Palantir
oddělovač

Tron 2.0

Různé > Hry | 13. 03. 2005 13:31:02 | autor: mike

Raz, dva, tři. Tron 2, tři.

Výrobce: Monolith, 2003
Vydavatel: Buena Vista Interactive
Žánr: SF FPS
Doporučená konfigurace: CPU 1.7 GHz, 512 MB RAM, 3D karta 128 MB

„The reformat is coming! Quick, save yourself!“

Kdo z nás by se nechtěl – alespoň na malý okamžik – podívat do počítače? Nikoli však dovnitř té hučící bedny plné prachu, kterou má většina z nás poblíž monitoru, ale přímo do nitra fascinujícího digitálního univerza, světa čiré logiky reprezentované jedničkou a nulou...

Sběrnice. Vlevo dole si můžete všimnout průhledné krabičky archive binu.

Právě takovou fantastickou exkurzi nabídl film Tron (režie Steven Lisberger), jenž spatřil světlo světa v Disneyho studiích roku 1982. Toto trikově výjimečné dílo – bereme-li v úvahu jeho stáří – před drahným časem vysílala jedna z komerčních televizí. Ano, musím se potupně přiznat, že jsem snímek neviděl – zájem na mé straně byl, avšak videorekordér záměr zdařile sabotoval. Nicméně, ve zkratce v něm šlo o zastavení mocného programu MCP (Master Control Program), nenávidícího Uživatele ve vnějším světě a jejich posluhovače v binárním univerzu - poslušné programy. O zhatění plánů MCP se za pomoci bezpečnostního programu Tron postaral hrdina, Uživatel, který byl samotným MCP přenesen do digitální reality.

Bystřejší z vás jistě už dávno z nadpisu a okolo rozházených obrázků vytušili, o čem že tu bude řeč. Ano, jedná se o nefalšovaný first person shooter, herní počin firmy Monolith, který si ze svého filmového předchůdce vypůjčil geniální ideu, famózní výtvarné pojetí a jemně navázal na jeho příběh. Nemusíte se ale strachovat, že děj hry bez znalosti filmu nepochopíte, návaznost je skutečně mírná, málokdy překročí rámec odkazů na svůj pravzor. Na to, že je Tron 3D akce, kde se komplikované příběhy nikdy nenosily, je navíc dějová linie příjemně spletitá, což velmi potěší. Vdechne vašemu konání v digitálním světě pevný smysl a cíl – vězte, že v roli uživatele Jeta, který byl „zdigitalizován“ laboratorním počítačem podléhajícím virové nákaze, nakonec zabráníte nekalému pokusu ďábelské korporace o ovládnutí trhu (Ne, není to Microsoft, na to už je pozdě ^_^.) a posléze možná i světa.

Progress Bar. What kind of low sample junk is the DJ playing?!

Avšak honem pryč od kostrbatého úvodu, rovnou ke kernelu věci a tím je stará dobrá FPS tak, jak ji známe a máme rádi – tedy pobíhaní po úrovních za různým účelem, zde to je například nalezení určitého programu v Progress Baru, rekonfigurace firewallu, přetaktování procesoru pomocí jumperů či prostý únik před formátovací stěnou, hledání klíčů (v terminologii hry povolení), občasné krátké promluvy s „neutrály“ a kydlení nepřátel s tím, že se čas od času spustí nějaká ta naskriptovaná událost, případně je třeba rozmlátit nějakému bossovi interface, až z něj budou bity crčet. Ke skriptovaným událostem – oproti Half-Life 2, jehož první díl tento trend nastartoval, jich je o dost méně. Tron 2.0 oplývá sice pouhou desítkou úrovní, ale každá z nich je rozdělena na několik poměrně rozsáhlých úseků a kvůli nutnosti hledat povolení a relativní tuhosti protivníků vám hra vydrží rozhodně daleko déle než jedno odpoledne.

V jádru není Tron 2.0 ničím jiným než FPS ze staré školy, ale zároveň toto schéma překračuje a přidává RPG prvky, které hru příjemně ozvláštňují, a ve výsledku se blíží legendě jménem System Shock. Tak za prvé, za sbírání tzv. build notes či splnění úkolů se zvyšuje Jetova verze, zdejší obdoba zkušenosti, občas jste tedy odměněni body, které můžete distribuovat do vlastností jako zdraví, energie (logicky společná munice všech zbraní, spotřebovává se ale i downloadováním obsahu "skleněných" krabic - archive binů), rychlost downloadování, defragmentace paměťových úseků či spravování vlastních zavirovaných subrutin – podprográmků, bez kterých byste to daleko nedotáhli. Subrutinou je například každá z Jetových zbraní kromě jejich základní verze, virový štít, triangulace (možnost zoomování), Fuzzy Signature, umožňující tichou chůzi, či Profiler, jenž podává hráči informace o protivnících. Subrutin je ale spousta a volných segmentů systémové paměti bývá málo, třeba v PDA skoro žádný, a tak musíte s ohledem na situaci, kterou očekáváte, pečlivě vybírat, které subrutiny do paměti umístíte. Bude lepší odstřelovačka nebo Energy Claw, kterým snadno vymažete kohokoli ve svém dosahu? Nebo se spolehnete na základní disk a Megahurtz, zvyšující účinnost zbraní na úkor větší spotřeby energie? Volba je na vás. Subrutiny se vyskytují ve třech verzích – alfa, beta a gold – přičemž ta gold má nejmenší velikost a největší účinnost. Občas narazíte na Optimizer, mechanického brouka, který vybranou subrutinu vylepší. Koncept správy subrutin významně povznesl hratelnost Trona.

V této obrazovce probíhá umísťování subrutin do paměti. Zelené jsou betaverze a zlaté přesdstavují gold, jak jinak.

A vlastně ještě něco je v Tronovi navíc – skákací části, které nejednomu hernímu pamětníkovi připomenou staré dobré hopsačky. Nutno dodat, že skákání hráči zpestřuje fakt, že jím ovládaný digitální geroj nepřežije pád z výšky snad už z pouhých čtyř metrů. Ještě že je tu quick save. A tvůrci samozřejmě nezapomněli ani na lightcykly, představené ve filmu. Tyto motorky, jež zatáčí pouze do pravých úhlů, za sebou nechávají „pevnou“ světelnou stopu. Princip mají totožný s klasickými hady, liší se pohledem, který zůstává zavěšen za motorku, a přítomností zrychlujících a zpomalujících zón, nejrůznějších bonusů jako proražení světelné stopy, štít... Závodní části zařazené do hry bez možnosti je přeskočit (toto bylo později napraveno v patchi) mě ale, upřímně řečeno, spíše otravovaly, ale někomu se možná zalíbí. Pokud si ale chcete zajezdit mimo hru, je tu i oddělený singleplayer lightcyklů.

U této hry jde ale do značné míry o to, jakými úrovněmi se to budete procházet. Úrovně jsou navženy střídmě, přesně odpovídají (retro)představě o skutečné umělé realitě, nesouvisející s tou naší – základními stavebními kameny jsou jednoduché, hranaté geometrické tvary, plochy pastelové barvy a prosté linky, klasických textur je tu jako šafránu, nikoho nepřekvapí krabice a bloky jen tak visící v prostoru. Každý level je jednotně laděn, např. systémové jádro do temně červené, viry nakažený, hroutící se server do jedovatě zelené a internetový hub je „logicky“ pestrobarevný. Grády tomu dodá patentovaný glow efect, žhnutí. Až si budete vykračovat po světelných můstcích s bezednou hlubinou pod sebou a digitálním nebem, tvořeným několika poloprůhlednými, posouvajícími se texturami (dokud to neuvidíte na vlastní oči, neuvěříte, jak skvěle může pár pohyblivých, poloprůhledných textur vypadat ^_^), nad hlavou, budete pozorovat sloupy dat stoupající do nekonečné výšky nebo se vám bude před očima vznášet v prázdnu gigantická rotující struktura oranžově žhnoucího firewallu a zároveň se vám přímo doprostřed obrazovky začnou prostým textem vypisovat příkazy či oznámení týkající se změny v systému, dáte mi za pravdu, že by se herní designéři a grafici mohli odpoutat od okoukané skutečnosti mnohem častěji a ničemu by to neuškodilo, ba právě naopak. Prohlédněte si obrázky ze hry a vězte, že v pohybu (a v rozlišení aspoň 1024*768) to vypadá daleko lépe – světelné čáry slabě pulzují, textury s kostičkami reprezentujícími data se pozvolna sunou a průsvitné symboly rotují a blikotají. Skutečně maximálně hustá atmosféra, které přispívá i kvalita zvukového doprovodu. Zdánlivá jednoduchost opět triumfuje. Navíc vám k tomu postačí nyní už jen lehce nadprůměrný stroj (filmového Trona renderovaly tehdejší superpočítače celé dny ^_^).

Firewall

Hned po spektakulární vizuální stránce hry a promyšlenosti jednotlivých detailů elektronického světa, jež „odpovídají“ námi zažívané skutečnosti při práci s počítači, vás překvapí již zmíněná značná „vytuhlost“ protivníků. Těm nepůsobí zažívací ani žádné jiné potíže vás třemi, čtyřmi přesnými zásahy svého disku vymazat ze systému, a to i při souboji jeden na jednoho - a to prosím při střední obtížnosti. Žádné zadoomané „vrhnu se bez myšlení tam a než se rozkoukám, tak nějakých pár zásahů přeci vydržím“. Zdatnost nepřátel spolu s existencí všeobecně oblíbených alarmů povolávajících posily, ke kterým se nepřátelé uchylují v nouzi největší, tedy když na scénu vstoupíte vy, by mohla naznačovat thiefovský způsob řešení herních situací a úkolů, leč ve hře je (celkem pochopitelně) temných koutů jaksi nedostatek a různých zlodějských rádobyudělátek ještě méně. Přesto krátkou část hry absolvujete ve stylu stealth akcí, vyzbrojeni pouze paralyzátorem. Než ve hře pokročíte a získáte díky lepším zbraním daleko více prostoru k taktizování akce, dopadne to tak, že budete nepřátele hezky jednoho po druhém lákat za roh a tam nerušeně eliminovat – diskem do digikebulí.

Á propos, když už jsem nakousl zbraňový arzenál – obligátním diskem, kterým můžete s trochou šikovnosti i odrážet disky nepřátelské, a jeho dvěma dalšími modifikacemi, házený na třikrát a explozivní, vaše výzbroj rozhodně nekončí. K dispozici postupně dostanete devět dalších zbraní. Jsou tu zelené zbraně virového původu – nepříliš použitelné granáty a naopak velmi efektní granátomet BallLauncher a jeho ještě destruktivnější varianta Drunken Dims. Do modrých zbraní patří zmíněný paralyzátor, ale mnohem zajímavější a užitečnější je LOL – odstřelovačka. Většinou stačí jeden výstřel do hlavy a je po starostech. Z fialových zbraní pak zaujme Energy Claw, s jehož pomocí můžete sympaticky odsávat ostatním programům energii na dálku (a budete si při tom připadat jako Darth Vader!), a ve velice pozdní části hry ultimátní raketomet Prankster Bit, kterého si však dlouho neužijete.

Fialová je dobrá (právě drtím Energy Clawem spam_filter.exe, kterému nijak nepomohl ani bojový pokřik „Drive C forever!“).

Alespoň telegraficky seznam protivníků, se kterými se utkáte. Nejprve narazíte na programy, které podlehly virové nákaze a sami dále nákazu šíří. Později potkáte několik variant nebezpečných bezpečnostních programů, tzv. ICPs (Intrusion Counter Measure Programs), s jmény jako servwatch.exe či spooler.exe. Ty vás budou často považovat za nedovolený program. Dále tu jsou nindžům podobní digitalizovaní hackeři - DataWraithové, rozežrané aplikace Resource Hogs (třeba exploder.exe ^_^) a další. Občas hráči znepříjemní život nějaký vypečený boss, například v podobě obřího červa - Seekera.

Ve hře jsou ale i neutrální programy, které nejdou Jetovi po krku, naopak mu často s něčím píchnou. Když omylem ve víru bojové vřavy takový „civilní“ program zastřelíte, skončí hra oznámením „Illegal Program Termination“. Řekněte, není to roztomilé? A podobných vychytávek obsahuje Tron 2.0 celou řadu. Namátkou třeba ještě fakt, že zdraví nesbíráte v podobě klasických lékarniček či jídla, ale prostě si downloadnete příslušný patch, případně že po zneškodněných programech, které se nádherně rozplývají v obláčku bitů, zbývá malá žlutá pyramidka core dumpu. Klesne-li Jetovo zdraví na nulu, čeká hráče strohá obrazovka s nápisem „End of Line“. Pobaví vás také hlášky ICP, například poté, co vás vymažou, utrousí: „Jestli to byl Uživatel, tak já jsem shareware.“

Internetový hub - grafika je makabrózní.

Při tvorbě Trona se ale nezapomnělo i na hudební stránku hry a to je bezpochyby dobře. Elektronická hudba (jak jinak ^_^) s významným nádechem retra padne jako ulitá, není moc výrazná, aby rušila, ani taková, že ji málem neslyšíte. Navíc odráží herní situaci, takže fakt, že je vám v patách nepřítel či naopak že zavládl všude mír a klid, poznáte jednoduše po sluchu. V některých místech nahrazuje hudbu pouze temné hučení, do kterého zaznívá slabé počítačové pípání či pískání. Dokonalé.

Tron 2.0 je profesionálně vyrobená, proklatě originální hra, což je poznat již z prvního menu a „filmových“ úvodních titulků. Své předloze na rozdíl od mnoha jiných plytkých filmově-herních rychlokvašek ostudu rozhodně nedělá. Navíc ji dnes můžete sehnat levně, v budgetové edici. Vřele doporučuji nejen těm, kteří jsou zatíženi na počítače, neb hluboké znalosti assembleru hraní Trona nijak neusnadní. Přeji příjemný mikrocyklus.

Hodnocení: 8.5/10

.5/10



Průměrné hodnocení: 0 :: Počet zobrazení: 2620

Přidat komentář Přidat komentář:

Jméno:
*

E-mail:


Hodnocení:
Na obrázku je...
kontrolní obrázek

=*
Komentář:



* povinný údaj
 

oddělovač
Stránky běží na redakčním systému Rivendell v2.0 -- Jarník, 2006
Tyto stránky jsou uvedeny bez jakýchkoliv záruk, co se spolehlivosti, přesnosti, trvanlivosti a dalších biomagických funkcí týče, a rádi bychom vás upozornili, že SFK Palantír zvláště neodpovídá, nezaručuje, ani nedoporučuje nějaké, respektive jakékoliv, shlížení těchto stránek a odmítá nést zodpovědnost za jejich použití jak návštěvníkem, tak jakoukoliv jinou osobou, entitou či božstvem.