ho/ji nepřízeň osudu a on/a se v té nejnepříznivější chvíli zamilovává do romantického hrdiny. Mívá nadpřirozené schopnosti (obvykle je upír). Ty používá, aby ochránil/a sebe a svou lásku, která je zranitelná. Občas příběh skončí tragédií, kdy se jeden z obou milenců obětuje pro toho druhého, v naprosté většině ale dochází k happyendu.

Příklady: MacDonald: Lilith, Meyer: Stmívání, ...

akční fantastika, střílečka, vyvražďovačka: Vycházejí z gangsterek, potažmo z westernů. Jsou psány filmovým střihem, dávají důraz na akci. Postavy jsou nezřídka zabijáci, kriminální živly, tvrdí policisté, tajní agenti či lovci hlav. Obsazení je většinou mužské, zpravidla ale není vypuštěn sex, neboť je-li účastna žena, je zachráněna před smrtí a s radostí se odevzdá hlavnímu hrdinovi.

Příklady: Kulhánek: Noční klub, King: série Zabíječ, série Agent JFK, ...

utopie/antiutopie (dystopie): Zabývají se sociálními a politickými aspekty společnosti. Utopie popisuje ideální svět, antiutopie proti tomu svět hrůzný a ideály opovrhující. Obvykle slouží jako metafora k naší současné společnosti. Často bývá středobodem těchto příběhů souboj jednotlivec vs. společnost.

Příklady: Orwell: 1984, Clarke: Město a hvězdy, Kmínek: Utopie, nejlepší verze, ...

magický realismus: Současně s naším světem existuje svět očím nezasvěceného skrytý, který má často jinou kulturu a sociální rozvrstvení, než se na první pohled zdá. Prvky fantastiky jsou podávány jako přirozené, autor se je nepokouší vysvětlovat.

Příklady: Bulgakov: Mistr a Markétka, Márquezovy knihy, Gaiman: Američtí bohové, ...

pohádková fantasy, moderní pohádka: Využívá motivy a příběhy z lidové slovesnosti. Postavy jsou archetypální a často je zde silná hranice mezi dobrem a zlem. Může jít také o převyprávění klasické pohádky do reálií našeho nebo jiných světů.

Příklady: Carroll: Alenka v říši divů, Baum: Čaroděj ze země Oz, Tolkien: Hobit, Gaiman: Koralina, ...

časovka: Povídka, založená na cestách časem. Nejčastější cílovou stanicí bývá historie. Vynálezce nebo nějaký nešťastník většinou jde napravit křivdy nebo zabránit katastrofě, která se stala v minulosti. Obvykle se při tom musí vypořádat s některým z časových paradoxů.

Příklady: Wells: Stroj času, Heinlein: Všechny tvé stíny, Asimov: Konec věčnosti, ...

soft SF: SF zabývající se a prozkoumávající vědecké disciplíny, jako je biologie, psychologie, sociologie, politologie, ekologie, antropologie, lingvistika a jim podobné. Důraz je při tom na charaktery postav a jejich vztahy, technologie a fyzika bývají upozaďovány.

Příklady: Card: Mluvčí za mrtvé, LeGuin: Levá ruka tmy, Bradbury: Marťanská kronika, ...

hard SF: „Čistá“ sci-fi opírající se o poznatky fyzikálních věd. Autoři hard science fiction se soustřeďují na popis nových technologií, fyzikálních a astronomických jevů a jejich případných dopadů na okolní svět. Snaží se o konzistentnost svého díla se soudobými vědeckými poznatky nebo alespoň o věrohodnost vesmíru nekonzistentního.

Příklady: Clement: Těžká expedice, Clarke: Měsíční prach, Asimov: Ani sami bohové, ...

military SF: Vojenská fantastika. Příběh se odvíjí kolem konfliktu (např. lidstva proti jiné civilizaci) a jeho válečného řešení. Samotná akce je často popisována z pohledu běžného vojáka nebo důstojníka. V některých příbězích je kladen důraz právě na techniku, vítězství je dosaženo nejenom technologickou převahou a logistikou, ale i vůlí, odvahou a vojenským uměním.

Příklady: Heinlein: Hvězdná pěchota, Weber: série o Honor Harringtonové, série Wing Commander, ...

kyberpunk: Hlavní roli hrají informační technologie, počítače a zejména umělá inteligence. Kybernetickému světu často vládnou drogy, mafie a zbohatlické vrstvy zastoupené mamutími nadnárodními společnostmi. Kyberpunk často charakterizuje nihilistický nádech a pocit marnosti a bezútěšnosti z přetechnizované společnosti. Postavy mají obvykle kyberimplantáty po těle a tráví čas ponoření v kyberprostoru.

Příklad: Gibson: Neuromancer, Sterling: Schismatrix, Stephenson: Diamantový věk, ...

space opera: Dobrodružné příběhy (často s nádechem romantiky) odehrávající se ve vesmíru obvykle na pozadí nějakého vesmírného konfliktu, samozřejmostí je mezihvězdné cestování a množství mimozemských civilizací.

Příklady: Hvězdné války, Star Trek, Bujold: série o Milesi Vorkosiganovi, ...

dark fantasy: Fantasy hraničící s hororem nebo šířeji díla spadající zároveň do fantasy i hororu. Lze sem zařadit i horory oliterárních soutěžích

Fanfikce: Vyznačuje se tím, že autor vezme něčí svět, příběh či hrdiny, načež buď popíše události před, po či během hlavního děje nebo to rovnou napíše lépe než původní spisovatel. Nejčastěji se pak autor celé povídky vyskytuje v povídce zároveň jako hlavní hrdina.

Příklady: objevuje se převážně pouze v literárních soutěžích

Psychedelická fantastika: Typicky obsahuje dvě dějové linie, jednu "reálnou" a jednu "snovou". Snová bývá plná podivných vizí, obyvatel a podivného i všeho ostatního, a to bez jakýchkoliv hranic a omezení i v poměrně volném SF smyslu - od veršovánek na záchodě, kterými k vám mluví váš mrtvý šéf po desetistránkový popis toho, jak voní a zní zelená barva. Obě linky však v drtivé většivě případů nejsou navzájem odděleny, prolínají se i během jedné věty a autoři rezignují v různé míře i na zbylé složky stuktury textu. Častým tématem jsou drogy a jiné halucinogenní látky.

I když v této oblasti existuje pár velice kvalitních autorů, doporučujeme vám se tomu stylu psaní vyhnout.

Příklady: P. K. Dick: Ubik, A. Huxley: Ostrov, H. P. Lovecraft: některé povídky, ... 

 

(K sestavení tohoto článku byly použity texty z wikipedie a ze serveru legie.info.)