Reportáž z Fénixconu 2008
Víkend od 5. 12. od 7. 12. 2008 patřil v hotelu Avanti fantastice. Sešla se tam špička českých a slovenských autorů fantastiky, legendární přednášející a showmeni, ke které se skromně připojilo i několik redaktorů Palantíru (jmenovitě Cellindra, Merlin, Alyssa a Harv).
Sedíme ve vlaku na Prahu a
dáváme sbohem našemu poslednímu letošnímu
conu, který se opět neobyčejně vydařil.
Fénixcon se tentokrát nesl v duchu dichotomie muž a žena. Můžeme bez mučení prohlásit, že kdo nepřijel, prohloupil.
Program se po roční přestávce opět konal v příjemných prostorách hotelu Avanti. Velké společenské foyer plné pohodlných křesel se v průběhu dnů stalo svědkem řady setkání, družných pitek a bouřlivých diskuzí.
Většina programu těžila z rozporů, sporů, shod a neshod mezi muži a ženami, zejména ve fantastice. Také výjimky byly neméně zajímavé – Vlasta Talaš nám slovem i obrazem přiblížil letošní birminghamský Discworld Convention (a taky jste mohli naživo zahlédnout jeho dvě krásné dámy - Míšu a Julii), na zeměplošské téma proběhla ještě tradiční beseda a čtení Jana Kantůrka s křtem audioknih (kde podle očitých svědků zpestřoval program alkoholem náležitě posilněný JWP). Dostalo se i na doslovný souboj pohlaví v historickém šermu se skupinou Cavalieri Moravi vedenou charismatickým Robertem Waschkou. Ten se rozhovořil o veleúspěšných šermířích v sukních a mimo jiné jsme se dověděli, že muži měli velké štěstí, že nepřišli o svůj status bojovníka.
Velký zájem byl i o přednášku Petry Neomillnerové, která si údajně předem slíbila, že se nebude uchylovat k přisprostlým vtípkům a slib opět nedodržela, k velkému obveselení diváctva. Z milostných avantýr elfů, upírů a podobné havěti pak nezůstalo nic skryto.
Během fénixu také došlo na schůzku zástupců Fandomu a drobného vzorku fandomové mládeže, která byla poprvé (k naší hluboké nelibosti) označená jako neodinos. Debatovalo se nad smyslem bytí, bití a nebytí Fandomu. O tom, co by mohl dělat, jak by to mohl dělat a o tom nejdůležitějším, kdo to bude dělat.
Saša Pavelková si připravila podařený sestřih filmových scén, kde se muži a ženy škádlí jako psi a kočky a kde ani svátost manželská vám nezaručí pravidelný a bezpečný sex.
Již tradičně se ani v největším sále nedostávalo
židlí na estrádě conanologa Nalima Lidochaze, kde jste se mohli dozvědět, co má
společného barbar Conan, Kája Ma
Mucka je lepá ženština většinou navlečená od něčeho upnutého, přiléhavého a odhalujícího.
Echm, trochu tě opravím :o) Nejedná se o ženu, ba právě naopak :o)
Definice na jednom NYXím klubu: \"Kdo/co je MUCKA: ... gothicky/industrialni/EBMacky/cyberpunkovy apod. chlapek k nunani\"
:o)))
Jasně, ale tady to spíš bylo myšleno, jak to říkám já. Protože moc gothický/industrialní/EBMačkový/cyberpunkový chláplků k ňuňání jsem tam neviděl.
Ba ne, mucka, jak ji používáme v našem kulturním kontextu (nejsouce gothiky, industriály ani whateverthisis - prostě mezi normálními lidmi) - a v našem článku - je opravdu žena, v tomto případě žena určená, svolná a implicitně vybízející k muckání.
První takovouto entitou byly elfí mucky (v době, kdy člověk ještě gothika na conu nepotkal), neboli elfinky (Martin Koutný razí název Legolasky, i když v jeho případě nejde ani tak o vzhled jako spíš o literární preference), následně se přidaly gothické mucky a už to jelo (viktoránské mucky, manga mucky, lolita mucky, emo mucky, atd. ad infinitum.). Na muže jsme tento výraz přenesli až později (zhruba okolo doby, kdy Miles hrál jednu mužskou elfí mucku v dračáku), a to zejména na muže, kteří odpovídají výše uvedené definici. Jenže na ty narazíte (na rozdíl od ženských mucek) málokdy.
No a jak vidíte z Merlinova příspěvku, tento výraz si žil vlastním životem a v určité komunitě se už přenesl výhradě na muže.
A to už hrozně dávno, musim poznamenat :) Já jsem si pod výrazem mucka představovala vždycky metrosexuálního elfa, co si barví vlasy.