Poslední zpráva

Poslední zpráva

    Kyran. Ano, tak se jmenuji. I když na tom vlastně dnes už vůbec nezáleží. Dnes už na ničem nezáleží.
    Ale abych to trochu upřesnil. Jsem skřet. Ano, ten temný skřet, pokřivená bytost Zla, jak kdysi říkávali lidé. Kdysi.
    Je to už několik let, co jsem nějakého člověka viděl a vím, že už nikdy žádného neuvidím. Ani člověka, ani elfa, trpaslíka a ani žádné jiné podobné bytosti, proti nimž jsem vždy zuřivě bojoval. Všichni jsou již totiž dávno mrtví. Zemřeli při obraně svého světa před Temnotou. Světa, který je i mým domovem, i když tedy vlastně spíše byl. Zemřeli do posledního. Všechny jsme je vybili. Já a ostatní spojenci Velkého Temného Pána. A poslední zbytečky, kteří se pokoušeli schovat, pobil náš Velký Pán.
    Když tehdy Temnota zvítězila, nemohl jsem tomu uvěřit. Lidé a jejich spojenci nás totiž předtím vždy porazili. Vždycky zahnali Temnotu, i když ji nikdy úplně nevyhubili. Zahnali ji na několik let, stovek i tisíc, aby se však poté znovu a znovu probouzela a pokoušela se o nemožné. A jednoho dne se tak stalo. Avšak na rozdíl od Temnoty už lidé nikdy znovu nepovstanou.
    Vzpomínám si na ten den, na ty velkolepé oslavy. Byl to nejšťastnější okamžik mého života. Mé přání se vyplnilo. Naši odvěcí nepřátelé byli navždy poraženi. Už žádné to jejich tak zvané Dobro.
    Byl jsem šťastný, tak šťastný, ale jak jsem se tehdy mýlil. Kdybych býval věděl to, co vím dnes. Udělal bych cokoli, abych to změnil.
    Byl jsem tak naivní. Vždy jsem chtěl jen smrt svých nepřátel. Byl jsem zaslepen nenávistí a vůbec jsem nemyslel na možné důsledky. Nyní jsem prohlédl, ale je už příliš, příliš pozdě. Oni opravdu bránili svět před Zlem, před Temnotou a Smrtí. A před Koncem.
    Když dnes zvrátím hlavu a pohlédnu vzhůru na oblohu, vidím jen čerň a tmavou mlhu tam, kde se dříve blýskaly hvězdy či zářilo slunce. Vše je nyní zahaleno stíny.
    Ale to není zdaleka vše, co Temnota udělala. Téměř všechna zvěř už vyhynula a zbytek ji bude velice brzy následovat. Vzduch je otrávený a řeky rovněž. Žádné květiny dávno nerostou. Dokonce i my skřeti, trollové a ostatní stvoření Temnoty postupně umíráme. Naše těla nejsou tak odolná, jak jsme si vždy mysleli. Je jen otázkou času, kdy poslední z nás zemře.
    Lidé říkávali, že naděje umírá poslední. Já však nikde žádnou naději nevidím.
    Chtěl bych zemřít a vlastně bych to udělal už velice dávno, kdybych nevěděl, že smrt již klid nepřináší.
    Kdysi jsem měl mnohá přání, teď bych chtěl jediné. Chtěl bych, aby svět přestal existovat. Úplně. Jedině potom bychom snad všichni našli klid.
    Pokud mám hledat onu naději, tak tady. A možná by se to mohlo stát. Až vše živé zemře a zbudou jen pusté nehostinné pláně, pak možná i Velký Temný Pán přestane existovat, což by znamenalo i konec světa, protože Pán se stal světem a svět jím.
    Kéž by se tak stalo. Modlím se za to, i když vlastně není ke komu. Bohové dávno utekli z tohoto světa. Doufám, že existují další světy, protože tento je ztracen. Snad se tam naši bohové dostali a varovali jeho obyvatele před naším osudem.
    Vlastně vůbec netuším, proč píši tento dopis. Stejně ho nikdo nebude číst. Nikdo z přeživších to už beztak nedokáže. Já jsem poslední. Asi se potřebuji někomu svěřit, i když to bude jen prostý list papíru.
    Už ji cítím. Přichází ke mně. Smrt. Mám hrozný strach. Cítím se hůř a hůř. Myslím, že jsem se mýlil. Nikdy nenaleznu klid. Vždyť vlastně Pán Temnoty je Pán Smrti. Kdo je živý, je i v této době trošičku svobodný, ale smrt... To už bude plně náležet Velkému Pánu a ten bude mít proč existovat. Vždyť přece mrtví už nemohou zemřít a uniknout. Žádná naděje není.
    Třese se mi ruka. Smrt si pro mě nepřichází laskavě. Bolí to. A až se Velký Pán dozví, jaké byli mé myšlenky, dostane se mi jistě zvláštní pozornosti. Jemu nikdy nezáleželo na svých poddaných, kteří mu vybojovali vítězství. Jen je využil. Jak jsme byli bláhoví.
    Jediné, co nezemřelo, co se nezastavilo, je čas. A proti němu se bojovat nedá. Plyne dál a navždy bude sledovat naše utrpení.
    Už nemohu psát. Nesnesitelná bolest mi spaluje tělo. Už Ji cítím... a Jeho...