Palantir
oddělovač

Dialogy

Literatura | 09. 04. 2009 09:29:03 | autor: Harv

Dialogy jsou věc ošidná. Jsem rád, že vám můžu představit proslavenou učební pomůcku, jak se naučit psát dialogy. Mortimer a Latinis nemají džus!

Dialogy, věc ošidná aneb Jak jsem se učila psát dialogy

Motto: Mortimer a Latinis nemají džus!
       
Ono napsat dialog není sranda. Popsat, jak to vypadalo, když „hrdina šel a usekl nestvůře hlavu“ je jednodušší, než napsat rozhovor mezi kladným hrdinou, který se, aby infiltroval do zlodušské organizace, vydává za drogového dealera a právě dojednává kontrakt se slizkým mafiánským bosem, který už jeho identitu odhalil, ale zatím mu to nemíní dát najevo a hodlá ho využívat. Napište něco takového, aby všechna zde popsaná fakta byla čtenáři z rozhovoru zřejmá a ještě to udělejte tak, aby dialog vypadal přirozeně!

Neumíte-li psát dialogy, nepište je!

ideální dialog

       Latinis přišel domů a hned se hrnul k ledničce. Dlouhou dobu zkoumal její obsah a pak mrzutě třískl dvířky. Mortimer ani nezdvihl hlavu od tlusté knihy. Latinis se na něj zamračil, pokrčil rameny a vypadl z bytu. O čtvrt hodiny později se vrátil s krabicí pomerančového džusu.
       
Je těžké napsat příběh, kde hrdinové celou dobu nepromluví ani slovo, takže musí-li tam dialog být, ať je co nejkratší a nejstručnější. Musí sdělovat jen to podstatné.

Kdy je dialog nutný, k čemu je potřeba

       sděluje něco čtenáři, aby byl v obraze

ideální dialog s nesenou informací „Nemáme džus!“

       Latinis přišel domů a hned se hrnul k ledničce. Dlouhou dobu zkoumal její obsah a pak mrzutě třískl dvířky.
       „Nemáme džus,“ oznámil. Mortimer ani nezdvihl hlavu od tlusté knihy. Latinis se na něj zamračil, pokrčil rameny a vypadl z bytu.
       
Obě postavy vědí, že v lednici není džus. Když v reálu odejde člověk pro džus, většinou se vrátí s džusem. Když v příběhu odejde člověk pro džus, často zachrání celý svět a ten džus stejně nedostane.
       
       nese informaci, postavy si navzájem něco sdělují, čtenář to může nebo nemusí vědět, hlavní je, aby se to dozvěděly postavy (kdyby Latinis přišel a oznámil, že ho vyhodili z práce nebo že Ameriku napadli ufoni)
       pozor na zahlcení informacemi, je třeba podávat jenom ty podstatné a ty nepodstatné vynechat
       

zahlcení informacemi

       „Proč jsi nekoupil džus?“ zeptal se Latinis Mortimera.
       „Neměli ho.“
       „Nepovídej, U Smrčků mají džus vždycky,“ řekl Latinis. „A i kdyby ho náhodou neměli, Supermarket má vždycky velký výběr.“
       „U Smrčků měli přejímku zboží,“ konstatoval Mortimer. „A v Supermarketu měli jen rajčatový, mrkvový, černý rybíz s extra vitaminem C, banánový, mangový a nějaký thajský z houby.“
       „Z houbiček?“ ožil nepatrně Latinis.
       „Ne, z houby,“ zopakoval Mortimer a pokračoval stále stejným tónem: „Neměli ani lysohlávkový, ani kombuchový ani gandžový ani žádný jiný takový džus.“
       „A pomerančový?“
       „Ten také ne.“
       
       něco řeší (to už je složitější forma dialogu, protože to musí vypadat věrohodně, odpovídat charakterům postav a ty se navíc musí dobrat k žádanému cíli)
       postavy něco řeší mezi sebou, to je libovolný dialog, hádka, rozhovor atd .
       

dialog řešící, kdo měl ten džus koupit

       „Nemáme džus,“ třískl Latinis dvířky od lednice. „Neměl jsi ho náhodou koupit ty?“
       „Měl,“ souhlasil Mortimer a otočil stránku. Na Latinise se neobtěžoval ani podívat.
       „Tak proč tu není?“
       „Nekoupil jsem ho.“
       „Dobře,“ přešel Latinis ke stolu a naklonil se nad Mortimera. „A proč jsi ho nekoupil?“
       „Neměli ho.“
       
       dialog se stává dějem, kdy postavy popisují co dělaly, co by udělaly, co by měly udělat a jak. Rekonstruují nějaké události, vymýšlejí plán.
       

chlápek vysvětluje, co všechno mu zabránilo koupit džus

       „Nekoupil jsi džus,“ obvinil Mortimera Latinis.
       „Já vím.“
       „Kdykoliv ti něco svěřím, tak to zkazíš,“ naštval se Latinis. „Můžeš mi vysvětlit, co ti, proboha, zabránilo koupit můj oblíbený pomerančový džus?“ Mortimer otočil stránku v knize.
       „Byl jsi vůbec nakupovat?“ staral se Latinis.
       „Byl. Ale nejdřív jsem byl na poště.“
       „A...?“ pobídl ho kamarád, protože Mortimer se zřejmě začetl do něčeho důležitého a na odpověď zapomněl.
       „Byla tam fronta. Zdržel jsem se.“
       Latinis se ušklíbl. „Supermarket má otevřeno nepřetržitě. Tohle není dobrá výmluva.“
       „To není výmluva, to je fakt,“ klidně řekl Mortimer. „Potom jsem ti byl vyzvednout sako z čistírny. To šedivý, co ti ho polila ta blondýna.“
       „Jo, tamto...“ zasnil se Latinis. „Ale to sako tu taky nevidím,“ uvědomil si, když se rozhlédl kolem sebe.
       „Už měli zavřeno. Říkal jsem ti, že jsem se zdržel na poště a když jsem přišel do čistírny, bylo už pozdě,“ vysvětlil Mortimer a podíval se konečně na Latinise.
       „To nevadí, to sako nespěchá,“ přinutil se násilím ke klidu Latinis. „Ale dostaneš se už konečně k tomu, proč jsi nekoupil ten džus?“
       „To je jednoduché. Neměli ho,“ usmál se Mortimer a opět se sklonil nad knihou.

Pokud to neumíte věrohodně popsat, je lepší, když napíšete, na čem se dohodly či to nějak opíšete.
       (Po kratším výslechu Latinis z Mortimera vypáčil, že džus nekoupil prostě proto, že v obchodě právě pomerančový zrovna neměli.)
       
       Dialog něco ukazuje
       vztahy mezi postavami. Odhalení „Nejsem tvá matka, jsem tvá babička!“ je poněkud klišé, ale také to sem patří. Ostatně známe jednu nejmenovanou filmovou serii, která na odhalení „Jsem tvůj otec!!“ celá stojí. Vztahy jsou i milostné, obchodní, kamarádské či nepřátelské, to vše by mělo být vidět ze způsobu, jakým spolu postavy hovoří.
       

ukázka vztahového dialogu

       „Nemáme džus!“ vzdychl Latinis po průzkumu ledničky. „Ty jsi ho zase zapomněl koupit!“ bodl prstem směrem k Mortimerovi, který si klidně četl v tlusté knize. „Dokud tu s tebou bydlela tvoje sestra, nikdy se nestalo, že by došel džus.“
       „Dokud tu bydlela moje sestra, nebydlel jsi tu ty,“ sdělil mu Mortimer.
       „Já vím,“ máchl Latinis rukou. „Ale řekni, zapomínala tvoje sestra kupovat džus?“
       „Já džus nepiju,“ řekl Mortimer. „Kupuje se jen kvůli tobě.“ Sklonil se ke knize a jakoby něco četl, poznamenal: „Dokud jsi tu nebydlel ty, nikdy se nestalo, že by někomu chyběl džus.“
       
       vlastnosti postav podle toho, jak se zachovají a jaké názory prosazují
        (Vlastnosti Latinise a Mortimera jsou dobře vidět už z předcházejících rozhovorů. Latinis je neurotik a Mortimer flegmatik)
       dialog něco popisuje, popis v dialogu je stravitelnější než mimo něj
       

Podivej, co tady čtu...

       „Nemáme džus!“ bouchl vztekle Latinis dvířky od ledničky. Mortimer ho možná zaslechl, ale evidentně nevzal na vědomí.
       „To je zajímavé,“ bodl prstem do tlusté knihy, kterou četl. „Podívej, co tady čtu. Věděl jsi, že yperit je nažloutlá až hnědá kapalina se zápachem po česneku, hořčici nebo spálené gumě? Má bod varu 216°C a je rozpustný v organických rozpouštědlech a málo rozpustný ve vodě?“
       „Skvělé,“ ušklíbl se Latinis. „A víš, že nemáme džus?“

Kulisy dialogu

Říkají čtenáři, kde se dialog odehrává, co se děje kolem, jak se chovají postavy a co kromě řečí dělají.
       Též se tomu říká uvozovací věty.
       dialog bez kulis. Pouze řeč a z toho, co bylo před začátkem dialogu, musíte vyvodit, kdo co jak říkal. Když je moc dlouhý, čtenář si pak musí dělat poznámky, aby se udržel v obraze. Běda, jak mluví více postav či některá neodpoví! Není-li to zcela jasné z rozhovoru, čtenář je ztracen. Napsat to tak, aby bylo vše jasné, je fuška
       dialog statický. Postavy sedí a mluví.

pustý text bez uvozovacích vět, stejný bude použit dále

       „Nemáme džus!“
       „Hm.“
       „Co se stalo?“
       „Nic se nestalo, všechno je v pohodě.“
       „Já myslím co se stalo, že jsi nekoupil džus.“
       „Aha.“
       „Tak proč tu není?“
       „Kdo?“
       „Džus.“
       „A co je s nim.“
       „Není v ledničce.“
       „To je mrzuté. Ty máš džus rád, že jo?“
       „Jo. A tys ho měl koupit.“
       „Hm.“
       „Proč jsi nekoupil ten zatracenej džus?“
       „Neměli ho.“
       
        kdy psát uvozovací věty: Když není zcela jasné kdo a jak to říkal a co při tom dělal.
       jak mohou uvozovací věty změnit vyznění rozhovoru.
       
       „Nemáme džus!“ Práskl Latinis dvířky od ledničky.
       „Hm.“ zabručel Mortimer a ani nezdvihl hlavu od knihy. Latinis se naštval.
       „Co se stalo?“ Vyštěkl.
       „Nic se nestalo, všechno je v pohodě,“ usmíval se Mortimer a ukazoval si prstem řádek po řádku.
       „Já myslím co se stalo, že jsi nekoupil džus,“ vysvětlil ledově Latinis.
       „Aha.“ sdělil Mortimer knize. Zřejmě se to ani kamarádova dotazu netýkalo
       „Tak proč tu není?“ zasyčel Latinis.
       „Kdo?“ zdvihl zmateně Mortimer hlavu od knihy.
       „Džus!“
       „A co je s nim?“ zeptal se se zcela nehranou naivitou jeho přítel
       „Není v ledničce.“ došla Latinisovi trpělivost.
       „To je mrzuté. Ty máš džus rád, že jo?“ řekl účastně Mortimer a opět se sklonil ke knize.
       „Jo. A tys ho měl koupit.“ zaječel Latinis.
       „Hm.“ sdělil oslovený stránkám knihy. Latinis bouchl pěstí do stolu.
       „Proč jsi nekoupil ten zatracenej džus?“
       „Neměli ho.“

tentýž rozhovor, jiné uvozovací věty

       „Nemáme džus!“ povzdychl si Latinis.
       „Hm?“ vzhlédl Mortimer od své knihy, podíval se na kamaráda a ledničku za jeho zády a zase rychle oči sklopil.
       „Co se stalo?“ zeptal se Latinis.
       „Nic se nestalo, všechno je v pohodě.“ mávl Mortimer rukou.
       „Já myslím co se stalo, že jsi nekoupil džus.“
       „Aha.“ zabručel Mortimer a tvářil se, že ho něco v knize velmi zaujalo.
       „Tak proč tu není?“ rozhodl se pro výslech Latinis.
       „Kdo?“ opáčil Mortimer.
       „Džus.“
       „A co je s nim?“ zeptal se konverzačním tónem.
       „Není v ledničce.“ sdělil mu Latinis.
       „To je mrzuté,“ vzdychl Mortimer. „Ty máš džus rád, že jo?“
       „Jo,“ kývl Latinis. „A tys ho měl koupit.“
       „Hm.“ řekl tichounce Mortimer a ještě se víc naklonil nad knihu.
       „Proč jsi nekoupil ten zatracenej džus?“ slitoval se nad ním Latinis.
       „Neměli ho.“ pípl Mortimer.
       
       co všechno mohou postavy během řeči dělat (aneb vysvětlení toho, proč se všechny literární postavy tak drbou, šklebí a poposedávají). Činnost musí být k ději či nahrazuje uvozovací větu „řekl“.
       
       Dialog v ději
       bojový dialog. Co postavy říkají během boje či prudké akce? Měly by držet hubu a omezit se na jednoslovné informace tam, kde je to nutné. Žádné zahlcení rozkazy a už vůbec ne filozofování a kecání jen tak mimochodem!
       (Výkřiky typu „Dostal jsem ho!“ „Dostal jsem to!!“ „Je po něm!“ „Je po nás!!“ bohatě stačí)
       Měl by doplňovat informace o situaci, ale může i ledascos odhalovat. //např. voják nahlásí „Drtí nás, pošlete posily!“ a padoušský generál sdělí štábu „Postupují, posily potřebovat nebudou.“//
       dialog „padoucha s hrdinou během závěrečného souboje“. Já vím, že hrdina je na padoucha pěkně naštvaný a když už se konečně sejdou tváří v tvář, chtějí si to vyříkat. Ale tohle úsloví by se mělo brát jen přeneseně, ne doslova!!
       

odporná ukázka užvaněného padoucha i kladoucha

       Dveře do bytu se rozletěly.
       „Ha, tady jsi, Mortimere!“ zařval Latinis se zbraní v ruce. Bídák se zvedl od stolu.
       „Čekal jsem tě, Latinisi,“ pronesl ledově.
       „Na tenhle okamžik jsem se těšil dlouho,“ postupoval k němu obezřetnými krůčky Latinis. „Už příliš dlouho mi piješ krev, už příliš dlouho otravuješ tenhle svět svou odpornou existencí! Ale já tomu dnes udělám konec!“
       „To si troufáš,“ odtušil Mortimer. „Opravdu si myslíš, že bys mě ty mohl zničit? Že bych tě nechal dojít až takhle daleko? Jak naivní.“
       „Tak proč jsi mne tedy nezastavil, když si mohl,“ zasmál se Latinis. „ve skutečnosti jsi už teď bezmocný, odsouzený ke zkáze!“
       „Jsi to ty, kdo bude dnes zničen,“ řekl Mortimer. „Nechal jsem tě dojít jen tak daleko, abych si mohl vychutnat svůj závěrečný triumf. Jsi směšný.“
       „Ty jsi směšný!“ naštval se Latinis a zaútočil.
Podobné kecy nemají opodstatnění ani v případě, kdy si postavy vysvětlují své činy a pohnutky. Jestliže chvilku před koncem musí padouch vysvětlovat, proč vlastně jde kladouchovi po krku a jak vlastně hodlá zničit Svět, tak je něco špatně. Tohle mělo být postupně vysvětleno v průběhu děje.
       A už vůbec by neměla nastat filmová scéna: „Protože tě za chvíli zabiju, tak ti prozradím, kde je ta bomba ukrytá.“
       Ve skutečnosti by to mělo být nějak takhle
       

„Ty padouchu!“ „Ty kladouchu!“ a vrhnou se na sebe

       Dveře do bytu se rozletěly.
       „Ha, tady jsi, Mortimere!“ zařval Latinis se zbraní v ruce. Bídák se zvedl od stolu.
       „Čekal jsem tě, Latinisi,“ pronesl ledově. Chvíli jeden druhému pohlíželi do očí a pak Latinis zaútočil.
       
       nebojový. To, že postavy někam jedou a žvaní je statický dialog s pohyblivými kulisami za zády. Je třeba nezapomenout, že během rozhovoru se přemísťují, aby se nezabrali do rozhovoru a na jeho konci čtenář překvapeně zjistí, že se ocitli někde, kde předtím vůbec nebyli a on netuší jak, protože to autor zapomněl popsat. Ještě těžší je, když musí během rozhovoru s někým jednat, reagovat na vzniklou situaci či něco dělat

K čemu se dá dialog použít, využít a zneužít

       pobavení, naladění, znechucení, vystrašení (ale to vše, prosím, úmyslně. Hrubými chybami se čtenář znechutí a vystraší také a docela spolehlivě, ale není to ono)
       vytvoření atmosféry. Většinou rytmikou dialogu, kdy je tento uvolněný nebo napjatý, veselý či naopak depresivní
       popis něčeho, co nechceme popisovat bokem
       

popis bokem:

       Enterprise měla antihmotový reaktor. Energie se v něm vytvářela anihilací hmoty a antihmoty. Zásobníky s hmotou byly umístěny nalevo, s antihmotou pak napravo. Motory pak byly někde úplně jinde.

exkurze na Enterprise, nejlépe američtí fakani s učitelkou

       „Právě se nacházíme ve strojovně vesmírné lodi Enterprise. Před sebou vidíte antihmotový reaktor. Energie se v něm vytváří anihilací hmoty a antihmoty. Zásobníky s hmotou můžete vidět nalevo, s antihmotou pak napravo. Motory bohužel spatřit nemůžete, ty se nachází úplně jinde.“
       
       dějová zkratka
       zmatení čtenáře, který si něco o ději či postavách myslel a ty mu teď vysvětlují, že je to vlastně úplně jinak (ale opět, musí to být úmyslné)
       

zmatení situace

       „Nemáme džus,“ třískl Latinis dvířky od lednice. „Neměl jsi ho náhodou koupit ty?“
       „Měl,“ souhlasil Mortimer a otočil stránku. Na Latinise se neobtěžoval ani podívat.
       „Tak proč tu není?“ zaječel Latinis.
       „Nekoupil jsem ho.“
       „Dobře,“ přešel Latinis ke stolu a naklonil se nad Mortimera. „A proč jsi ho nekoupil?“
       „Neměli ho.“
       „Jak to, že neměli,“ bouchl pěstí do stolu. „Vždycky mají džus! A ty ho vždycky zapomeneš koupit!“
       „To nebylo špatné, zvedl po chvíli ticha Mortimer hlavu od knihy. „Ale příště zkus trochu ubrat to sebeovládání. Jsi přeci unavenej, neurotickej chlápek, co přijde naštvanej z práce a nenajde v lednici džus. Musíš doslova vybuchnout, odhodit všechny zábrany a seřvat mě jako malýho fakana.“
       „Hm,“ naklonil Latinis hlavu na stranu, vytáhl z lednice krabici džusu a nalil si do sklenice. „Já se snad nikdy ten vztek hrát nenaučím.“ Napil se a zamyšleně pozoroval sklenici v prstech.
       „A nemohli bychom se hádat o něco jiného než o džus? Třeba o mlíko, to alespoň v té lednici doopravdy není.“
       
       zaplácnutí času (též vycpání, vyvatování). Místo aby postavy seděly a čučely do blba, kecají. Není-li to třeba, dá-li se to škrtnout, nedokresluje-li to děj či nejedná se o „Čekání na Godota“, potom to nepište. Neumíte-li to, aby se divák nenudil i když plkají o ničem – nepište to!

Jak dialog napsat, aby to vypadalo k světu

Dialog je rozhovor, tedy by měl vypadat, jako by spolu doopravdy mluvili živí lidé (a to i když spolu nemluví lidé)
       Pozor: Psaný rozhovor probíhá jinak než živý. Přepíšeme-li doslovně skutečný rozhovor, vypadá, jako by mluvili strnulí dementi. Odehrajeme-li knižní rozhovor, je to divadlo plné velkých řečí hrané neurotiky.

ukázka přepsaný živý a odehraný knižní, případně další prznění dalších děl

       Gramatika: na papíře se většinou mluví gramaticky a stylisticky správně, chyby a přeřeknutí běžná v mluvené řeči dělají debilové, opilci, feťáci, padouši a deklasované živly.
       Přílišná škrobenost je také na škodu, je třeba najít tu správnou míru, kdy dialog působí realisticky.
       Dialog musí směřovat k cíli!!! Než ho začnete psát měli byste vědět co se má říct a čeho tím chceme dosáhnout. Jinak budeme mít sice krásný rozhovor, ale o něčem zcela nepodstatném.
       

případ, kdy se postavy rozkecaly a k chybějícímu džusu se nedostaly

       Mortimer seděl za stolem a četl si nějakou velkou knihu.
       „Ahoj, co to čteš?“ pozdravil ho Latinis.
       „Lékařskou encyklopedii. Nevěřil bys, co všechno se dá z takové knihy dozvědět.“
       „A co, například,“ zajímal se Latinis.
       „Třeba tohle,“ bodl Mortimer prstem do stránky. „Tady je úžasně detailní popis všech bojových látek známých a používaných kolem roku čtyřicet. Přesné složení, dávkování, použití, otravná dávka, protilátky, následky a léčebné postupy, prostě všechno.“
       „Opravdu?“ nakrčil čelo Latinis a nahlédl do tlustého svazku. „Copak se takovéhle věci jen tak sdělují civilistům?“
       „Teď už asi ne,“ pokrčil rameny Mortimer, „Ale tohle je kniha pro lékaře a tenkrát se asi na utajení tolik nehledělo.“ Otočil list. „Chceš například vědět, jak se pozná yperit?“ zeptal se a začal číst.
       
Postavy můžou jen tak plkat v absurdních dramatech, ale i tak musí mít jejich rozhovor alespoň skrytý a naznačený směr. V určitých případech může dokreslovat situaci, kdy se radši baví o nesmyslech, než aby si připustili vážnost situace. V dialogu pak musí být vnitřní napětí.

Jak postavy rozmluvit

Každá postava má charakter, znalosti, měla by mít i způsob jakým mluví, je ukecaná či málomluvná, má radši delší nebo kratší věty a tak podobně.
       Dialog odpovídá charakteru. Málomluvná postava se vám najednou nerozkecá a nebude mluvit o ničem, zbabělec z ničeho nic nepovede řeči o hrdinských činech, houmlesák z ulice nepovede debatu o kvantové teleportaci (pokud to není bývalý teoretický fyzik, který se řízením osudu dostal na ulici)
       Když neumíte odlišovat postavy podle stylu řeči, nenechávejte je příliš filozofovat a omezte se na předávání informací. Tak to nebude vadit.
       Osvědčilo se
       představovat si, jak by v takové situaci jednali mí kamarádi
       nechat si případný dialog přehrát kamarády, ale pozor na to odlišnosti mezi psaným a živým rozhovorem
       v případě, že se charakter vaší postavy nikomu nepodobá, podívejte se, jak něco podobného řešili ve filmu, v jiné knize, zeptejte se kamarádů či kolegů spisovatelů jak by to řešili oni.
       nechat postavy rozkecat, tj mluvit na dané téma či za určité situace, třeba je nechat odbíhat od děje, ale pak je zase vracet na začátek a pokoušet se být jakýmsi moderátorem. Je to časově náročné a člověk musí být tak trochu schizofrenik, ale dává to dobré výsledky
       abyste si udělali představu, jak budou postavy reagovat a co by tak měly obecně během příběhu říkat, zkuste se jich zeptat na něco jiného. Postavte je před nějakou absurdní věc //našim hrdinům nedošel džus, ale zhmotnil se jim uprostřed obýváku stroj času//, zahrajte si na reportéra, který je nechá vyjádřit se k příběhu //co si myslíte o své roli slizkého padoucha//, případně je nechte přehrát situaci, která sice patří k ději, ale vy ji tam psát nebudete, protože je pro celkový děj nepodstatná
       

rozhovor fiktivní reportérky s našimi hrdiny, co si myslí o účinkování v této šarádě

       „Dobrý den, Jsem Sylvie Žvatlalová z BlaBla novin. Můžete mi sdělit své dojmy z účinkování v této přednášce?
       L: „Dojmy? Jaképak dojmy? Nemám žádné dojmy, jenom žízeň a vztek.“
       S: „A vy, pane Mortimere?“
       M: „...“
       S: „Mohl byste našim čtenářům přiblížit, jak se vám vaše role hrála?“
       M: „Dobře.“
       L: „Taky nic nehrál. Jen seděl, koukal do knihy a nekoupil mi džus. Podívejte, paní reportérko...“
       S: „Slečno.“
       L: „Tak tedy slečno. Se mnou se nikdo o účinkování v téhle šou nebavil. Nikdo mi neřekl, co budu hrát a nikdo mi samozřejmě ani nezaplatil. Já prostě jen dvacetkrát přijdu domů, unavenej a žíznivej a místo abych dostal napít, musím dvacetkrát seřvat Mortimera, což mi stejně ten džus nepřinese. A vy se mě ještě ptáte, jak se mi to líbilo. No samozřejmě, že nelíbilo!“
       S: „Myslím, že naši čtenáři se už dozvěděli dost a tak se s vámi rozloučím. Děkuji vám, pánové a nashledanou.“
       M: „Nashle.“
       L: „Sbohem.“
       
       A tímto se s vámi rozloučím i já, s dalšími dotazy se obracejte na mého tiskového mluvčího.
autorka: Edita Dufková
původně pro časopis Interkom



Průměrné hodnocení: 0 :: Počet zobrazení: 13537

Přidat komentář Přidat komentář:

Jméno:
*

E-mail:


Hodnocení:
Na obrázku je...
kontrolní obrázek

=*
Komentář:



* povinný údaj
 
:: (1 - 5 z 5) :: od nejstarších :: úrovňově ::
Ala - 2009-05-10 20:47:12

Řekla bych, že mam taky akorát tak žízeň:-D

Cellindra - 2009-04-14 12:22:28

Přesně tak, myslím, že básník tím chtěl říci, že když píšeš nějakou dobu a zjistíš, že ti dialogy nejdou, máš je omezit co nejvíc. Samozřejmě, že to musíš nejprve zkusit.
Ve Vidoucích jsem loni našla psavce, kteří byli v dialozích skvělí, i jejich protipóly, kteří by se dialogům opravdu měli vyhýbat jak čert kříži.

restor - 2009-04-12 23:39:36

podla mna obcas treba skusat silou, inak sa clovek nikdy nic nenauci. Ako hovorila moja babka \"ja vkrocim do vody az ked sa naucim plavat\"

Ale toto je clanok o dialogoch v proze, ja sa teraz zaujimam o dramu, a tam dialogy su dost odlisne a sluzia na ine veci, hodili by sa sem clanky aj o drame, nie je to taky rozsireny druh ako lyrika ci epika, ale aj tak.

Mortles - 2009-04-11 22:08:47

Myslím, že tím chtěl říci, že když píšeš příběh a neuzmíš dialogy, tak to nemáš skoušet silou, ale dělat to, co ti jde a třeba těch dialogů tam ubrat.

restor - 2009-04-11 21:50:34

tomuto nechapem co tym chcel basnik rici

\"Neumíte-li psát dialogy, nepište je!\"
kebyze sa riadim touto logikou tak to by som nevedel pisat, citat, byciklovat sa, plavat (co neviem doteraz), etc. etc.


:: (1 - 5 z 5) :: od nejstarších :: úrovňově ::

oddělovač
Stránky běží na redakčním systému Rivendell v2.0 -- Jarník, 2006
Tyto stránky jsou uvedeny bez jakýchkoliv záruk, co se spolehlivosti, přesnosti, trvanlivosti a dalších biomagických funkcí týče, a rádi bychom vás upozornili, že SFK Palantír zvláště neodpovídá, nezaručuje, ani nedoporučuje nějaké, respektive jakékoliv, shlížení těchto stránek a odmítá nést zodpovědnost za jejich použití jak návštěvníkem, tak jakoukoliv jinou osobou, entitou či božstvem.