Evoluce Havrana

Jmenoval se Havran

Cesta se ztrácí v mlze. V bezvětrném příšeří umírajícího dne vypadá každá závěj spadaného listí jako nehybné tělo. Stromy se nad cestu hrozivě naklánějí, holé větve jako umrlčí ruce, blednoucí do mléčného příkrovu. Mlha pohltila jakýkoliv zvuk. Až na jeden... je to zvuk cválajícího koně, žene se po cestě přímo sem, kopyta tepají cestu jako poděšené srdce, a blíží se, blíží - už musí být tady! Mlha v jednom místě potemní a náhle se z jejího závoje vynoří jezdec, prudce přitáhne oři otěže a stejně prudce sesedne. Je temný jako noc sama, není to jen tím, že mlha smazala všechny barvy, on je skutečně oblečen jen v černé. Černý plášť mu visí z ramen, černá kožená vesta s řemením tak složitým, že ho pravděpodobně svléká nějakým kouzlem, černá halena, černé boty... a do tváře mu padají dlouhé prameny černých vlasů. Nemusíte mu ani vidět do očí, abyste správně uhodli, že jsou také černé, hluboké jako dvě studny, smutné jako půlnoc na popravčím vrchu, ale zároveň bystré jako oči dravce. Takový je i on sám. Stojí trochu přihrbeně, byť jeho tělo je hubené a mrštné. Tíží ho totiž dávné prokletí, opovržení, jehož se mu dostává od všech, které potkal, cestuje v osamění, zjeví se a zase zmizí, a doufá v pomstu... A zpod černých pramenů se na vás dívá tím pohledem, jenž se propaluje až do vašich duší... znáte ho... potkali jste ho... a možná jste ho i napsali. Jmenuje se Havran.
Narazila jsem na něj také. K nezlomným Vidoucím Porotcům jsem se sice přidala teprve loni, ale i za tu relativně krátkou dobu jsem se s hrdinou jménem Havran mohla seznámit více než dobře. Vystoupil v několika povídkách, kde se vždy zjevil jako stín, smutně pohlédl na čtenáře svýma bystrýma očima, ladným pohybem sťal hlavy několika záporákům, aby zase zmizel a zanechal ostatní hrdiny v němém úžasu. Povídky prokazatelně nepsal jeden autor, ale podobnost jejich havraních hrdinů byla až zarážející. Jak je to ale možné? Pojďme se tedy podívat Havranovi na zou... na zobák.
Autory a autorky fantasy prostě v určitém věku a rozpoložení mysli přitahuje temnota a zlo. Záporáci - a Havran nepochybně není typický kladný hrdina - jsou totiž ve spoustě literárních i filmových děl zajímavější a prokreslenější než sladcí princové a čestní rytíři různě tvarovaných stolů. Možná si naši autoři sami občas připadají jako takový Havran - možná jim okolí nerozumí, mají pocit, že nesou prokletí, a postava Havrana v jejich povídce jim dodává sílu a inspiraci, jak se se svým smutkem vyrovnat. Havran a jeho neustálá pochmurná nálada a křivé úsměvy, z nichž čiší pohrdání tímto povrchním světem... Sice je to hrozně in a každý o tom píše, ale zde se to nabízí skoro samo - Havran by se na srazu emařů nebo gothiků necítil vůbec cizí. Havran se vůbec dost striktně drží temné módy bubuděcek, a vsadím se, že si ve volném čase čmárá kolem očí uhlíky z táboráku. Místo pichlavé bižuterie nosí na zádech dva překřížené meče, případně dvě dýky překřížené kdoví kde. Mívá vysoké kožené boty a ty jeho vlasy, padající mu neustále do čela, taky o lecčem svědčí. Havran je tedy ztělesněním nejen temnoty a pomsty, ale také současného mladého módního trendu aplikovaného na fantaskní středověký svět. Uf...
Mnohem pravděpodobnější je ovšem možnost skutečné existence jakési sekty Havranů, možná také jednoho všemocného démonického Havrana, jenž se snaží infiltrovat svou osobu do každé várky povídek, kterou dostanu k přečtení, neboť ví, že o něm vím, a jde mi po krku. A nejen mně. Vybral si za cíl Vidoucí Porotu. Vybral si za cíl nás zničit prostřednictvím vás, autorů, otevřených myslí, do nichž se vecpal a nahradil vaše pestré hrdiny sám sebou, a bude to dělat i nadále, až všechny fantasy povídky zčernají, přikryty jeho pláštěm, a jejich originalita bude udušena v zárodku.
Tomu se musíme bránit. Když se to vezme kolem a kolem, je Havran vlastně hrozně nepraktický hrdina a jeho pole působnosti je dosti omezené. Tak se podívejme hned na tu barvu. Havran tráví svůj povídkový čas plížením se po lesích, méně častěji po zšeřelých hradních chodbách. Plíží se nepozorovaně. Vážně? Aragorn by mu nejspíš prozradil, že existují mnohem nenápadnější, taktéž sexy barvy, například hnědá, zelená nebo šedá. Ačkoliv černá se nemusí prát... že by to byl ten důvod, proč Havranem všichni tak opovrhují? Havran (nebo autor?) by měl rovněž vědět, že některé lepé dívky si potrpí na blonďaté svalovce, kteří jsou též mrštní a nemusí k tomu být ještě hubení, a že pokud si Havran nebude prát oblečení, žádnou lepou dívku stejně nesbalí. Havran rovněž ve většině případů postrádá smysl pro humor, byť vtipný hrdina je kořením každé povídky (a lépe sbalí lepou dívku). A když už se o lehkou nadsázku pokusí alespoň nějaký trpaslík ve vedlejší roli, Havran ho setře suchou pochmurností, která již po druhé stránce pomalu obestírá i mysl porotcovu. Rovněž je s podivem, že Havran přežívá všechny šarvátky bez jediného škrábance, neboť vlasy padající při boji do ksichtu mohou zapříčinit porážku i těch nejlepších a Havran si nikdy v životě nestáhl vlasy do culíku. Ty jeho vlasy... rozhlédni se, autore, a spatříš, že také vlasy mají různé barvy! Zde neplatí, že by se černé vlasy nemusely díky své barvě mýt. Představme si našeho hrdinu třeba s vlnitými hnědými vlasy. Sexy, ne? S bílou opatrně, to zavání kopírováním. Pak už to sice nebude Havran, ale ejhle, hrdinu lze připodobnit i k mnohému jinému chytrému zviřátku! Opatrně s vlkama. A opatrně s temným prokletím. Mohl by nám prosím jednou někdo prozradit, o jaké temné prokletí že to jde? Havran se potácí světem, od hradu ke hradu, od povídky k povídce, ale jeho dobrodružství nemají nikdy ani náznakem nic společného s tím jeho zatraceným prokletím. Havran má očividně prokletí jen na to, aby mohl vzdychat a tvářit se pochumrně...
Ale možná tu pravou podstatu prokletí nikdo z autorů nezná. Možná je právě Havran samotným prokletím, temnou magií vtírající se do vašich povídek. A tak znovu apeluji na všechy mladé nadějné autory - braňte se! Braňte se a nedovolte Havranovi usednout i na vaše rameno a vyklovat vám z hlavy originální nápady. Vaši porotci vám poděkují.

P.S.: Čím víc o něm píšu, tím přitažlivější mi připadá. Není to jen tím, že jsem taky gothik, je to ta jeho kletba! Tohle to jen dokazuje. Jdu si strčit hlavu do kýblu se studenou vodou. Vaše nezdolná porotkyně.