Palantir
oddělovač

Changeling: The Dreaming

Různé > Hry | 29. 02. 2004 13:22:17 | autor: Zdenek

   Changeling: The Dreaming je stejně jako například Vampire: The Masquerade nebo Werewolf: The Apocalypse hrou z World Of Darkness. Jednou z mnoha, kterou pro vydalo americké nakladatelství White Wolf. V našich zemích se o rozšíření těchto her, s výjimkou známých Vampýrů, v podstatě nedá mluvit. Občas jsou k dostání ve speciálkách, ale ty méně známé je nutno objednat přímo ze zahraničních skladů. Shodou náhod se mi však do ruky dostala knížka s pestrobarevnými deskami – Changeling: The Dreaming.
   Jak jistě všichni víte, jedná se o klasickou hru na hrdiny. S notoricky známým Dračím Doupětem však již tolik podobných znaků nemá. Svět Temnoty je plný smrtelných nebezpečí, ale mezi kouzelnými bytostmi z dětských snů a představ je to pouze všední svět bez fantazie. Podívejme se, jak jej popisují sami autoři této hry:

   Odpadky a zmačkané noviny se válejí po ulicích, odhrnuty stranou studeným větrem šedivého dne. Úředníci a sekretářky v pozdních hodinách opouštějí práci v hranatých šedivých monstrech, pospíchají ulicemi tisíckrát vyšlapanou cestou do svých domovů - stejných vysokých krabic, které před chvílí opustili. Řetězy automobilů se tísní na křižovatkách, mračna výfukových plynů otravují už tak se těžce vlekoucí chodce, skryté ve stínech podél zdí. Žebrák se schoulil mezi popelnicemi a jeho řídké vlasy jsou slepené špinavým sněhem. Mezitím, vysoko nad městem, chráněni skleněnými a kovovými pevnostmi, kapitáni průmyslu počítají své zlaťáky, lačnýma očima těkají po svých sterilních kancelářích. Dealeři zbraní se pochechtávají, mávaje rukama s balíky peněz, málo dbaje na utrpení, které přinášejí svými obchody. Pochmurné bledé obličeje dětí oblečených v černém hledají něco, čemu by mohly věřit, zoufale se upínají k hudbě, aby unikly prázdnotě. Procházeje všeobklopujícími stíny, upíři se jízlivě pochechtávají těmto smutným unaveným duším a těší se na hostinu, která už přichází. Zbité, opuštěné dítě vzlyká ve svých nočních můrách, tiskne se schované v lepenkové krabici. Obraz města v časné zimě, Svět Temnoty. Jako náš všední svět, jen trochu temnější, trochu děsivější.

   Ale je tu ještě jeden svět. Svět, který se odehrává ve fantastických představách dětí i odrostlých snílků. Enchanted World, Svět Kouzel, svět viděný dětskýma očima:

   Pestře malované útržky papíru a barevné balónky tančí ve větru, kutálejí se ulicemi. Bledí a tmaví panáci si to rázují ke svým domovům s mnoha okny v rytmu hudby, kterou slyší jen oni sami. Poskakující kovoví brouci manévrují v podivných kruzích a vyfukují veselé obláčky. Starý satyr vyhlíží na rohu, směje se třpytícím se sněhovým vločkám, které měkce dopadají všude kolem něj. Sen získává obrys, narozen z nadějí a strachů. Vysoko na nebi krouží drak, ostražitě čeká, až se dole na zemi zalesknou drobné mince, které má, hrabivec jeden, tak rád. Umělec, inspirovaný čerstvě napadaným sněhem, začíná malovat obraz hor s bílými čepičkami obklopených krajinou nadpozemské krásy. Dítě přitisknuté strachem ke zdi, začíná na ní vytvářet smyšlenou zubatou hrůzu, která začne růst a děsit každého, kdo se přiblíží na dosah pařátu. Děti vesele tančí ve sněhu, půjčují si sáňky, sviští z kopce dolů a jejich výskání se rozléhá celým parkem. Obraz města v zimě, Svět Kouzel. Stejný, ale ne tak docela, jako Svět Temnoty, jen světlejší, barevnější, ale ne vždy méně strašidelný.

   Svět Kouzel existuje díky energii zvané Okouzlení (z angl. Glamour). Je to kouzelná energie, která umožňuje existenci všech věcí a bytostí tento svět obývající – draků, skřítků, mluvících zvířat, pochodujících cínových panáčků a mnoha dalších. Proti ní zase stojí Banalita neboli Všednost (Banality), která zosobňuje rutinu, každodennost, život bez fantazie a radosti z objevování. Proto proti ní všechny bytosti Světa Kouzel bojují, protože z nich vysává životní sílu a ničí Kouzelné Věci a Bytosti (Chimera). Snění vzniká fantazií lidí, proto mají Kouzelné Bytosti tak rády malíře, hudebníky, básníky a další umělce. Drží se také na zvláštních místech, které dokážou tuto energii poutat. Sem tyto bytosti směřují. Nikdo je nemůže vidět. S výjimkou dětí. Děti jsou totiž ještě nezkažené, Všednost je nezasáhla natolik a jejich mysl není obklíčena Mlhami (Mysts), jako okno záclonou. Dokáží tak ještě vidět záchvěvy Kouzelného Světa.
   V čem je ještě Svět Kouzel rozdílný? Vidíte věci, které byste normálně vidět nemohli. Cože, ten telefon mluví sám od sebe? Proč najednou ta stará barabizna na kraji města vypadá tak barevně a vůbec úžasně? Že je to sídlo vznešeného knížete Amrodila? Proč ne? Ano, ten vlídný a důstojný školník je velitelem jeho trollí gardy. Svět Kouzel ale není jen ona barevná slupka na povrchu. Přes Brány se můžete dostat do Dalekého Snění (Far Dreaming), mnohem podivnějšího než je to Blízké. Věci tam se mnohem více vymykají racionálnímu rozumu, fantazie je tu nespoutanější. A co se děje ve Snění Hlubokém (Deep Dreaming), to už jsou pouze dohady. Snad se zde opravdu nachází Arcadia, bájné království vznešených Sidhe. V současnosti je však tohle bájné místo spíše jen připomínkou toho, jak bylo kdysi na světě než se rozšířila Všednost a vše svázala svými přírodními a fyzikálními zákony.

   Ale ke hře samotné. Hráči tu, stejně jako v ostatních RPG hrách, hrají živé bytosti. V tomto případě jsou jimi Changelingové (česky Podvrženci, což ale nezní moc dobře:o) Tak se totiž jmenují ony kouzelné bytůstky obývající říši Snění. Jak se sem dostávají? Nu, rodí se. Rodí se jako obyčejné lidské děti. Jak rostou, hrají různé hry. Dospělí se obvykle s úsměvem podivují, že si dokáží hrát úplně samy, vymýšlí si různé bytosti a představují si, že věci jsou živé. Dospělé vůbec nenapadne, že to může být skutečné, že jen oni je nevidí… Takové dítě s duší „Podvržence“ časem prodělá proces zvaný Chrysalis. V tuto chvíli si uvědomí svou opravdovou podstatu a stává se Changelingem – Podvržencem. Podvržencem proto, že je rázem nucen se alespoň částečně izolovat od lidské společnosti, aby ho nezničila Všednost. Musí proto najít nějakého učitele z řad starších Podvrženců a trávit nějaký čas v říši Snění. Je nucen se naučit, jak skloubit své dva životy – život člověka, který musí z něčeho žít, a Changelinga, nespoutaného dítěte fantazie.
   Hráči si vybírají Kith svého Changelinga, což je něco jako rasa v DrD. Mají na výběr tyto bytosti: Bugani (angl. Boggans) – praktičtí usedlí zvědavci, kteří rádi řeší záležitosti a problémy nejen své ale i jiných. Ešuové (Eshu) – původem z afrických legend, neúnavní a bystří cestovatelé, žijí pro příběhy, které pak vyprávějí. Nokeři (Nockers) – bizarně se oblékající a stále připravení pronést nějakou kousavou sarkastickou poznámku, tvůrci Kouzelných předmětů. Půkové (Pooka) – vtipálci s věčně dobrou náladou, milují přírodu a zvláště zvířata, se kterými projevují obdivuhodnou spřízněnost. Redcaps (tady si lámu hlavu s kloudným překladem) – zlí špinavci, kteří jsou zasaženi zlobou až do morku kostí, rádi ubližují jiným a jejich stravovací návyky jsou proslulé. Satyrové – nepohrdnou žádným smyslovým lákadlem, moudrost hledají v životě samotném a věcech, které mohou prožít. Sidhe – nadpozemsky krásní, nobilita mezi bytostmi, odjakživa zvyklí vládnout ostatním. Trollové – tito obři oplývají ohromnou silou a smyslem pro povinnost, nic je nemůže odvrátit od úkolu, kterému se zaslíbili.
   Hráči si dále mohou (ale nemusí) vybrat Rod (House), se kterým jsou spjatí. To platí zvláště o Sidhe, kteří patří ke šlechtě. Každý je pak něčím zvláštní a jsou s ním spjaté výhody i nevýhody.
   Společnosti Snění vládnou dva Dvory (Courts), Seelie a Unseelie. Zatímco Seelie zosobňuje vše dobré a vznešené, Unseelie zase nízké a sobecké. Nelze je však chápat zjednodušeně jako dobro a zlo, nýbrž mnohem komplexněji. Oba totiž zosobňují dvě stránky povahy, které jsou v každém člověku. Proto si také hráči při tvorbě postavy vybírají svoje Odkazy (Legacies), jeden Seelie a druhý Unseelie a vybere, který z nich je dominantní. Tím si vlastně vybírá svou ideologickou stranu, avšak v některých chvílích může převládnout druhý Odkaz. Odkazy přinášejí přirozeně své výhody i nevýhody.
   Systém tvorby postavy je velice rozmanitý a lze se v něm opravdu vyřádit, ovšem hráč se do něj musí opravdu ponořit. Pak může vymyslet opravdu originální hrdiny. Přidělování vlastností a schopností je úzce spjato s budováním minulosti postavy, proto je vše logické a hlavně zábavné. Archetypy podobné Dračímu Doupěti zde vskutku nehrozí.

   Pokud znáte knížky pravidel od White Wolfa, víte, že jsou to nejen pravidla ke hře, nýbrž i opravdová pastva pro oči s poměrně vysokou literární hodnotou. Jinými slovy, za ty peníze to stojí (a že to vůbec není levné – cena ve speciálkách se pohybuje okolo jednoho tisíce korun českých). Koho nezaskočí angličtina (není nijak těžká, chce to jen trpělivost), otevírá se před ním svět úplně jiných zážitků, než na jaké byl dosud zvyklý.
   Jak říká Ešu Hazim Rašad:
   „That sounds like quite an adventure, but I have a tale to top that one! Pass me some of that spiced wine, and I´ll tell you..“



Průměrné hodnocení: 0 :: Počet zobrazení: 25079

Přidat komentář Přidat komentář:

Jméno:
*

E-mail:


Hodnocení:
Na obrázku je...
kontrolní obrázek

=*
Komentář:



* povinný údaj
 
:: (1 - 14 z 14) :: od nejstarších :: úrovňově ::
Brinn - 2007-06-28 20:11:32

Changeling je uplně nejlepší RPG! Hrajeme ho s partou lidí už přes rok a je to ohromný svět, který nás neustále překvapuje. Není co dodat. Master vdechnul život naší snové zemi a našim zevšednělým duším

Zdenek - 2004-07-20 00:00:00

2Bucho: Ano, Vampýři jsou velice rozšířeni, ale ostatní tituly za nimi výrazně pokulhávají. Možná jsem se v textu vyjádřil nepřesně:o)

Bucho - 2004-07-19 00:00:00

Zajímavý.Nemohu souhlasit s tim že hry ze světa temnoty se moc nerozšířily.Pokud si někdo chce jednu z nich zahrát většinou neni problém. informace sou třeba i na http://www.vampire.cz nebo pokud ste přihlášený na NYX

Zdenek - 2004-03-05 00:00:00

2Chalda: Škoda, GURPSy jsem taky nezkoušel. Skoro mám chuť pustit se někdy do hraní něčeho novýho třeba v rámci Palantíru. V Brně teď tak trochu do budoucna domlouvám Vampíry, tak jsem zvědav.

chalda - 2004-03-04 00:00:00

Tak po přečtení téhle recenze bych si teda hnedka zahrál :o)))

Vraní hnízdo převzalo honosnější název Devět dračích bran a potom jsme ho přestali hrát a přešli na D&D 3rd edition, jakožto vyváženější systém. Ale 9DG bude žít navěky, alespoň jako legendy padlých hrdninů, jejichž slávu odvál čas.



Jinak bych řekl, že i s drd se dá zažít spostu švandy, ale pravidla velice svazují tvorbu postavy, tudíž si člověk nemůže vytvořit postavu, která by jeho charakter vystihovala. Rozhodně tvorba postavy v Gurpsech... hmmm... to je slast

Zdenek - 2004-03-03 00:00:00

2Aleš: :o))) Neolitická verze dračáku, říkáš?:o) No, u mně tak vypadá většina prvních dobrodružství, když se družina teprve rozjíždí. Neboli, se vším je potřeba šetřit, a nejvíce s cizíma rasama ve městech a v družině. Když je lidí většina...

Sordid - 2004-03-03 00:00:00

Zdeněk: Tak to mi taky zrovna moc nevoní, ačkoli GURPS systém znám a je skvělej, mimo jiné právě proto, že ho lze použít prakticky pro libovolný prostředí. Já bych řek, že není potřeba vymejšlet bůhvíjak originální nebo bizardní světy (se spoustou zrůd), všechno je to o přístupu. Zajímavej, strhující a zábavnej přáběh se dá vytvořit i na neolitický verzi Dračáku, ze který se použijou toliko hráči a NPCčka.

mike: No, to je na jednu stranu dobře, na stranu druhou ovšem skutečnost, že v bludu nesetrvávám sám, nic nemění na faktu, že setrvávám v bludu. Ach jo, musim si na to už konečně udělat čas...

mike - 2004-03-02 00:00:00

Aleš: Ad Zaklínač: Nejsi sám. ^_^

Zdenek - 2004-03-02 00:00:00

Nebo ti doporučuju jiné světy. Teď jsem četl něco v e starší pevnosti o světě Postdreykon pro GURPS, kde se jedná o fantasy, které prošlo průmyslovou revolucí, zmizeli klasické rasy, magie se silně omezila, ovzduší zečedlo, apod.

Sordid - 2004-03-02 00:00:00

Zahanbeně musím přizat, že ze Zaklínače jsem ještě nic nečetl (ale chystám se!), takže ten svět prakticky neznám. Nicméně co jsem o něm slyšel, tak se zdá býti poměrně zajímavým.

Zdenek - 2004-03-02 00:00:00

2Aleš: Vraníka samotnýho jsem viděl už dost dávno. Jeho systém podle mně žije s ním, ale obávám se, že na běžné hraní je dost náročnej.

Pak se ti, Ale ši musí líbit svět Zaklínače, ne?

Sordid - 2004-03-02 00:00:00

No, zní to fakt zajímavě, ovšem mám dojem, že bych dal raději přednost něčemu řekněme konvenčnějšímu, míněno např. klasickej fantasy svět (ovšem zbavenej všech těch skřetů, pavouků a dalších degenerátů) s maximálně realistickejma pravidlama... mimochodem, nevíte někdo, jak skončilo Vraní Hnízdo??

Zdenek - 2004-03-01 00:00:00

Hustý to je, i když jsem se zatím prokousal jen polovinou pravidel. Nikdy jsem žádnou hru ze Světa Temnoty nehrál a moc bych chtěl. Kdyby se náhodou na stránkách Palantíru našel někdo, kdo už to zkusil, ať se ozve:o) Nebo nějaký návštěvník, jak je libo

mike - 2004-02-29 00:00:00

Divný, ale hustý... ^_^


:: (1 - 14 z 14) :: od nejstarších :: úrovňově ::

oddělovač
Stránky běží na redakčním systému Rivendell v2.0 -- Jarník, 2006
Tyto stránky jsou uvedeny bez jakýchkoliv záruk, co se spolehlivosti, přesnosti, trvanlivosti a dalších biomagických funkcí týče, a rádi bychom vás upozornili, že SFK Palantír zvláště neodpovídá, nezaručuje, ani nedoporučuje nějaké, respektive jakékoliv, shlížení těchto stránek a odmítá nést zodpovědnost za jejich použití jak návštěvníkem, tak jakoukoliv jinou osobou, entitou či božstvem.